Jak se prezentují američtí študáci

Je jím internetová stránka thefacebook.com, která slouží většině studentů campusu k umístění vlastních fotografií se stučnými charakteristikami jejich osobnosti, od politického přesvědčení, přes to, zda mají v současnosti partnera až po oblíbené knihy, filmy či muziku. Vybíráte-li si na počátku semestru někoho k přátelství nebo k chození, není nejmenší problém zadat např. vaši oblíbenou knížku a počítač vám vyplivne informaci, kdo další ji má na campusu rád a přidá dokonce i jeho adresu. Někomu může připadat podobný přístup poněkud odlidštěný, ale dle mého má i svá pozitiva. Ušetří vám to např. marné snažení u dívky, o niž nevíte, že má už jiného. Pro studenty, kteří se věnují nějaké obskurnější zábavě (mám pocit, že na campusu patří mezi takové zábavy i četba jiné než předepsané literatury), nemusíte dlouho a obtížně hledat lidi stejné krve, internet je najde za vás.

A co mi tedy prozradil o studentech? Především mě zajímaly jejich politické názory. V Americe neexistuje rozdělení na pravici a levici, politické spektrum se dělí na liberály a konzervativce. Ovšem americké chápání těchto pojmů je poněkud odlišné, než jak jsou chápány v Evropě. Např. americký pojem liberál, je vhodnější překládat jako levicový liberál, či jako sociální demokrat a postoj „very liberal“ se blíží evropskému pojmu levičák či socialista. Pojem konzervativec je méně významově odlišný, označuje víceméně amerického republikána. Pojem „very conservative“ označuje ve zdejších končinách především silně nábožensky založeného člověka. A kam se zařazují studenti campusu?

16,3% se označuje za „very liberal“, 49,5% za „liberal“, 13,5% za „moderate“, 5,3% za „conservative“ a pouhá 0,8% za „very conservative“. V americké politické mluvě existuje také orientace libertarian, což se možná blíží víc evropskému ultraliberál, k této orientaci se hlásí též méně než jedno procento. Přitom je zajímavé, že chlapci mají jednoznačně silnější sklon hlásit se ke konzervatizmu než dívky, mezi nimi se za konzervativce označuje  10,2%, zatímco u dívek je to pouze 4,3%. Také je překvapivé, že více chlapců se deklaruje jako apolitičtí (apathic) 5,14% proti 2,17% dívek. Tato nízká míra deklarované apolitičnosti, např. oproti české společnosti, nepochybně souvisí s kultem „zajímat se o něco“ v americké společnosti. Řeknete-li že vás něco nezajímá, jako byste říkali, že jste outsider.  Ovšem na položenou otázku odmítlo odpovědět asi deset procent studentů, kteří se pravděpodobně cítí také jako apolitičtí.

Samozřejmě mě zajímalo, jaké mají američtí studenti kulturní zájmy. Podobně jako v Evropě se zde více poslouchá hudba a sledují filmy než se čte. Dokonce ve srovnání s našimi studenty četba u amerických absentuje dramaticky. Vysvětlením může být skutečnost, že na VŠ zde studuje okolo poloviny mladé populace, kdyby to tak bylo v Čechách, také bychom asi zjistili, že studenti málo čtou. Globalizace kultury učinila mladou generaci všech zemích vzájemně velice podobnou. Díváme se na stejné filmy a posloucháme stejnou muziku, resp. my obyvatelé ostatních zemí máme vždy něco navíc z domácí kultury, ale podíváme-li se na kulturní vkus amerických studentů, většinu filmů a hudby, co se jim líbí, známe a líbí se nám také. Snad jen panuje u českých studentů větší nedůvěra ke komerční kultuře - málo který student VŠ by v Čechách uvedl, že se mu líbí American Pie, nebo Jurassic Park. Kulturní globalizaci více než muzika nebo filmy odolává literatura. Je třeba ocenit, že většina studentů, má ráda nějaké knihy. 42 studentů uvádí, že má rádo Bibli, oproti tomu pouze dva, že Komunistický manifest. Kromě autorů vyšší či nižší americké literatury, pár studentů uvádí evropské jako Milana Kunderu, Franze Kafku nebo Elfride Jelinekovou. Václav Havel, stejně jako další čeští autoři jsou zde neznámí. Najdeme zde ale i příklady kvalitní americké literatury, např. Sallingerovo „Kdo chytá v žitě“ nebo „Velkého Gatsbyho“ od Scotta Fitzgerald. Vše ovšem válcují nedávno zfilmované knihy, u nichž mám podezření, jestli se vůbec studenti seznámili s jejich psanou podobou: Harry Potter, Pán prstenu a Deníky Bridget Jonesové. Jedna studentka dokonce bezelstně uvádí: „Já skutečně nerada čtu, ale kdysi jsem si chtěla přečíst jednu knihu, jenže jsem se k tomu nějak nedostala.“ Jeden student se mě dokonce zeptal, jak se píše slovo „equilibrium“? Když jsem se o tom překvapeně zmiňoval jiné studentce, poznamenala, že měl asi špatnou střední školu.

A jak je to s láskou? Campus je zvláštní prostředí. Představte si izolovaný ostrov uprostřed relativně odlehlé krajiny (byť je to odsud autem do New Yorku pouhé dvě hodiny), na kterém žije téměř několik tisíc mladých lidí, přičemž na jednoho chlapce připadají tři dívky, neboť na této college převažují „feminizované“ humanitní obory. Robert Merle nazval kdysi svůj román o studentském prostředí „Za sklem“ a toto označení se hodí výborně pro americký campus. Láska zde ale musí překonávat mnoho překážek. Počty studentů a studentek říkají, že mnoho dívek musí zůstat zákonitě na ocet. Není zde v blízkosti žádné větší město (nejlépe s vojenskou posádkou), které by tento nepoměr vyvažovalo. Buď mají zdejší studenti vztah s někým vzdáleným, koho mohou spatřit jen jednou za pár týdnů, a nebo chodí na campusu s někým, koho mají na očích prakticky každý den. K mému překvapení, ovšem není možné na rozdíl od českých VŠ bydlet společně na pokoji na kolejích. Pokud někoho vídáte každý den na jednom od civilizace izolovaném campusu (poblíž existující městečko-vesnice se stěží dá nazvat civilizací), začne vám brzo lézt na nervy a tak se řada studentů během semestru znovu a znovu rozchází a zase schází.

Zajímavé je postavení zdejších sexuálních menšin mezi studenty. Obecně se dá říci, že místní liberální prostředí dodá více studentům odvahu projevit svou orientaci, než v českém prostředí. Starosta New Paltz zvolený za stranu zelených se dokonce proslavil tím, že na vlastní pěst oddává gaye a lesbičky na zdejší radnici. Asi 2 procenta studentů se přizná otevřeně na své webové stránce k homosexualitě a 2,3% k bisexualitě. K lesbické orientaci se zde otevřeně hlásí 1,1% studentek a k bisexuální orientaci 5,7%. Tato čísla nás přivádějí k dalším úvahám o rozdílech v evropské a americké kultuře: V Evropě podle většiny statistik výrazně převažují gayové nad lesbičkami. Ovšem v americké kultuře jsou podíly lesbiček a homosexuálů víceméně vyrovnané, ale ženy výrazně častěji zaujímají bisexuální orientaci než muži. Vysvětlení může být několik. Především svou roli může hrát obrovský nepoměr počtu mužů a žen na campusu s z toho vyplývající nutnost pro mnoho žen hledat lásku jinde než u opačného pohlaví. Druhé vysvětlení může být obecně liberální atmosféra, která může dovolovat projevit se sexuálním menšinám v počtech v jakých skutečně existují. Existují teorie, že bisexuálek je v každé společnosti více než bisexuálů, neboť ženy mají k tělu jiné ženy vždy daleko blíže než muži k tělu jiného muže. I pro heterosexuální ženy je daleko snazší držet za ruku jinou ženu, zatímco pro heterosexuální muže je představa držet za ruku jiného muže dost divná. Ženská sexualita je více o prožívání společné tělesnosti, nežli o dobývání a pronikání, jak je tomu u mužů. Třetí vysvětlení může být v tom, že ve spojených státech souviselo hnutí za osvobození gayů a lesbiček daleko více s hnutím feministek. Mnohé feministky neviděly mužský útlak jen v práci a v dělbě péče o domácnost, ale také v samotném sexuálním styku s mužem. Součástí jejich osvobození bylo i skoncování se sexem s muži. Tak se v USA od počátku více profilovaly více lesbičky než gayové. Tak či tak, pohled na zdejší silné a dobře organizované organizace levicových lesbiček-feministek je pro Evropana velkým překvapením.

(Cesta do hlubin študákovy duše 3)