Humanita je jedna!

I mne vyzvali, abych se jménem humanity obrátil s výzvou k naąí veřejnosti a tak podpořil spravedlivé úsilí Izraelců proti ąovinisticko-nacionalistickým snahám Arabů. Nevyhověl jsem. A nejen proto, ľe jsem se v spletité situaci na Blízkém východě tehdy vyznal jeątě méně neľ teď, ale proto, ľe mě můj přítel - naątěstí pro mě! - přesvědčoval takovými argumenty, které se mi očividně zdály antihumanistické, ba brutální, bezohledné. Perfektně citoval ąovinismem srąící protiizraelské výroky arabských prominentů o tom, ľe téměř třímilionový izraelský národ "zaľenou do moře", ale velmi zchladil můj zájem, kdyľ mě ubezpečil, ľe o Araby se skutečně nemusím zajímat, je to jen barbarská orientální sběř, jakási neschopná, méněcenná chátra, i s těmi utečenci, jejichľ počet dnes - po izraelské anexi arabských zemí - uľ dosahuje počtu obyvatel Izraele. Zkrátka jsem nic nenapsal, i kdyľ mě nenechávaly lhostejným slzy úzkosti a strach naąich ®idů, kteří měli v Izraeli své příbuzné.

Bohaté a nezanedbatelné zkuąenosti poskytl i mír po týdenní válce Izraele, a to hlavně v tom smyslu, ľe jestliľe nenajde Izrael způsob, jak ľít v pokoji s obrovským arabským světem a uprostřed něho, nepřinese to Izraeli nic dobrého. Nemůľe se přece neustále spoléhat na obratnost a ráznost svých vojáků ani na solidaritu světové humanity s ním, jeľ je - aspoň v případě, který jsem uvedl - velmi děravá.

Po únavné schůzi o naąich sporných věcech v úterý večer jsem si se zájmem poslechl televizní rozhovor se soudruhem Arnoątem Lustigem. Jeho vystoupení bylo ohnivě zaujaté, proizraelské a prosionistické, aľ jsem záviděl "české" části naąeho spisovatelského Svazu, ľe má nejen Arnoąta Lustiga, ale velkou plejádu akribovaných expertů na izraelské téma, ba ve skrytu své burľoazně nacionalistické duąičky jsem i záviděl, ľe naąe domácí, slovensko-česká problematika se nezmohla - kromě čestných, ale nečetných výjimek - na stejně zapálenou přímluvu. A - odpus»te, ľe odbočuji - potřebovala by jí. Hlavně v českém prostředí by byla povolána rozptýlit s lustigovskou energií vąechny skryté, ale i zjevné rezervy, které obklopují myąlenku zrovnoprávnění slovenského národa, vľdy» současná demokratizace je jedinečnou příleľitostí nejen k odstranění nedorozumění, které nahromadilo slovensko-české souľití za posledních padesát let, ale i sporů, výčitek a schválností, otravujících naąe vztahy od dob naąeho národního probuzení.

Ale vra»me se k Lustigovi. Promiňte také, ľe nejsem schopen citovat jeho autentické výroky. Jejich smysl vąak nezkresluji. Doľadoval se porozumění a solidarity s postupem Izraelců a těch, kteří jim nadrľovali. Museli to dělat tak, jak to udělali "před dvanáctou" a ne aľ potom, kdyby byli bývali napadeni. V jejich podvědomí se silně zakořenil fakt, ľe v době války jich ąest milionů zahubili, bez toho, ľe by se byli mohli zmoci - s některými výjimkami - na obranu. A tak podobně.

Byli bychom streicherovské antisemitské hyeny, kdybychom chtěli přejít nad popelem ąesti milionů ®idů k dennímu pořádku. Ale ani tato neslýchaná obě» nacistické zvůle - opakuji, nacistické zvůle - přece nemůľe poskytnout legitimaci pro atrocity na arabském obyvatelstvu, a to ani v případě, kdy Araby chceme povaľovat za méně hodnotnou národnost. To je jedna stránka věci.

Druhá je tato: v nejstraąnějąí druhé světové válce nezahynulo jen ąest milionů naąich ľidovských bratrů, přátel, soudruhů a příbuzných, ale kromě nich jeątě 45 - 50 milionů přísluąníků jiných národů a celý evropský a světový humanismus by byl jen směąnou parodií, kdyby měl schopnost odmyslet si tento zdrcující fakt. Rozumějte mi dobře: jsem, a prosím vás buďme!, proti válkám ve jménu těch padesáti milionů obětí, které si druhá světová válka vyľádala. Ale buďme proti ní, i kdyľ se chce se zápalem ospravedlnit ąesti miliony jejích bezbranných obětí! Humanita je jedna a vąeobecná a není moľné ji rozměnit na drobné, např. pro Ameriku, pro Rhodesii nebo i pro Izrael. Buď platí v celistvosti, nebo neplatí vůbec!

Rudé právo, 12. 5. 1968, str. 3 (sta» vyąla původně v Pravde 7. 5. 1968)