Představitelé levicových stran starého kontinentu, kterým se příčí sociálnědemokratické postupy, se dohodli na společné panevropské strategii. České KSČM se nová koncepce příliš nelíbí, takže v ní bude k nalezení jistě i něco inspirativního.

V Aténách se 18. - 20. listopadu 2005 sešlo 73 komunistických a dělnických stran ze všech kontinentů na konferenci »Současné trendy kapitalismu: Ekonomický, politický a sociální dopad. Komunistická alternativa«.

„Myslím, že se úplně neodhalilo, co bylo důvodem zásahu na Národní třídě, a to pak vyvolalo dojem, že možná tomu někdo chtěl trošku pomoct a vyprovokovat nepokoj lidí. Že tam už bojovala jednotlivá křídla té moci mezi sebou, někteří z nich už toho měli dost a říkali si, ať už se něco děje, aby to padlo na hlavy Jakeše a spol. Aby se říkalo, že už to fakt přehnali, když mlátí nevinné studenty. Takhle to působilo...“

Již tradičně se v souvislosti s výročím událostí 17. listopadu 1989 aktivizují extrémy, a to bez rozdílu politické příslušnosti - pravicové, tzv. liberální, levicové, rádoby středové apod., ale ve své podstatě extrémy, protože jedny žehrají na přílišnou „sametovost“ revoluce, resp. majetkového převratu, že nesmetl komunisty zcela, tzn. nezakázal komunistickou stranu. Druzí dávají na odiv svůj ublíženecký pocit, že na nich byla spáchána křivda.

Letošní sedmnáctý listopad oslavil Václav Havel s týdenním předstihem a svérázně. Ve svém čtvrtečním pražském projevu k členům Madridského klubu, originální sešlosti světových exprezidentů a expremiérů, uchopil sice revoluční samet 1989 jako nutnou transformaci. Dodal však: revoluce otevřela prostor pro mafiány napojené na politiku.

Kouřové signály z orgií pouličního násilí zprostředkované v uplynulých dnech televizními kamerami tentokrát nepocházely z džungle amerických velkoměst, ze Severního Irska, Kosova či dokonce z bývalého třetího světa, nýbrž ze země, která dala Evropě myšlenku národního státu postaveného na ideálech volnosti, rovnosti a bratrství:

Jako připomínka 50. let působil projev Josefa Mašína, který přinesla z Bratislavy Česká televize. Mašín se účastní konference o zločinech komunismu v Československu.

Jak vůbec mohou lidé ještě dnes prý volit komunisty, když tolik hrůz za nimi zůstalo jako krvavá stopa, ptal se nedávno jeden z komentátorů MF Dnes. A aby na tom nebylo dost, hemží se zmíněné noviny popisem 'zločinů', kterých se dopustila předlistopadová KSČ a otázek, kde už jsme mohli být, kdybychom nedopustili, aby se po válce moci chopili komunisté.

V současnosti žijeme v dozvuku století nezdařených revolucí. Co je ještě horší, tyto časy jsou nejrepresívnější dobou po druhé světové válce, a navíc – bylo by jen blahovolně mírným tvrzením říci, že „levice“ je všeobecně v naprostém zmatku a že ztratila smysl svého směřování. V mlze kolektivního chaosu, jemuž čelíme, vyvstává otázka, jak jsme sem dospěli.

Za dva roky oslaví skauting už 100 let od svého založení. Mají ale miliony skautů a skautek po celém světě důvod k hrdosti na kořeny svého hnutí? Mnozí se domnívají že ano a možná už hrdě oprašují portréty svého zakladatele - „válečného hrdiny“, lorda Baden-Powella. Jiní upozorňují na to, že Baden-Powell nebyl válečný hrdina (což je stejně dost podivný pojem), ale zločinec, že militaristické kořeny skautingu nejsou důvodem k hrdosti, ale k pocitu zahanbení a že skautské organizace tyto své kořeny stále odráží.