V sobotu 28. 5. se sešel v Berlíně "
malý sjezd PDS" - nejvyšší představitelé centra i zemských organizací - aby posoudili aktuálně vzniklou situaci vysoce pravděpodobných předčasných parlamentních voleb.
Předseda PDS Lothar Bisky na něm ve svém projevu oficiálně zahájil volební kampaň PDS následujícími slovy: "Mohu jen souhlasit s Franzem Münteferingem a Gerhardem Schröderem: nové volby hned! Tři roky bez frakce PDS v německém Bundestagu (Spolkový sněm) úplně stačí. Kdo bude chtít podpořit kritiky kapitalismu, může ve volbách do Spolkového sněmu v roce 2005 volit originál: PDS! Stranu ve Spolkové republice Německo, která usiluje o společnost svobody, rovnosti a solidarity, stranu, která má ve svém programu socialismus jako cíl, jako cestu a jako hodnotový systém."
Volby do Spolkového sněmu v roce 2005 označil dále v projevu za "osudovou volbu", která má pro PDS "existenční význam". Socialistům se totiž v roce 2002 nepodařilo překonat 5%-ní hranici při volbách do Spolkového sněmu a získali tak jen dva mandáty vzniklé přímou volbou v Berlíně. Různé průzkumy veřejného mínění dnes dávají PDS preference mezi 4-7% hlasů, přičemž jejich rozložení se velmi liší mezi starými a novými spolkovými zeměmi. Zatímco na východě má PDS podporu až 25% voličů, na západě je to pouhé 1% hlasů.
Bisky kritizoval politiku spolkové vlády i opozice: "Změnu politiky nepřinese ani SPD, ani Zelení, ani unionisté, ano FDP, protože ji nechtějí! Změnu politiky může v Německu přinést jen silná levicová opozice v německém Spolkovém sněmu. ... "Co vlastně od roku 2002 zažíváme? Bez PDS se stal německý Bundestag arénou zápasu ničitelů sociálního státu v růžových, zelených, černých a žlutých trikotech. Bez klubu PDS v německém Bundestagu se provádí stále silněji a současně v tichosti militarizace německé zahraniční politiky. Bez frakce PDS v Bundestagu byly regiony na východě a v nemálo případech i na západě potlačeny a fakticky odepsány. ... Tento Bundestag si socialistickou frakci zaslouží - ale především: levicové alternativy potřebují mít parlamentní adresu!"
Předseda PDS obvinil koalici i opozici z toho, že společně provádějí demontáž sociálního státu, a poukazoval na důsledky tohoto procesu. Argumentaci koalice a opozice se vysmál: "Ti, co politicky a ekonomicky vládnou, zdůvodňují hluboké sociální zásahy, tedy systémovou změnu, poukazem na globalizaci. To je ale výsměch! Vedení družstva mistra světa v exportu obviňuje následky procesu, který sami nastartovali. A protože má tahle globalizace důsledky pro všechny, orientují se zdejší manažeři pro sebe na vrcholové platy v USA a pro své zaměstnance na mzdy v Portugalsku a Bulharsku. Jedni dostávají daňové dárky a ti druzí minipráci." Bisky se pak dále věnoval nezaměstnanosti, zvláště nezaměstnanosti žen.
Voličům předložil Bisky "jako politickou nabídku pět konkrétních projektů sociální spravedlnosti v Německu:
- důstojnou práci;
- sociální zodpovědnost místo almužen, lhostejnosti a nespravedlnosti;
- první celospolečenské úsilí: vzdělávání a inovace;
- druhé celospolečenské úsilí: stabilizace zhroucených regionů na východě a na západě;
- udržení a umožnění míru, uzpůsobení globalizace."
Bisky připomněl obecné i konkrétní charakteristiky Sociální agendy PDS. Vystoupil jako optimista, který věří, že se PDS dostane po třech letech znovu do Spolkového sněmu a vytvoří v něm svůj stranický klub, a vyzval k témuž celou stranu s tím, že je třeba předvolební kampaň rozběhnout okamžitě.
Zmínil záporné i kladné aspekty v činnosti PDS: "Druhým povzbuzením by mohl být společný postup levice z WASG a PDS. Od okamžiku svého zrození byla PDS otevřeným projektem. Vždy jsme zvali ke spolupráci nečleny, včetně práce v našich frakcích (klubech). Právě na základě těchto zkušeností bychom měli jít odvážně novými cestami. Šance na politickou spolupráci, k níž se upírá mnoho nadějí, nesmíme promarnit. Musíme však brát vážně i obavy. Naši členové, i vy v tomto sále, PDS neopustili ani v dobrých časech, ani po hořkých porážkách, jako třeba po prohraných volbách do Spolkového sněmu v roce 2002. Znám mnoho soudruhů a soudružek, kteří se staví za levý volební blok s plným přesvědčením, ale současně nechtějí lehkomyslně opustit identitu a historii PDS. A tak je to přece správně!
I naši členové na západě by měli vědět: my vás neopustíme!
Za WASG řekl jeho předseda Thomas Händel také jasně, že i tam se klade důraz na to, aby se nezpochybňovala vlastní identita. Poukázal na rozdíly v politických stanoviscích, které sice nejsou neslučitelné, ale skutečně existují. Vždy jsem se zasazoval o rozhovory mezi zástupci WASG a PDS, takové rozhovory jsem vedl a povedu je i nadále.
Trvám přitom na třech věcech:
- Ve společném postupu PDS a WASG vidím šanci do budoucna. Odporuji tím výslovně předsedovi DGB Michaelu Sommerovi, který zastával stanovisko, že by takový blok rozštěpil levici.
- Aktuálně, ale i pro budoucnost platí: o společném postupu se musí rozhodnout demokraticky. Takový postup nabízí samozřejmě vždy jak šanci, aby se síly znásobily, tak i nebezpečí, že ztratíme své spolubojovníky.
- Pro bezprostřední předčasné volby do Spolkového sněmu musíme pečlivě prostudovat všechny otázky volebního zákona. také musíme zabránit tomu, aby dvě strany podobného spektra obě propadly s 4,9%..."
V závěru projevu Lothar Bisky seznámil přítomné se svým rozhodnutím využít nabídky Braniborska a kandidovat za PDS ve Frankfurtu nad Odrou. Chce tam pro PDS získat jeden přímý mandát.
Bisky se zmínil i o Gregoru Gysim: "Důrazně se stavím za férový přístup ke Gregorovi. Udělal jednou jednu chybu a copak jsme my ještě žádnou neudělali? naše domluva původně zněla, že koncem roku bude se svými lékaři konzultovat, smí-li se vystavit námaze kandidatury a následného mandátu. tyto konzultace teď uspíší a je to jeho plné právo..."
Na konci projevu Bisky znovu připomněl, že je třeba odložit nesváry a věnovat se společnosti místo vnitrostranickým hádkám. "Nejdůležitější úloha leží ještě před námi. Ještě jsme na tom kopci nejsme. Ale překonáme ho vlastními silami. To ale jedině společně. Za 113 dní bude zase existovat klub PDS ve Spolkovém sněmu!"
Z originálu projevu vybral Milan Neubert, 29. 5. 2005