Dopis F. van Pattenovi

Dopis Friedricha Engelse z dubna 1883, kde tlumočí Marxovy názory na anarchistické hnutí té doby. Vedle dobových otázek boje o postavení v rámci dělnického hnutí si povšimněte klíčového problému vztahu ke státu - podle Marxe i Engelse jediného organismu, který může dělnická třída po dobytí moci použít.

Dne 18. dubna 1883

Vážení soudruzi!

Na Váš dotaz z 2. dubna o stanovisku Karla Marxe k anarchistům vůbec a Janu Mostovi zvláště odpovím krátce a jasně.

Marx a já jsme od roku 1845 zastávali názor, že jedním z konečných důsledků budoucí proletářské revoluce bude postupné rozpouštění politické organisace, označované jménem: stát. Hlavním účelem této organisace bylo odjakživa zajistit ozbrojenou mocí hospodářský útlak pracující většiny menšinou, která má výsadu majetku. Zmizí-li výsadní majetná menšina, nebude ani třeba ozbrojené utiskovatelské či státní moci. Ale zároveň jsme vždy zastávali názor, že má-li se dospět k tomuto a jiným, mnohem důležitějším cílům budoucí socialní revoluce, musí se dělnická třída nejprve chopit organisované politické moci státu a s její pomocí zdeptat odpor kapitalistické třídy a společnost nově zorganisovat. To si lze přečíst už v „Komunistickém manifestu“ z roku 1847, hlava II, konec.

Anarchisté stavějí věc na hlavu. Prohlašují, že proletářská revoluce musí začít odstraněním politické organisace státu. Ale jediná organisace, kterou proletariát nalezne hotovou po svém vítězství, je právě stát. Tento stát bude jistě vyžadovat značných změn, než bude moci plnit své nové funkce. Ale zničit jej v takové chvíli, to by znamenalo rozbít jediný organismus, s jehož pomocí může vítězný proletariát uplatňovat svou právě dobytou moc, držet v područí své kapitalistické protivníky a prosazovat onu hospodářskou revoluci společnosti, bez níž by celé vítězství muselo končit novou porážkou, masovým vražděním dělníků, podobně jako tomu bylo po Pařížské komuně.

Musím Vás výslovně ujišťovat, že Marx vystoupil proti tomuto anarchistickému nesmyslu, hned jak s tím Bakunin přišel v této podobě? Dokazují to celé vnitřní dějiny Mezinárodního dělnického sdružení. Od roku 1867 se pokoušeli anarchisté nejpodlejšími prostředky zmocnit vedení Internacionály; hlavní překážkou, která jim stála v cestě, byl Marx. Pětiletý boj skončil vyloučením anarchistů z Internacionály na Haagském sjezdu v září 1872; a kdo se nejvíce zasazoval, aby byli vyloučeni, byl právě Marx. Náš starý přítel Bedřich Antonín Sorge z Hobokenu, který byl přítomen jako delegát, může Vám, budete-li si přát, sdělit bližší podrobnosti.

A nyní k Janu Mostovi.

Tvrdí-li někdo, že Most po tom, co se stal anarchistou, měl s Marxem jakékoli spojení nebo že mu Marx poskytoval nějakou podporu, byl buďto obelhán nebo úmyslně lže. Po vydání prvního čísla londýnské „Freiheit“ nenavštívil Most Marxe nebo mne víckrát než jednou, nanejvýš dvakrát. Právě tak jsme my nechodili k němu — ani jsme se s ním nijak nikde náhodou nesetkali. Na konec jsme vůbec ani nepředplatili jeho list, protože v něm „opravdu také naprosto nic“ nebylo. Jeho anarchismem a jeho anarchistickou taktikou jsme pohrdali stejně jako lidmi, od nichž se obojímu naučil.

Ještě za svého pobytu v Německu vydal Most „populární“ výtah z Marxova „Kapitálu“. Požádal Marxe, aby přehlédl druhé vydání. Pracoval jsem na tom spolu s Marxem. Zjistili jsme, že je možné jen vyškrtat ty nejhorší Mostovy nesmysly, nechtěli-li jsme napsat celou věc znovu od začátku do konce. Marx také dovolil, aby tam byly jeho opravy provedeny, jen pod výslovnou podmínkou, že jeho jméno nebude nikdy uváděno v souvislost ani s tímto opraveným vydáním Mostovy slátaniny.

Chcete-li, můžete tento dopis uveřejnit ve „Voice of the People“.

S bratrským pozdravem

B.E.

Podle K. Marx, B. Engels, Vybrané dopisy, Svoboda, 1952