Pragmatismus předsedy vlády, překonávající v praxi přihlouplou bilboardovou kampaň jeho předchůdce, narazil podle všeho na předložený kousek vábně vypadajícího mediálního špeku. Letošní technoparty CzechTek 2005 se patrně stane pro Paroubka dosti drahým letním koláčem, který na Tachovsku servíroval účastníkům i okolní veřejnosti ministr vnitra Bublan.
Jiří Paroubek totiž v pátek nařídil Františku Bublanovi, aby policie postupovala proti účastníkům technoparty CzechTek co nejrázněji, protože podle něj bylo „důležité hlavně ochránit majetek lidí, který chtěli účastníci obsadit“. Bylo to poutavé, byť poněkud nekonzistentní prohlášení ministerského předsedy, který se nechal před nedávnem slyšet, že přece nebude rozhodovat o vrátných na ministerstvech. Zdá se, že ovšem přímo rozhoduje o tom, který výjezd z dálnice má být uzavřen.
Bublanova informace o neexistenci souhlasu s využitím pozemku pro technoparty a o nutnosti využívat jiné pozemky pro přístup a příjezd se však v průběhu dalších hodin stala bublinou první velikosti. V médiích publikované odvolání souhlasu majitelem pozemku se ukázalo být naprosto vymyšlené. A ministerské kecy o tom, že souhlas byl udělen jen pro oslavu narozenin v kroužku 50 lidí, byly zcela obnaženy publikováním faksimile udělení souhlasu.
Přístupové cesty jsou veřejným prostranstvím ve smyslu §34 zákona o obcích, podle nějž jsou taková místa „přístupná všem bez ohledu na vlastnická práva k nim“, popřípadě se může jednat o účelové komunikace ve smyslu §7 odstavce 1 zákona o pozemních komunikacích, které slouží k výkonu vlastnických práv (tedy i práva dát souhlas s přístupem a pobytem na pozemku) majitelů na ně napojených nemovitostí. Navíc se v tomto případě podle katastrálních map ukázalo, že i příjezdová cesta od dálničního sjezdu Exit 136 Mlýnec patří k pozemkům, na které dal jejich majitel souhlas ke vstupu a pobytu. Tvrzení policejních mluvčích, že na místo akce není povolen přístup přes okolní pozemky, se tak stalo jen podivnou drobenkou na téhle Paroubkově letní bublanině.
Policie ČR postihla blokováním výjezdu z dálnice D5 nejen přijíždějící účastníky CzechTeku, ale také ostatní občany, kteří cestovali po dálnici do Rozvadova. Lidé stojící v kilometry dlouhé koloně aut byli vinou policie zbytečně vystaveni vysokým teplotám. Pozdější použití těžké techniky či slzného plynu a spousta zraněných na obou stranách jsou těžko vysvětlitelné stanoviskem objednaného znalce, že by patrně škody při uskutečněné akci přesáhly 5000 Kč. Myslím, že by měla být Paroubkovi i Bublanovi položena otázka, proč k tomu všemu muselo dojít a čemu tak hroznému vlastně mělo být zabráněno.
Nejsem žádným zvláštním přívržencem techno muziky, ale právo jejích vyznavačů žít vlastním způsobem považuji za nezpochybnitelné. Poslouchání menšinové hudby a nošení atypického oblečení by nemělo opravňovat policii k nákladným preventivním akcím. Téměř armádní manévry, hrazené daňovými poplatníky, znamenaly nepochybně větší veřejné ohrožení než CzechTech sám. Měla-li Policie ČR informace o tom, že má být spáchán nějaký závažný trestný čin, třeba v souvislosti s mediálně zmiňovaným šířením drog, mohla tak nepochybně učinit způsobem vhodnějším.
Kdokoli s pamětí delší než jeden rok musel dobře vědět, že CzechTek bude politickou a politizovanou záležitostí. Ten loňský byl ukončen za použití síly, protože došlo k porušení vlastnických práv. Loňský scénář ovšem letos neplatil. S úspěchem by šlo dokonce obhajovat tvrzení, že Policie České republiky vlastně účastníky CzechTeku k jednání v rozporu se zákonem vyprovokovala. Pokud si zpětně projdete jednotlivá prohlášení a následná dementi ze strany silových složek, najdete tam řadu nesrovnalostí, které vznikly buď tupostí, úmyslně nebo kombinací obojího. Optimisticky se mi chce věřit, že tupost snad nemohla být tak velká. Pak bych musel Paroubkovi poradit, aby se příště pletl raději do hledání oněch zmíněných vrátných.
Jedna věc je však mnohem závažnější než politický trest, který nepochybně přijde. Dodržování lidských práv začíná především respektováním práv menších skupin. Není-li si toho český národ dostatečně vědom, nesmí to být důvodem pro jeho politickou elitu, aby se na takové vlně populismu pohybovala a aby tak pragmaticky získávala preferenční body. Sociální demokracie by se měla řídit alespoň svými deklarovanými hodnotami a jejich ochranou. Bezzásadové stanovisko, tentokrát ve formě Paroubkovy bublaniny, je tou nejlepší cestou do nedemokratických pekel.
Milan Neubert, 31. 7. 2005
PS: Pro toho, kdy by tomu nechtěl rozumět, připomínám jednu verzi často citovaných slov protestantského kněze Martina Niemoellera (1892 – 1984):
Als die Nazis die Kommunisten holten, habe ich geschwiegen; ich war ja kein Kommunist.
Als sie die Sozialdemokraten einsperrten, habe ich geschwiegen; ich war ja kein Sozialdemokrat.
Als sie die Gewerkschafter holten, habe ich geschwiegen; ich war ja kein Gewerkschafter.
(Als sie die Juden holten, habe ich geschwiegen, ich war ja kein Jude.)
Als sie mich holten, gab es keinen mehr, der protestieren konnte.
Když nacisté sebrali komunisty, mlčel jsem; přece jsem nebyl komunista.
Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když si přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář.
(Když přišli pro Židy, mlčel jsem, protože jsem ani Žid.)
Když sebrali mě, nezbyl už nikdo, kdo by mohl protestovat.
Paroubkova drahá bublanina
