logo SDS
Dnešní datum: 17. 09. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 575x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 462x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 358x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 316x)

Nový web SDS
(11. 02. 2019, 313x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 265x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 16
Prům. 13.3
21 denni
Max. 476
Prům. 369.4

Nyní si čte web : 31 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Jan Keller mezi tradiční sociologií a marxismem

Vydáno dne 03. 08. 2010 (11772 přečtení)

Kritické recenzní zamyšlení nad knihou Jana Kellera „Tří sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti“ (SLON, Praha 2010)

Chtěl bych v úvodu výrazně prohlásit, že zmíněná publikace Jana Kellera pronikavě  obohatila chudičké portfolio  levicově orientované literatury a představuje podle mého názoru další kvalitativní skok v odborném i názorovém vývoji osobnosti autora, který si právem získal velkou autoritu, a to nejen mezi levicově orientovanou veřejností. Myslím, že by bylo banální zdůvodňovat pozitivní ocenění Kellerovy knihy tím, co je charakteristické pro jeho každou publikaci či vystoupení – úpornou snahu co nejpřesněji odrazit společenskou realitu, a to nejen povrchním empirickým popisem, ale proniknutím do vnitřní hlubinné logiky povrchová fakta spojující. Právě v tom je myslím tato kniha úspěšnější než autorovy práce jiné. Jako stoupenec autentické (nikoli dogmatické) marxistické metodologie, která od 60 let 20. století v Československu i Česku  byla prakticky udupána „stratifikační“ metodologií, která ovládla celou sociologickou frontu, pravicovou a levicovou, včetně KSČM, si však zvláště cením následující skutečnosti. Autor zde nejen dokázal překročit meze současné sociologie konec konců ovládnuté ideologií buržoasie (před listopadem i minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu) a říznout hluboko do ledví současného kapitalismu, ale dokázal se i kriticky zamyslet nad mezemi samotné sociologické metodologie a poukázat na její neschopnost adekvátně postihovat podstatné společenské procesy. Přitom tuto metodologii dokázal  překročit a sblížit se v podstatných momentech se  závěry, ke kterým již dříve dospěli i nestalinští marxističtí badatelé, bohužel zbavení předlistopadovou  elitou nebo podmínkami současného kapitalismu (případně obojím), ale i sterilitou sociologické komunity,  možností své názory dostat do veřejnosti.  V tomto smyslu připomínám např. minulou elitou doslova do ilegality zahnaného, již zemřelého Antonína Fleka, Miloslava Formánka, Františka Neužila či vlastní maličkost. Samozřejmě netvrdím, že J.Keller pouze opakuje myšlenky uvedených autorů, jeho kniha obsahuje celou řadu momentů, které šly i za rámec těchto myšlenek, nelze nepřipomenout i  autorovu schopnost shromáždit i dílčí empirická fakta a kriticky vytěžit bohatou literaturu, mám však pouze na mysli shodu metodologickou.  V tom spatřuji hlavní klad zmíněné knihy.

Při této recenzi si nekladu za cíl to, co by seriózní recenzent udělat měl, tj. přiblížit v kostce obsah knihy, naopak brzy se ukáže, co bylo mým skutečným cílem.

Přesto chci jako odrazový můstek připomenout, že autor kriticky reflektuje různé proudy dosavadní sociologické literatury, které dlouhá léta konstruovaly falešné obrazy sociální struktury tzv. postindustriální společnosti. Jejich společným znakem byla představa o zmizení či alespoň zmírňování podstatných rozdílů mezi společenskými skupinami a v závěrečné fázi na přelomu tisíciletí dokonce i představa o nemožnosti postihnout společné  znaky skupin vzhledem k totální atomizaci a individualizaci společnosti. Všem podobám takovýchto názorů nastavuje Jan Keller kritické zrcadlo a neváhá přiznat, že řadu těchto hypotéz realita vyvrátila bezprostředně po jejich publikování. Vrcholu své kritičnosti vůči soudobému kapitalismu dosahuje tam, kde do změti nejrůznějších hledisek „stratifikace“ společnosti, ve kterých nezřídka převažují hlediska povrchová, braná z oblasti životního stylu, vzdělání, výše příjmu, sebehodnocení  nebo společenské prestiže, vnáší to poslední, z marxismu přebrané a objektivně určující  hledisko podílu na nadhodnotě vytvořené skutečně pracujícími lidmi. Svou chmurnou analýzu současného kapitalismu dovádí do podoby konstatování, že už ve společnosti vůbec nejde o větší či menší míru nerovnosti, se kterou pracovaly sociologické teorie, ale o naprostou nesouměřitelnost světů, ve kterých žijí tři základní společenské kategorie – elita (členěná na dvou skupin, do nichž už v podstatě nelze vystoupat z dolních pozic žádným mobilitním výtahem), deklasovaní (dle definice autora „ti, kteří nejsou dobří ani k vykořisťování“) a pestrá směs „více či méně vyprofilovaných středních vrstev, které soupeří o místo na slunci, i když pomalu začínají chápat, že ti nahoře se jim vzdalují do výšin stále nepředstavitelnějších, zatímco k těm zcela dole mohou mít už brzy oni sami a zvláště jejich potomci až nepříjemně blízko.“ (str. 174). Tolik v kostce autor a buď mu za to čest a sláva.

A teď přichází ten moment posuzování autorova textu, na který vnímavější čtenář již patrně čeká – a tím je kritika autora z pozic nestalinského marxismu. Nestalinský marxista si totiž při čtení Kellerovy knihy musí velmi často povzdechnout, oč dále a hlouběji by autor mohl proniknout, kdyby se dokázal zcela oprostit od stratifikační metodologie i jejího pojmového aparátu a využít naopak té metodologie, zejména v oblasti sociální strukturace, která je obsažena již ve stěžejních dílech K.Marxe (a později i V.I.Lenina) a ke které bylo i v dobách tzv. protosocialismu a dokonce i po „velkém třesku“ ledacos přidáno.

Hlavním problémem Kellerova výkladu je, že není s to zásadně překonat hlavní slabinu stratifikační metodologie – tj. neschopnost rozlišit ty faktory, které vymezují třídně sociální (možno použít i výrazu sociálně ekonomickou) strukturu společnosti, a kriteria související se strukturací  sociálně profesní. Strukturace na třídy a další sociálně ekonomicky specifické skupiny je totiž v marxismu dána různými výraznými či pouze odstínovými rozdíly vlastnického postavení chápaného nikoli právně, ale jako rozdíl činných vlastnických funkcí. Z tohoto hlediska např. námezdně zaměstnaný řídící pracovník v kapitalistické továrně není příslušníkem dělnické třídy nikoli díky charakteru práce, ale v důsledku toho, že s jeho prací je spojen výkon určité vlastnické funkce kapitalisty. Není třídou, ale je specifickou skupinou pohybující se mezi dělnickou třídou a buržoasií.

Naproti tomu při sociálně profesní strukturaci nejde vůbec o vlastnictví, ale o čistě technický, odborný charakter vykonávané činnosti pro obživu a s ním spojené některé druhotné znaky, jako je kvalifikace, vzdělání, složitost či tvořivost práce, výše příjmu, životní styl daný těmito faktory apod. Z tohoto hlediska   představují různé skupiny např. klasičtí dělníci obsluhující stroje mechanickou prací  při nízké kvalifikaci a vzdělání a moderní dělníci typu inženýrské obsluhy automatizované továrny, tvůrců počítačových programů či námezdně zaměstnaných „vědeckých dělníků“  v továrnách na prodejné  vědecké poznatky – tedy příslušníci téže třídy.
Obě tyto role dané zařazením v třídně sociální či sociálně profesní struktuře se samozřejmě doplňují či kříží u konkrétních lidí a ovlivňují i jejich motivaci a vědomí. Dlouhodobě prvotní a určující je v marxismu role daná třídně sociální, na odstínech vlastnictví či nevlastnictví založené struktuře.

Tento rozdíl stratifikační metodologie prostě nezná, a proto míchá neustále dohromady do nechutné marmelády  hrušky s jablky – skupiny a zájmy na bazi vlastnického odstínu i skupiny na bazi profesního a vzdělanostního rozdílu, z čehož pochopitelně vzniká neuvěřitelný zmatek, protože se v zmatených myslích stratifikátorů kříží a ruší tendence působící v třídně sociální struktuře a tendence ve struktuře sociálně profesní a oni si neumějí vysvětlit realitu.

Korunu všemu dává i eklekticismus plynoucí z odmítnutí materialistického pojetí dějin stratifikačními koncepcemi, tj. jejich neschopnost rozlišit prvotní a určující faktory, jako jsou ekonomické vlastnické faktory  a druhotné a odvozené faktory z oblasti sebeuvědomění či vůbec vědomí tříd a skupin. Stejnou váhu tudíž ve stratifikačních koncepcích mají jak reálné vlastnické postavení, např. míra podílu na vykořisťování či nadhodnotě, jako to, za co se příslušná skupina považuje, jaké společenské ideologické iluze sdílí.

Ke chvále autora je nutno uvést, že instinktivně, bohužel nikoliv vědomě a přesně, dokáže většinou  z těchto změtenic vyhmátnout to správné jádro a dobrat se tak až k poznání faktu, že pro strukturaci je podstatné ekonomické postavení příslušných skupin, jejich místo v procesech vykořisťování.

Naneštěstí však výše zmíněné stratifikační pojetí skupin autor sdílí ve svém pojmovém aparátu a jednotlivé pojmy, jako je „třída“ či „střední vrstva“, užívá do značné míry svévolně a bez patřičného vymezení, případně s vymezením z pozic marxismu silně napaditelným.

V důsledku toho neúměrně navazuje na tradiční sociologické pojetí „středních vrstev“. Tento  pojem je podle marxismu umělým a neživotným konstruktem, který dává násilně dohromady skupiny z různých tříd a sociálně ekonomických skupin a snaží se je vymezit v podstatě sociálně profesními charakteristikami či charakteristikami vědomí, jako je např. výše platu, sebehodnocení, iluze o svém postavení, vzdělání apod. V důsledku toho musí nevyhnutelně dojít k zásadně chybným závěrům.

Ve svém stěžejním pojetí tří nesouměřitelných světů, z nichž jeden – svět středních vrstev – klesá nezadržitelně na úroveň světa deklasovaných, se Jan Keller mýlí v tom, že nevidí střední vrstvy jako třídně hluboce rozpornou i odlišnou směsici částí dělnické třídy (její nové moderní složky tzv. kognitariátu), maloburžoasie, dvojakých skupin na rozhraní mezi třídami (vykořisťovaní, ale vlastnické, ideologické či politické funkce kapitalisty  vykonávající nižší řídící pracovníci), dle Marxe neproduktivní pracovníky  placené z osobního důchodu kapitalisty či přerozdělení mezd a zisků pomocí daní vybíraných státem apod. Každá z těchto skupin má ale dlouhodobě odlišné a různě progresivní zájmy. Tím, že popíšeme jejich příjmový i společenský sestup, nejsme ještě s to analyzovat potenciál a zainteresovanost na společenské přeměně, které tyto skupiny mají, i když jsou zatím ovládnuty ideologií buržoasie, což rozhodně není konečný stav.

Místo úlohy středních vrstev proto nestalinský marxista akcentuje nové oddíly dělnické třídy (dělnickou třídu samozřejmě v marxismu nemůžeme vymezovat fyzickým charakterem práce a samozřejmě zahrnuje i pracovníky služeb – tady je nutno Marxe poopravit) – výše zmíněný kognitariát Sám technický charakter jeho práce – nemožnost kapitálu si ji plně vlastnicky podřídit jako práci obsluhy stroje – vyzbrojuje kognitariát i vlastnicky  pro roli „hrobařů kapitalismu“, která se jistě bude odehrávat jiným způsobem, než předpokládali klasikové. Odtud by autor mohl dojít i k akcentu samosprávného zaměstnaneckého vlastnictví jako rozbušky adjustující tento potenciál.

Při zaujetí marxistické metodologické pozice (podotýkám, že její podstatná část je vyložena už v Marxově stěžejních dílech, např. v Teoriích o nadhodnotě, byla ale v dalších letech, včetně protosocialismu, totálně ignorována – v tom pokračují ostatně i sociologové spojení s KSČM) pak čtenář může nadšeně souhlasit s mnoha konkrétními závěry Jana Kellera, ale řadu dalších ovšem musí odmítnout. Zkrátka – pociťuje potřebu převrátit si Jana Kellera „z hlavy na nohy“.

To však rozhodně není na újmu skutečnosti, že Jan Keller pomáhá dostat poznání kupředu a jako svěží pramen zavlažuje poušť současného společenskovědního poznání. A to by měl být základní závěr, který si čtenář udělá z mé, možná až příliš „štiplavé“, recenze.

 Josef Heller (člen CSTS ÚV KSČM)



[Akt. známka (jako ve škole): 1,33 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Josef Heller | Počet komentářů: 112 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
239 (239 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
231 (231 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
184 (184 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
185 (185 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
365 (365 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
199 (199 hl.)
Prohnilý humanismus !!
148 (148 hl.)

Celkem hlasovalo: 1551


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.