[1] „Ekonomicko-filosofické
rukopisy z roku 1844.“ Tato Marxova práce se dochovala ve třech
rukopisných sešitech samostatně stránkovaných římskými číslicemi. Z druhého
sešitu se zachovaly jenom poslední čtyři stránky (str. XL—XLIII). Všechny
stránky prvního sešitu (je jich 27) jsou dvěma svislými čarami rozděleny
na tři sloupce. Sloupce jsou na každé stránce označeny předem vepsaným nadpisem
„Mzda“‚ „Zisk z kapitálu“, „Pozemková renta“. Od XVII. stránky zaplňuje
text jen sloupec nadepsaný „Pozemková renta“. Od stránky XXII až do konce
prvního sešitu psal Marx přes všechny tři sloupce bez ohledu na původní
rozdělení stránky. Tento text (str. XXII—XXVII) je v tomto vydání označen
redakčním nadpisem „Odcizená práce“. Třetí rukopis se skládá ze 43 stránek
velkého formátu rozdělených na dva sloupce. Stránky čísloval sám Marx. Na
konci třetího rukopisu (str. XXXIX—XL) je „Předmluva“, která je v tomto
vydání zařazena na začátek, před text prvního rukopisu.
Název Marxovy práce a nadpisy jednotlivých částí rukopisu v hranatých závorkách
doplnil Institut marxismu-leninismu. Rukopis je otištěn v původním Marxově
uspořádání, pouze „Předmluva“ byla zařazena dopředu a kapitola „Kritika
Hegelovy dialektiky a filosofie vůbec“ na konec podle Marxovy poznámky v
„Předmluvě“.
[2] Viz Karel Marx,
„Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva“ (Marx-Engels, Spisy, sv. 1, čes.
vyd. 1956, str. 401—414).
„Deutsch-Französische Jahrbücher“ [„Německo-francouzské ročenky“]
vycházely německy v Paříži za redakce Karla Marxe a Arnolda Ruga. Vyšlo
jen první dvojčíslo v únoru 1844. Byly tu uveřejněny Marxovy práce „K židovské
otázce“ a „Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva“ a Engelsovy články
„Nástin kritiky politické ekonomie“ a „Situace Anglie. Thomas Carlyle. ‚Minulost
a přítomnost‘“ (viz Marx-Engels, Spisy, sv. 1, čes. vyd. 1956, str. 371
— 400, 401— 414, 525 — 550, 551 — 575). Tyto práce znamenají Marxův a Engelsův
definitivní přechod k materialismu a komunismu. Hlavní příčinou, proč časopis
přestal vycházet, byly zásadní neshody mezi Marxem a buržoazním radikálem
Rugem.
[3] Jde o Bruno Bauera,
který uveřejnil v časopise „Allgemeine Literatur-Zeitung“ dvě obšírné recenze
o knihách, článcích a brožurách o židovské otázce. Většinu citovaných výrazů
převzal Marx z těchto recenzí otištěných v I. a IV. čísle časopisu (z prosince
1843 a března 1844). Výrazy „utopická fráze“ a „kompaktní masa“ jsou z Bauerova
článku „Was ist jetzt der Gegenstand der Kritik?“ [„Co je teď předmětem
kritiky?“] z VIII. čísla Allgemeine Literatur-Zeitung“ (červenec 1844).
„Allgemeine Literatur-Zeitung“ [„Všeobecné literární noviny“] — německý
měsíčník vydávaný mladohegelovcem Brunem Bauerem v Charlottenburgu od prosince
1843 do října 1844. Marx a Engels kritizovali tento časopis v díle „Svatá
rodina aneb Kritika kritické kritiky“ (viz Marx-Engels, Spisy, sv. 2, čes.
vyd. 1957, str. 15 — 232).
[4] Jde o sborník „Einundzwanzig Bogen aus der Schweiz“ [„Jedenadvacet archů ze Švýcarska“], Curych a Winterthur 1843.
[5] Viz Marx-Engels, Spisy, sv. 1, čes. vyd. 1956, str. 525—550.
[6] Ludwig Feuerbach, „Grundsätze der Philosophie der Zukunft“ [„Zásady filosofie budoucnosti“], Curych a Winterthur 1843. (Česky viz „Zásady filosofie budoucnosti a jiné filosofické práce“, NČSAV 1959.)
[7] Jde o článek Ludwiga
Feuerbacha „Vorläufige Thesen zur Reform der Philosophie“ [„Předběžné teze
k reformě filosofie“], uveřejněný v druhém dílu sborníku „Anekdota“.
„Anekdota“ — zkrácený název dvousvazkového sborníku „Anekdota zur
neuesten deutschen Philosophie und Publicistik“ [„Nevydané příspěvky k nejnovější
německé filosofii a publicistice“], který vyšel ve Švýcarsku za redakce
Arnolda Ruga. Ve sborníku byly uveřejněny Marxovy články „Poznámky k nové
pruské cenzurní instrukci“ a „Luther jako rozhodčí mezi Straussem a Feuerbachem“
(viz Marx-Engels, Spisy, sv. 1, čes. vyd. 1956, str. 21—43 a 44—45) a články
Bruna Bauera, Ludwiga Feuerbacha, Friedricha Köppena, Arnolda Ruga aj.
[8] Marx má na mysli Bruna Bauera a jeho stoupence, seskupené kolem měsíčníku „Allgemeine Literatur-Zeitung“.
[9] Tento svůj záměr uskutečnil Marx brzy po napsání „Předmluvy“ knihou „Svatá rodina“, kterou napsal spolu s Engelsem (viz Marx-Engels, Spisy, sv. 2, čes. vyd. 1957, str. 15—232).
[10] Marx cituje knihu Adama Smitha „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ podle francouzského překladu Germaina Garniera „Recherches sur la nature et les causes de la richesse des nations“, Paříž 1802, sv. I, str. 138. (Viz české vydání „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“, SNPL 1958, sv. I, str. 87.) V našem překladu „Ekonomicko-filosofických rukopisů z roku 1844“ jsme pracovali s českým překladem Smithova díla. Na řadě míst však bylo nutno se odchýlit od českého překladu a přidržet se francouzského textu nebo Marxových překladů do němčiny.
[11] Tamtéž, sv. II, str. 162. (Tamtéž, sv. I, str. 252.)
[12] Tamtéž, sv. I, str. 193. (Tamtéž, sv. I, str. 110.)
[13] Wilhelm Schulz, „Die Bewegung der Produktion. Eine geschichtlich-statistische Abhandlung zur Grundlegung einer neuen Wissenschaft des Staats und der Gesellschaft“ [„Pohyb výroby. Historicko-statistické pojednání jako základ nové vědy o státu a společnosti“], Curych a Winterthur 1843.
[14] Charles Pecqueur, „Théorie nouvelle d‘économie sociale et politique, ou études sur l‘organisation des sociétés“ [„Nová teorie sociální a politické ekonomie čili studie o organizování společností“], Paříž 1842.
[15] Charles Loudon, „Solution du problème de la population et de la subsistance“ [„Řešení problému obyvatelstva a obživy“], Paříž 1842.
[16] Eugène Buret, „De la misère des classes labourieuses en Angleterre et en France“ [„O bídě pracujících tříd v Anglii a ve Francii“], sv. I, Paříž 1840.
[17] Jean Baptiste Say, „Traité d‘économie politique“ [„Pojednání o politické ekonomii“], třetí vydání, Paříž 1817.
[18] Celý tento odstavec (i s citáty z Ricardových „Zásad politické ekonomie a zdanění“ a Sismondiho „Nových zásad politické ekonomie“) je výpisek z Buretovy práce „De la misère des classes laborieuses en Angleterre et en France“, sv. I, Paříž 1840, str. 6—7.
[19] Marx má na mysli tuto Smithovu úvahu: „V naprosto spravedlivé loterii by měli ti, jejichž losy jsou taženy, dostat všechno, co prohrávají ti, jejichž losy taženy nejsou. V povolání, kde je dvacet ztroskotanců proti jednomu člověku, který má úspěch, měl by ten jeden vlastně vydělat všechno, co mělo vydělat těch dvacet neúspěšných.“ (Viz Adam Smith, „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“, SNPL 1958, str. 120.)
[20] Těmito slovy začíná strana XL druhého Marxova rukopisu. Text předchozích 39 stránek se nedochoval.
[21] „Révolutions de France et de Brabant“ [„Revoluce ve Francii a Brabantu“] — týdeník, v němž jakobín Camille Desmoulins otiskoval své pamflety; vycházel v Paříži od listopadu 1789 do července 1791.
[22] Viz Bedřich Engels, „Nástin kritiky politické ekonomie”, (Marx-Engels, Spisy, sv. 1, čes. vyd. 1956, str. 525-550).
[23] „Komunismem jako takovým” zde Marx rozumí hrubý, rovnostářský komunismus, jehož představiteli byli např. babeufisté.
[24] Destutt de Tracy, „Élemens d'idéologie”. IV-e et V-e parties. Traité de la volonté et de ses effets [„Základy ideologie”. IV. a V. díl. Pojednání o vůli a jejich účincích], Paříž 1826.
[25] Adam Smith, „Recherches sur la nature et les causes de la richesse des nations”; Paříž 1802, sv. I, str. 29-46, sv. II, str. 191-195. (Viz české vydání „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů”, SNPL 1958, sv. I, str. 37-40 a 265-266.)
[26] Jean Baptiste Say, citované dílo, sv. 1, str. 300, 76- 77 a sv. II, str.6 a 465.
[27] Fryderyk Skarbek, „Théories des richesses sociales” [„Teorie společenského bohatství”], 2. vydání, Paříž 1839, str. 25-27, 75, 121 až 132.
[28] Marx cituje knihu Jamese Milla „Základy politické ekonomie” podle francouzského překladu „Élemens d'économie politique”, Paříž 1823, str. 7,11-12.
[29] „Johann Wolfgartg Goethe, „Faust”, díl I, scéna IV („Studovna”).
[30] „William Shakespeare, „Timon Aténský”, první jednání, scéna třetí.
[31] Jde o závěrečnou část kapitoly, která v Marxově rukopisu přímo předchází tato slova, avšak v tomto vydání byla v textu zařazena dříve s redakčním nadpisem „Soukromě vlastnictví a komunismus. Různé vývojové etapy komunistických názorů. Hrubý rovnostářský komunismus a komunismus jako socialismus spadající vjedno s humanismem”. Tato změna v uspořádání byla učiněna proto, že kapitola o Hegelovi, kterou Marx v „Předmluvě” nazval „závěrečnou kapitolou” celé práce, byla zařazena až na konec.
[32] Bruno Bauer, „Kritik der evangelischen Geschichte der Synoptiker” [„Kritika evangelické historie synoptiků”], sv. 1-2. Lipsko 1841; sv. 3, Brunšvik 1842. Synoptiky se v pracích z dějin náboženství nazývají autoři prvních tří evangelií.
[33] Bruno Bauer, „Das entdeckte Christentum” [„Odhalené křesťanství”], Curych a Winterthur 1843.
[34] Jde o knihu Bruna Bauera „Die gute Sache der Freiheit und meine eigene Angelegenheit” [„Dobrá věc svobody a moje vlastní věc”], Curych a Winterthur 1842.
[35] Jde o „Allgemeine Literatur-Zeitung”.
[36] Marx má na mysli Feuerbachovy kritické úvahy o Hegelovi v knize „Zásady filosofie budoucnosti” (§ 29 až 30).
[37] Ludwig Feuerbach, „Das Wesen des Christentums”, Lipsko 1841.
[38] Těchto osm bodů „všestranného překonání předmětu” je téměř doslova převzato z Hegelovy „Fenomenologie ducha”.
[39] Marx má na mysli § 30 z Feuerbachovy knihy „Zásady filosofie budoucnosti”, kde se říká: „Hegel je myslitel, předstihující se v myšlení.”
[40] G. W. F. Hegel, „Encyclopädie der philosophischen Wissenschaften im Grundrisse” [„Encyklopedie filosofických věd v nástinu”], 3. vydání, Heidelberg 1830.
[41] Tamtéž, str. 393.