logo SDS
Dnešní datum: 18. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 765x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 745x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 663x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 659x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 656x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 621x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 514x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 411x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 16
Prům. 12
21 denni
Max. 314
Prům. 263.4

Nyní si čte web : 37 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Vítězové a poražení o listopadu 1989

Vydáno dne 16. 11. 2005 (10031 přečtení)

„Myslím, že se úplně neodhalilo, co bylo důvodem zásahu na Národní třídě, a to pak vyvolalo dojem, že možná tomu někdo chtěl trošku pomoct a vyprovokovat nepokoj lidí. Že tam už bojovala jednotlivá křídla té moci mezi sebou, někteří z nich už toho měli dost a říkali si, ať už se něco děje, aby to padlo na hlavy Jakeše a spol. Aby se říkalo, že už to fakt přehnali, když mlátí nevinné studenty. Takhle to působilo...“

Právě těmito slovy přiblížila Hana Marvanová (1962) svoje pocity z demonstrace, které se před 16 lety účastnila. „Její průběh se naprosto vymykal všemu, co jsme zažili předtím,“ dodává, „a vyvolávalo to dojem - už tehdy jsem si to myslela - že se buď někdo zbláznil, nebo někdo chtěl studenty k něčemu vyprovokovat tím, že zásah bude neadekvátní tomu, co bylo nutné udělat pro rozehnání davu.“

Výpověď Hany Marvanové je jedním z padesátky životopisných vyprávění 30 někdejších disidentů a 20 předlistopadových komunistických funkcionářů, jak je v období let 2002-2005 zaznamenali pracovníci z Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a pod názvem Vítězové? Poražení? nedávno vydalo nakladatelství Prostor.

Záměrně s otazníky

Jednání o budoucí podobě vlády v pražském Paláci kultury - začátek prosince 1989.Autoři projektu oslovili 73 bývalých komunistických funkcionářů a 43 z nich rozhovor ochotně či po delším přesvědčování poskytlo, mezi nimi J. Čejka, R. Hegenbart, M. Jakeš, V. Pázler, J. Poledník, V. Šenkýř a M. Štěpán. Z okruhu disidentů získali 77 rozhovorů ze 79 oslovených - vyzpovídat se nechal například J. Dientsbier, V. Havel, V. Malý, H. Marvanová, V. Mencl, P. Pithart, J. Urban, A. Vondra a mnoho dalších z centra i regionů, různých věkových skupin, zaměření a názorů.

Všechny vybrané rozhovory jsou publikovány v plném znění, ale na období tzv. normalizace samozřejmě nepřinášejí komplexní pohled. Zpovídající všem kladli obdobné otázky a jejich výpovědi nekonfrontovali s historickými prameny. Chtěli, a většinou toho i dosáhli, že vyprávění byla spontánní, otevřená a nekorigovaná vnitřní autocenzurou.

Kniha má nejednoznačný název. „Někdejší komunistický funkcionář nemusí sám sebe pokládat za ,poraženého' historickým vývojem,“ vysvětluje to v úvodu dvoudílné publikace šéf projektu Miroslav Vaněk, „natož akceptovat logiku a právoplatnost porážky systému, v jehož rámci svoji roli vykonával. V okruhu disidentů a odpůrců komunistického režimu pak můžeme slyšet i sdělení svědčící spíše o pocitu určitého osobního zneuznání nebo nedocenění než o ztotožnění s linií, která po listopadu 1989 převážila a zvítězila.“

Štěpán: slabá opozice

I když ve spektru publikovaných vyprávění postrádáme některá významná jména z obou částí pomyslné barikády, ten, kdo oněch dva tisíce stránek přečte, dostane unikátní obraz o povaze doby a nepochybně objeví i některá nová fakta. Nesporně zajímavé jsou například náhledy osobností z opačného pólu společnosti na stejnou událost. Takovou byla třeba první a vlastně i poslední oficiálně povolená demonstrace opozice na pražském Škroupově náměstí v prosinci 1988.

Václav Havel (1936) historikům řekl: „Štěpán se k ní hlásil, byl to jeho tah proti někomu, bůhví jaký a proti komu, neboť vskutku žádným liberálem nebyl. Prostě si usmyslel, že to povolí. Možná si od toho sliboval trapas, hanbu, že nikdo nepřijde, nebo naopak, že dojde k masakru, protože se budou vykřikovat hesla, která lidi popudí, a my si to neuhlídáme.“

„Musím se přihlásit ke Škroupovu náměstí, protože jsem byl sám proti všem, předsednictvo bylo proti,“ tvrdí někdejší vedoucí tajemník městského výboru KSČ v Praze a člen předsednictva ÚV KSČ Miroslav Štěpán (1945). „Bylo to poprvé, kdy jsme po dvaceti letech mohli vidět živého Havla a všechny na kamerách, vidět, na jaké jsou úrovni, když mluví, co umí, do jaké míry jsou ochotni držet dohody. Ty perfektně dodrželi.“

Na historikovu otázku, jak po analýze materiálů z mítinku vnímal sílu opozice, Štěpán odpověděl: „Obsahově zaostávali za námi, ale zaostávali zejména proti srovnatelným nebo tehdy etablovaným opozicím v dalších socialistických zemích. Byli totálně nejslabší. Udělal jsem si závěr, že tihle nás svrhnout nemohou. Tihle mohou pouze přijít, když to Sověti prodají. To bylo jasné. A také kdyby Sověti neudělali to, co udělali, tak by chodili na demonstrace, ale co dál? Pak už by byly nějaké demonstrace dovolené, chodili by dokolečka dokola. Etablovali je zvenčí. Havel se tady k ničemu neprobojoval, etablovali, udělali ho.“

Jak to viděl Pázler

O týden později, 18. prosince 1988, dostávalo Divadlo Na Zábradlí u příležitosti 30. výročí založení jakési vyznamenání a Miroslav Štěpán ho přijel osobně předat. Na oslavu byl pozván také Václav Havel.

Viktor Pázler k listopadu 1989 říká: „Někdy se setkávám s názorem, že jsme měli změně zabránit a použít sílu. Já na to reaguji, že je to naprostá pitomost, prostě to nebylo možné.“„Vím, že s ředitelem divadla Vladimírem Vodičkou se vedly diskuse o tom, jak k Václavu Havlovi přistupovat,“ čteme ve vyprávění jednoho z účastníků setkání Viktora Pázlera (1945), tajemníka městského výboru KSČ v Praze pro oblast vysokých škol a kultury. „Umělecká sféra byla toho názoru, že Vašek Havel nepatří k ortodoxním odpůrcům socialismu a komunistů. Kdyby třeba, říkám to tak, jak to oni tenkrát říkali, dostal určitou šanci - vím, že se jednu dobu hovořilo o tom, kdyby se stal třeba ministrem kultury -, tak že by mohl být uspokojen a mohl by působit příznivě na celou sféru kultury, a mohlo by se to zklidnit. I takové byly diskuse.“

Při pohoštění ve zkušebně divadla se jednu chvíli ocitl Pázler se skleničkou v ruce poblíž Štěpána a za nimi stál Havel. „Já jsem říkal Mirkovi, co budeme dělat, když nás ten Havel osloví? Budeme se s ním bavit, nebo jak se budeme chovat? Mirek říkal, tak si s ním popovídáme,“ popisuje tyto okamžiky Pázler a dodává:

„Není bez zajímavosti, že potom ve svodce za dva tři dny vyšlo, a to byly trošku už ty zpravodajské hry, že Miroslav Štěpán se při oslavách výročí divadla setkal s Václavem Havlem a že s ním diskutoval o možnostech vzájemné komunikace. Takovou informaci dal nějaký zahraniční zdroj sem do republiky, pochopitelně to bylo zkreslené. Mirek za to byl na koberečku u generálního tajemníka, jak to, že se za zády politbyra setkává s hlavním disidentem Havlem a že o tom neinformuje. A Mirkovi dalo hodně práce, aby vysvětlil, že vlastně s ním žádné rozhovory nevedl. Ale faktem je, že to zřejmě vyplynulo z toho, že tam spolu stáli, zády k sobě.“

Nemluvili spolu

Jak stejnou událost interpretoval Miroslav Štěpán? Jednu chvíli se prý spoluzakladatel divadla Vladimír Vodička k němu přitočil a řekl: „Všechno je připraveno, v ředitelně je prostřeno. Vašek by se s tebou rád sešel. Co mu mám říct?“ Štěpán odpověděl: „Nic mu neříkej, co bys mu říkal? Přece se s ním nebudu tady bavit.“ Vodička se na Štěpána podíval a zopakoval: „Co mu mám říct?“ - „Hele, řekni mu, až příště.“

Zleva Rita Klímová, Alexander Dubček, Václav Havel a Jiří Hájek při jedné z tiskových konferencí Občanského fóra v prosinci 1989.„V půl jedné v noci volal Havel Dubčeka,“ pokračuje dále na stránkách publikace Miroslav Štěpán. „Ten telefon byl odposlechnut a on řekl: ,Teď jsem skončil rozhovor se Štěpánem. Je to všechno úplně jinak. Normálně mluvil na všechna témata, říkal, mluvte, co chcete, já budu mluvit také, co chci, já jsem prý řekl, že se nemusím nikoho na nic ptát.'

V půl sedmé ráno jsem dostal odposlechnutý rozhovor v přepisu na stůl. Nikdy jsem to nepoužil a nepoužiji, protože Dubček je mrtvý, a tady by to bylo kopání do politicky polomrtvého. A to já nebudu. Chci jen ukázat, jak probíhal zápas, přes kterýžto se v podstatě také mohla tvořit politika. Chci však prohlásit, že jsem s Havlem nikdy nemluvil. Možná to zní teď neskromně, když řeknu, že diskuse se Štěpánem pro něj mohla znamenat první významný bod, pokud jde o vnitřní domácí poměry. Protože on nebyl Walesa. Walesa měl deset miliónů členů v Solidaritě, a tady ti měli možná hodně vypitých flašek v podzemí a podobně, ale bez osmašedesátníků by nenapsali souvislý materiál...

Pro Havla bylo velmi důležité, aby to prolomil u nějakých perspektivních lidí ve vedení KSČ. Zase to zní neskromně, ale myslím si, že mě mohli za takového považovat. Alespoň z důvodů věku, neboť jsem byl jediný nedůchodový a ne úplně blbý a docela jsem věděl, jak na strýčky v nejvyšším vedení strany. A tam to bylo složité, a docela jsem i věděl, jak se dá zpacifikovat neracionální odpor k opozici. Mně bylo jasné, že se s ní bude muset jednat, ale samozřejmě, protože tady byla určitá liknavost a bdělost k roku 1968, tak ta přivedla stav k situaci, že ty kulaté stoly (v listopadu) už byly nesrovnatelné besedy, protože disent tam nasadil svoji špičku, ať byla jakákoliv, zatímco odcházející KSČ šestou ligu.“

Nebyla dohoda

Osmašedesátníci založili nedlouho před listopadem organizaci Obroda. „Byli v ní většinou lidi ještě v solidním věku, kteří reprezentovali pokus o perestrojku a měli kontakty na Mlynáře, který byl kamarád s Gorbačovem,“ vzpomíná Jan Urban (1951). „Politbyro z nich skutečně pár měsíců lezlo po zdi. Byla to v té době první skupina, která hlásala jít tvrdě do politiky a deklarovala se jako politická opozice. Pak to ale úplně ,zvorali' a nepochopili, že ten vlak už ujel.“

Jeden ze spoluzakladatelů Obrody Vojtěch Mencl (1923) k tomu poznamenal: „Představovali jsme si, že vývoj bude podobný jako v Polsku. Nějaký kulatý stůl, ve kterém se sejdou různé komplexy návrhů. Nepočítali jsme, že dojde k úplnému pádu a rozkladu KSČ, že z ní vystoupí polovina členů. Chtěli jsme hrát roli transformátora poměrů. Vlastně nebylo úplně jasno, jestli máme hrát roli navrátivších se komunistů nebo vytvořit znovu sociální demokracii.“

Petr Pithart (1941), který se v delegacích Občanského fóra účastnil téměř všech debat u kulatých stolů, charakterizoval tehdejší jednání s „šestou ligou“ slovy: „Jejich a náš svět se rozešly. V ničem jsme si nerozuměli, bylo to naprosté míjení. Oni nevěděli, jestli jsme schopni za hodinu celou zemi postavit do stávky, nebo dokonce na ně vytáhnout klacky, a my jsme zase nevěděli, jestli začnou střílet, jestli přijedou tanky. Nevěděli jsme, jestli se sesypou nervově, nic.“

To, co se s odstupem času jeví jako přílišná mírnost a opatrnost, byla podle Pitharta ve skutečnosti odůvodněná obezřetnost: „Prostě jsme nevěděli, s kým máme tu čest. Až postupně jsme zjišťovali, že jsou ochotni rezignovat rychleji a bez jakýchkoli kompenzací. Nic jsme nikdy neprodali, nic jsme nevyměnili.“ Jiný člen delegací OF Alexandr Vondra (1961) dodává, že žádná dohoda neexistovala: „Náš postup vůči komunistům byl měkký, ale to odpovídalo euforii doby, heslu ,Nejsme a nebudeme jako oni'. Že se stal Čalfa premiérem, nebylo v žádné přímé souvislosti s prezidentstvím Václava Havla. Bylo to prostě kvůli tomu, že Čalfa na rozdíl od Adamce projevil určitou odvahu, rozhodnost a schopnost jednat v mimořádné situaci. Adamec, jak se ukázalo, toho schopen nebyl, i když paradoxně tu šanci předtím měl také.“

Různé scénáře

„Čalfa hrál špinavou roli, dal se k dispozici opozici,“ myslí si Miloš Jakeš (1922). „Já ale tuto dobu nemohu dobře posoudit, poněvadž ji mám celou zprostředkovaně z toho, co mi kdo řekl a co jsem kde četl. U ničeho jsem nebyl, seděl jsem doma.“

Zdánlivě jednotné vedení KSČ bylo v roce 1989 rozděleno do několika soupeřících skupin. Zprava Ladislav Adamec, Miroslav Štěpán, Miloš Jakeš a Gustáv Husák.Na jiném místě dodává: „Bylo chybou, že jsme bez boje rezignovali. Propadli jsme jakési lžidemokracii - přejí si to, abychom odešli, tedy odejdeme. Nebýt studenta, který byl považován za mrtvého, tak byl pokoj s demonstracemi. Aspoň do 10. prosince. Zasedání ÚV v listopadu by nebylo, nikdo by neodstupoval, žádná krizová situace v ÚV by nenastala. Je třeba vidět jedno: státnímu převratu předcházel převrat ve straně.“

Jaroslav Čejka (1943), vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ, je přesvědčený, že v 17. listopadu měly prsty tajné služby: „Jedním z hlavních inspirátorů pokusu o nezdařený palácový převrat byla KGB spolu se špičkami StB, a to mělo vést k tomu, aby padlo Jakešovo vedení a k moci se dostala nějaká jiná garnitura.“ Podobný názor zastává i Pázler, ale s tím, že se to „dostalo do takového pohybu, že iniciátorům se vše vymklo z ruky a spláchlo to i je“.

Podle náměstka ministryně školství Václava Šenkýře (1941) měli hlavní roli sehrát „lidi kolem vedoucího 13. oddělení ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta“, kteří usilovali o změnu před sjezdem: „Součástí jejich scénáře bylo připravit ,výprask' na studenty na Národní třídě, kam byl průvod naveden agenty StB. Tam je ztřískali, aby si vytvořili argumentační předpolí - heleďte, takhle se nedá dělat politika, běžte od toho.“

Rudolf Hegenbart (1935) to rezolutně odmítá: „Hra s ,mrtvým studentem' Zifčákem měla pomoci někomu na úkor někoho jiného. Zásah proti studentům měl přispět k odvrácení mých příznivců a vyvolání atmosféry, která mě smete z politické scény. Takové přání měla nejen skupina kolem Jakeše a Štěpána, ale i skupina kolem Adamce, Mohority a Prognostického ústavu... Narušoval jsem jejich plány. Byl to cílený manévr proti mně. Měl mě odstranit. Střet 17. listopadu byl prachobyčejný manévr levicových radikálů.“

Ke zcela jinému závěru dospěl poslední předseda ÚV ČSTV Jindřich Poledník (1937): „Hlavní příčina slabosti, nereformovatelnosti socialismu, byla v samotném politickém systému. Stručně řečeno ve vládě jediné strany, v silném centralistickém řízení, v tuhém centralismu. Byl to model, který jsme následovali, model, který se zrodil v podmínkách bývalého Sovětského svazu, a s tím spojené změny byly podmíněny změnou SSSR.“

Právo, 12. 11. 2005, Miroslav Šiška



[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Miroslav ©iąka | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Právo

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
219 (219 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
220 (220 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
160 (160 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
162 (162 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
142 (142 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
169 (169 hl.)
Prohnilý humanismus !!
131 (131 hl.)

Celkem hlasovalo: 1203


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.