Příspěvek Komunistické strany Rakouska na mezinárodní konferenci komunistických a dělnických stran v Athénách, která se konala od 18. do 20. listopadu 2005. KS Rakouska zastupovala Waltraud Stiefsohnová.Milé soudružky a soudruzi,
ve věci krize neoliberálního kapitalismu a světa, který je rozerván vykořisťováním a imperialistickými agresemi, mezi námi není příliš mnoho, nýbrž naopak příliš málo dialogu a společné akce.
Není tajemstvím, že k obsahu a metodám spolupráce existují mezi levicí v Evropě různá pojetí. To není s ohledem na pluralitní svět, v němž také každý sbírá různé zkušenosti, nijak podivuhodné. Nevidím to jako škodu, může to být naopak pozitivním faktorem.
Jak víte, patří Komunistická strana Rakouska k zakladatelům Evropské levicové strany. Hlavní argument každé strany, která tento krok udělala, zněl: mezinárodní ofenzíva neoliberalismu vyžaduje obnovu společné politické akce těch sil, jejichž politický program směřuje k překonání kapitalismu. Společná akce si však žádá i prostor a společný strukturální rámec pro debatu. Náš názor, který můžete nebo nemusíte sdílet, je tento: dnes nutné alternativy k neoliberálnímu kapitalismu nelze založit výhradně na tradicích a kultuře jediného proudu levice. Proto je nutné, aby mohl být sjednocen a aby pluralitně fungoval společný rámec rozdílných zkušeností, proudů a kultur.
Při vším respektu, který prokazujeme našim větším sesterským stranám, nevěříme, že už byl nalezen „kámen mudrců“. Naopak si myslíme, že jsme my všichni stále ještě na cestě sbírání zkušeností, které musí být zevšeobecňovány kolektivním úsilím ke vhodné strategii překonání kapitalistických a patriarchálních struktur. To zahrnuje i překonání zděděných představ o obsahu a metodách mezinárodní spolupráce. V této souvislosti byly vyjádřeny obavy a občas i denunciační obviňování vůči projektu Evropské levice.
Chci je pojmenovat. Jak už bylo zmíněno, patří naše strana přes nějaké úspěchy k malým komunistickým stranám v Evropě a nejsme ani zastoupeni v Evropském parlamentu. Jak tedy máme rozumět tomu, že někteří označují Evropskou levici jako celek a její členské strany za revizionisty a přisluhovače kapitálu EU, když oni sami s nimi v Evropském parlamentu v rámci frakce GUE - očividně dobře - spolupracují? Cožpak se neukázala Komunistická strana Francie jako rozhodující síla v hnutí za progresivní NE k evropské ústavě? Jsou tedy také oprávněna vyslovená podezření? Takhle vypadají služby přisluhovačů?
Tvrdí se rovněž, že prý Evropská levice prohlubuje rozštěpení levice. Pokud to můžeme posoudit, tak to není výstižné. Strany jako PDS se s další levicí v národním rámci spojily, do Evropské levice vstoupily další členské a pozorovatelské strany, takže ta dnes na našem kontinentě představuje dosti uznávaný referenční bod levice. To se projevilo i na 1. sjezdu Evropské levice před několika týdny.
Strany, které jsou členy nebo pozorovateli EL, pro to mají své důvody. Bylo by dobře tyto důvody vzít vážně a respektovat je. Ty strany, které nejsou, mají snad také rozmyšlené důvody. Opravňuje nás to ke vzájemné polemice? Naopak: proč by nám měla bránit rozdílnost názorů ve vztahu k EL v tom, abychom respektovali naše nynější motivy, abychom pragmaticky spolupracovali a solidárně diskutovali věcné názorové rozdíly? Měli bychom se poučit z minulosti. Zavírání dveří, znemožňování společných aktivit - to byla špatná cesta.
Milé soudružky a soudruzi, krize neoliberálního kapitalismu, která se na našem kontinentě zhustila do krize integračního modelu EU, představuje hrozné nebezpečí. V tom však ale také spočívá výzva k obnově levice. Dokonce i v naší malé zemi narůstají možnosti vytvořit si prostor nalevo od sociálních demokratů a zelených a obsadit ho důslednou politikou.
Prohlubme dialog v solidaritě a respektu pro autonomii rozhodování činěných jednotlivými stranami.
Děkuji Komunistické straně Řecka za pozvání a za možnost představit náš úhel pohledu.
Waltraud Stiefsohnová je předsedkyní vídeňské organizace a spolkovou místopředsedkyní KPÖ
Z německého originálu přeložil pro SDS Milan Neubert 27. listopadu 2005