Výkonný výbor ÚV KSČ k únoru 48

Únorové události v roce 1948 si Komunistická strana Československa letos připomene ve zcela změněných společenských podmínkách vytvořených revolučním pohybem širokých vrstev našeho lidu.

Jménem statisíců poctivých komunistů KSČ již odsoudila bývalý nedemokratický systém vlády jedné strany, který ve svých důsledcích vedl k monopolu moci úzké skupinky stranických a státních byrokratů, k manipulování lidmi, zneužívání funkcí a korupci.

Vytvořit do budoucna spolehlivě fungující politický systém zabezpečující všechna práva jednotlivců, názorovou svobodu a politickou pluralitu nebude pro nás, ale ani pro naše partnery snadné.

Při hledání své nové identity se bude muset strana rozejít s celou řadou neživotných schémat a názorů. Nově se budeme muset zamyslet i nad vlastní historií. Jen z jejího pravdivého zobrazení a pochopení můžeme čerpat skutečné poučení pro naši současnou i budoucí politiku.

Právě v této souvislosti chceme zdůraznit, že únorové události v Československu před 42 lety byly neoddělitelnou součástí složitého poválečného vývoje v Evropě. Po krátkém období vzájemné spolupráce vítězných mocností protihitlerovské koalice, kdy znovuobnovené Československo mohlo představovat skutečný most mezi Východem a Západem, se v mezinárodních vztazích prosadil tvrdý, konfrontační kurs.

V jednotlivých zemích východní Evropy byly za přímé pomoci Sovětského svazu provedeny lidově demokratické revoluce a k moci se dostaly revolučně radikální strany. Jen v poválečném Československu dokázala KSČ ve svobodných a demokratických volbách v roce 1946 získat téměř 40 procent hlasů a její předseda Klement Gottwald se stal předsedou vlády. Právě z této skutečnosti vycházela celá strategie i taktika KSČ, která v mezinárodně určených souvislostech rozvíjela především politickými prostředky revoluční proces.

V konkrétních československých podmínkách se komunistická strana pokusila dokonce o vlastní národní přístup k socialistické revoluci, jejímž dobově podmíněným obsahem bylo dobytí politické moci a nastolení diktatury proletariátu.

Šlo samozřejmě o politicky motivovaný zápas o moc, který pokračoval i v průběhu roku 1947, kdy se prudce zhoršila mezinárodní situace a jakékoliv odchylky od jediného, sovětského modelu socialistické revoluce byly fakticky znemožněny. To ve svých důsledcích vedlo k posílení stalinistického pojetí socialismu, jehož výrazem se stalo i vytvoření Informačního byra komunistických a dělnických stran v září 1947 a celá jeho další politika.

Přes všechny tyto ideologické problémy a určující mezinárodně politické souvislosti proběhl československý Únor v roce 1948 jako vyvrcholeni politického zápasu o moc. Tehdejší vedení KSČ v něm dokázalo získat na svoji stranu velkou většinu pracujících, dělníků, rolníků, drobných živnostníků, umělců, vědeckých pracovníků, učitelů, dalších příslušníků inteligence a mladých lidí. Jsme přesvědčeni, že jim, až na výjimky, šlo všem především o společenský pokrok a nejupřímnější snahu vybudovat v Československu socialismus jako historicky spravedlivější a svobodnější společnost, než byla ta, v níž dosud žili.

Právě v této souvislosti se však dnes chceme co nejrozhodněji distancovat od nedemokratického upevňování stalinistického modelu socialismu po únoru 1946 a všech pozdějších deformací způsobených monopolem moci jedné strany.

Na základě trpkých poučení z minulosti bychom se, podle přání naprosté většiny členů strany, kteří únor 1948 vlastně nezažili, chtěli podílet na vytváření skutečně demokratické pluralitní, sociálně spravedlivé společnosti v naší vlasti. K tomuto závěru došel i mimořádný sjezd KSČ v závěru loňského roku.

Rudé právo, 2. února 1990