Beze sporu zajímavá otázka

Je to jistě zajímavé v době, kdy kolem Paříže minulý týden nemohli uhasit oheň a násilí, které vyvolala nezaměstnanost a chudoba.

Ale otázka proč je beze sporu zajímavá. Stojí za to se nad ní zamyslet. Skutečně proč? Jde opravdu jen o nostalgii k minulosti, kdy lidé měli své osobní jistoty, i když - bohužel - nemohli svobodně cestovat do světa, byla omezena aktivita některých z nich a někdy pěkně skřípal dialog se společností? Kromě těchto a jistě dalších negativ však byly i pozitiva, na které lidi nezapomněli a nad nimiž dodnes přemýšlejí a ptají se, proč se v nich nemohlo pokračovat.

To hlavní však není především v minulosti, i když lidé mají dost překrucování našich národních dějin, a to dokonce těch nejnovějších, které většina národa stále ještě pamatuje. To hlavní je v dnešku. Bohužel pro mnohé z nás je to doba, kdy nestačí si utáhnout opasek, ale žít na pokraji bídy a chudoby. V době, kdy na druhé straně Krejčířové a další zbohatlíci svými transakcemi okradli miliony lidí, a mohou tudíž žít bez práce třeba na Seychelách. A zítřek slibuje ještě další útoky na naši životní úroveň. Tady především hledejme odpověď na výše položenou otázku.

Ostrakizovaná KSČM obklopená lžemi všeho druhu totiž nabízí to, co jiní nikdy nemohou nabídnout. Obhajobu obyčejných lidí, těch, kteří nejvíce trpí chybějící prací, všelijakými útoky na jejich zdraví a budoucnost, stálým zvyšováním cen a nákladů na život, kriminalitou a neustálým měněním doposud platících pravidel. Jsou ve společnosti druhořadí. Ve všem rozhodují peníze. Jejich množství má být také dokladem úspěšnosti. A podle těchto hledisek bohužel většina národa zas tak úspěšná není. Ale pro nás je měřítkem hodnot práce, nikoli majetek jakkoli nabytý.

Nechceme se s nikým hádat. Chceme nabídnout svou spolupráci každému, kdo to myslí s obyčejnými lidmi dobře nebo alespoň chce pro ně něco udělat. I proto jsme nedávno potvrdili, že jsme ochotni podpořit snahu ČSSD o splnění jejího programu, tedy těch částí týkajících se života nejméně preferovaných vrstev obyvatelstva, a že ani po volbách se nebudeme bránit podpořit její sociální program. To neznamená, že chceme, jak pravicoví pisálci hrozí, aspirovat na tu či onu státní funkci. Jde nám o pomoc lidem - ne o posty.

Kdo vlastně jsou našimi spojenci? Ti, co to myslí dobře s většinou obyvatel naší vlasti, tedy nejen ti, kterým jde o získání dalšího dílu z koláče našeho národního majetku do svých rukou. Ti, kteří zatím nejdou k volbám, protože nemají důvěru v ty, kteří vládnou nebo donedávna vládli. Je chceme přesvědčit, aby změnili svůj názor a přišli k volebním urnám, protože právě oni jsou zklamaní a nevěří v možnost náprav. Jim nabízíme svou ruku, aby se naším prostřednictvím mohli podílet na příslušných změnách.

Tedy když si odpovíme na otázku 'proč', nemyslím, že najít odpověď je těžké. Chápu ovšem všechny ty útočníky z MF Dnes, Lidových novin či z politických kruhů jim blízkých. Pokud by levice skutečně vyhrála a dokázala se jen malinko sjednotit, pak by padlo mnoho nepříjemných otázek, a to by se mohlo týkat leckoho z pravicových kruhů. I proto ony pokusy o diskreditaci KSČM a vůbec všech levicových myšlenek.

Haló noviny, 11. listopadu 2005, Vojtěch Filip