V tu chvíli začala normalizace

PRAHA Nejtemnější období normalizace začalo právě před pětatřiceti lety.

Odstartovalo ho zasedání Ústředního výboru KSČ z 11. a 12. prosince 1970. Nové Husákovo vedení strany na něm přijalo proslulé Poučení z krizového vývoje.

„Poučení je nutné číst jako návod jak neopakovat chyby, které se z hlediska KSČ staly v roce 1968. Je vlastně kuriozitou, že se tento historizující text stal na dvacet let základem reality,“ charakterizuje dokument Oldřich Tůma.

Vliv textu, který dobovou hantýrkou popisuje vznik, průběh a ukončení pražského jara, se stal takřka univerzálním. „Obsah Poučení se odrazil třeba i ve směrnicích StB definujících osoby nepřátelské režimu,“ potvrdil Prokop Tomek z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ČTK.

Poučení se také detailně probíralo na stranických schůzích a vyučovalo se o něm na školách. Jeho závěry se staly základem pro probíhající represe. Statisíce lidí v následujících letech přišly o práci a kariéru, někteří raději emigrovali. Tisíce disidentů sledovala Státní bezpečnost. Část z nich skončila v komunistickém kriminále.

Vliv Poučení trval do roku 1989

Podle Tůmy ovšem Poučení odráželo i rozhodnutí nové elity „nepřipustit nová padesátá léta“. Husák a jeho okolí jasně odmítli volání nejradikálnější levice po masivním soudním potrestání všech předních „osmašedesátníků“. „Bylo jim jasné, že proces s Dubčekem by byl kontraproduktivní. Už jen kvůli odporu ciziny,“ pokračuje Tůma.

Podle dalšího historika Jaroslava Cuhry trval vliv dokumentu až do pádu komunistického režimu v listopadu 1989. „Kvůli Poučení nešlo ani přistoupit na reformy, ani na Gorbačovovu politiku. Bylo velmi těžké uskutečnit jakékoliv zásadní změny,“ myslí si Cuhra.

Poučení také uzavíralo a ospravedlňovalo první „divoké“ období normalizace. V něm byla mimo jiné zavedena cenzura, proběhly plošné stranické čistky a parlament schválil „pendrekový zákon“ namířený proti odpůrcům režimu.

Už v letech 1969 a 1970 také došlo ke kompletní obměně lidí v čele strany a státu. Alexandra Dubčeka nahradil ve funkci generálního tajemníka v dubnu 1969 symbol normalizace Gustáv Husák. O rok později byl Dubček definitivně vyloučen ze strany.

Stranické čistky skončily oficiálně zhruba dva měsíce před přijetím poučení. Týkaly se takřka jeden a půl milionu lidí. Prověrkové komise nakonec 327 tisíc komunistů vyloučily nebo vyškrtly ze strany.

Stejně tvrdě byli postiženi i nekomunisté. Z veřejného života jich muselo odejít na 300 tisíc. Pod zvlášť tvrdým dohledem se octli aktivisté Klubu angažovaných nestraníků nebo organizace politických vězňů K-231.

O práci tehdy přišlo podle historika Karla Kaplana zhruba 350 tisíc lidí. Většina z propuštěných pak nemohla sehnat slušné zaměstnání a jejich děti nebyly přijímány ke studiu na školy.

Už v roce 1970 také začaly první politické procesy. První vlna zatýkání a soudů trvala tři čtyři roky a do vězení se kvůli ní dostala zhruba tisícovka lidí.

„V uplynulém období svedly tisíce členů a funkcionářů strany statečný a obětavý boj, při němž nešetřily svých sil, aby očistily štít své strany a její marxisticko-leninskou podstatu. Za to jim patří plným právem uznání.

Avšak nebezpečí ze strany pravicového oportunismu, který byl sice organizačně rozbit, ještě zdaleka nepominulo a vyžádá si ještě mnoho času i sil, než bude úplně překonán jeho vliv.“

Rok 1970 probíhal ve znamení velkých čistek.

Z komunistické strany muselo odejít 327 tisíc lidí a dalších 147 tisíc radši vrátilo legitimaci dobrovolně. Spousta lidí přišla o práci a nemohla pracovat ve svém oboru. Čistky probíhaly i mezi policisty a vojáky. Jen z armády byla vyhozena víc než polovina důstojníků.

11. - 12. prosince 1970 proběhlo zasedání ÚV KSČ. Generální tajemník Gustáv Husák nejdřív v projevu zhodnotil výsledky čistek a stav společnosti. Ústřední výbor poté přijal dokument s názvem Poučení z krizového vývoje.

Lidové noviny, 10. 12. 2005, Václav Drchal