Tento příspěvek je věnován jedné, kdysi významné a státotvorné politické straně, která se pomalu propadá do zapomnění. Politické straně Dr. Eduarda Beneše a Dr. Milady Horákové – Československé straně národně socialistické. I když je příspěvek věnován jedné politické straně, půjde v něm o tři politické strany.
V příspěvku uvedené okolnosti a fakta týkající se února 1948 jsou převzaty z dobových materiálů uložených ve Státním archivu ČR. Jejich neznalost, nebo spíš jejich nepochopení, vedlo ke vzniku politických iluzí, které přetrvávají dodnes a to nejen u veřejnosti, ale i u pamětníků a aktivních účastníků těchto událostí.
Dodnes přetrvává pevně zakořeněná politická iluze zaměňující dvě politické strany: Československou stranu národně socialistickou a Československou stranu socialistickou. Jsou to však dvě naprosto rozdílné strany. Čs. strana národně socialistická – založena v roce 1897. Její historicky poslední schůzí bylo zasedání Ústředního výboru ČSNS dne 24. února 1948 (úterý). Bylo tam přijato usnesení, že každý člen strany, který vstoupí do tzv. akčních výborů Národní fronty, kde převládal vliv KSČ, bude vyloučen ze strany. V následujících dnech byly oddíly Ministerstva vnitra vedeného ministrem Noskem , členem KSČ, ve spolupráci s jednotkami Lidových milicí, pod záminkou hledání ukrytých zbraní, které se však nenašly (zajímavá historická paralela), obsazeny všechny sekretariáty a zajištěn rozsáhlý majetek Československé strany národně socialistické. Souběžně probíhalo zatýkání jejích funkcionářů, tak i řadových členů. Tím byla veškerá další činnost ČSNS prakticky znemožněna. Přesněji vyjádřeno – přerušena. Kupodivu jsou tyto skutečnost dodnes podvědomě vnímány jako regulérní způsob ukončení činnosti politické strany.
Nyní Československou stranu národně socialistickou opustíme, protože na scénu vstupuje nová politická strana – poúnorová Československá strana socialistická. Na přelomu února a března 1948 dva bývalí vysocí funkcionáři Čs. strany národně socialistické, vyloučení členové jejího Ústředního výboru, Prof. Emanuel Šlechta a JUDr. Alois Neumann, kteří byli vyloučeni právě pro členství v Ústředním akčním výboru NF, založili novou politickou stranu – Československou stranu socialistickou. Jádrem nově vzniklé poúnorové strany se staly Akční výbory. Do této strany pak vstoupila malá část (asi 10%) členů ČSNS. Komunistické vedení Národní fronty pak předalo těmto Akčním výborům sekretariáty a veškerý majetek Čs. strany národně socialistické.
Právě skutečnost, že komunisté předali této nové poúnorové politické straně majetek národních socialistů vedla ke vzniku iluze , že Čs. strana socialistická je vlastně původní Čs. strana národně socialistická, jen s poněkud zkráceným názvem.
Čs. strana socialistická se pak celé období od února 1948 do listopadu 1989 definovala jako strana nová a pokroková, která s bývalou reakční Čs. stranou národně socialistickou nemá nic společného.
Během listopadových událostí r. 1989 sehrála krátkodobě pozitivní roli, což vedlo k tomu, že někteří bývalí členové Čs. strany národně socialistické pod vlivem výše popsaných skutečností a iluzí do ní vstoupili. To pak vedlo k tomu, že v roce 1990 byla zákonem o politických stranách č. 15/1990 Sb. zařazena do tvořícího se demokratického politického systému jako „politická strana již vzniklá“, tj. nemusela absolvovat zakládací proceduru tímto zákonem stanovenou.
K vnitřnímu přerodu poúnorové Čs. strany socialistické v národně socialistickou však nedošlo. Členů, kteří se o to snažili, byla nevýznamná menšina. A to i včetně nově vstoupivších národních socialistů. Nebylo v jejich silách změnit zaběhnutý národně frontovský systém. Vždy byli velkou většinou přehlasováni. Strana pouze měnila názvy (Liberální strana národně sociální, od r. 1997 Česká strana národně sociální), lavírovala a pletichařila.
Hlavní příčinou tohoto vývoje bylo, že osoby a funkcionáři, kteří rozhodujícím způsobem ovlivňovali vnitřní poměry ve straně neměli zájem o politiku, ale o vytunelování a rozkradení obrovského majetku národních socialistů, který byl po únoru 1948 předán Ústředím Národní fronty do rukou nově vzniklé Čs. strany socialistické.Od listopadu 1989 měla strana sedm nových předsedů. Každý nový předseda si nějaký čas zapředsedoval a ze strany odešel. S přibývajícím počtem předsedů ubývalo majetku. Až k úplnému krachu. Současný předseda a vedení strany vzešlé z hrstky zbylých členů převzalo stranu v úplném rozkladu.
Je zajímavé, že z předúnorových národních socialistů po roce 1989 do této strany vstoupila jen nevelká skupina jednotlivců i když členský potenciál Čs. strany národně socialistické byl v té době z demografického hlediska ještě velmi vysoký.V roce 1947 měla Čs. strana národně socialistická 640 tisíc členů. To svědčí o tom, že nechuť národních socialistů vrátit se do politiky pramenila z toho, že pod vlivem výše popsaných událostí nepokládali poúnorovou politickou stranu za jejich vlastní, zdegenerovanou Čs. stranu národně socialistickou, s kterou už nechtěli mít nic společného. Část z nich se proto angažovala v jiných politických stranách.
Aby to bylo ještě zamotanější, tak v sobotu 4. března 2006 se konal ustavující sjezd nové politické strany s názvem Česká strana národně socialistická. Založila jí v převážné většině skupina členů zkrachovalé poúnorové strany, i když za spoluúčasti několika skutečných starých národních socialistů, kteří zde jsou ale opět v menšině. Zakladatelé nové strany se odvolávají na tradice a používají i historický znak strany. Skrytým smyslem založení této strany je však to, že jako nová politická strana nemůže uplatňovat nárok na vrácení rozkradeného majetku národních socialistů. Aby to, co bylo rozkradeno, zůstalo rozkradeno definitivně.
Československá strana národně socialistická stále existuje, nikdo to však neví. Ukončení činnosti politické strany je upraveno zákonem. K ukončení činnosti Čs. strany národně socialistické žádný zákonný akt nebyl vykonán. Československá strana národně socialistická stále existuje. Dosud žijící členové jsou stále jejími členy. Co do počtu členů se nejedná o žádné zanedbatelné číslo. Z celkového počtu 640 tisíc členů měla Čs. strana národně socialistická v roce 1947 100 až 120 tisíc členů ve věku 18–20 let. Z demografického hlediska má nyní Čs. strana národně socialistická 55–70 tisíc členů ve věku 76–78 let. Celkově však mnohem víc. Jsou to lidé s velkou životní zkušeností.
Ve věci zařazení Čs. strany národně socialistické do politického systému České republiky už byl vykonán kus práce. V roce 2002 byla ustavena skupina předúnorových členů národně socialistické strany, politických vězňů a sympatizantů. Písemným podáním, ve kterém byla shrnuta fakta z únorových událostí r. 1948, byli osloveni ústavní činitelé České republiky a požádáni o novelizaci zákona o politických stranách č. 424/91 Sb. Jde o novelizaci v tom smyslu, aby Československá strana národně socialistická byla zákonem prohlášena za politickou stranu již vzniklou. Každý jiný způsob obnovení činnosti spojený se zakládací procedurou by byl kapitulací před těmi, kdo se snažili stranu v roce 1948 zlikvidovat, a byl by přiznáním, že politickou stranu lze regulérně zrušit i tak, že ozbrojené síly státní a politické moci obsadí její sekretariáty a pozatýkají její funkcionáře a členy.
Z oslovených ústavních činitelů byl zcela odmítavý premiér (tehdy Vl. Špidla). Předseda poslanecké sněmovny p. Zaorálek přijal tříčlennou delegaci národních socialistů a přátelsky s nimi pohovořil. Věc však stále trčí v ústavně právním výboru poslanecké sněmovny. Senátoři jsou rovněž informováni. I v senátu však věc stále leží v ústavně právním výboru, aniž by přišlo jakékoliv vyjádření. Vstřícný postoj zaujal p. prezident V. Klaus, který si vyžádal ještě další doplňující informace. Prezident však do legislativního procesu vstupuje až v jeho závěru. Na začátku je vláda, nebo zákonodárná iniciativa poslanců nebo senátorů.
Čas pracuje proti národním socialistům. Vinou zakořeněných politických iluzí bylo mnoho času promarněno. Malá skupinka věrných už více nezmůže. Je nutné dát se dohromady, začít se opět scházet a obnovit činnost. A tlačit na ústavní činitele. Se shrbenými zády a s čepicí v ruce se ničeho nedosáhne. A je nutné zachránit co nejvíce z rozkradeného majetku národních socialistů. Ne pro majetek, ale proto, že je to výsledek práce předchozích generací. Jedině Československá strana národně socialistická může uplatnit nárok na jeho vrácení.
Budou-li ústavní činitelé blokovat Československou stranu národně socialistickou mimo současný politický systém, byly životy Dr. Milady Horákové a dalších popravených a utýraných národních socialistů obětovány marně a bude to znamenat, že to, čeho nedosáhli v roce 1948 ozbrojení komunisté, dokončí za ně ústavní činitelé České republiky.
Věrni zůstali, Miroslav Kaluža, 2006
Poznámka SDS:
Publicistika Strany demokratického socialismu se čas od času zabývá i problematikou dalších politických hnutí řešících otázku humanistické socialistické budoucnosti. Zde je možno odkázat na některé stati v minulosti zveřejněné v časopisu Emancipace, který v této době bohužel již nevychází, i některé příspěvky našich autorů v ostatním tisku.
Není na škodu seznámit se na těchto stránkách i s jiným druhem socialistického a sociálního myšlení, nevycházejícího z tradičních levicových pohledů, ale ve své podstatě sledujícího cíle, které nejsou protichůdné myšlení směřujícímu k osvobození člověka z područí útlaku, vykořisťování a nesvobody. Za velmi zajímavý je možno považovat právě převzatý článek Miroslava Kaluži, který byl uveřejněn v minulém roce v nepravidelné publikaci Sdružení bývalých politických vězňů ČR „Věrni zůstali“. Celý článek, který se zabývá vývojem Československé strany národně socialistické v letech 1948 až do dnešních dnů, je ponechán v původním znění, bez komentáře.
Únor 1948 – iluze a klamná zdání v politice
