Pragmatismus předsedy vlády, překonávající v praxi přihlouplou bilboardovou kampaň jeho předchůdce, narazil podle všeho na předložený kousek vábně vypadajícího mediálního špeku. Letošní technoparty CzechTek 2005 se patrně stane pro Paroubka dosti drahým letním koláčem, který na Tachovsku servíroval účastníkům i okolní veřejnosti ministr vnitra Bublan.

Mimořádným sjezdovým zasedáním se německá Strana demokratického socialismu (PDS) přejmenovala na Levicovou stranu a schválila volební program. Umožnila tak společný postup členů a příznivců PDS a Volební alternativy práce a sociální spravedlnost (WASG) v podzimních předčasných volbách do Bundestagu.

Kdyby to nebylo vážné, mohla by to být docela legrace. Německá sociálně demokratická strana (SPD) zažívá intenzivní návrat kdysi opuštěné dialektiky. Ta se vrátila a pěkně ve straně řádí.

Německá politická scéna začíná dostávat alespoň ve vědomí voličů nové kontury, i když dosud na levici k vytvoření avízovaného levicového bloku formálně nedošlo. Zatím to tam vře. Problémem dneška je vnitrostranická setrvačnost PDS a pravicově populistické úlety WASG.

V Německu probíhají intenzivní rozhovory mezi představiteli a odbornými zástupci stran PDS a WASG s cílem najít optimální platformu pro společné vystoupení obou levicových stran v předčasných volbách do Bundestagu. Německá média v souvislosti se situací v SPD občas zmíní termín „trauma USPD“. Co to vlastně je?

Zatímco v Čechách diskuse k euroústavě přes velikášské řeči české vlády vlastně ani nezačala, pozitivním výsledkem francouzské diskuse před nedělním referendem byla nebývale vysoká účast francouzských občanů v něm. Do Francie se vrátila politika, a to zejména zásluhou levice. Ta se stala nakonec i vítězem - je jen otázka, zda to není vítězství Pyrrhovo.

V sobotu 28. 5. se sešel v Berlíně "malý sjezd PDS" - nejvyšší představitelé centra i zemských organizací - aby posoudili aktuálně vzniklou situaci vysoce pravděpodobných předčasných parlamentních voleb.

Jedním z důvodů, proč se vedení německé sociální demokracie (SPD) rozhodlo pro cestu k vypsání předčasných parlamentních voleb, bylo umlčet volebním bojem vnitrostranickou levou opozici. Její nekorunovaný král, Oskar Lafontaine, však způsobil něco, co může naděje pravicového křídla totálně zhatit. Splnil totiž nečekaně přání tohoto křídla, aby stranu opustil.

Severní Porýní - Vestfálsko bylo nepřetržitě 39 let baštou německé sociální demokracie (SPD). Dlouho obsazená bašta ovšem po nedělních zemských volbách padla a vedení SPD se rozhodlo pro útěk. Zdánlivě překvapivě se však jedná o útěk vpřed.

Kdo četl pozorně dnešní pražské vydání Práva, mohl se seznámit s tím, že se v Praze tento víkend schází Evropské přípravné shromáždění Evropského sociálního fóra (European preparatory assembly - EPA) a že se mu pražský magistrát rozhodl neposkytnout zdarma prostory pro jednání. Přesněji řečeno - nejprve chtěl přes půl miliónu Kč a pak se s odvoláním na extrémní levicovost fóra od akce distancoval úplně.

Spor Ondřeje Slačálka s Janem Čulíkem na stránkách Britských listů o právu neonacistů veřejně demonstrovat se dotýká samotných základů současného pojetí demokracie. Je velmi poučné se na jejich diskusi podívat blíže.

Současná diskuse o nutnosti provést v ČR důchodovou reformu se opírá o dvě základní východiska. S fámou o finanční ztrátovosti průběžného financování důchodů jsem se vyrovnal v prosincovém článku. Dnes se spolu podíváme, jak je to s poplašnou zprávou o budoucím demografickém vývoji, kterou šíří česká média a politici.

V současné vládní a politické krizi figuruje už teď řada faktorů i aktivních činitelů. V různých médiích se o nich s různou intenzitou diskutuje. Chtěl bych na tomto místě poukázat ještě na jeden faktor, a to na nezaměstnanost.

Musel jsem se smát, když jsem se seznámil s prohlášením studentů pražské Filosofické fakulty. Čouhala z něj místy sláma českých mainstreamových médií. Podruhé jsem se pousmál, když s jeho autory polemizoval na stránkách Britských listů Jan Čulík, rytíř bez bázně a hany, a snažil se je přimět k racionálnímu uvažování.