Pokud kdokoli vytvoří mantinely, v politice jsou to zákony, musí také počítat s tím, že jeho povinností je pomoci či respektive postarat se o lidi, kteří díky mantinelům, či zákonům jsou omezováni v cestě své životní dráhy.

Václav Jumr napsal 19. 3. v Haló novinách: Petra vyniká pohledným zjevem s chlapeckým zástřihem a vhodně upraveným poprsím, ale tenhle orgán není k myšlení potřebný.

Válka proti Iráku je znamením, že svět ztratil vůli bojovat za opravdovou spravedlnost, píše Arundati Royová.

Každoročne sa na jeseň v českej a slovenskej tlači vždy vyrojí množstvo článkov o Mníchovskej dohode, jej dôsledkoch a alternatívach. Na Slovensku je to zvyčajne spojené aj so spomienkou na Viedenskú arbitráž. Zdá sa, že tzv. Mníchovský komplex je ešte stále - najmä v českej časti bývalého československého štátu - živou záležitosťou. Česi (alebo Slováci) nie sú jediný národ s podobnými pocitmi ukrivdenosti a zlyhania. Maďari majú svoj Trianon, Poliaci delenia Poľska, Bulhari macedónsku otázku atď.

Je prostým faktem, ze v České republice žije asi třetina obyvatel, která se cítí více či méně komunisty poškozena a že tento postoj se často zakládá na objektivních prožitcích. Byť představovalo poškození popravu či věznění člena rodiny, nebo nepřijetí na vysokou školu, zabavení pole či obchodu, nevydanou výjezdní doložku.

Se zájmem sleduji diskusi ke stanovisku ZO 551 k „antikomunistické petici“ včetně reakce předsedy SDS. Je až s podivem, jak moc vyvolává hysterii otevřené se přihlášení k pozitivní historii komunistického hnutí v našich zemích, a jistě není náhodou, že podobné snahy, tedy snahy odříznout nás od své vlastní historie negativní propagandou a překrucováním historie zveličováním chyb, omylů, přehmatů a dokonce i zločinů, které se pod rouškou „komunismu“ udály, se dějí v celém tzv. levicovém nekomunistickém hnutí, včetně půdy tzv. Evropské levicové strany.

Jedním z mých největších zklamání polistopadové doby bylo zklamání z vývoje českého folku. Jsem velkým příznivcem folkové hudby, toho neobyčejného propojení krásy básnického slova s krásou hudby, které vytváří prostředí lidí, jež se odlišují od většinové společnosti svým vnímáním světa. Lidí, pro které má život jiné hodnoty, než provařená kultura hlouposti u televize či měšťácké snobství v opeře. Kdo někdy byl na folkových koncertech v malých klubech a zažil tu atmosféru, dobře ví o čem mluvím.

V listopadu 1989 první leták, který jsem vyhledal, patřil sociální demokracii. Byl jsem zklamán. Dýchala z něho staroba - sice ušlechtilá, ale nešťastně umístěná mimo čas i prostor.

Dnes se pokusím proniknout poněkud hlouběji do duše amerických studentů. Ač profesí sociolog, neměl jsem čas ani prostředky na organizování sociologického výzkumu. Náhoda mi ale přinesla jiný nástroj zkoumání.

Objevují se návrhy zakázat komunistickou stranu nebo i šíření komunistických myšlenek. Zákaz názorů je vážná věc. Doufám, že ti, kdo ho navrhují, to mají dobře promyšlené. Jistě tedy pro ně nebude problém odpovědět mi na otázky, které jejich snažení vyvolává.

Argumentace poslance ODS Waltera Bartoše ve prospěch školného na vysokých školách, o níž se opírá Radim Valenčík ve svém článku „Paradoxy diskuse o školném“ je natolik nesolidní, že vyžaduje odpověď.

Poslanecká sněmovna včera smetla ze stolu další pokus o zavedení školného na vysokých školách, s nímž tentokrát přišli pravicoví senátoři. Placení za vzdělání ve sněmovně obhajovali taktéž pouze pravicoví poslanci, proti naopak vystupovali zákonodárci z řad KSČM a ČSSD.