Rozhovor Haló novin s Jiřím Dolejšem, místopředsedou ÚV KSČMODS navrhuje - a pokud vyhraje příští volby, chce dokonce zákonem prosadit - patnáctiprocentní daň pro všechny. Prý díky tomu bude víc pracovních míst, to alespoň slibuje Modrá šance. Myslíte si to také?
ODS vychází z představy, že růst bohatství bohatých je zárukou růstu bohatství celé společnosti. Prosazují v Modré šanci v podstatě americký model, kde je menší přerozdělování a již tradičně větší břímě leží na lidech samotných. Argumentuje přitom např. zkušeností zemí, jako je Irsko. V této zemi s nízkou nezaměstnaností i nízkými daněmi ale má úzký vztah se silnou ekonomikou USA. Ale ani zde nedošlo k tak zásadnímu zlomu, jaký slibuje ODS. Pokud jde o to, že rovná daň přinese větší motivaci k práci, tak je třeba připomenout, že u pracovníků s nižší kvalifikací, na které dopadá nezaměstnanost nejhůře, povede ke zvýšení, a nikoliv ke snížení efektivní daňové sazby. Podniky by měly ušetřené zdroje investovat do oblastí svého rozvoje a inovací‚ snížení daní ale nemusí automaticky vést k většímu sklonu k investicím.
Úvahy o prorůstovém efektu rovné daně se opírají o teorii spojenou s tzv. Lafferovou křivkou. Jde o to, že pokud daňová sazba vyšplhá po této. křivce až k tzv. prohibitivnímu pásmu, lidé nemají podle této teorie motiv odvádět daně a hledají různé úniky do šedé ekonomiky nebo do daňových rájů. Ekonomickou mez představují „náklady“, které by poplatník vynaložil na umělé snížení daňové povinnosti. Předem však nikdo nedokáže říci, jaká je výše této prohibitivní daňové sazby k konkrétní ekonomice, ani zda snížení sazby vytvoří o tolik silnější motivaci k ekonomické činnosti a ochotu plnit řádně daňové povinnosti. Až na několik výjimek došlo v zemích, kde byly daňové sazby sníženy, k poklesu objemu prostředků vybraných na daních. Na Slovensku např. vedlo zavedení 19procentní rovné daně k poklesu výběru daní z 18,1% HDP v roce 2003 na 17,6% v roce 2004- to je pokles asi o tři procenta.
Čeho se vlastně ona patnáctiprocentní daň týká?
Návrh ODS spočívá ve snaze zavést jednotnou 15% sazbu daně z příjmů fyzických osob i daně z příjmu právnických osob, a tuto sazbu daně uplatnit též jako jedinou sazbu pro DPH a pro všechny daňové subjekty. Snížením daňové sazby na 15% by se ČR zařadila v rámci EU mezi daňové ráje. ODS také perspektivně uvažuje o sloučení DPH a daně z příjmu do jedné všeobecné rovné daně. Jedna sazba DPH ve výši 15% znamená zrušit dosud sníženou 5% sazbu (jež se týká vybraných služeb a zboží zpravidla s návazností na sociálně citlivé segmenty společnosti).
Jak na tom budeme my, kteří přece jenom nedosahujeme výše výdělků nebo dividend těch horních deseti nebo kolika tisíc?
Dopad „rovné“ daně je skutečně různý, i když při propagaci svého návrhu ODS užívá především argument rovnosti jako předpoklad spravedlnosti. Rovná daň 15% sice neruší úplně progresi, ale významně ji snižuje. Pro srovnání - nejvyšší příjmy jsou např. v Polsku zdaněny 40%, v Maďarsku 38%. Progrese totiž není „trestem za úspěšnost“, jak tvrdí liberálové, ale nástrojem reálnější rovnosti poplatníků. Kdyby všichni lidé měli stejné příjmy, bylo by možné si představit dokonce daň z hlavy (neúspěšněji propagovala bývalá britská premiérka M. Thatcherová). Tak tomu ale není a nebude. Uplatnění formální rovnosti na nerovné lidi nutně povede k nerovným výsledkům. Lidé, kteří vydělají ročně 120 tisíc Kč, ušetří na daních 1494 Kč. Zato lidé, kteří vydělají více než 600 tisíc Kč, ušetří na daních 44 713 Kč. A to už bude znát na státním rozpočtu, z kterého se financuje nezbytná sociální politika. Vzrostla by DPH zejména u potravin (i když ODS zde chce postupovat v etapách) a ve spojení s cenovým vlivem změn ve společné zemědělské politice EU může dojít k nemalému zdražení potravin. To by postihlo ve větší míře právě chudé domácnosti, neboť v jejich rozpočtech mají tyto výdaje mnohem větší váhu. Snížením základní sazby z 19 na 15 procent by však nedošlo k poměrnému snížení cen - empirická srovnání dokládají, že snížení daňového zatížení nepřímými daněmi se v konečném efektu projeví jen asi z 1/10, a to podle tržní situace jednotlivých služeb. Lze proto předpokládat celkové zvýšení cenové hladiny vlivem uvedené změny asi ve výši 7%.
Sociální dopady by měla vyrovnávat tzv. záporná daň - to by ale přineslo i další vysoké náklady na daňovou správu. Významné je nastavení výše částky osvobozené zcela od daní. Čím je odečitatelná položka vyšší, tím je systém jednotné DP-FO méně nevýhodný pro chudší domácnosti, tím vyšší ale musí být také daňová sazba, aby nedošlo k poklesu výběru daní. Obecně tyto úlevy také předpokládají, že sociálně potřebný budou mít z čeho krátit svoji daňovou povinnost. Někteří liberální ekonomové varují před přílišnou štědrostí při nastavení nezdanitelné částky. Při tom to je právě oblast, která ji činila přijatelnou např. pro levici v Pobaltí. Záporná daň nebo zvýšení nezdanitelného základu těžko zcela nahradí sociální dávky jako podpora v nezaměstnanosti, dávky sociální.potřebnosti či přídavky na děti ze státní sociální podpory.
Je tedy jasné, že sice někdo bude mít víc v peněžence nebo na kontech, ale co to bude stát? Bude mít peníze na sociální záměry a další nutné výdaje?
Výpadek příjmů by mohl skutečně rozvalit veřejné finance - návrhy ODS rozhodně nejsou fiskálně neutrální. Nelze se odvolávat na administrativní úspory, které je možné realizovat jen v mnohem nižších řádech, ani na významnější snížení daňových nedoplatků. Zavedení vyrovnanosti veřejných rozpočtů souběžně s takto koncipovanou daňovou reformou znamená paušální krácení výdajů státního rozpočtu asi o 60 až 70 mld. Kč. Pokud by ODS chtěla předejít tak masivním výpadkům příjmů, musela by buď podstatně zvýšit navrhovanou sazbu (to by nepotěšilo jejich bohaté klienty) nebo velmi nízko nastavit odečitatelnou položku, aby se zahojili na těch chudších. Sazbu daně mnohem výše - což neudělá, neboť by tím odradila své bohaté klienty.
Tlak na úspory může podvázat zejména tzv. sociální transfery. Zřejmě proto navrhuje v ODS v sociální oblasti vstup byznysu do veřejných služeb. Přineslo by to např. státem garantovaný rovný důchod či spíše almužnu pouze kolem 3600 Kč měsíčně, místo povinného všeobecného pojištění, dobrovolné individuální účty spravovaných komerčními pojišťovnami a hrozbu výpovědi asi u milionu domácností, pokud nepřistoupí na nové nájemní smlouvy na základě deregulovaného nájemného. Zrušeny mají být i všechny podpory na bydlení kromě těch, z kterých inkasují efekt privátní peněžní domy (hypotéky, stavební spoření). ODS navrhuje větší vliv velkého byznysu i na výukové a výzkumné programy a zavedení školného.
Kde se vezmou peníze třeba na naše vojenské a další mise?
Pokud jde o návrhy na snížení výdajových kapitol státního rozpočtu, je třeba posuzovat každý takový návrh konkrétně. Samozřejmě, my bychom jistě podpořili redukci seškrtání výdajů na vojenské mise, od ODS ke ale očekávat šetření jinde. O sociálních škrtech už byla řeč. Za nadbytečné označuje ODS ve své Modré šanci zejména vládní programy na podporu regionů či různých sektorů naší ekonomiky. U výdajů do regionů vadí zřejmě integrující rozhodování v centru o těchto financích (navrhuje se zrušit ministerstvo pro místní rozvoj). Důvodem zřejmě je, že ODS po posledních volbách v roce 2004 prakticky kontroluje krajské vlády (Asociace hejtmanů je prakticky v jejích rukou) - i když současně varují před perspektivou krajů jako nesoudržných státečků. ODS také žádá dokončeni privatizace - mluví zatím o Českých drahách a České poště, její pozornosti určitě neujdou ani Severočeské doly či ČEZ. Privatizační peníze by ale ráda dala na zafinancování privatizace důchodového systému.
Víte, jaká je zkušenost s rovnou daní v jiných zemích Unie?
Zcela zavádějící jsou výroky garanta rovné daně v ODS poslance V. Tlustého o vítězném tažení rovné daně Evropou. Ze zemí EU některé východoevropské státy zavedly pouze jednotnou sazbu DP-FO (státy v Pobaltí). Jenom Slovensko loni při svém vstupu do EU zavedlo systém podobný návrhu ODS (tj. jednotnou sazbu 19% pro daň z příjmu fyzických osob, daň z příjmu právnických osob i daň z přidané hodnoty). V hodnocení výsledků této reformy slovenského ministra financí Mikloše, které zaznívaly např. na nedávné konferenci v Praze, se spíše projevuje přání než skutečnost. Také nízká daňová sazba, jaká se objevuje v návrhu ODS, je v EU ojedinělá - blíží se tomu jen v Irsku (12,5%) a Maďarsku (16%). Jedná se tedy o ojedinělý přístup, který nemá širší podporu.
Většina zemí EU model rovné daně nepřijala. Jaký tam mají systém?
Většina zemí EU ve své hospodářské politice nestaví na čistě individualistickém pojetí daňové spravedlností. Prakticky ve všech existujících daňových systémech jsou v různém poměru zastoupeny zásady solidarity a ekvivalence. Realitou je větší progresivita daní a zvýhodnění určitých skupin. Souvisí to i s tím, že empirické studie ukazují nízkou korelaci mezi výší daňového zatížení a hospodářským růstem. Mezi odborníky sice převládá názor, že zvýšení daní z přiměřené úrovně daňové zátěže má záporný vliv na hospodářský růst, jde ale o účinek méně statisticky významný. V ČR však již delší dobu probíhá opačný proces.
Daň z příjmů je v současnosti ve většině zemí EU podstatně vyšší - mezní sazba činí např. ve Francii, v Rakousku či Belgií 50%, SRN 47% Itálie 45%‚ Řecko či Portugalsko 40% atp. Pokud jde o podnikovou daň, tak ta je v EU také vyšší - např. Rakousko a Belgie dosahuje 34%, Dánsko, Velká Británie nebo Portugalsko 30%, Švédsko 28%, SRN 27% atp. Průměrná sazba firemní daně u 16 starých členských zemí EU činí 31%, zatímco u 10 nových členských zemí EU činí 21%. Pokud jde o DPH, tak v EU existuje vedle základní sazby (v průměru se pohybuje mezi 17 až 19 procenty) též snížená 5 až 7procentní (výjimečně i nulová) sazba týkající se vybraných služeb a zboží.
Co ještě z hlediska daní pro nás ODS ve své Modré Šanci připravuje?
Zavedení rovné daně by předpokládalo zrušení nezdanitelných částí základu daně na manžela/manželku bez zdanitelných příjmů, pro poplatníka s částečným a plným invalidním důchodem, držitele průkazu ZTP/P, studenta, dárce daru, pro poplatníka platícího úroky z úvěru ze stavebního spoření, pro poplatníka platícího příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, pro poplatníka platícího pojistné na soukromé životní pojištění. S návrhem rovné daně je též spojován požadavek na úplné zrušení daně z dividend. Tím by byl dopad snížení sazby DP-PO ještě posílen. Tento požadavek se opírá o argumentaci, že daň z kapitálových příjmů je formou dvojího zdanění, neboť předtím je zisk právnických osob již jednou zdaněn. Faktem ovšem je, že i mnohem vyšší zdanění kapitálových příjmů by bylo jen velice hubenou nápravou ztrát spojených s prvotní akumulací kapitálu v rámci privatizace z 90. let. Částky placené nyní zaměstnavatelem za zaměstnance na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení by také podle ODS měl platit zaměstnanec ze svého platu. Taková změna by způsobila tlak na snižování celkové ceny práce a mohla by vést k problémům v oblasti kolektivních vyjednávání o mzdovém vývoji.
ODS také hovoří o zjednodušení výpočtu daně. Tohoto zjednodušení má být dosaženo odstraněním nejrůznějších výjimek; položek odečitatelných od základu daně atd. Je ale třeba zdůraznit, že veškerá tato zjednodušení se týkají výpočtu základu daně. Pokud je pak tento základ daně zdaněn progresivní sazbou, a nikoliv sazbou lineární, jak navrhuje ODS, nepředstavuje to žádnou velkou komplikaci. Tedy: veškeré navrhované zjednodušení systému daní z příjmů lze snadno realizovat, aniž by přitom muselo dojít k přechodu k systému jednotné daně. Navíc ODS nechce pouze proklestit rozbujelé výjimky, ale zcela je zrušit jako nástroj hospodářské politiky. Stát je podle Modré Šance prostě největší nepřítel konkurenčního prostředí - je mu přisouzena pouze role „nočního hlídače“ chránícího vlastnická práva.
Nejen však ODS, ale i druhé politické strany si hrají s myšlenkou hýbat s daněmi. Jak si tyto změny představují?
Tak hlubokou a komplexní změnu daňového systému jako ODS nenavrhuje žádná jiná politická strana. V tom tkví i propagandistická razance a zároveň ošidnost z hlediska pravděpodobného rozdílu v představách voličů a výsledné realizační podoby Modré šance v této oblasti. S čím půjde ČSSD do voleb v daňové oblasti lze nyní těžko odhadnout. Nyní obtížně balancuje v rámci pravolevých koaličních vztahů ve snaze podpořit růst a zároveň zachovat elementární solidaritu v daňovém systému. Proto je třeba vyčkat konkrétních návrhů. Vládní návrh zákona o dani z příjmů by měl přinést snížení daňové zátěže pro nižší příjmové skupiny - to je přijatelné, nesmí ale při tom dojít k přílišnému propadu daňových příjmů do státního rozpočtu. Podstatné je, že Grossův kabinet předal Paroubkově vládě návrh na úspory za sedmdesát miliard korun ve státním rozpočtu v letech 2006-2007, což je částka, ke které se ČR zavázala už v konvergenčním programu. Budoucí vláda tedy bude muset rozhodnout, jak udržet rozpočtové příjmy a kde škrtat, což s blížícími se volbami nebude jednoduché.
A co z toho pohledu chce prosazovat KSČM?
Návrh ODS odmítáme jako vážný zásah do ekonomiky státu poškozující zájmy širokých sociálních skupin, který nepřinese ani žádné další slibované ekonomické efekty. KSČM se nevyhýbá myšlence snížení daní - nikoli ovšem cestou snížení daňové progrese. Jednodušší systém daňových úlev pak chceme orientovat na firmy, které budou schopny vykazovat rentabilitu ve směrech definovaných státními cílovými programy. Dále nám jde o vyšší zdanění velkých majetků a spekulativních převodů majetku. Vedle významné role státu jako regulátora ekonomiky a tvůrce pravidel jde KSČM to zkvalitnění správní a kontrolní činnosti státu. Tradičním tématem v této souvislosti je i daňová správa - daňová správa ČR je totiž ve srovnání s jinými zeměmi prokazatelně neefektivní. Pokud jde o to, kolik měnových jednotek musí stát investovat na 100 vybraných z daní, tak průměr EU je 0,70, v ČR to je 2,50. Na celkový počet obyvatel je v EU v průměru jedno procento berních úředníků, v ČR pak 2,5%.
Neefektivnost daňové správy dokládá i odhadovaný objem nezdaněných transakcí (tj. pohyb tzv. černých peněz). Do konce volebního období se zřejmě v daňové oblasti neodehraje žádná revoluce - komplexnější pohled na daňový systém.
Haló noviny (pouze tištěná verze), Jaroslav Kojzar, 16. 5. 2005