Polemika o „produktivistickém marxismu“

Soudruzi,

podzimní číslo Vaší tiskoviny z roku 1997 obsahuje článek nazvaný "Hodnota, úpadek a technologie: dvanáct tezí", podepsaný MacIntoshem. Mnoho věcí vyslovených v tomto článku je falešných, zejména skutečnost zákona hodnoty, který jde do starověku. Tyto teze koncepty spíš matou, než aby je vyjasňovaly. Zejména mě však znechutily tyto tři myšlenky:

1) Pokus - napodobující holandského radovce Cajo Brendela - oddělit Engelse od Marxe a učinit z Engelse otce "produktivistického marxismu" (sic!), což je kuriózní termín, termín, který používají dokonce i anarchisté.

Co dělal Marxův blízký spolupracovník Engels po smrti svého přítele? Připravoval vydání druhého a třetího dílu Kapitálu, pokračoval v obraně komunistických principů v raných sociálnědemokratických stranách; poskytoval bystré rady militantům a sepsal klíčové marxistické texty jako Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884), Ludvík Feuerbach a konec klasické německé filozofie (1886), Role násilí v historii (1888) plus mnoho dalších textů, stejně tak důležitých. Četl je MacIntosh vůbec? MacIntosh reprodukuje diskurs marxologa Maximiliena Rubela a sahá po nechvalně známých kavárenských marxistech, kteří, zatímco následují neokantovské sociální demokraty, chtějí připravit marxismus o jeho ekonomický determinismus a vědecký charakter. Ve své modernistické logice by měl najít MacIntosh dostatek intelektuální poctivosti a říci, že předchůdcem "produktivistického marxismu" byl Marx sám! Marx, který napsal: "Historie průmyslu je otevřenou knihou esenciálních sil člověka, lidské psychologie ve smysluplné podobě." (Ekonomicko-filozofické rukopisy, 1844) MacIntosh dává najevo naprosté pohrdání, co se týče důležitosti rozvoje výrobních sil, bez něhož by nebylo o žádné otázce komunismu ani řeči. Podle koncepce vědeckého socialismu může proletářská revoluce následovat jen po průmyslovém super-rozvoji. Jak vidno, Engelsův kritik nechápe, že vznik kapitalistického výrobního způsobu byl klíčový kvůli antagonismu mezi kapitálem a proletariátem, který vyprovokoval. MacIntoshovi by měla být doporučena četba Engelsova díla Anti-Dühring (1878), práce, na jejímž sepsání se Marx účastnil. Pokud už konflikt není mezi výrobními silami a společenskými výrobními vztahy manifestovanými v třídním antagonismu, mezi společenskou výrobou a kapitalistickým přivlastňováním, potom je to Marx, kdo se zcela mýlí. Je zřejmé, že tady a jinde se MacIntosh staví zcela mimo marxismus.

2) Slučování komunistické levice se Stalinem je za hranicí toho, co je přípustné.

Tento soud, podle něhož měla komunistická levice tutéž ekonomickou perspektivu jako Stalin, podle něhož byla manifestací kapitalismu, podle něhož zhmotňovala odcizenou práci - do té míry, že byla produktivistická - nestojí ani za kritiku. Je třeba být velmi zlovolný a zvrácený, aby z komunistické levice učinil stoupence produktivismu. Komunistická levice na straně stachanovštiny a údernictví? Taková obrovská falzifikace zasluhuje jen pohrdání. Četba Bilanu^[1] odhaluje, že MacIntosh nestoudně lže, že je toliko patolízal. Italská levice totiž navrhovala ekonomickou politiku, která nebyla založena na akumulaci kapitálu, ale na masivní produkci spotřebního zboží. Podle ní mělo dojít k relativnímu smrštění sektoru I (výrobní prostředky) a akcelerovanému růstu sektoru II (spotřební prostředky). Výrobní způsob se nesmí podřizovat zákonu rostoucí akumulace nadpráce, ale spíše protichůdnému zákonu konstantního a pokračujícího zlepšování životních podmínek dělníků.

3) Patolízalský útok na Lenina, architekta Října, který je dnes směšován s buržoazní revolucí.

Zatímco si šťastně hoví ve svém komfortním newyorském podnájmu, může si MacIntosh dovolit psát "silná tvrzení" proti "buržoaznímu revolucionáři" Leninovi, který se snažil bojovat proti negramotnosti a nemocem, aby pozvedl Rusko z jeho společenské a kulturní zaostalosti... jak odporný "produktivistický zločin" to byl! Tento výpad je bezděčnou reakcí "civilizovaného člověka" proti "zaostalému" Asiatovi, očerněním, které není prosto rasistických předsudků. Staví-li MacIntosh na Leninově oslavované formuli, podle níž bude socialismus sověty plus elektrifikace, aby demonstroval, že byl bolševický vůdce vskutku "produktivistou", znovu lže. Lenin totiž mluvil o rozvoji výrobních sil pod kontrolou sovětů. Věděl však, že šance socialismu v Rusku spočívají na vítězství světového proletariátu. Proto byl jeho "socialistický" program tak umírněný. To, co se MacIntosh tak pečlivě zdráhá říci, je fakt, že Stalin zničil moc sovětů a rozvíjel výrobní síly, zatímco hrubě překrucoval samotný smysl slova "socialistický" a sliboval zázraky. Tváří v tvář největší bitvě, kterou kdy organizovaný proletariát proti kapitálu bojoval, upadá MacIntosh do pasti anti-bolševismu - a zapojuje se tak do tábora maloburžoazní ultralevice.

Co je to kapitalistický "úpadek", který je doprovázen "rozvojem výrobních sil", když ne překroucení dvou konceptů, zaobalené do iluze, která čtenáři namlouvá, že se jí "obohacuje" marxismus, že je položena na Marxových Grundrisse a textu Výsledky bezprostředního výrobního procesu? Se svými prohnanými konstrukcemi se MacIntosh ocitá ve vakuu. Co se otázky historického rozvoje kapitalistického výrobního způsobu týče, vidí skutečný marxista tři úspěšné fáze: revoluční, kdy kapitalismus nahrazuje starý výrobní způsob, který se stal překážkou rozvoje výrobních sil, fázi progresivní, kdy si kapitál podrobuje svět svému vlastnímu způsobu, a fázi konformní, kdy má kapitalismus sklon k tomu, konzervovat sám sebe v totalitní formě kontroly nad celou společností.

Abychom zastavili ničení přírody a ustavili stroje, které budou lidem užitečné, je nezbytné zničit kapitál, s jeho chtivostí po nad-práci, zbavit práci jejího zbožního charakteru, vykořenit směnnou hodnotu a zničit celý systém trhu. Poté bude možné mluvit o "Gemeinwessen", o práci jako aktivitě, kterou člověk činí z práce objekt své vůle. Pokud Engels a italská levice nikdy nepřestali trvat na nezbytnosti proletářské revoluce, neřekne o ní na druhé straně MacIntosh ani slovo, zatímco shledává jako případnější používat "vznešené" a ozdobné slovo praxe.

MacIntosh si může myslet cokoli, ale marxismus Engelse a komunistické levice není "vulgárním" marxismem. Nepotřebuje být zbaven svých "produktivistických příměsí", protože jeho cílem bylo, aby vymizel proletariát (spolu s kapitálem, který jej ustavil). Je to spíše "marxismus" MacIntoshe, uvězněný v mezích jeho intelektualismu, co potřebuje být znovu postaveno na vědecký terén. Jinak se MacIntosh stane, bude-li se při psaní dopouštět pokaždé odchylek, protimarxistickým revizionistou.

Komunistické pozdravy,

RC

Alarm, 19. 2. 2005, přeložil Jindřich Lukáš

[1] Bilan byl teoretickým bulletinem Levé frakce italské komunistické strany psaným ve francouzštině a vydávaným v Bruselu. Jeho první číslo vyšlo v listopadu 1933 (na obálce neslo nápis "Lenin 1917 - Noske 1919 - Hitler 1933), do února roku 1938 vyšlo celkem 46 čísel. "To, co se změnilo mezi roky 1917 a 1933, je rozložení sil mezi dvěma základními třídami současné doby: kapitalismem a proletariátem," tvrdil Bilan a jako svůj cíl deklaroval právě "načrtnutí bilance poválečných událostí", bilance oněch let mezi roky 1917 a 1933, bez jakýchkoli tabu. Své stránky nabídl Bilan k diskusi i dalším politickým subjektům, od Ligue des Communistes Internacionales až dokonce po holandské komunisty rad (zatímco prostor nedával Trockému a jeho stoupencům). (poznámka překl.)