Tato sta je tématem č. 4 Modelu socialismu pro 21. století (první náčrt - verze prosinec 2005), jeho kolektivním autorem je teoreticko-analytické pracovitě (TAP)
Pojetí úkolu: V charakteristice nadstavbové části socialistické společnosti, jejího sociálního sloení a společenského vědomí nutně vycházíme z poznatků získaných řeitelskými týmy 1 3. Jsme si vědomi, e cesta přechodu k socialismu v ČR bude probíhat sloitými procesy, bude mít postupný charakter, bude realizována v dlouhém časovém období a bude nesporně vyadovat systémovou společenskou změnu.
Ze vech dosavadních diskusí vyplývá, e nelze stanovit přesný jednotný model české socialistické společnosti, nato jednotný model pro dalí země. Je zcela zřejmé, e budoucí socialistické uspořádání bude mít ve světě i v Evropě různou, někdy i velice odlinou podobu.
1. Předpokládaná demografická a sociální struktura socialistické společnosti
Na přítí léta jsou avizovány demografické změny v české populaci, které se promítnou v mnoha oblastech společenského ivota. Je pravděpodobné, e v socialismu bude nutné usilovat o vyrovnaný trend zachování počtu obyvatelstva růstem natality a regulací migračních trendů. Průměrný věk obyvatelstva v českých zemích bude vyí. Stárnutí obyvatelstva bude silně zmenovat reprodukční základnu společnosti a tím ovlivní vývoj na celá desetiletí. Přesun občanů z malých obcí do měst a do větích obcí bude mít za následek změny funkce venkova a měst. Velkého významu dosáhne vytváření integrovaných obcí mikroregionů. Migrační změny, nikoli výrazné, budou patrné i v pohybu rozloení obyvatelstva mezi jednotlivými kraji a oblastmi ČR.
Sociální struktura socialistické společnosti bude zcela jistě procházet vývojem. V počátcích se budou projevovat, někdy i silně, důsledky sociálně ekonomického rozloení a vztahů současné, tedy třídně strukturované společnosti. V zásadě lze říci, e v socialistické společnosti bude dominovat silná sociálně ekonomická skupina miliónů občanů zaměstnaných v různých odvětvích a zaměstnáních. V procesu systémových změn, omezování velkokapitálu a nadnárodních spojů bude sílit pozice dosud neprivilegovaných vrstev proměňujících se ve spoluvlastníky samosprávně řízených organizací, moná i drustev, či v zaměstnance organizací řízených státem. V tom případě jde rovně o proces proměny třídy neprivilegovaných občanů. Bude současně docházet k oslabování velkoburoasie, ke sníení jejího významu, nicméně současně bude do určité míry zachována pozice maloburoasie, drobných podnikatelů a ivnostníků.
V socialismu dojde k proměně třídních rozdílů, vyplývajících z existence výrobních a vlastnických vztahů, sloitých procesů tvorby a přerozdělování nadhodnoty, produktivní práce, míry podřízenosti. Neexistence základního rozporu mezi vlastnictvím výrobních prostředků a prací, mezi majetnými a nemajetnými, třídních nesmiřitelných rozporů bude znamenat rozpad třídní společnosti. Bude to krok k vytvoření beztřídní společnosti.
V souvislosti s tím je předmětná i úvaha o existenci, pozici a významu dělnické třídy, dělnictva a dělníků, co nejsou zcela totoné pojmy. Dělníky jsou a budou objektivně i přísluníci profesí nového typu se silným podílem práce duevní, vysoce kvalifikované, která je přímým produktem procesů zavádění vědecko-technické revoluce a informatizace. Dřívějí diferenciace na manuálně pracující a duevně pracující se bude zuovat.
Jakkoli mohou a budou v socialismu působit zejména ideové pozůstatky kapitalistického systému, dominantní roli bude mít makroskupina ekonomicky aktivních občanů. Samosprávný systém hospodářství nepředpokládá existenci antagonistických tříd. Vzniká otázka zda vůbec můe existovat třída neantagonistická, tedy neprotikladná, smiřitelná.
Socialistická perspektiva přinese nové momenty i do postavení pracujících v zemědělství. V souladu s postupujícími ekonomickými trendy dojde zřejmě ke změnám charakteru i velkovýrobní struktury zemědělské činnosti i formy vlastnictví, bude posílena funkce drustevnictví. Bude zřejmě obnovena funkce agrokombinátů sluovického typu a posílí se spotřební drustevnictví. Mezi venkovským obyvatelstvem vak bude zřejmě i nadále významnou skupinou občané ve starím věku.
Je zřejmé, e v socialistické společnosti stoupne význam venkova. Předpokládáme, e dojde k posílení vztahu mezi venkovem a městem. Venkov bude i nadále předurčen k plnění své základní a nezastupitelné funkce spočívající v produkci potravin. V důsledku zvyování technické a technologické úrovně, přístupu k informacím, posuny v monostech výpočetní techniky a rozvoj dopravních systémů, lze předpokládat stagnaci či sniování počtu lidí zainteresovaných přímo na této výrobě.
Inteligence, jejím hlavním znakem je tvorba a íření idejí a tím vytváření duchovní atmosféry je jednou z nejvlivnějích společenských skupin, a její existence je nezbytná pro fungování kadého, tedy i socialistického společenského systému. Inteligence inklinuje a bude vdy inklinovat k preferenci osobní politické svobody, práv na íření názorů i na zachovaní konkurenčního prostředí před prosazováním společenské rovnosti. Proto bude i nadále nejoddanějím zastáncem politické pluralitní demokracie. Z mnoha dalích důvodů se bude v konkrétních situacích přiklánět jednou spíe k levici, jindy naopak k pravici.
Není nejmeních pochyb o tom, e úloha a pozice inteligence v socialistické společnosti jetě vzroste. Vzroste její počet, dojde k její vyí společenské angaovanosti, a tím se zvýí i její podíl na řízení společnosti. Velkolepost mylenky socialismu, racionalita a vědecká podstata spravedlivé společnosti inteligenci k socialistickým ideálům vdy přitahovaly. Postup jejího získání pro socialistické cíle bude velice sloitý a bude vyadovat dlouhodobě hledání specifických cest.
Socialismus bude vyadovat respektování potřeb a zájmů různých věkových skupin.
Mláde má v kadé společnosti klíčovou pozici, bude ji mít i v socialistické. Její získání v plném rozsahu pro socialismus bude velice obtíné. Rozhodující bude akcent na její oslovování, liberální názory, egoismus, důleitost hodnoty majetku, nechu k veřejné aktivitě, a také na ekologické hodnoty a prunějí styl ivota. Současně s tím bude nutné vyuívat přednosti mladé generace. Mláde bude i v budoucnu značně hodnotově diferencovaná a ve svých orientacích hluboce rozporná. Avak skutečnost, e neustále hledá nejsprávnějí světový názor a společenské zřízení, povede k jejímu postupnému aktivnímu začlenění do společnosti.
Zvlátní postavení má a bude mít početná a slabě chráněná skupina seniorů. V budoucí společnosti půjde o to, pro seniory zachovat důstojný status a tomu odpovídající sociální presti. A zvlátě preferovat ivot seniorů v jejich rodinném společenství a bydlení v dosavadních bytech a lokalitách, a současně roziřovat monosti roziřovat různé druhy slueb pro seniory. Současně s ekonomickým zabezpečením seniorů bude potřeba vzít v úvahu okolnosti a limity jejich ivota. Socialismus by měl také lépe vyuívat zkuenosti starí generace a příkladného vztahu k práci a k ivotu, vyplývající ze specifik této sociální skupiny.
Postavení en v socialismu by mělo odpovídat jejich zapojení do pracovního procesu a péči o jejich spravedlivé odměňování. A zároveň zabezpečit i jejich dokonalejí postavení a pozice v politickém a veřejném ivotě.
Přes postupující tendence vedoucí k oslabení úlohy rodiny ve společnosti je zřejmé, e rodina, její hlavní funkce výchova dětí bude stále základem společnosti. Právě proto péče státu o vytvoření podmínek pro funkci rodin s dětmi a vypracování a prosazení ucelené koncepce rodinné politiky bude jednou ze základních priorit. Stát musí převzít relativně vysokou odpovědnost za péči o výchovu dětí a socializaci mládee. Bude také pokračovat trend jiného pojetí rodiny a vstupu do manelství a přikládána stálá důleitost bezprostřednímu sociálnímu okolí, včetně péče o osamělé matky.
Větí význam bude mít v budoucím uspořádání migrace národností, přísun, imigrace různých etnik do republiky. Přestoe vývoj imigrace je nevypočitatelný, můe přináet své výhody, ale i nevýhody. Mohou vznikat obavy o sociální postavení menin, růst netolerance, problémy s jejich souitím, avak jejich projevy lze v procesu vývoje a v budoucí společnosti uspokojivě řeit za pomoci státu. Zatím se nepočítá, kromě mírného zvýení přistěhovalců, e dojde k podstatným strukturálně etnickým změnám.
Nepředpokládá se, e v České republice vzniknou podstatné národnostní problémy ve spoluití s polskou, německou a slovenskou meninami, a e v socialistické společnosti na českém území budou neřeitelné národnostní poměry. V souití s nimi bude zdůrazňováno formálně právní a kulturní uspořádání. Specifikou je řeení romské otázky, spíe vak v regionálních měřítcích. Je záleitostí mnohagenerační, související se zachováním ivotního stylu a kultury Romů, ale také s nutností jejich respektováním právních norem.
2. Hodnotové a světonázorové orientace v socialismu
Strukturální změny se bezprostředně i zprostředkovaně promítnou do celého ivota společnosti výrazné změny nastanou v oblasti hodnotové, světonázorové a politické orientace, a ivotního stylu občanů.
V celkovém hodnotovém zaměření občanů se ukazuje, e bude i nadále pokračovat trend preferování individuálních potřeb a zájmů, promítající se v konzumním chování jako určitý základ pro získání pocitu vlastní osobnosti a monosti seberealizace a jistoty. Současně s tím je patrné, e u části obyvatel dojde, po získaných zkuenostech, k odklonu od preferencí čistě trních principů k sociálně trním koncepcím.
Z mnoiny hodnot budou lidé dávat přednost těm, které se zachováním spokojeného ivota úzce souvisejí tedy zdraví, práci, bezpečnosti a jistotám. Je zřejmé, e i pro ivot lidí v socialistické společnosti budou tyto hodnoty prvořadé. Je zřejmé, e bude kladen mimo základních ivotních hodnot důraz na seberealizaci, tedy na vlastní uplatnění se ve společenském ivotě, na kulturní vyití, na důsledný rozvoj individua. A také na solidaritu, společenské kontakty a mezilidské vtahy. V souvislosti s tím bude nutné vytvářet podmínky pro harmonický, vyrovnaný vývoj individua a celku, výchovně působit na celou populaci ve smyslu pojetí odpovědnosti a svobody.
Vize dokonalé společnosti samozřejmě předpokládá vysokou společenskou aktivitu lidí. Jde vak o to, do jaké míry bude moné tuto, dnes do velké míry opomíjenou hodnotu lidí realizovat, a do jaké míry to v socialismu bude nutné.
Preferování a absolutizování individuálních potřeb a zájmů v pracovním procesu bude mít dlouhodobé trvání. Větina lidí vak bude zdůrazňovat, i kdy v rozdílné míře důleitosti, zajímavost práce, její smysluplnost a uitečnost, efektivnost a také dobrý kolektiv spolupracovníků.
Základem členění světonázorové orientace se stabilně jeví příklon jednotlivců a sociálních skupin k pólům egoismu a altruismu. Síla přehnaného egoismu bude zřejmě i v dlouhodobé perspektivě přetrvávat. Vyhraněnému egoismu se nevyhne ani socialistická společnost. Půjde o to, aby tato společnost dokázala vhodně a citlivě regulovat vyhraněné podoby individualismu, aby bylo zabezpečeno uspokojování individuálních potřeb kadého občana v souladu s potřebami celku.
Předpokládáme, e světonázorové rozloení české populace, její ideová a politická orientace se v průběhu nastávajících let bude měnit jen velmi pomalu. Dalí vývoj politického zaměření lidí, jejich vztah k pravicovému či levicovému vývoji nebude přímočarý. Bude záviset na tom, jak si lidé uvědomí dopad ekonomických a sociálních změn na vlastní ivot. Velká část lidí se bude i nadále hlásit k politickému středu, nicméně je zřejmé, e se oslabí pozice deklarované pravice a naopak k levici bude inklinovat a polovina populace. A to jako důsledek tradičního silného sociálního cítění české populace a nedobrých zkueností s politikou současné pravice.
Socialismus jako ideál a touha po spravedlivé společnosti ije nadále ve vědomí mnoha jednotlivců i celých skupin v současné společnosti. Je zcela reálný předpoklad, e tento trend bude pokračovat. Socialismus fakticky nemůe vzniknout a existovat bez příklonu větiny lidí k levicovým mylenkám, bez jejich občanského a voličského rozhodnutí jít touto cestou. Jinými slovy: Socialismus předpokládá, e podstatná část lidí, v něm ijících bude mít levicové smýlení, přesněji řečeno levicové smýlení promítne do své politické volby.
Mimořádně důleitý význam má a bude mít vztah lidí k demokracii a ke svobodě. V socialistické společnosti půjde o povýení demokracie nad její formální pojetí a o vytvoření a prosazení jejích věcných principů směřujících od vykořisování k osvobození a nastolení vlády lidu. Jedním ze základních momentů ideové aktivity v budoucí společnosti bude orientovat českou populaci na vysvětlení relativity pojmu svoboda a uplatňování svobody ve smyslu svobody celku. I v tomto směru bude v socialismu probíhat ideový zápas o informace, o vysvětlení zásad humanismu a spravedlnosti pro vechny.
Podstatný význam pro dalí utváření společenských procesů má a bude mít i utváření ekologického vědomí. Ekologové budou i nadále diagnostikovat z nového úhlu pohledu choroby společnosti. V úsilí o zformování globálního ekologického vědomí, z něho by vzela vysoká ekologická kultura, budou činná nejen nejrůznějí občanské iniciativy a ekologická hnutí, ale vzhledem ke své odpovědnosti i vedení této společnosti, stát.
Ateizmus, náboenství a sekty v socialismu. Česká populace v posledním půl století zaznamenala nebývale silný přerod ve společnost ateistickou, dokonce tak, e patří mezi nejateističtějí společnost na světě. Tento trend bude bezesporu pokračovat i přes různě pronikající snahy a aktivity velkých církví i meních sekt. Přes určitý vzrůst sympatií některých sociálních skupin zejména mládee k extrémním ideovým a náboenským proudům bude dále klesat religiozita české populace. Nic nepomohou aktivity římskokatolické církve.
Je pravděpodobné, e v budoucí české socialistické společnosti nebudou problémy náboenství a církví hrát tak vyhraněnou roli jako v jiných společenstvích světa. I tak se náboenské přesvědčení v různých stupních a podobách bude u mnoha občanů projevovat. V socialismu půjde o to citlivě vnímat a řeit tyto vztahy, přistupovat k věřícím i k církevním organizacím ohleduplně. Dodrování Ústavy a zákonů země bude i v této oblasti nutným poadavkem. Je otázka zda a jak řeit v socialistické společnosti případnou odluku církve a náboenských společností od státu.
Nutno počítat s tím, e náboenské sekty budou i nadále svým pseudomorálním a kulturním apelem atraktivní záleitostí pro mladou generaci hledající smysl ivota a místo ve společnosti, a v mnohém vyjadřující protest proti skutečnosti i únik před ní.
3. Předpokládaný politický systém v socialismu
V celém souboru problémů se jeví jako nejpodstatnějí charakterizovat a zvolit formu systému vedoucí k nejspravedlivějímu rozhodování o uspořádání společenských záleitostí, zákonů a pravidel. Ukazuje se, e v socialismu bude nutné zachovat a rozvíjet demokratické principy řízení v jejich nejvyí moné úrovni. A to i za předpokladů, e demokracie sama v sobě nese prvky podřízenosti meniny, tedy vlády, tlaku, moci větiny nad meninou.
Dalím základním problémem je výběr a stanovení vedoucího subjektu. Ve nasvědčuje správnosti názoru a představě, e politický systém socialismu by měl být zaloen na pluralitě společenských organizací, politických stran, ale i odborů, občanských iniciativ, hnutí a skupin. Vedoucí úloha některé z těchto organizací se můe v praxi projevit neformální autoritou, nikoli vak právním ustanovením.
Je velkým otazníkem jak se budou vyvíjet a formovat subjekty politické, tedy politické strany hnutí a instituce. Některé názory směřují k tomu, e i v socialismu budou fungovat politické strany současného voličského typu. Na druhé straně vak převaují představy o tom, e politické strany se postupně přetvoří spíe v ideové organizace, samosprávného typu. Vechny politické strany budou mít problémy se svým členstvem. Efektivní stranický systém budou zvládat jen početně silné politické strany. Jejich struktura bude odpovídat politickému rozloení populace. Je zřejmé, e strany levicové budou silnějí svým počtem členů, pozicí i vlivem, ne strany pravicové.
Početnost společenských a veřejných, zájmových institucí můe růst, mohou fungovat stovky různých spolků, sdruení a hnutí, je ovem otázka jaký budou mít vliv na společenské dění. Zřejmě vak zaktivizují větí počet občanů k zájmu o veřejné dění. V socialismu stoupne význam a zlepí se pod vlivem akutních potřeb spolupráce odborových organizací. Stávková hnutí mohou pokračovat, jejich funkce vak bude jiná, za předpokladu, e u moci bude levice.
V problematice politického systému hraje podstatnou roli celý systém zákonodárných a výkonných orgánů a mechanismů. A to zejména v souvislosti s naplněním funkce sociálního státu. Je pravděpodobné, e i v budoucnu budou zachovány základní pilíře společnosti: parlament - sněmovna, vláda a prezident, jejich funkce by měly být upřesněny. Ji dříve byla a i dnes je ze známých důvodů zcela zpochybněna funkce senátu. V úvaze je i poněkud jiné pojetí státních orgánů, které by se stávaly mnohostranným systémem demokratických samosprávných organizací a principy samosprávy by se mohly uplatňovat i na výkonný aparát.
Velkým problémem je územní členění a struktura státu v budoucí společnosti. Obnovené krajské zřízení vyhovuje jen do určité míry, zruení okresů narazilo na mnoho nedostatků. Záleitostí neméně závanou pro celý politický systém je postavení místních a regionálních orgánů, tedy dneních zastupitelstev. Je zřejmé, e jejich přiblíení k potřebám a zájmům lidí se v socialismu stane základní prioritou. Jednou z moností se jeví i podpora v současné době zaváděných mikroregionů.
Předpokládá se, e parlamentní systém bude stále fungovat jako nejdokonalejí forma vládnutí. Bude jedinou monou cestou k řeení vech klíčových problémů státu. Jeho význam jetě vzroste, a ač mnozí nechtějí přiznat, bude hlavním moným způsobem systémových změn ve společnosti. Klíčem k moci, ke změně zákonů a politických poměrů jsou a budou volby. Tím pádem bude mít podstatný význam i sloení zákonodárných sborů a orgánů, v naich poměrech předevím Sněmovny.
Problémem s tím vím souvisejícím je volební systém, systém a mechanismus výběru osob do vedení orgánů. Patří sem rozhodnutí o zruení větinového systému voleb (do dneního senátu) a také přímá volba prezidenta a starostů.
Je zřejmé, e v horizontu přítích dekád bude parlamentní systém a také dosavadní volební systém v podstatě zachován. Zastupitelská demokracie tedy bude základním principem řízení a správy státu i nadále. Demokratické formy zůstanou platnou formou sebeuplatnění a sebeobrany občanů. Budou vak i nadále arénou pro demonstraci egoismu a arogance jedinců a hlavně politických a ekonomických institucí. Jde o to, do jaké míry bude demokracie vyuívána ve prospěch sociální spravedlnosti, sociálních a kulturních práv vech občanů, ve prospěch zajiování jistot, pořádku a sociální kázně, a také politické kultury.
V představách o budoucí socialistické společnosti bude nutné dále zpřesnit představy o organizaci různých druhů soudů, jejich působení a také o funkci státních zástupců prokurátorů, a dalích institucí hájení zájmů občanů, a o posílení kontrolních funkcí státu.
K politickému systému se nutně váe i systém převodní směrem k dobrovolným a zájmovým organizacím, vč. sportovních, kulturních. Obdoba dřívějí Národní fronty, s nezbytnými úpravami jejího řízení a zavedení samosprávného podnikání, se zdá pro budoucí společenské zřízení efektivní.
Je zřejmé, e v dalím vývoji bude pokračovat a v mnoha směrech sílit vliv sdělovacích prostředků, reklam a komerční propagace, zejména na manipulovatelné vrstvy obyvatel. Velká část populace bude stále silně manipulovatelná, avak podstatná část bude stále více přikládat váhu svým vlastním zkuenostem. Dosavadní společenský vývoj ukazuje, e je a bude i nadále ovlivňován mimo jiné pokračujícím prudkým rozvojem a roziřováním informačních a komunikačních technologií. Tento trend ovlivní řízení celé společnosti i její jednotlivé oblasti.
Budoucí informační společnost lze charakterizovat jednak mohutným technickým a programovým vývojem a výrobou informačních prostředků, jednak jejich vestranným vyuíváním ve vech oblastech společnosti, včetně ekonomiky, trhu, kultury, vědy a vzdělávání, prostřednictvím internetu a dalích informačních kanálů. Budou existovat i jistá úskalí informační společnosti, zejména zneuívání informací. Samotné technologie nezmění kadodenní ivot lidí, ale budou doprovázeny strukturálními i institucionálními změnami v celé společenské sféře.
Nejdůleitějí změna v nástupu informační společnosti bude spočívat v transformaci podstaty pracovních činností a organizace práce. Postupně se bude zmenovat podíl rutinní a opakované činnosti a začne narůstat potřeba rozmanitějích aktivit. Nositelem pokroku budou malé skupiny vysoce kvalifikovaných, vzdělaných a tvůrčích lidí. Úloha lidského faktoru bude narůstat, ale postavení pracovníků bude mnohem citlivějí na změny ve struktuře organizace práce, protoe kadý člověk se stane jednotlivcem, prvkem ve sloitém systému. Do informační strategie socialismu by mělo patřit rovně dodrování kultury a etiky informační činnosti.
4. Funkce kultury, vědy a vzdělání v socialismu
V oblasti kultury, vzdělávání a osvěty bude situace v přítích desetiletích maximálně závislá jednak na dostatku finančních prostředků, jednak na stabilizaci či proměnách hodnotových orientací. Je zřejmé, e dojde k částečnému zlepení podmínek, nikoli vak podstatných. Na druhé straně bude silně působit individualistické a komerční pojetí kulturních aktivit a zájmy skutečného kulturního působení se budou jen obtíně prosazovat.
V socialistické společnosti lze očekávat prudký rozvoj kultury jako jeden z důsledků zkracování pracovní doby a úvazků a nárůstu volného času. Lze očekávat změny i v pracovně vzdělanostní kvalifikaci. Pro socialismus bude charakteristický iroký rozvoj kultury veho druhu a forem, včetně moderních proudů a směrů. Avak vdy orientované na celou populaci. Určitým problémem bude rozeznat kvalitu kulturních projevů od nekultury, podbízivých, jednostranných a komerčních výrazů. Cesta povede mj. i vytvářením prostoru umělecké kvalitě, nadaným umělcům a potlačování nehumánním, i zdravotně vadným formám projevu. Výrazný aspekt bude mít ochrana kulturních památek a kulturního dědictví. Je jisté, e v Čechách se bude samozřejmě mluvit česky, avak pouívání světového dorozumívacího jazyka, jím bude upravená, přizpůsobená angličtina, bude rozířeno téměř na celou střední a mladou generaci.
Stoupne bezesporu úloha vědeckého poznání, rozvoje vědy a výzkumu. A to ve vech oblastech úměrně k potřebám a monostem českého prostoru. Podpora vědeckých pracovi bude spočívat předevím v materiální a personální základně. Mnoho bude záviset na efektivním, soustředěném systému rozvoje vědy.
Mimořádnou důleitost v socialistické společnosti zaujme vzdělávání jako zdroj a předpoklad rozvoje vech oblastí ivota. Je zřejmé, e v budoucím společenském uspořádání bude, ji tolikrát předělávaný, vzdělávací systém nastaven vyváeně na celou populaci. Nejen z hlediska moností přístupu různých skupin obyvatelstva k informacím a zdrojům vědění a zkueností, ale i z hlediska efektivity vzdělávání lidí s přihlédnutím k jejich psychickým schopnostem a také vyuívání moderních vzdělávacích metod a prostředků.
V socialistické společnosti budou mít mimořádně důleitou funkci média. Jejich informační a manipulační síla bude výrazná. Vliv zejména televize, ale i tisku a rozhlasu se bude roziřovat spolu s rozvojem informační a komunikační techniky. Vyuití tohoto vlivu na výchovu občanů, jejich vzdělání a kulturnost bude prvořadým úkolem nutně spojeným s funkcí seberealizační pohodovou, zábavnou, pocitu uspokojení tueb a přání, klidu i rozptýlení. V procesu rozvíjení informačních prostředků bude nutné přesně vymezit hranice jejich působení ve smyslu dodrování právních, morálních a estetických norem. A samozřejmě i obsahové kvality jejich programu.
Je zřejmé, e rozsah inzerce a reklamních prostředků, jako i působení internetu se dostane na vysokou úroveň a bezpochyby se rozroste i kvantitativně. Nicméně jejich informační funkce musí být realizována ve prospěch kvality ivota lidí, efektivního vyuívání pro organizaci jejich času a zdokonalování ivotního stylu.
Lze usuzovat, e v socialismu se bude do ivotního způsobu občanů v konkrétních podobách promítat jejich zapojení nejen do pracovní činnosti, ale i trávení volného času, aktivit kulturních, vzdělávacích, sportovních, zájmových činností veho druhu, ale i do aktivit zábavných a oddechových. Volného času bude více a bude stále vzrůstat poadavek na jeho větí objem. Půjde o to jak volný čas lidí naplnit ku prospěchu rozvoje vlastního i jiných. ivotní styl bude odrazem celkových poměrů ve společnosti. Zůstanou v platnosti Marxovy teze o úloze volného času Hospodaření časem je první ekonomický zákon a Volný čas je mírou bohatství.
Je pravděpodobné, e v socialistické společnosti budou v různém rozsahu a intenzitě přeívat nejrůznějí projevy společenských neduhů, nezdravých společenských sociálně patologických jevů projevujících se v chování lidí jako poruování norem solidarity, práva a morálky. Patří sem vechny formy vykořisování, nekulturnosti, vyhraněného individualismu, nezodpovědnosti, psychického strádání. Jejich konkrétními projevy budou i nadále trestné činy násilí, agrese, korupce, zločinnost a kriminalita, prostituce, podvody, ale i drogy, alkoholismus. Hlavním cílem bude sociálně patologické jevy minimalizovat. Jejich omezování a odstraňování bude zásadně moné pouze odstraněním příčin těchto jevů: potlačením ekonomické nerovnosti, fetiizace zisku, nezdravých sociálních vztahů, právnickými i politickými opatřeními.
Vedoucí autorského kolektivu: Lubomír Vacek
DODATEK:
Vycházeje z řady definic a tezí se nám jeví pro dalí analyticko syntetické práce obraz základních rysů socialistické společnosti v této formulační podobě, v tomto obraze:
- Socialismus je společnost vyznávající principy solidarity a humanismu.
- Socialismus respektuje rovnost vech forem vlastnictví a ancí. Je společností hospodářsky pluralitní. Vlastnická práva mohou být regulována státem.
- Socialismus je společnost usilující o sociální spravedlnost a rovnost pro vechny lidi, společnost svobodných, rovnoprávných občanů.
- Socialismus je společnost zespolečenování produkce podle výkonu a potřeb. Mírou výkonu je společenská uitečnost. Rozhodujícím nástrojem je sociální stát a zákonné normy.
- Socialismus je demokratická společnost. Na rozhodování se musí podílet vechny sociální skupiny. Neexistuje privilegovaná skupina lidí.
- Socialismus je organizovaná společnost. Je zaloena na principu plánování a regulace. Socialismus je společnost respektující principy trvale udritelného rozvoje.
- Socialismus je společnost, která řeí rozpor mezi organizací a svobodou jednotlivce.
- Socialismus je informovaná společnost, existuje právo na veobecnou dostupnost informací.
- Základní hypotéza: Význam působení (politické a ideové) nadstavby na její (ekonomickou) základnu neustále vzrůstá. V procesu zpětné vazby se uplatňují předevím konkrétní úrovně a formy vlastnického zájmu, reprezentovaného tekutým, zvlátě finančním kapitálem. Nadstavba se významně podílí (povahou politiky a sociálních a politického subjektu) na zralosti podmínek pro reálnou změnu.
- Navazující hypotéza: Střední vrstvy, s nimi byla a je spojována naděje na stabilizaci i vzestup restauračních reimů, se ocitají v krizi. Naději skýtá vzestup skupiny spojené s (ve)obecnou prací, (zejména vysoce) intelektualizované práce a činností.
- Problém: V průběhu přechodu k socialismu bude nutno vyřeit sloitý vztah mezi výkonovým principem a askripcí (statusem získávaným děděním majetku a privilegií).
- Dílčí hypotéza: Nedochází k totálnímu ústupu role státu, ale ke změně struktury jeho funkcí: v kapitalismu si státy uchovávají i zesilují svou nerovnoměrnou roli, jejich sluebnost vůči monopolům se utuuje. Na přechodu k socialismu a v socialismu bude hrát politická slupka v podobě státu významnou roli: při určující roli zastupitelské demokracie se bude rychle roziřovat prostor pro přímou demokracii (v obou případech jako formy státu) a její monosti při podpoře participace.
- Problém: Jak se bude vyvíjet vztah mezi manipulačními monostmi internetové sítě a ancí, kterou poskytuje individuální volbě na přechodu od kapitalismu k socialismu?
Poznámky pod čarou (kurzívou) a technická redakční úprava: Miloslav Formánek
Dalí témata: