logo SDS
Dnešní datum: 22. 03. 2025   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 18
Prům. 18
21 denni
Max. 2757
Prům. 681.6

Nyní si čte web : 79 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Dělníci noci

Vydáno dne 28. 08. 2005 (4414 přečtení)

Před sto lety proběhl soudní proces s anarchistou Alexandrem Jacobem



Alexander Jacob přišel na svět 13.července 1868 jako nemanželský syn podomní prodavačky. V pouhých deseti letech se stal plavčíkem na plachetnici Tibet. Vlivem dobrodružných vyprávění nám dnes život tehdejších námořníků může připadat romantický. Skutečné podmínky dělníků pracujících na lodích však byly mimořádně tvrdé. Nejhorší byl právě osud chlapců -plavčíků, kteří museli šplhat jako veverky vysoko v plachtoví. Šlo o jeden z nejnebezpečnějších druhů dětské práce. Sám Jacob později vzpomínal, jak na lodi dřel denně od čtyř hodin ráno, v prudkém slunci či v ledovém vichru. Nedostatek jídla nebo vyslovený hlad byl takřka samozřejmostí. Starší námořníci a důstojníci prý zacházeli s plavčíky jako s otroky, surové bití bylo na denním pořádku. Na palubě Tibetu Alexander Jacob strávil přes tři roky. Plavil se podél pobřeží Afriky, navštívil opakovaně Egypt a Džibuti. Nakonec se octl až v daleké Austrálii. To už byl pro něj život na lodi natolik nesnesitelný, že v Sydney prostě utekl. Podle svých slov neměl vůbec nic a potloukal se po cizím městě v jedněch rozedraných kalhotách. Jako tolik jiných pouličních dětí před ním i po něm začal i třináctiletý Jacob z hladu krást. Bral prý nepozorovaně mlékařům mléko a vzápětí je prodával. Za našetřenou sumu si koupil kartáče a krémy a nějaký čas se v Sydney protloukal se jako čistič bot.

Jednou měl štěstí a seznámil se s krajanem z Francie, který chlapci začal půjčovat noviny a knihy. Zejména si oblíbil román Victora Huga Devadesát tři. Chudoba a také touha po domově však mladého Jacoba donutily, aby se znovu živil jako námořník. Za nízkou mzdu pracoval několik let na různých velrybářských lodích. Nakonec se nechal přemluvit jedním známým a dal se k posádce lodi jménem Augusta, jíž velel dvoumetrový rabiát Američan Jimmy „Boo“ Evans. Tak se stal Alexander Jacob pirátem. Opakovaně byl svědkem masakru oloupených lidí, jejichž mrtvoly dal Evans prostě naházet do moře. Mezi piráty však Jacob díky své odvaze a chytrosti záhy vynikl a stal se jedním z oblíbenců kapitána. Plavil se pak Tichým i Indickým oceánem, kde Augusta opakovaně jen o vlásek unikla britskému Královskému námořnictvu. Z naloupených peněz prý Alexander Jacob pravidelně posílal určitý obnos své matce do Marseille. Zlom přišel, když se Boo Evans spojil s jistým africkým sultánem a začal se podílet na podloudném obchodu s otroky. Dlouhodobý pobyt v tropech se navíc podepsal na Jacobově zdraví a ten se rozhodl vrátit do Francie a začít tam nový život.

Jacob se vrátil do Marseille a za našetřené peníze si otevřel lékárnu a obchod s barvami. Záhy se dokonce oženil s dívkou jménem Adeline Cajusová, jež byla dcerou krejčího. Poklidné životní období však nemělo trvat dlouho. Alexander Jacob nemohl zapomenout na léta hladu a ponížení. V Marseille i v Paříži, kam občas jezdil za obchodem, viděl kolem sebe na jedné straně zoufalou chudobu do úmoru pracujících dělníků a na straně druhé vzpupnost přesycené buržoazie. Když Adeline po dvou letech maželství zemřela, Jacob se ještě více se ponořil do četby anarchistické a komunistické literatury. Netrvalo dlouho a navázal styky s anarchistickým spolkem vedeným Jean-Benoit Roquesem (nar.1876). Tento velmi bystrý mladík, zjizvený od neštovic, se kdysi učil typografem. Protože však byl odsouzen za členství ve spikleneckých spolcích, musel učení opustit a protloukal se, jak se dalo. Jak později uvedl, kdykoli si našel práci, zaměstnavatelé jej propustili, jakmile se doslechli o jeho komunistickém smýšlení. Nenáviděl kapitalismus dělící lidi na chudé a bohaté. U soudu Roques později řekl.: „Společnost mi poskytovala pouze tři možnosti existence: práci, žebrotu a krádež. Práci jsem se nevyhýbal. Neměl jsem však v úmyslu potit krev za ubohou almužnu a vytvářet bohatství, které by mi nikdy nepatřilo. Nechtěl jsem se dát zavřít do fabriky jako galejník. A žebrota vůbec - to je největší ponížení člověka. Proto jsem se vzbouřil a začal potírat své nepřátele…“ K bývalému námořníku Jacobovi Roques velmi přilnul a vzhlížel k němu s obdivem. Na rozdíl od ostatních komunisticky smýšlejících spiklenců, často studentů nebo mladých dělníků, byl Jacob totiž zkušeným mužem činu, navyklým bojovat a riskovat. V řadách anarchistů si tak záhy získal mimořádné postavení, přičemž Roques zůstával jeho oddaným společníkem a pravou rukou.

V roce 1897 vznikla v Paříži pod Jacobovým vedením anarchistická organizace „Dělníci noci“. Její charakter a cíle prý Alexander Jacob shrnul takto: „Nechci zde mít jediného slabocha. Jsme především vojáky revoluce. Část peněz půjde na rozvoj našeho anarchistického hnutí, a to nejenom ve Francii…Vyžaduji trpělivou a systematickou práci… Až do okamžiku, než vydám rozkaz, je povoleno diskutovat. jinak vyžaduji slepou poslušnost. Kdo si to ještě chce rozmyslit, ať to učiní hned!“

Hlavní stan „Dělníků noci“ byl v Paříži, záhy však začali operovat po celém území Francie. V Montpellier si další Jacobův pobočník, bývalý student medicíny Flambeau, otevřel železářský obchod. Tak získala skupina slevu na všechny pancéřové pokladny. Flambeau postupně skoupil všechny jejich typy a pečlivě je zkoumal…

K prvním akcím, které Jacob se svými druhy uskutečnil, patřilo vyloupení známého pařížského klenotnictví v ulici v Quincampix, které patřilo milionáři baronu Houpflému. Jacob si pod falešným jménem pronajal byt nad klenotnickou dílnou. V neděli, když v klenotnictví nikdo nebyl, probourali anarchisté v podlaze malý otvor. Jím prostrčili dolů deštník a pak jej rozevřeli, takže při dalším rozšiřování otvoru padalo zdivo téměř nehlučně do rozevřeného deštníku…Tato loupež vynesla „Dělníkům noci“ sedm kilogramů zlata, 8000 franků ve zlatě, 200 000 franků v bankovkách, téměř tři sta perel a 280 karátů drahokamů. Záhy po této loupeži následoval další povedený kousek tentokrát na druhém konci Francie – v Marseille, rodném městě Alexandra Jacoba. Jacob a Roques si obstarali falešné policejní uniformy a doklady a navštívili velké klenotnictví a zastavárnu lichváře Rubaixe. Překvapeného boháče obvinili z přechovávání věcí pocházejících z loupežných vražd a „ úředně“ mu zabavili množství šperků a cenných předmětů, jejichž seznam Jacob dokonce sepsal na falešném policejním tiskopise. Nakonec Rubaixe „ zatkli“ a odvezli ho až na prokuraturu. Tam se ovšem „ komisař“ i jeho „ tajemník“ rychle nenápadně ztratili… Na Rubaixův účet se tenkrát bavila celá Francie.

Podobně drzým způsobem vyloupili Jacobovi a Roquesovi anarchisté i největší zlatnický obchod v Toulonu. Tak „Dělnící noci“ získali počáteční nemalý kapitál, který jim umožnil rozjet rozsáhlé anarchistické akce, vlastně třídní boj proti ekonomickým elitám tehdejší Francie. Později Alexander Jacob zdůrazňoval, že jeho lidé vždy chtěli škodit jen boháčům-kapitalistům. Nikdy neokradli lékaře, učence, kněze nebo spisovatele. V Paříži, Marseille, Bordeaux, Grenoblu a v mnoha dalších městech vykradl Jacob se svými muži desítky zámků, paláců a vil. V každém z vyloupených sídel zanechali anarchisté dopis, kritizující buržoazii za její vykořisťování pracujících, nemravný způsob života a hromadění majetku na úkor lidu. V Béziere doslova vybílili palác velkostatkáře a průmyslníka hraběte de Cassagne. V Lyonu zase vyloupili vilu majitele keramických závodů Macqa, přičemž nešťastníka svázali spolu se služebnictvem ve sklepě. Další husarský kousek se anarchistům podařil v Monte Carlu. Alexander Jacob coby bohatý aristokrat navštívil známé kasino a vmísil se mezi hráče. Ve chvíli, kdy byl ukončen příjem sázek, začal předstírat epileptický záchvat. Takto upoutal pozornost přítomných včetně krupiérů a ochranky. Jiní připravení anarchisté zatím nepozorovaně uloupili všechny vsazené peníze.

Bohužel, akce Jacoba a jeho druhů, začaly mezitím nabývat poněkud teroristického rázu, to když začali paláce zbohatlíků, které se v jejich očích skvěly přemrštěným přepychem, nejen vykrádat, ale i zapalovat…Jacob sám prý toto žhářství, při němž mohli přijít o život i nevinní lidé, odmítal. Tou dobou – tj. v druhé polovině 90. let 19. století, však už po „Dělnících noci“ pátrali policisté nejen ve Francii, ale i v okolních zemích. Jacoba se obávali jak v Itálii, tak i ve Španělsku, zejména poté co se rozkřiklo, že prý chystá krádež sochy z barcelonské katedrály, zhotovené ze čtyř set kilogramů zlata. Mezitím prý z Francie plynuly pravidelné sumy peněz spikleneckým organizacím a anarchistickým spolkům po celé Evropě a Rusku. Jacobova a Roquesova organizace získávala na popularitě mezi prostými lidmi, jimž se významná část lupu rozdávala. Nový dělnický špitál a starobinec v Toulonu, postavený v roce 1901, údajně za svůj vznik alespoň z části vděčí anarchistickému zlatu. Jakousi specialitou Alexandra Jacoba byla pomoc zadluženým chudým rodinám, kterým vůdce anarchistů rozdal tisíce franků a zachránil je před ztrátou střechy nad hlavou. Dělníci noci se tak stali hrdiny šestákových rodokapsů jako pomocníci lidí v bídě a beznaději.

Třeba zdůraznit, že po celou dobu žil Alexander Jacob v Paříži zároveň život bezúhonného občana. Choval se vždy zcela skromně. Například se stravoval jen v laciné restauraci ve Voltairově ulici. Nepil, nekouřil, nehrál karty. Jen občas si vyšel do divadla. Jedinou slabostí, která se mu nakonec stala osudnou, však byly krásné ženy. Jacob si vydržoval několik milenek, především jistou rusovlásku Clarissu, a také krásnou tanečnici, mulatku z karibských ostrovů Gabrielu Jourdainovou. Ta měla způsobit jeho pád. Koncem roku 1904 totiž došlo v Greneille k přestřelce mezi anarchisty, pokoušejícími se vniknout do domu amerického milionáře F.Bigelowa, a přivolanou policií. Jeden policista byl zabit, dalších několik zraněno. Na straně anarchistů byli ovšem mrtví dva, přičemž jedním z nich byl Jacobův blízký druh Flambeau, který byl dříve rovněž milencem mulatky Jourdainové. To se policii podařilo zjistit a začala tanečnici sledovat. Nakonec byla Jourdainová získána pro spolupráci s úřady. Alexander Jacob byl neúspěšným přepadením Bigelowa a smrtí jednoho z blízkých druhů velmi znepokojen. Obával se, že akce byla předem prozrazena a že se mezi jeho lidi vloudili policejní špiclové, čemuž se až dosud díky jeho ostrovtipu podařilo zabránit. Netušil přitom, že jej sleduje jeho vlastní milenka, dvacetiletá kráska Jourdainová. V jejím bytě na rue Saint Dominique byl také 14. dubna 1905 Jacob obklíčen a dopaden. O necelý měsíc později chytila policie v Amiensu i jeho druha Roquese a další anarchisty…

Soud s „králem zlodějů“ sledovala se zatajeným dechem veřejnost v celé Evropě. Obžaloba vinila Alexandra Jacoba, Jean-Benoit Roquese a členy jejich organizace z velkého počtu nejrůznějších zločinů, z nichž mnohé jim však byly přisuzovány neprávem. Prokurátor označil anarchisty za sprosté lupiče. Jacob a Roques zase využili procesu k prohlášením, v nichž odsuzovali kapitalismus. Jacob před soudem vzal hned od počátku veškerou odpovědnost na sebe a žádal propuštění svých přátel. Na závěr doslova pravil:

„Vyhlásil jsem válku všem boháčům. Buržoům a šlechticům jsem chtěl sebrat všechno zlato a klenoty. Nikdy jsem nekradl pro zisk! Neschvaluji krádež. Používal jsem ji pouze jako nástroj vzpoury a boje proti nejzavrženíhodnější ze všech krádeží – proti obrovskému soukromého vlastnictví…“

22. září 1905 byli Jacob a Roques spolu s dalšími anarchisty odsouzeni k nuceným pracím na doživotí. Zatímco Roques zemřel ještě téhož roku ve Francii na zápal plic, Alexandru Jacobovi bylo souzeno strávit téměř čtvrt století na nechvalně proslulých Ďábelských ostrovech. O nezdolnosti tohoto muže svědčí, že se celkem sedmnáctkrát (!) pokusil o útěk. Pokaždé bohužel neúspěšně. Nakonec strávil nekonečných devět let na samotce v temnici s těžkými železnými koulemi přikovanými k nohám…

Léta plynula a svět na někdejšího vůdce anarchistů pomalu zapomínal. Třídní boj nabýval docela jiných forem, než jakým byla romantická spiklenectví anarchistů přelomu století. Proběhla světová válka i ruská revoluce… V roce 1928 bylo Jacobovi 60 let. Dostal milost a byl z Ďábelských ostrovů propuštěn. Ihned poté zmizel, jako by se po něm slehla země. Desítky novinářů po něm marně pátraly. Mnozí si mysleli, že spáchal sebevraždu. Někdo tvrdil, že odjel do Ameriky, kde žije z obrovského pokladu. Dokonce se objevil názor, že Jacob je v sovětském Rusku, jehož osudy prý z vězení bedlivě sledoval. Nejpravděpodobnější je ale ta verze, že se stařec odebral do rodné Marseille, kde dožil pod změněným jménem. Ještě po léta prý coby dobrotivý stařeček v cukrárnách hostil chudé děti z ulice. Z pokladů prý mu jinak nezbylo nic. Objevily se však spekulace, že to byl právě někdejší král zlodějů Alexander Jacob, kdo v době fašistické okupace podporoval záhadným zlatem a cennostmi francouzské hnutí odporu…

Prameny:

  • Vároš, Milan, Osudy zlatých pokladů, Praha 1989
  • Treguet, Henry., Slavné kriminální případy, Praha 1993
  • Holcomb, David, The Anarchists: A Story of the 19th Century, London 1969


[Akt. známka (jako ve škole): 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Miroslav Kočí | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Lavka.info

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme. bahis siteleri

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich emosčást). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
1960 (1960 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
1507 (1507 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
1607 (1607 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
1013 (1013 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
1637 (1637 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
1564 (1564 hl.)
Prohnilý humanismus !!
1023 (1023 hl.)

Celkem hlasovalo: 10311


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Bahisikayet.com Extrabet Deneme bonusu Denemebonusuz.com

Deneme Bonus Veren Bahis Siteleri 2022

en iyi bahis siteleri

jetbahis-girisi.com

Rexbet-girisi.com

hovarda-girisi.com

mobilbahis giris

sekabet guncel adres

asyabahis guncel adres

Maltcasino

pinbahiskayit.com

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.