Tato stať je tématem č. 4 „Modelu socialismu pro 21. století“ (první náčrt - verze prosinec 2005), jehož kolektivním autorem je teoreticko-analytické pracoviště (TAP)
Pojetí úkolu: V charakteristice nadstavbové části socialistické společnosti, jejího sociálního složení a společenského vědomí nutně vycházíme z poznatků získaných řešitelskými týmy 1 – 3. Jsme si vědomi, že cesta přechodu k socialismu v ČR bude probíhat složitými procesy, bude mít postupný charakter, bude realizována v dlouhém časovém období a bude nesporně vyžadovat systémovou společenskou změnu.
Ze všech dosavadních diskusí vyplývá, že nelze stanovit přesný jednotný model české socialistické společnosti, natož jednotný model pro další země. Je zcela zřejmé, že budoucí socialistické uspořádání bude mít ve světě i v Evropě různou, někdy i velice odlišnou podobu.
1. Předpokládaná demografická a sociální struktura socialistické společnosti
Na příští léta jsou avizovány demografické změny v české populaci, které se promítnou v mnoha oblastech společenského života. Je pravděpodobné, že v socialismu bude nutné usilovat o vyrovnaný trend zachování počtu obyvatelstva růstem natality a regulací migračních trendů. Průměrný věk obyvatelstva v českých zemích bude vyšší. Stárnutí obyvatelstva bude silně zmenšovat reprodukční základnu společnosti a tím ovlivní vývoj na celá desetiletí. Přesun občanů z malých obcí do měst a do větších obcí bude mít za následek změny funkce venkova a měst. Velkého významu dosáhne vytváření integrovaných obcí – mikroregionů. Migrační změny, nikoli výrazné, budou patrné i v pohybu rozložení obyvatelstva mezi jednotlivými kraji a oblastmi ČR.
Sociální struktura socialistické společnosti bude zcela jistě procházet vývojem. V počátcích se budou projevovat, někdy i silně, důsledky sociálně ekonomického rozložení a vztahů současné, tedy třídně strukturované společnosti. V zásadě lze říci, že v socialistické společnosti bude dominovat silná sociálně ekonomická skupina miliónů občanů zaměstnaných v různých odvětvích a zaměstnáních. V procesu systémových změn, omezování velkokapitálu a nadnárodních spojů bude sílit pozice dosud neprivilegovaných vrstev proměňujících se ve spoluvlastníky samosprávně řízených organizací, možná i družstev, či v zaměstnance organizací řízených státem. V tom případě jde rovněž o proces proměny třídy neprivilegovaných občanů. Bude současně docházet k oslabování velkoburžoasie, ke snížení jejího významu, nicméně současně bude do určité míry zachována pozice maloburžoasie, drobných podnikatelů a živnostníků.
V socialismu dojde k proměně třídních rozdílů, vyplývajících z existence výrobních a vlastnických vztahů, složitých procesů tvorby a přerozdělování nadhodnoty, produktivní práce, míry podřízenosti. Neexistence základního rozporu mezi vlastnictvím výrobních prostředků a prací, mezi majetnými a nemajetnými, třídních nesmiřitelných rozporů bude znamenat rozpad třídní společnosti. Bude to krok k vytvoření beztřídní společnosti.
V souvislosti s tím je předmětná i úvaha o existenci, pozici a významu dělnické třídy, dělnictva a dělníků, což nejsou zcela totožné pojmy. Dělníky jsou a budou objektivně i příslušníci profesí nového typu se silným podílem práce duševní, vysoce kvalifikované, která je přímým produktem procesů zavádění vědecko-technické revoluce a informatizace. Dřívější diferenciace na manuálně pracující a duševně pracující se bude zužovat.
Jakkoli mohou a budou v socialismu působit zejména ideové pozůstatky kapitalistického systému, dominantní roli bude mít makroskupina ekonomicky aktivních občanů. Samosprávný systém hospodářství nepředpokládá existenci antagonistických tříd. Vzniká otázka zda vůbec může existovat třída neantagonistická, tedy neprotikladná, smiřitelná.
Socialistická perspektiva přinese nové momenty i do postavení pracujících v zemědělství. V souladu s postupujícími ekonomickými trendy dojde zřejmě ke změnám charakteru i velkovýrobní struktury zemědělské činnosti i formy vlastnictví, bude posílena funkce družstevnictví. Bude zřejmě obnovena funkce agrokombinátů slušovického typu a posílí se spotřební družstevnictví. Mezi venkovským obyvatelstvem však bude zřejmě i nadále významnou skupinou občané ve starším věku.
Je zřejmé, že v socialistické společnosti stoupne význam venkova. Předpokládáme, že dojde k posílení vztahu mezi venkovem a městem. Venkov bude i nadále předurčen k plnění své základní a nezastupitelné funkce spočívající v produkci potravin. V důsledku zvyšování technické a technologické úrovně, přístupu k informacím, posuny v možnostech výpočetní techniky a rozvoj dopravních systémů, lze předpokládat stagnaci či snižování počtu lidí zainteresovaných přímo na této výrobě.
Inteligence, jejímž hlavním znakem je tvorba a šíření idejí a tím vytváření duchovní atmosféry je jednou z nejvlivnějších společenských skupin, a její existence je nezbytná pro fungování každého, tedy i socialistického společenského systému. Inteligence inklinuje a bude vždy inklinovat k preferenci osobní politické svobody, práv na šíření názorů i na zachovaní konkurenčního prostředí před prosazováním společenské rovnosti. Proto bude i nadále nejoddanějším zastáncem politické pluralitní demokracie. Z mnoha dalších důvodů se bude v konkrétních situacích přiklánět jednou spíše k levici, jindy naopak k pravici.
Není nejmenších pochyb o tom, že úloha a pozice inteligence v socialistické společnosti ještě vzroste. Vzroste její počet, dojde k její vyšší společenské angažovanosti, a tím se zvýší i její podíl na řízení společnosti. Velkolepost myšlenky socialismu, racionalita a vědecká podstata spravedlivé společnosti inteligenci k socialistickým ideálům vždy přitahovaly. Postup jejího získání pro socialistické cíle bude velice složitý a bude vyžadovat dlouhodobě hledání specifických cest.
Socialismus bude vyžadovat respektování potřeb a zájmů různých věkových skupin.
Mládež má v každé společnosti klíčovou pozici, bude ji mít i v socialistické. Její získání v plném rozsahu pro socialismus bude velice obtížné. Rozhodující bude akcent na její oslovování, liberální názory, egoismus, důležitost hodnoty majetku, nechuť k veřejné aktivitě, a také na ekologické hodnoty a pružnější styl života. Současně s tím bude nutné využívat přednosti mladé generace. Mládež bude i v budoucnu značně hodnotově diferencovaná a ve svých orientacích hluboce rozporná. Avšak skutečnost, že neustále hledá „nejsprávnější“ světový názor a společenské zřízení, povede k jejímu postupnému aktivnímu začlenění do společnosti.
Zvláštní postavení má a bude mít početná a slabě chráněná skupina seniorů. V budoucí společnosti půjde o to, pro seniory zachovat důstojný status a tomu odpovídající sociální prestiž. A zvláště preferovat život seniorů v jejich rodinném společenství a bydlení v dosavadních bytech a lokalitách, a současně rozšiřovat možnosti rozšiřovat různé druhy služeb pro seniory. Současně s ekonomickým zabezpečením seniorů bude potřeba vzít v úvahu okolnosti a limity jejich života. Socialismus by měl také lépe využívat zkušenosti starší generace a příkladného vztahu k práci a k životu, vyplývající ze specifik této sociální skupiny.
Postavení žen v socialismu by mělo odpovídat jejich zapojení do pracovního procesu a péči o jejich spravedlivé odměňování. A zároveň zabezpečit i jejich dokonalejší postavení a pozice v politickém a veřejném životě.
Přes postupující tendence vedoucí k oslabení úlohy rodiny ve společnosti je zřejmé, že rodina, její hlavní funkce výchova dětí bude stále základem společnosti. Právě proto péče státu o vytvoření podmínek pro funkci rodin s dětmi a vypracování a prosazení ucelené koncepce rodinné politiky bude jednou ze základních priorit. Stát musí převzít relativně vysokou odpovědnost za péči o výchovu dětí a socializaci mládeže. Bude také pokračovat trend jiného pojetí rodiny a vstupu do manželství a přikládána stálá důležitost bezprostřednímu sociálnímu okolí, včetně péče o osamělé matky.
Větší význam bude mít v budoucím uspořádání migrace národností, přísun, imigrace různých etnik do republiky. Přestože vývoj imigrace je nevypočitatelný, může přinášet své výhody, ale i nevýhody. Mohou vznikat obavy o sociální postavení menšin, růst netolerance, problémy s jejich soužitím, avšak jejich projevy lze v procesu vývoje a v budoucí společnosti uspokojivě řešit za pomoci státu. Zatím se nepočítá, kromě mírného zvýšení přistěhovalců, že dojde k podstatným strukturálně etnickým změnám.
Nepředpokládá se, že v České republice vzniknou podstatné národnostní problémy ve spolužití s polskou, německou a slovenskou menšinami, a že v socialistické společnosti na českém území budou neřešitelné národnostní poměry. V soužití s nimi bude zdůrazňováno formálně právní a kulturní uspořádání. Specifikou je řešení romské otázky, spíše však v regionálních měřítcích. Je záležitostí mnohagenerační, související se zachováním životního stylu a kultury Romů, ale také s nutností jejich respektováním právních norem.
2. Hodnotové a světonázorové orientace v socialismu
Strukturální změny se bezprostředně i zprostředkovaně promítnou do celého života společnosti – výrazné změny nastanou v oblasti hodnotové, světonázorové a politické orientace, a životního stylu občanů.
V celkovém hodnotovém zaměření občanů se ukazuje, že bude i nadále pokračovat trend preferování individuálních potřeb a zájmů, promítající se v konzumním chování jako určitý základ pro získání pocitu vlastní osobnosti a možnosti seberealizace a jistoty. Současně s tím je patrné, že u části obyvatel dojde, po získaných zkušenostech, k odklonu od preferencí čistě tržních principů k sociálně tržním koncepcím.
Z množiny hodnot budou lidé dávat přednost těm, které se zachováním spokojeného života úzce souvisejí – tedy zdraví, práci, bezpečnosti a jistotám. Je zřejmé, že i pro život lidí v socialistické společnosti budou tyto hodnoty prvořadé. Je zřejmé, že bude kladen mimo základních životních hodnot důraz na seberealizaci, tedy na vlastní uplatnění se ve společenském životě, na kulturní vyžití, na důsledný rozvoj individua. A také na solidaritu, společenské kontakty a mezilidské vtahy. V souvislosti s tím bude nutné vytvářet podmínky pro harmonický, vyrovnaný vývoj individua a celku, výchovně působit na celou populaci ve smyslu pojetí odpovědnosti a svobody.
Vize dokonalé společnosti samozřejmě předpokládá vysokou společenskou aktivitu lidí. Jde však o to, do jaké míry bude možné tuto, dnes do velké míry opomíjenou hodnotu lidí realizovat, a do jaké míry to v socialismu bude nutné.
Preferování a absolutizování individuálních potřeb a zájmů v pracovním procesu bude mít dlouhodobé trvání. Většina lidí však bude zdůrazňovat, i když v rozdílné míře důležitosti, zajímavost práce, její smysluplnost a užitečnost, efektivnost a také dobrý kolektiv spolupracovníků.
Základem členění světonázorové orientace se stabilně jeví příklon jednotlivců a sociálních skupin k pólům egoismu a altruismu. Síla přehnaného egoismu bude zřejmě i v dlouhodobé perspektivě přetrvávat. Vyhraněnému egoismu se nevyhne ani socialistická společnost. Půjde o to, aby tato společnost dokázala vhodně a citlivě regulovat vyhraněné podoby individualismu, aby bylo zabezpečeno uspokojování individuálních potřeb každého občana v souladu s potřebami celku.
Předpokládáme, že světonázorové rozložení české populace, její ideová a politická orientace se v průběhu nastávajících let bude měnit jen velmi pomalu. Další vývoj politického zaměření lidí, jejich vztah k pravicovému či levicovému vývoji nebude přímočarý. Bude záviset na tom, jak si lidé uvědomí dopad ekonomických a sociálních změn na vlastní život. Velká část lidí se bude i nadále hlásit k politickému středu, nicméně je zřejmé, že se oslabí pozice deklarované pravice a naopak k levici bude inklinovat až polovina populace. A to jako důsledek tradičního silného sociálního cítění české populace a nedobrých zkušeností s politikou současné pravice.
Socialismus jako ideál a touha po spravedlivé společnosti žije nadále ve vědomí mnoha jednotlivců i celých skupin v současné společnosti. Je zcela reálný předpoklad, že tento trend bude pokračovat. Socialismus fakticky nemůže vzniknout a existovat bez příklonu většiny lidí k levicovým myšlenkám, bez jejich občanského a voličského rozhodnutí jít touto cestou. Jinými slovy: Socialismus předpokládá, že podstatná část lidí, v něm žijících bude mít levicové smýšlení, přesněji řečeno levicové smýšlení promítne do své politické volby.
Mimořádně důležitý význam má a bude mít vztah lidí k demokracii a ke svobodě. V socialistické společnosti půjde o povýšení demokracie nad její formální pojetí a o vytvoření a prosazení jejích věcných principů směřujících od vykořisťování k osvobození a nastolení „vlády lidu“. Jedním ze základních momentů ideové aktivity v budoucí společnosti bude orientovat českou populaci na vysvětlení relativity pojmu svoboda a uplatňování svobody ve smyslu svobody celku. I v tomto směru bude v socialismu probíhat ideový zápas o informace, o vysvětlení zásad humanismu a spravedlnosti pro všechny.
Podstatný význam pro další utváření společenských procesů má a bude mít i utváření ekologického vědomí. Ekologové budou i nadále diagnostikovat z nového úhlu pohledu „choroby“ společnosti. V úsilí o zformování globálního ekologického vědomí, z něhož by vzešla vysoká ekologická kultura, budou činná nejen nejrůznější občanské iniciativy a ekologická hnutí, ale vzhledem ke své odpovědnosti i vedení této společnosti, stát.
Ateizmus, náboženství a sekty v socialismu. Česká populace v posledním půl století zaznamenala nebývale silný přerod ve společnost ateistickou, dokonce tak, že patří mezi nejateističtější společnost na světě. Tento trend bude bezesporu pokračovat i přes různě pronikající snahy a aktivity velkých církví i menších sekt. Přes určitý vzrůst sympatií některých sociálních skupin zejména mládeže k extrémním ideovým a náboženským proudům bude dále klesat religiozita české populace. Nic nepomohou aktivity římskokatolické církve.
Je pravděpodobné, že v budoucí české socialistické společnosti nebudou problémy náboženství a církví hrát tak vyhraněnou roli jako v jiných společenstvích světa. I tak se náboženské přesvědčení v různých stupních a podobách bude u mnoha občanů projevovat. V socialismu půjde o to citlivě vnímat a řešit tyto vztahy, přistupovat k věřícím i k církevním organizacím ohleduplně. Dodržování Ústavy a zákonů země bude i v této oblasti nutným požadavkem. Je otázka zda a jak řešit v socialistické společnosti případnou odluku církve a náboženských společností od státu.
Nutno počítat s tím, že náboženské sekty budou i nadále svým pseudomorálním a kulturním apelem atraktivní záležitostí pro mladou generaci hledající smysl života a místo ve společnosti, a v mnohém vyjadřující protest proti skutečnosti i únik před ní.
3. Předpokládaný politický systém v socialismu
V celém souboru problémů se jeví jako nejpodstatnější charakterizovat a zvolit formu systému vedoucí k nejspravedlivějšímu rozhodování o uspořádání společenských záležitostí, zákonů a pravidel. Ukazuje se, že v socialismu bude nutné zachovat a rozvíjet demokratické principy řízení v jejich nejvyšší možné úrovni. A to i za předpokladů, že demokracie sama v sobě nese prvky podřízenosti menšiny, tedy vlády, tlaku, moci většiny nad menšinou.
Dalším základním problémem je výběr a stanovení vedoucího subjektu. Vše nasvědčuje správnosti názoru a představě, že politický systém socialismu by měl být založen na pluralitě společenských organizací, politických stran, ale i odborů, občanských iniciativ, hnutí a skupin. Vedoucí úloha některé z těchto organizací se může v praxi projevit neformální autoritou, nikoli však právním ustanovením.
Je velkým otazníkem jak se budou vyvíjet a formovat subjekty politické, tedy politické strany hnutí a instituce. Některé názory směřují k tomu, že i v socialismu budou fungovat politické strany současného voličského typu. Na druhé straně však převažují představy o tom, že politické strany se postupně přetvoří spíše v ideové organizace, samosprávného typu. Všechny politické strany budou mít problémy se svým členstvem. Efektivní stranický systém budou zvládat jen početně silné politické strany. Jejich struktura bude odpovídat politickému rozložení populace. Je zřejmé, že strany levicové budou silnější svým počtem členů, pozicí i vlivem, než strany pravicové.
Početnost společenských a veřejných, zájmových institucí může růst, mohou fungovat stovky různých spolků, sdružení a hnutí, je ovšem otázka jaký budou mít vliv na společenské dění. Zřejmě však zaktivizují větší počet občanů k zájmu o veřejné dění. V socialismu stoupne význam a zlepší se pod vlivem akutních potřeb spolupráce odborových organizací. Stávková hnutí mohou pokračovat, jejich funkce však bude jiná, za předpokladu, že u moci bude levice.
V problematice politického systému hraje podstatnou roli celý systém zákonodárných a výkonných orgánů a mechanismů. A to zejména v souvislosti s naplněním funkce sociálního státu. Je pravděpodobné, že i v budoucnu budou zachovány základní pilíře společnosti: parlament - sněmovna, vláda a prezident, jejichž funkce by měly být upřesněny. Již dříve byla a i dnes je ze známých důvodů zcela zpochybněna funkce senátu. V úvaze je i poněkud jiné pojetí státních orgánů, které by se stávaly mnohostranným systémem demokratických samosprávných organizací a principy samosprávy by se mohly uplatňovat i na výkonný aparát.
Velkým problémem je územní členění a struktura státu v budoucí společnosti. Obnovené krajské zřízení vyhovuje jen do určité míry, zrušení okresů narazilo na mnoho nedostatků. Záležitostí neméně závažnou pro celý politický systém je postavení místních a regionálních orgánů, tedy dnešních zastupitelstev. Je zřejmé, že jejich přiblížení k potřebám a zájmům lidí se v socialismu stane základní prioritou. Jednou z možností se jeví i podpora v současné době zaváděných mikroregionů.
Předpokládá se, že parlamentní systém bude stále fungovat jako nejdokonalejší forma vládnutí. Bude jedinou možnou cestou k řešení všech klíčových problémů státu. Jeho význam ještě vzroste, a ač mnozí nechtějí přiznat, bude hlavním možným způsobem systémových změn ve společnosti. Klíčem k moci, ke změně zákonů a politických poměrů jsou a budou volby. Tím pádem bude mít podstatný význam i složení zákonodárných sborů a orgánů, v našich poměrech především Sněmovny.
Problémem s tím vším souvisejícím je volební systém, systém a mechanismus výběru osob do vedení orgánů. Patří sem rozhodnutí o zrušení většinového systému voleb (do dnešního senátu) a také přímá volba prezidenta a starostů.
Je zřejmé, že v horizontu příštích dekád bude parlamentní systém a také dosavadní volební systém v podstatě zachován. Zastupitelská demokracie tedy bude základním principem řízení a správy státu i nadále. Demokratické formy zůstanou platnou formou sebeuplatnění a sebeobrany občanů. Budou však i nadále arénou pro demonstraci egoismu a arogance jedinců a hlavně politických a ekonomických institucí. Jde o to, do jaké míry bude demokracie využívána ve prospěch sociální spravedlnosti, sociálních a kulturních práv všech občanů, ve prospěch zajišťování jistot, pořádku a sociální kázně, a také politické kultury.
V představách o budoucí socialistické společnosti bude nutné dále zpřesnit představy o organizaci různých druhů soudů, jejich působení a také o funkci státních zástupců – prokurátorů, a dalších institucí hájení zájmů občanů, a o posílení kontrolních funkcí státu.
K politickému systému se nutně váže i systém převodní směrem k dobrovolným a zájmovým organizacím, vč. sportovních, kulturních. Obdoba dřívější Národní fronty, s nezbytnými úpravami jejího řízení a zavedení samosprávného podnikání, se zdá pro budoucí společenské zřízení efektivní.
Je zřejmé, že v dalším vývoji bude pokračovat a v mnoha směrech sílit vliv sdělovacích prostředků, reklam a komerční propagace, zejména na manipulovatelné vrstvy obyvatel. Velká část populace bude stále silně manipulovatelná, avšak podstatná část bude stále více přikládat váhu svým vlastním zkušenostem. Dosavadní společenský vývoj ukazuje, že je a bude i nadále ovlivňován mimo jiné pokračujícím prudkým rozvojem a rozšiřováním informačních a komunikačních technologií. Tento trend ovlivní řízení celé společnosti i její jednotlivé oblasti.
Budoucí informační společnost lze charakterizovat jednak mohutným technickým a programovým vývojem a výrobou informačních prostředků, jednak jejich všestranným využíváním ve všech oblastech společnosti, včetně ekonomiky, trhu, kultury, vědy a vzdělávání, prostřednictvím internetu a dalších informačních kanálů. Budou existovat i jistá úskalí informační společnosti, zejména zneužívání informací. Samotné technologie nezmění každodenní život lidí, ale budou doprovázeny strukturálními i institucionálními změnami v celé společenské sféře.
Nejdůležitější změna v nástupu informační společnosti bude spočívat v transformaci podstaty pracovních činností a organizace práce. Postupně se bude zmenšovat podíl rutinní a opakované činnosti a začne narůstat potřeba rozmanitějších aktivit. Nositelem pokroku budou malé skupiny vysoce kvalifikovaných, vzdělaných a tvůrčích lidí. Úloha lidského faktoru bude narůstat, ale postavení pracovníků bude mnohem citlivější na změny ve struktuře organizace práce, protože každý člověk se stane jednotlivcem, prvkem ve složitém systému. Do informační strategie socialismu by mělo patřit rovněž dodržování kultury a etiky informační činnosti.
4. Funkce kultury, vědy a vzdělání v socialismu
V oblasti kultury, vzdělávání a osvěty bude situace v příštích desetiletích maximálně závislá jednak na dostatku finančních prostředků, jednak na stabilizaci či proměnách hodnotových orientací. Je zřejmé, že dojde k částečnému zlepšení podmínek, nikoli však podstatných. Na druhé straně bude silně působit individualistické a komerční pojetí kulturních aktivit a zájmy skutečného kulturního působení se budou jen obtížně prosazovat.
V socialistické společnosti lze očekávat prudký rozvoj kultury jako jeden z důsledků zkracování pracovní doby a úvazků a nárůstu volného času. Lze očekávat změny i v pracovně vzdělanostní kvalifikaci. Pro socialismus bude charakteristický široký rozvoj kultury všeho druhu a forem, včetně moderních proudů a směrů. Avšak vždy orientované na celou populaci. Určitým problémem bude rozeznat kvalitu kulturních projevů od nekultury, podbízivých, jednostranných a komerčních výrazů. Cesta povede mj. i vytvářením prostoru umělecké kvalitě, nadaným umělcům a potlačování nehumánním, i zdravotně vadným formám projevu. Výrazný aspekt bude mít ochrana kulturních památek a kulturního dědictví. Je jisté, že v Čechách se bude samozřejmě mluvit česky, avšak používání světového dorozumívacího „jazyka“, jímž bude upravená, přizpůsobená angličtina, bude rozšířeno téměř na celou střední a mladou generaci.
Stoupne bezesporu úloha vědeckého poznání, rozvoje vědy a výzkumu. A to ve všech oblastech úměrně k potřebám a možnostem českého prostoru. Podpora vědeckých pracovišť bude spočívat především v materiální a personální základně. Mnoho bude záviset na efektivním, soustředěném systému rozvoje vědy.
Mimořádnou důležitost v socialistické společnosti zaujme vzdělávání jako zdroj a předpoklad rozvoje všech oblastí života. Je zřejmé, že v budoucím společenském uspořádání bude, již tolikrát předělávaný, vzdělávací systém nastaven vyváženě na celou populaci. Nejen z hlediska možností přístupu různých skupin obyvatelstva k informacím a zdrojům vědění a zkušeností, ale i z hlediska efektivity vzdělávání lidí s přihlédnutím k jejich psychickým schopnostem a také využívání moderních vzdělávacích metod a prostředků.
V socialistické společnosti budou mít mimořádně důležitou funkci média. Jejich informační a manipulační síla bude výrazná. Vliv zejména televize, ale i tisku a rozhlasu se bude rozšiřovat spolu s rozvojem informační a komunikační techniky. Využití tohoto vlivu na výchovu občanů, jejich vzdělání a kulturnost bude prvořadým úkolem nutně spojeným s funkcí seberealizační – pohodovou, zábavnou, pocitu uspokojení tužeb a přání, klidu i rozptýlení. V procesu rozvíjení informačních prostředků bude nutné přesně vymezit hranice jejich působení ve smyslu dodržování právních, morálních a estetických norem. A samozřejmě i obsahové kvality jejich programu.
Je zřejmé, že rozsah inzerce a reklamních prostředků, jakož i působení internetu se dostane na vysokou úroveň a bezpochyby se rozroste i kvantitativně. Nicméně jejich informační funkce musí být realizována ve prospěch kvality života lidí, efektivního využívání pro organizaci jejich času a zdokonalování životního stylu.
Lze usuzovat, že v socialismu se bude do životního způsobu občanů v konkrétních podobách promítat jejich zapojení nejen do pracovní činnosti, ale i trávení volného času, aktivit kulturních, vzdělávacích, sportovních, zájmových činností všeho druhu, ale i do aktivit zábavných a oddechových. Volného času bude více a bude stále vzrůstat požadavek na jeho větší objem. Půjde o to jak volný čas lidí naplnit ku prospěchu rozvoje vlastního i jiných. Životní styl bude odrazem celkových poměrů ve společnosti. Zůstanou v platnosti Marxovy teze o úloze volného času „Hospodaření časem je první ekonomický zákon“ a „Volný čas je mírou bohatství“.
Je pravděpodobné, že v socialistické společnosti budou v různém rozsahu a intenzitě přežívat nejrůznější projevy společenských neduhů, nezdravých společenských sociálně patologických jevů projevujících se v chování lidí jako porušování norem solidarity, práva a morálky. Patří sem všechny formy vykořisťování, nekulturnosti, vyhraněného individualismu, nezodpovědnosti, psychického strádání. Jejich konkrétními projevy budou i nadále trestné činy – násilí, agrese, korupce, zločinnost a kriminalita, prostituce, podvody, ale i drogy, alkoholismus. Hlavním cílem bude sociálně patologické jevy minimalizovat. Jejich omezování a odstraňování bude zásadně možné pouze odstraněním příčin těchto jevů: potlačením ekonomické nerovnosti, fetišizace zisku, nezdravých sociálních vztahů, právnickými i politickými opatřeními.
Vedoucí autorského kolektivu: Lubomír Vacek
DODATEK:
Vycházeje z řady definic a tezí se nám jeví pro další analyticko syntetické práce obraz základních rysů socialistické společnosti v této formulační podobě, v tomto obraze:
- Socialismus je společnost vyznávající principy solidarity a humanismu.
- Socialismus respektuje rovnost všech forem vlastnictví a šancí. Je společností hospodářsky pluralitní. Vlastnická práva mohou být regulována státem.
- Socialismus je společnost usilující o sociální spravedlnost a rovnost pro všechny lidi, společnost svobodných, rovnoprávných občanů.
- Socialismus je společnost zespolečenšťování produkce podle výkonu a potřeb. Mírou výkonu je společenská užitečnost. Rozhodujícím nástrojem je sociální stát a zákonné normy.
- Socialismus je demokratická společnost. Na rozhodování se musí podílet všechny sociální skupiny. Neexistuje privilegovaná skupina lidí.
- Socialismus je organizovaná společnost. Je založena na principu plánování a regulace. Socialismus je společnost respektující principy „trvale udržitelného rozvoje“.
- Socialismus je společnost, která řeší rozpor mezi organizací a svobodou jednotlivce.
- Socialismus je informovaná společnost, existuje právo na všeobecnou dostupnost informací.
- Základní hypotéza: Význam působení (politické a ideové) nadstavby na její (ekonomickou) základnu neustále vzrůstá. V procesu zpětné vazby se uplatňují především konkrétní úrovně a formy vlastnického zájmu, reprezentovaného „tekutým“, zvláště finančním kapitálem. Nadstavba se významně podílí (povahou politiky a sociálních a politického subjektu) na zralosti podmínek pro reálnou změnu.
- Navazující hypotéza: Střední vrstvy, s nimiž byla a je spojována naděje na stabilizaci i vzestup restauračních režimů, se ocitají v krizi. Naději skýtá vzestup skupiny spojené s (vše)obecnou prací, (zejména vysoce) intelektualizované práce a činností.
- Problém: V průběhu přechodu k socialismu bude nutno vyřešit složitý vztah mezi „výkonovým“ principem a askripcí (statusem získávaným děděním majetku a privilegií).
- Dílčí hypotéza: Nedochází k totálnímu ústupu role státu, ale ke změně struktury jeho funkcí: v kapitalismu si státy uchovávají i zesilují svou nerovnoměrnou roli, jejich služebnost vůči monopolům se utužuje. Na přechodu k socialismu a v socialismu bude hrát „politická slupka“ v podobě státu významnou roli: při určující roli zastupitelské demokracie se bude rychle rozšiřovat prostor pro přímou demokracii (v obou případech jako formy státu) a její možnosti při podpoře participace.
- Problém: Jak se bude vyvíjet vztah mezi manipulačními možnostmi internetové sítě a šancí, kterou poskytuje individuální volbě na přechodu od kapitalismu k socialismu?
Poznámky pod čarou (kurzívou) a technická redakční úprava: Miloslav Formánek
Další témata:
Společenské vědomí - sociální struktura, hodnoty, ideje, kultura a politický systém v socialismu
