Heslo PALESTINA v Masarykově slovníku naučném

Palestina, lat. (z řec.) Palaestina, arab. a tur. Filastín (Falastín), hebr. Éres jisráél (Země Israele, též „Zaslíbená země“), v bibli Země Hebreů, Israelitů, od 1922 brit. mandátové území v Př. As. Jest j. a předjordánskou částí Syrie mezi Střz. mořem a Jordánem. Na rozdíl od doby Kristovy nemá nynější P. části zajordánské, zato dobíhá na j. úzkým klínem až k s. cípu zál. Akabského (vých. hranicí tohoto klínu je příkopová linie Vádí el-Araba v j. prodloužení Mrtvého moře).

Malé rozměry, jen 23.309 km², 816.064 ob. (1929, 1922: 757.182 ob.), hust. 35. Z větší části vysočina s prahorním jádrem, ale většinou pokrytá zkrasovělým vápencem. Úrodná jsou území usazenin, zvl. zlomové údolí Esdrelon (Jezreel). Kolem Mrtvého moře (ale i jinde) vyvřely sopečné výlevy. Občasná zemětřesení a čet. teplice dosvědčují neuklidněnost zvrstvení. Podél dunového a plochého pobřeží - jen Karmelské předhoří, vys. 552 m, vytváří jediný p-ský záliv s přístavem (dnešní Haifa, kdysi slavná Akka) - jest úrodná aluviální rovina (stv. Kanaán), jež však na j. již přechází v sinajskou pouš. Od ní povrch stále stoupá v planinatou vnitřní vysočinu bez ostrých horských vrcholů; tato vysočina, průměrně vys. kolem 700 m (Jerusalem 787 m), místy však sahající i přes 1.000 m, jest páteří země. Na s. klesá v úrodnou a také dopravně výhodnou skleslinu Esdrelon, za níž však, v Galilei, znovu vystupuje: hora Tábor 562 m a Džermak 1.198 m (nejvyš. bod P-y); hned nato přechází v Libanon (v. t.). K vých. vysočina rychle klesá v hlub. příkopovou proláklinu ř. Jordánu (v. t.), jezer, jimiž protéká (Bahr el-Húle [2 m] a Genezaretské n. Tiberias [- 208 m] a Mrtvého moře (v. t.; arab. Bahr Lút, 914 km²).

Podnebně jsou z. svahy pod konejšivým vlivem Střz. moře, vých. sklon však již pociuje žhavý dech blízké pouště. Velice se též uplatňují značné výškové rozdíly. Celkem je podnebí teplé (Jerusalem 17° C ročně, ale v zimě sněží), v létě horké. Srážek málo (Jerusalem 660 mm, u Jordánu a na j. jen pod 1/2 m) a jen v zimě, kdežto léto bývá vyprahlé, zvl. při vých. A j. větrech; zato jsou vítány osvěžující větry s. a s.-z. Je to podnebí zdravé. Z ř. je vel. jen Jordán, ale i ten v létě velmi vysychá. Květena má na vých. ráz stepní, ve většině země stř.-moř., a je chudá na j., bohatější na s.

Od 1919 přibývalo ob. soustavným přistěhovalectvím Židů (za tu dobu 75.000), kteří se sem ve smyslu sionistického hnutí a souhlasné Balfourovy deklarace z 2. XI. 1917 (aby se P. stala „národní domovinou Židů“) odevšad stěhovali, doufajíce v snadné a rychlé požidovštění P-y a v příznivost hosp. poměrů. Ale moh. většina ob. se stále více brání sionistickému přílivu (1930 vel. bouře moh. proti Židům), a tak od 1926 žid. přistěhovalectví velmi ochablo (1926 13.000 přistěhovalců, ale přes 7.000 vystěhovalců). Přesto vzniklo úsilnou podporou svět. sionistického Žid. nár. fondu již přes 120 žid. zeměd. osad o celkové rozloze 1.100 km², a to právě v nejúrodnějších částech země (Esdrelon a pobř. rovina Saron); ale naděje v ně skládané namnoze zklamaly (moh. odpor, nezpůsobilost žid. osadníků k zeměd. práci atd.).

Jádrem ob. jsou moh. felláhové (arab. a syrští rolníci a pastevci, 1929: 572.443; 1922: 590.890), pak následují Židé (154.330; 83.794), křesané (80.225;73.024, růz. nár. složení) a 9.000 osob jiného vyzn., zvl. Drúzové a asi 160 Samaritánů (zbytek stv. ob., ve m. Náblus n. Sichem [hebr. Šechem]). Obecné školství je hojné, jednak státní (1928: 314 škol, hl. pro děti moh.), jednak soukromé a agitační všech 3 hl. církví, a to: 307 škol žid., 191 křes. (114 kat., 51 prot.) a 73 muslimských. Nepatrná hebr. univ. v Jerusalemě, zal. 1924. Soudy se dělí na veř. a círk., jako se vůb. v této zemi, jež jest kolébkou 2 jednobožských náb., dává i dnes vel. důraz na příslušnost círk.

V zaměstnání zcela převládá zemědělství, zvl, na úrodném s. (v Galilei) a v údolí Esdrelon. Zemědělství by se velmi povzneslo umělým zavodňováním, jež za staleté tur. vlády téměř zcela zaniklo. Sklízí se (sestupně) pšenice, ječmen (též jako krmivo) a durrha, méně čočka a tabák. Mn. j. ovoce: agrumy (zvl. vel. pomeranče z okolí Jaffy), olivy, fíky, mandle, meruňky, víno, granátová jablka; u Jericha i banány. Zelenina, zejm. melouny. Začíná se zalesňovati, Ovcí (1928: 226.000) a koz (368.000) se chová daleko více než hovězího dobytka; 24.000 velbloudů, nemn. buvolů. Rybolov v moři (Mrtvé moře je bez života). Lev vyhuben; pohromy působívají stěhovavé kobylky.

Nerostné bohatství: nadbytek soli (v Pojordání) a vápence, mimoto asfalt u Mrtvého moře, sádra a síra. Malý prům. (1928: 18.000 děln.); mlýny, mýdlo a oliv. olej, tkalcovství, vzpomínkové výrobky pro poutníky a cizince. Značná návštěva cizinců a poutníků; zvl. Jerusalem vábí všechny monotheistické nadšence. Zahr. obchod je malý a silně pasivní. Dovoz 1925 za 7.5 mil. liber šterlinku, 1928 za 6.8 (1928 sestupně: textilie, pšen. mouka, dříví, cukr, rýže, oliv. olej, pšenice, kovové zboží); vývoz za 1.3 mil. a 1.5 (pomeranče [2/5 všeho vývozu, mýdlo 1/7, durrha, melouny, ječmen, sesam, víno, mandle). Hl. dovozci: Eg., Syr., Angl., méně Něm., Fr., Unie, It. a Rum.; vývozci: Angl., Syr., Eg., méně Něm. a Fr.

Železnic, částečně úzkokolejných, jen 1.200 km (1928); hl. vede z Haify podél pobř. (s odbočkou do Jerusalema) přes (Gazu do eg. Kantáry na Suezském průpl. Zřizují se silnice pro dopravu automobilovou. Hl. přístavy: Haifa (modernisuje se) a Jaffa, menší Gaza a Akka. 1928 připlulo a odplulo asi po 2.4 milionech cizí lodní tonáže; vl. loďstva P. nemá.

Jednotkou měny je 1 p-ská libra šterlinků (1 £ P = 1000 mils), rovná libře angl. Vedle úř. soustavy metrické se užívá růz. místních.

Podle ústavy z 1. XI. 1922 stojí v čele angl. High Commissioner, zároveň nejvyšší velitel voj. a předseda výkonné rady (Executive Council). Zákonodárná rada (Legislative Council) má 22 členy, z čehož 12 volených. Administrativně se země dělí na Jerusalem (hl. m.) a 2 okr.: j. s hl. m. Jaffou a s. s Haifou. Vedle toho se užívá stv. dělení na 3 krajiny: j. Judeu s Edomem (Idumeí), stř. Samarii a s. Galilei. Úř. řeči: angl., arab. a hebr.

Dějiny. Tato malá zemička, hospodářsky málo významná, působila výrazně a hluboce na svět, dějiny, a to jako východisko 2 jednobožských náb., žid. a křes. Pro děj. do 566 př. Kr. v. Izraelité, pro další v. Židé. Samostatnost P-y trvale zanikla 70 po Kr., kdy se zmocnil Jerusalema Titus a z P-y učiněna řím. prov. Judaea. Nato se zde vystřídala tato cizí panství: byzantské, od 636 arab., od 1076 Seldžukové a Saracéni. 1517-1917 Turci. Mimo dočasné křes, úspěchy za křížových výprav (1099 dobyt Jerusalem, ale 1291 padl posl. zbytek tamního křes. panství, Akkon) byla P. 637-1917 v moci moh. Za Svět. vál. (dobylo angl. voj. 9. XII. 1917 Jerusalema a s ním celé P-y a zavedlo v ní voj. správu, jež 1. VII. 1920 ustoupila civilní. Rozhodnutím Spol. národů 24. VII. 1922 obdržela Angl. P-u jako mandát Společnosti, což provedeno 29. IX. 1922. Tur. uznalo tento stav mírem v Lausanne 24. VI. 1923. Sionistickému duchu Balfourovy deklarace se však stavějí v cestu vel. překážky již uvedené a tak se další vývoj P-y jeví nejasným.

K. Mtšk.

Poznámka: původně proložené písmo je zobrazeno tučně, kurzíva tučnou italikou. Rozdělení do odstavců je dílem redakce SDS.