Heslo PALESTINA v Masarykově slovníku naučném

Palestina, lat. (z řec.) Palaestina, arab. a tur. Filastín (Falastín), hebr. Éres jisráél (Země Israele, též „Zaslíbená země“), v bibli Země Hebreů, Israelitů, od 1922 brit. mandátové území v Př. As. Jest j. a předjordánskou částí Syrie mezi Střz. mořem a Jordánem. Na rozdíl od doby Kristovy nemá nynější P. části zajordánské, zato dobíhá na j. úzkým klínem až k s. cípu zál. Akabského (vých. hranicí tohoto klínu je příkopová linie Vádí el-Araba v j. prodloužení Mrtvého moře).

Malé rozměry, jen 23.309 km², 816.064 ob. (1929, 1922: 757.182 ob.), hust. 35. Z větší části vysočina s prahorním jádrem, ale většinou pokrytá zkrasovělým vápencem. Úrodná jsou území usazenin, zvl. zlomové údolí Esdrelon (Jezreel). Kolem Mrtvého moře (ale i jinde) vyvřely sopečné výlevy. Občasná zemětřesení a čet. teplice dosvědčují neuklidněnost zvrstvení. Podél dunového a plochého pobřeží - jen Karmelské předhoří, vys. 552 m, vytváří jediný p-ský záliv s přístavem (dnešní Haifa, kdysi slavná Akka) - jest úrodná aluviální rovina (stv. Kanaán), jež však na j. již přechází v sinajskou poušť. Od ní povrch stále stoupá v planinatou vnitřní vysočinu bez ostrých horských vrcholů; tato vysočina, průměrně vys. kolem 700 m (Jerusalem 787 m), místy však sahající i přes 1.000 m, jest páteří země. Na s. klesá v úrodnou a také dopravně výhodnou skleslinu Esdrelon, za níž však, v Galilei, znovu vystupuje: hora Tábor 562 m a Džermak 1.198 m (nejvyš. bod P-y); hned nato přechází v Libanon (v. t.). K vých. vysočina rychle klesá v hlub. příkopovou proláklinu ř. Jordánu (v. t.), jezer, jimiž protéká (Bahr el-Húle [2 m] a Genezaretské n. Tiberias [- 208 m] a Mrtvého moře (v. t.; arab. Bahr Lút, 914 km²).

Podnebně jsou z. svahy pod konejšivým vlivem Střz. moře, vých. sklon však již pociťuje žhavý dech blízké pouště. Velice se též uplatňují značné výškové rozdíly. Celkem je podnebí teplé (Jerusalem 17° C ročně, ale v zimě sněží), v létě horké. Srážek málo (Jerusalem 660 mm, u Jordánu a na j. jen pod 1/2 m) a jen v zimě, kdežto léto bývá vyprahlé, zvl. při vých. A j. větrech; zato jsou vítány osvěžující větry s. a s.-z. Je to podnebí zdravé. Z ř. je vel. jen Jordán, ale i ten v létě velmi vysychá. Květena má na vých. ráz stepní, ve většině země stř.-moř., a je chudá na j., bohatější na s.

Od 1919 přibývalo ob. soustavným přistěhovalectvím Židů (za tu dobu 75.000), kteří se sem ve smyslu sionistického hnutí a souhlasné Balfourovy deklarace z 2. XI. 1917 (aby se P. stala „národní domovinou Židů“) odevšad stěhovali, doufajíce v snadné a rychlé požidovštění P-y a v příznivost hosp. poměrů. Ale moh. většina ob. se stále více brání sionistickému přílivu (1930 vel. bouře moh. proti Židům), a tak od 1926 žid. přistěhovalectví velmi ochablo (1926 13.000 přistěhovalců, ale přes 7.000 vystěhovalců). Přesto vzniklo úsilnou podporou svět. sionistického Žid. nár. fondu již přes 120 žid. zeměd. osad o celkové rozloze 1.100 km², a to právě v nejúrodnějších částech země (Esdrelon a pobř. rovina Saron); ale naděje v ně skládané namnoze zklamaly (moh. odpor, nezpůsobilost žid. osadníků k zeměd. práci atd.).

Jádrem ob. jsou moh. felláhové (arab. a syrští rolníci a pastevci, 1929: 572.443; 1922: 590.890), pak následují Židé (154.330; 83.794), křesťané (80.225;73.024, růz. nár. složení) a 9.000 osob jiného vyzn., zvl. Drúzové a asi 160 Samaritánů (zbytek stv. ob., ve m. Náblus n. Sichem [hebr. Šechem]). Obecné školství je hojné, jednak státní (1928: 314 škol, hl. pro děti moh.), jednak soukromé a agitační všech 3 hl. církví, a to: 307 škol žid., 191 křesť. (114 kat., 51 prot.) a 73 muslimských. Nepatrná hebr. univ. v Jerusalemě, zal. 1924. Soudy se dělí na veř. a círk., jako se vůb. v této zemi, jež jest kolébkou 2 jednobožských náb., dává i dnes vel. důraz na příslušnost círk.

V zaměstnání zcela převládá zemědělství, zvl, na úrodném s. (v Galilei) a v údolí Esdrelon. Zemědělství by se velmi povzneslo umělým zavodňováním, jež za staleté tur. vlády téměř zcela zaniklo. Sklízí se (sestupně) pšenice, ječmen (též jako krmivo) a durrha, méně čočka a tabák. Mn. j. ovoce: agrumy (zvl. vel. pomeranče z okolí Jaffy), olivy, fíky, mandle, meruňky, víno, granátová jablka; u Jericha i banány. Zelenina, zejm. melouny. Začíná se zalesňovati, Ovcí (1928: 226.000) a koz (368.000) se chová daleko více než hovězího dobytka; 24.000 velbloudů, nemn. buvolů. Rybolov v moři (Mrtvé moře je bez života). Lev vyhuben; pohromy působívají stěhovavé kobylky.

Nerostné bohatství: nadbytek soli (v Pojordání) a vápence, mimoto asfalt u Mrtvého moře, sádra a síra. Malý prům. (1928: 18.000 děln.); mlýny, mýdlo a oliv. olej, tkalcovství, vzpomínkové výrobky pro poutníky a cizince. Značná návštěva cizinců a poutníků; zvl. Jerusalem vábí všechny monotheistické nadšence. Zahr. obchod je malý a silně pasivní. Dovoz 1925 za 7.5 mil. liber šterlinku, 1928 za 6.8 (1928 sestupně: textilie, pšen. mouka, dříví, cukr, rýže, oliv. olej, pšenice, kovové zboží); vývoz za 1.3 mil. a 1.5 (pomeranče [2/5 všeho vývozu, mýdlo 1/7, durrha, melouny, ječmen, sesam, víno, mandle). Hl. dovozci: Eg., Syr., Angl., méně Něm., Fr., Unie, It. a Rum.; vývozci: Angl., Syr., Eg., méně Něm. a Fr.

Železnic, částečně úzkokolejných, jen 1.200 km (1928); hl. vede z Haify podél pobř. (s odbočkou do Jerusalema) přes (Gazu do eg. Kantáry na Suezském průpl. Zřizují se silnice pro dopravu automobilovou. Hl. přístavy: Haifa (modernisuje se) a Jaffa, menší Gaza a Akka. 1928 připlulo a odplulo asi po 2.4 milionech cizí lodní tonáže; vl. loďstva P. nemá.

Jednotkou měny je 1 p-ská libra šterlinků (1 £ P = 1000 mils), rovná libře angl. Vedle úř. soustavy metrické se užívá růz. místních.

Podle ústavy z 1. XI. 1922 stojí v čele angl. High Commissioner, zároveň nejvyšší velitel voj. a předseda výkonné rady (Executive Council). Zákonodárná rada (Legislative Council) má 22 členy, z čehož 12 volených. Administrativně se země dělí na Jerusalem (hl. m.) a 2 okr.: j. s hl. m. Jaffou a s. s Haifou. Vedle toho se užívá stv. dělení na 3 krajiny: j. Judeu s Edomem (Idumeí), stř. Samarii a s. Galilei. Úř. řeči: angl., arab. a hebr.

Dějiny. Tato malá zemička, hospodářsky málo významná, působila výrazně a hluboce na svět, dějiny, a to jako východisko 2 jednobožských náb., žid. a křesť. Pro děj. do 566 př. Kr. v. Izraelité, pro další v. Židé. Samostatnost P-y trvale zanikla 70 po Kr., kdy se zmocnil Jerusalema Titus a z P-y učiněna řím. prov. Judaea. Nato se zde vystřídala tato cizí panství: byzantské, od 636 arab., od 1076 Seldžukové a Saracéni. 1517-1917 Turci. Mimo dočasné křesť, úspěchy za křížových výprav (1099 dobyt Jerusalem, ale 1291 padl posl. zbytek tamního křesť. panství, Akkon) byla P. 637-1917 v moci moh. Za Svět. vál. (dobylo angl. voj. 9. XII. 1917 Jerusalema a s ním celé P-y a zavedlo v ní voj. správu, jež 1. VII. 1920 ustoupila civilní. Rozhodnutím Spol. národů 24. VII. 1922 obdržela Angl. P-u jako mandát Společnosti, což provedeno 29. IX. 1922. Tur. uznalo tento stav mírem v Lausanne 24. VI. 1923. Sionistickému duchu Balfourovy deklarace se však stavějí v cestu vel. překážky již uvedené a tak se další vývoj P-y jeví nejasným.

K. Mtšk.

Poznámka: původně proložené písmo je zobrazeno tučně, kurzíva tučnou italikou. Rozdělení do odstavců je dílem redakce SDS.