logo SDS
Dnešní datum: 22. 07. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 774x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 714x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 689x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 619x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 616x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 607x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 586x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 478x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 25
Prům. 11.2
21 denni
Max. 350
Prům. 296.2

Nyní si čte web : 61 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza

Vydáno dne 06. 11. 2005 (7947 přečtení)

V současnosti žijeme v dozvuku století nezdařených revolucí. Co je ještě horší, tyto časy jsou nejrepresívnější dobou po druhé světové válce, a navíc – bylo by jen blahovolně mírným tvrzením říci, že „levice“ je všeobecně v naprostém zmatku a že ztratila smysl svého směřování. V mlze kolektivního chaosu, jemuž čelíme, vyvstává otázka, jak jsme sem dospěli.

 „ ...lidstvo si ukládá vždy jen takové úkoly,
které může vyřešit, neboť se při přesnějším
zkoumání vždy ukáže, že úkol sám vzniká tam,
kde materiální podmínky jeho řešení jsou již dány
nebo kde jsou alespoň v procesu vzniku.“
Karl Marx, Předmluva ke kritice politické ekonomie (1859)

Není to moc kapitalismu, jenž jenom hloupě sleduje svou vlastní nelidskou logiku, jež nás do této slepé uličky přivedla. Není to ani nedostatečný odpor ke kapitalismu a té formě světové nadvlády, které říkáme globalizace. Na celém světě je obrovský odpor proti současným odcizeným společenským poměrům. Je to spíše obrovská mezera v chápání, kterou zanechala levice dokořán otevřenou, jež dovolila kapitalismu, aby pokračoval ve svém zničujícím pochodu s malým účinným omezením. Staré úsloví říká, že blázni se ženou tam, kam moudří nevstupují. Toto myšlení se ještě nesetkalo a ještě neodráží vzrušení skutečného života a aktivitu širokých lifových mas. Potom degeneruje k myšlenkám dosud existující společnosti. Platí, jak řekl Marx tak výstižně v Komunistickém manifestu, že „vládnoucí myšlenky byly v každé době vždy myšlenkami vládnoucí třídy“. Tento neúspěch opravdového rozchodu s myšlenkami dané společnosti nabýval mnoho forem a zhroucení levice se blížilo už dlouho.

Zastánci stalinismu viděli, jak se jejich iluze hroutí tak, že v roce 1989 to nemohli už přehlížet, ale ony velké události také odkryly, že mnozí disidenti ve střední a východní Evropě ještě stále mystifikovali Stalinovu moc a tolik věřili, že budou osvobozeni nějakou vnější mocí a nikoliv vlastním úsilím, že si nikdy nepředstavovali, že by se stalinismus zhroutil vlastní prázdnotou a odporem lidí, kteří v něm žili. Byli natolik nepřipraveni, že dovolili ideologům volného trhu (z nichž někteří přišli z chicagské university), aby jim ukradli jejich revoluci.

Trockismus, jenž se nikdy plně neoddělil od stalinismu, nedošel v průběhu let nikam. Ti, kdož souhlasili se snadným předstíraným řešením maoismu, mohou dnes vidět jeho výsledky v čínských robotárnách a v režimu, který je tam jedním z nejvíce utlačitelských na světě. Sartrovský existencialismus, jenž se pokouší zahalit uvědomění střední třídy do slavnostní důstojnosti filosofie, ještě stále svádí mnohé lidi na scestí. Příležitostně však nabízí omezenou měrou několik málo skvělých pohledů do nitra.

Dnes k nám tyto unavené staré způsoby myšlení opět přicházejí v nové podobě, formě, jež vyrostla z porážek 60. let, nová intelektuální módnost zahrnovaná do široké kategorie „postmodernismu“, byť i má často jména jako „dekonstruktivismus“ nebo „poststrukturalismus“, přičemž všechny tyto názvy pocházejí z téže kalné várky. Je to jakýsi druh světského mysticismu, ústup dovnitř v dobách útlaku, když nejsme s to vidět, co kladného se děje v reálném světě. Je to postoj vůči myšlení – sotva to můžeme nazvat souvislou školou myšlení – jež nevidí žádnou lidskou subjektivitu a uvízlo v bezprostředních podmínkách současné společnosti, v povrchních jevech struktury. Právě tak, jako se dnešní ekonomové pokoušeli „odpojit“ ekonomii od výroby, postmodernismus odpojit jazyk od lidské bytosti a myšlení od reality. Takto se podobá „zmatkářským“ ideologům, které zaměstnávala komunistická vládnoucí elita v Rusku, aby vytvářeli zmatek a zabraňovali smysluplné filosofické diskusi.

V postmodernismu je jazyk fetišizován a stává se vůči lidské bytosti vnější odcizenou silou, jež stojí mimo nás, jako stojí zboží, a před níž můžeme jenom s úctou stát, přičemž její rozmar má sílu, na niž můžeme jenom pasívně a záporně reagovat. Společenská kritika se pak stává studiem pouze nejpovrchnějších a bezprostředně viditelných forem, s nimiž zacházíme, jako by měly svůj vlastní život. Ty jsou navíc kulturními formami, jež existují především jako zboží (populární hudba, architektura, populární kultura vůbec), kdežto kultura samotného zboží a zbožní výroby je naprosto přehlížena. V postmodernismu se ztrácí živoucí, dýchající lidská bytost jako společenské individuum, které se aktivně bouří proti této odlidštěné společnosti a které usiluje o universální svobodu. Současně je jazyk olupován o svou skutečnou moc, svou lidskou moc.

Vraťme se k otázce, jak jsme dospěli do takového stavu úpadku. Všechny postoje, které jsme právě popsali, jsou charakterizovány tím, že realita je jaksi vnější vůči lidské bytosti, že dějinami hýbou vnější činitele, ať už je to „ekonomie“ nebo samy „dějiny“ nebo nějaká vnější podoba Boha nebo pro některé lidi dokonce naděje, že budou zachráněni mimozemšťany nebo nadpřirozenými mocnostmi. To je zčásti způsobeno rostoucí izolací intelektuálů od pracujícího lidu, při níž vidí intelektuál pouze mystifikovaný výsledek práce, nikoliv živý lidský proces pracujícího. Leč na úrovni myšlenek je to způsobeno také ztrátou chápání dějin, neboť bez chápání dějin se myšlenky a jevy zdají přicházet odnikud a příroda se bude zdát řadou náhodných událostí. Ovšem v jistém smyslu přichází ahistorická myšlenka skutečně odnikud. Jedním způsobem tedy jak zahájit z toho cestu ven je pokusit se znovu nabýt smysl pro dějiny.

Vrátíme se nyní k Marxově výroku, že úkol vzniká jenom tehdy, existují-li už hmotné podmínky pro jeho splnění, a to nás přivádí k době Benedicta de Spinozy. Všechny otázky, jimž dnes čelíme, se vynořily poprvé v nějaké podobě v polovině a koncem 17. století, nikoli teprve s nesplněním slibu osvícenství, které vyvrcholilo v roce 1789 Francouzskou revolucí. Období ranné nizozemské republiky a vytvoření prvního světového trhu zažilo objevení většiny týchž otázek, jimž stojíme tváří v tvář dnes: lidská práva, sociální rovnost, práce, rovnost žen, mládež, náboženská tolerance, vztah lidského rodu k přírodě, demokracie a jiné; ty všechny tenkrát vyvstaly a třebaže Spinoza je ne vždycky pojednával dokonale, byl prvním významným myslitelem, jenž se pokoušel najít na ně vyčerpávající odpovědi. V tomto krátkém diskusním příspěvku není ovšem místo jít v pohledu na jeho dílo do hloubky. Co tedy následuje je krátký výpočet mnoha otázek, jimiž se zabýval jako výchozího bodu další diskuse a dalšího studia, abychom otevřeli dveře k některým jeho myšlenkám. Je to jakýsi náčrt mapy míst, kde se můžeme v jeho díle podívat po odpovědích na dnešní otázky.

Spinozu bychom mohli nazvat prvním moderním humanistou. Filosofické hnutí osvícenství bylo zčásti pohybem ideje subjektivity od ideje Boha k ideji jednotlivé lidské bytosti, která v té době degenerovala k ideji mužského vlastníka, to však bylo historickým omezením oné doby. Ztráta absolutní víry v Boha přináší tedy problém přírody jako něčeho vnějšího, cizího lidské bytosti, totéž dilema, jemuž dnes čelí neúspěšná levice. Spinoza výslovně vložil lidskou bytost do přírody jako odpověď na to a konfrontoval myšlenku jednoho individua s myšlenkou individua společenského. Jinými slovy, jeho Etika je postojem k objektivitě. Objektivita zahrnuje nejenom pouze zdánlivě mechanickou přírodu, nýbrž obsahuje vědomé a myslící lidské bytosti, takže chápání přírody je v činném lidském podílu na ní. Takto předjímal Hegela a to je jeden z počátků dialektiky, jež byla později naplno rozvinuta Hegelem. Spinozovo pojetí „nedokonalých myšlenek“, zla jako neúplnost a neúplnosti vnímání a chápání rovněž otevřelo cestu k hegelovské dialektice; vyžaduje konečně živý lidský subjekt. Potom se objevuje moderní pojetí odcizení. A cesta ke štěstí se stává cestou aktivního lidského snažení, cestou chápání.

Klíčem ke Spinozovu dílu je jeho koncept chápání. Je to skutečně subjekt, jenž vstupuje spolu s chápáním, třebaže zůstává pouze nevyslovený, což je vlastně výchozí bod Hegelův. Hegel naprosto uznal svůj dluh vůči Spinozovi. Hegel začínal chápáním či spíše jeho pojmem a svým způsobem jím končil ve formě mnohem více rozvinuté. Chápání byl Spinozův pojem vpravdě lidské společnosti a nového druhu lidské bytosti, jež by jej obývala, vyjádřením jednotlivce jako společenské entity. Ačkoliv neměl vyslovený pojem subjektu, jako jej měl Hegel, ponechává Spinozův koncept podstaty nicméně prostor pro subjektivitu. Ještě jedna poznámka o pojmu zla jako nepřiměřené myšlence: osvobozuje nás od politiky hříchu a viny a nese s sebou smysl vykoupení lidského druhu.

Je více způsobů, jimiž Spinoza promlouvá ke své době. Byl jedním z prvních, kdo ve svém Teologicko-politickém traktátu vyvinul myšlenku rovnosti všech lidských bytostí, kterou vyjádřil jako „rovné požehnání“, jako filosofickou kategorii. Mohli bychom to postavit do protikladu vůči těm dnešním levičákům, kteří nedokázali ubránit Bosňáky a Kosovary, když se stali cílem etnických čistek.

Spinoza rovněž předjímal více než jedním způsobem Freuda. Chápal, že lidské bytosti mají iracionální stránku, kterou nazýval „vášně“ a že mnohé lidské motivy jsou podvědomé a že přivádět je k vědomí znamená přinést jim rozřešení, do značné míry jako u Freudova pojetí podvědomí. Předjímal rovněž odpověď na paradox Fredova pozdějšího manichejského konceptu o instinktu smrti a instinktu života zaklesnutých ve věčném boji ve svých komentářích o neexistenci ďábla tím, že ďábel jako neúplná a nedokonalá bytost nemůže mít skutečně nezávislou existenci. Tím výmluvně odmítl všechny formy manichejského myšlení několika vhodně vybranými slovy. Můžeme jej tedy nazvat jedním z prvních moderních psychologů a zakladatelem typu myšlení v psychologii.

Spinoza rozuměl důležitosti práce jako středu společenských vztahů, jako středu potřeby, kterou lidské bytosti mají k sobě navzájem.Nemohl ji ještě mít ve své době na témže stupni rozvoje, ke kterému ji dovedl Marx, ale zárodečná myšlenka tu u je. A jeho koncept společenského individua je též odpovědí na postoj, jemuž dnes říkáme existencialismus, zejména existencialismus sartrovský, jenž nenabízí společenským vztahům žádný reálný objektivní rámec, kde lidská bytost zůstává izolovaným jednotlivcem, nerozvinutým a omezeným na potřebu a přání a kde ostatní lidé jsou často nazíráni jako překážka osobní svobody. Naproti tomu podle Spinozy nalézáme své spasení ve svém vztahu k jiným – oni jsou kořenem a výrazem našeho lidství.

Konečně je tu jeho celý koncept odpovědnosti a Svobody. Byl odpovědí jak na katolicismus tak judaismus, které ke spasení vyžadují poslušnost Bohu, a na kalvinistické předurčení a mstivého Boha. Zní to drsně, ale ve skutečnosti je to velmi hluboká myšlenka a cesta ke svobodě. Je shrnuta ve Spinozově poznámce, že kdo Boha miluje, neměl by očekávat, že na oplátku bude Bůh milovat jeho. Jinými slovy, čiň, co je správné, nestarej se, co za to „dostaneš“, nebuď ponížen na podbízení Bohu o milost (jako byl prodej odpustků v době Lutherově), což je druh zotročení. Totéž platí o poslušnosti, poněvadž poslušná osoba není svobodná a nemůže tudíž být morální nebo etická. Je to o tom, jak správně žít v nejistém světě. Zlu se vždy vyhnout nemůžeme, ale spasení spočívá v tom, že činíme to nejlepší tím, že jsme nejlepším druhem lidské bytosti, seč jsme. Znamená to milovat sám život, přírodu, do níž se rodíme, zažívat radost ze života za jeho daných podmínek.V etice je objektivita tím, že objektivita nabízí rámec našim společenským vztahům a nabízí nám svobodu přemýšlení a jednání podle našeho vlastního chápání. V tom nacházíme celou otázku „být“ spíše než jenom „mít“. Je to opravdu krásné vyjádření toho, co znamená být lidským.

A to je otázka, kterou dnes levice postrádá, otázka, co je lidské a co to znamená být lidským. Tím, že se vrací zpět, aby viděla přírodu jako vnější lidské povaze a reflektuje ideje kapitalismu, ztratila levice svou cestu a nejenže nikam nejde, nýbrž někteří myslitelé považovaní za levicové vztyčili pro svobodu překážky. Myšlenka přírody jako vnější a v podstatě náhodné se vztahuje k teroru, postoji fatalistickému a bezmocnému. V jistém smyslu se dnes nalézáme v téže pustotě absolutní svobody a teroru (tak to vyjádřil Hegel) jako po Francouzské revoluci a to se odráží v událostech reálného života po celém světě. Pokud mnozí vidí jenom povrchní jevy kultury a připisují těmto jevům moc nad lidským údělem, uvízli v každodennosti, kterou tak výmluvně popsal Karel Kosík. Je na čase vyjít t této místnosti bez východu.

Máme-li opustit toto vězení mysli, jež je iluzí, že bezprostřednost je celá realita a že kultura vymezuje společenskou existenci, je zásadně důležité mít skutečný lidský kontakt s pracujícími, kteří – ať je to zřejmé nebo ne – opravdu chápou dějiny – je to prostředí, kde vzpomínání je formou rozumu.

Stejně důležité je studium dějin, dějin událostí a hnutí, nejenom průvodních kulturních jevů. Ještě důležitější je, že podíváme-li se na dějinný vývoj filosofie (a filosofie je vždy historická), musíme jít k pramenům, zejména pramenům jako Spinoza, Hegel a Marx, kteří byli zvraty v jejím vývoji. Neměli bychom se honit po posledních trendech „filosofů z bistra“ (philosophes-de-bistro) nebo nejčerstvějších akademických superhvězdných nulách z Harvardu, Columbie nebo pařížské university. Ti jednají jako akademické „najaté pušky“, dobře placené a nechtěně provádějící ideologickou agendu bohatých universit, jež zaručují, že skutečné hlasy disentu a vzpoury budou udušeny nebo přehlušeny kakofonií bezvýznamného nesmyslu. Musíme se také vzdát iluzorní víry, jež vzešla z oné intelektuální izolace, že společenské podmínky mohou být změněny manipulací jazyka a souběžné víry, že jazyk je jakousi nezávislou entitou. Taková víra a její praxe snižují jazyk k bezvýznamnosti tím, že odtrhávají jeho lidské kořeny. Zbavuje nás to filosofie samotné, jak jako chápání tak jako zbraně. Namísto toho potřebujeme přístup k lidským kořenům společenských problémů – jazyk pak bude následovat. Spinoza velmi hluboce chápal důležitost jasného vyjadřování, to byla jedna z jeho největších starostí.

Jednou ze slavných Spinozových poznámek byla ta, v níž prohlásil, že příroda se děsí prázdnoty. Právě tak jako „blázni se hrnou…“, ponecháme-li prázdno, cokoli pak může chvátat naplnit je. To se stalo s prázdnem na levici. Myšlenky dané kapitalistické společnosti se pohnuly do tohoto prostoru s nechtěným souhlasem levičáků, s pojmem jednotlivce jako ega, jež zná jen vlastní zájem a je izolováno, a oním druhým kapitalistickým pojmem přírody a dokonce mysli samotné jako čehosi vnějšího a nepřátelského. Prázdnota však i nadále zůstává, neboť tyto věci jsou rovněž prázdné. Naší úlohou je vyčistit vzduch a ono prázdno naplnit kladným humanismem, adekvátní myšlenkou opravdové revoluce, skutečně svobodnou, rovnostářskou a humánní společností, společností, v níž přírodu už neuctíváme jako vně nás ve formě zbožního vztahu, společnost, v níž myšlení a vědomí a úcta k jiným jsou přívlastky všech osob, svobodného výrazu všech lidských možností a úcty ke všem živým věcem.

Rory Olaf Fairslee

Pro SOK přeložil Štěpán Steiger


O autorovi:

Rory Olaf Fairslee žije v Kalifornii. Kořeny jeho rodiny sahají až k americkým pionýrům. Po absolvování státní university odešel počátkem 70. let dobrovolně pracovat do továrny; kde po jistou dobu působil jako odborový důvěrník a organizátor UAW (Odborový svaz pracovníků automobilového průmyslu, kdysi jeden z nejsilnějších amerických odborových svazů). V současnosti je zaměstnán jako úředník v obchodním domě. V 70.letech se podílel na protiválečném hnutí, nyní se zabývá především vztahy mezi Palestinci a Izraelci a problémy bezdomovců. V nepolitických problémech patří jeho největší zájem otázce krutosti vůči dětem, neboť je přesvědčen, že vzhledem ke skutečnosti, že tato otázka zůstává neřešena, nedaří se řešit ani problém společenských změn.


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 5,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Rory Olaf Fairslee | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: SOK

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
205 (205 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
191 (191 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
143 (143 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
144 (144 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
128 (128 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
152 (152 hl.)
Prohnilý humanismus !!
117 (117 hl.)

Celkem hlasovalo: 1080


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.