

Rozhovor Haló novin se sociologem Ing. Lubomírem Vackem, CSc., předsedou Klubu sociologů a psychologů
Slyšel jsem, že Klub sociologů a psychologů se v poslední době znovu zabýval názory občanů na aktuální společenské problémy. Proč?
Nic nového. Klub provádí sociologické výzkumy k aktuální společenské problematice permanentně, dvakrát až třikrát do roka. A proč, za jakým účelem? Z jednoduchého důvodu, abychom více věděli o názorech lidí. A nejen my, sociologové, ale především ti, kteří - teď trochu nadsadím - rozhodují o mnoha věcech kolem nás a ovlivňují společenský vývoj. Výzkumy mají hluboký smysl pro poznání mnoha společenských souvislostí.
Co jste například tentokrát sledovali?
Bylo toho více. Názory na uplatňování některých zásad současné společnosti, na demokracii a svobodu, názory na milionářské příjmy, spokojenost s politickou situací a se životní úrovní, ale také vztah české populace ke KSČM a k jiným politickým stranám:Jsou to většinou otázky, které jiné výzkumné organizace z různých důvodů nesledují.
Na které otázky jste kladli důraz?
Neměli jsme v úmyslu některé dotazy více zdůrazňovat, spíše šlo o to zmapovat názory na širší okruh společenských problémů. Z 31 otázek položených při rozhovorech dotázaným občanům však přece jen některé měly pro další analýzy a politickou praxi větší význam.
Které?
Například názory na odstranění nezaměstnanosti, na to, proč velká část lidí nechodí k volbám anebo kolik lidí má obavy z postihu za své politické smýšlení a angažovanost. Opakovaně, v našich výzkumech již poněkolikáté, jsme položili poměrně složitou otázku, jaký mají lidé vztah k různým politickým stranám. A také dotaz, zda by podle občanů měla být zakázána KSČM. Pokud vím, ještě v žádném sociologickém výzkumu se to nezjišťovalo.
A mohu se zeptat, kolik občanů povědělo pozitivně?
Přibližně desetina dospělé populace. Odpovědi vypovídají zřetelně o podstatně menším počtu přívrženců zákazu KSČM, než prezentují sdělovací prostředky. Např. v pořadu televize Prima Nedělní partie vysílaném začátkem května se v divácké anketě vyjádřilo pro zákaz KSČM 56% diváků. To jsou ovšem údaje z nevěrohodné televizní ankety. Skutečnost je jiná. Různé sociální skupiny se vyjadřují k zákazu KSČM velice rozdílně. Největší diference jsou přirozeně patrné podle politické orientace dotázaných. Ze středově orientovaných a z politicky nerozhodných občanů by KSČM zakázal až každý dvacátý. A také zdaleka ne všichni pravicově orientovaní občané by KSČM zakázali. A dokonce ani ne ti, kteří mají ke KSČM zásadně odmítavý vztah. Rozdíly jsou i podle věku a velikosti místa bydliště. Ale o tom všem snad jiném rozhovoru či článku.
Dobře. Můžeme ovšem předpokládat, že většina odpovídajících byla stoupenci levice...
Nebyla. Posuďte sám: k levicové orientaci se ze 620 dotázaných občanů přihlásilo 28%‚ k pravicové 27%, k takzvanému středu 28% a zbývajících 17% se nepřihlásilo k žádné možnosti. To odpovídá rozložení politické orientace občanů ČR i podle dat z jiných sociologických výzkumů a zprostředkovaně i podle rozložení volebních preferencí. Mimochodem - politickou orientaci respondentů sledujeme v každém výzkumu. To je součástí reprezentativního složení souboru dotázaných.
Říkáte součástí. To znamená, že u dotázaných zjišťujete i jiné údaje?
Ano, vždy pohlaví, věk, socioprofesní zařazení, kraj a velikost místa bydliště. Věrohodnost výsledků každého výzkumu mimořádně závisí na tom, aby struktura dotázaných odpovídala procentuálně složení dospělé populace republiky.
To ale nedodržujete anonymitu občanů?
Neptáme se na jméno, adresu, telefon a jiná osobní data, vůbec je nepotřebujeme. Ptáme se pouze na uvedené charakteristické sociální znaky dotázaného. Tak to provádějí všechny výzkumné agentury a odpovídá to právním předpisům.
Zastavme se tedy ti některých dalších výsledků. Jako novináře mě zajímá otázka zaměřená na čtení denního tisku. Jak se vůbec čte?
Čtení novin sledujeme permanentně více než deset let. Opakované výzkumy ukazují, že čtení novin všeobecně poněkud klesá. To je patrné i z poklesu počtu výtisků téměř všech deníků. Nejvíce se čtou regionální deníky, posuzováno v součtu všech krajů, potom Blesk, Mf Dnes a Právo. Haló noviny čte vyhraněný okruh čtenářů, frekvence a intenzita jejich čtení se příliš nemění. Chtěl bych poznamenat, že Haló noviny mají určitý primát, totiž jeden jejich výtisk čtou v průměru téměř tři občané, což je nejvíce ze všech deníků.
Všiml jsem si, že v dotazníku byly i otázky týkající se demokracie a svobody. Jak je občané chápou?
Dotazy nesměřovaly k pochopení demokracie a svobody, ale k tomu, zda podle názoru občanů v České republice tyto hodnoty existují, zda jsou uplatňovány. Výsledky nejsou optimistické. Pozitivně, s jistotou, se o existenci demokracie a svobody u nás vyjádřil pouze každý šestý občan. U více než poloviny dotázaných převládly názory opatrné, vyjadřující jen částečný souhlas. V porovnání má pak přece jen poněkud více lidí pozitivní mínění o existenci svobody než demokracie.
Sledovali jste, proč tomu tak je?
Ne, to bude předmětem dalších šetření. Ale určitě to souvisí i s dalším problémem, který již delší dobu sledujeme, a to jsou obavy lidí z porušování zákonů, právních a morálních zásad a demokratických principů. Stačí připomenout, že téměř každý pátý občan naší společnosti má obavy z postihu za své politické smýšlení či aktivitu. A situace se již léta nezlepšuje.
A co si lidé myslí o milionářských příjmech? Jsou tolerantní?
Jak kdo. Zdá se, že někdy až moc. Převládá ovšem názor, že příjmy manažerů a představitelů velkých firem, které ročně činí milion a více korun, lidem velice vadí - 55 procentům. Takové příjmy u sportovců a umělců však lidé spíše tolerují - velice to vadí přibližně pouze třetině z nich. Vůbec nejvíce občanů se však vyjadřuje negativně k hospodářským a korupčním aférám politických stran. Je ovšem pozoruhodné, že se to příliš neobráží v politických preferencích, například ODS.
Na jedné straně milionáři, na druhé lidé s minimálními příjmy a nezaměstnaní. Jaký vztah má naše populace k těmto rozdílům?
Většina lidí negativní, kritizuje vysoké a nezdůvodněné příjmy, podvody, aféry. Vnímá prohlubující se sociální rozdíly. V mnohém se však smiřuje se situací, hledá a nenachází východiska, ale také někdy zvyšuje hlas a dává za pravdu levici. Mnoho lidí nevidí příčiny stavu. To jsou ovšem poznatky shrnuté z více sociologických výzkumů.
Mezi dotazy ve vašem šetření byly i otázky týkající se nezaměstnanosti?
Názory na nezaměstnanost jsou poněkud rozporné. Část lidí má za to, že by měla být odstraněna, přibližně stejná část, že určitá nezaměstnanost ve společnosti musí být. Nezaměstnanost přirozeně netíží všechny občany. Ti, na něž nedostatek práce doléhá, ho silně pociťují v celém svém životě i rodinném zázemí. Zabývali jsme se tím již mnohokrát. K tomu ještě poznámku. Ono kolikrát nejde ani jen o nezaměstnanost, ale o nejistotu práce. Nejistota v naší společnosti je hrozná věc. To prosím neříkám jenom já, ale vyplývá to z celé řady dalších poznatků. Např. o tom svědčí skutečnost, že téměř polovina občanů považuje za správné, aby byl v parlamentu přijat zákon o právu na práci, který byl po listopadu 1989 zrušen.
To nemyslíte vážně?
Ale ano. A nejen to. Dotázali jsme se občanů, zda by podle nich měla platit zásada: Každý podle schopností, každému podle vykonané práce. Přesně dvě třetiny odpověděly: Ano, určitě. Je pozoruhodné, že o této v podstatě socialistické zásadě se kladně vyjádřilo i 56 procent pravicově orientovaných občanů.
Uvedl jste, že se výzkum zabýval názory občanů na jednotlivé politické strany...
Ano, podrobně. Celkově lze říci, že vztah k politickým stranám souvisí s politickými preferencemi zjišťovanými v různých výzkumech veřejného mínění. Nepromítá se však do nich přesně. Rozhodnutí občana, koho bude volit, vyplývá sice z jeho vztahu k politické straně, je však ovlivňováno dalšími faktory, např. osobnostmi politiků, mediálním působením anebo určitými zábranami. A tak zjišťujeme, že ke KSČM má celkově pozitivní vztah více občanů, než kolik by jí dalo své hlasy ve volbách.
A vztah občanů k jiným stranám?
U ODS je to naopak Preferovalo by ji ve volbách více lidí, než ji posuzuje pozitivně. Vztah občanů k ČSSD je velice labilní, nestálý a kolísavý. Jde o velice složitou záležitost.
Je možné utvořit si o tomto vztahu ucelenější obraz?
Potvrzuje se, že struktura politických názorů občanů má své kořeny v mnoha oblastech jejich společenského života, v jejich materiálním postavení, v tom, které životní hodnoty zastávají a kterými se řídí. Ale to je pro nás známá věc. Nejzávažnějším aktuálním poznatkem je skutečnost, že politické názory jsou silně diferencovány. Největší rozdíly jsou patrné v socioprofesním zaměření občanů, např. mezi podnikateli a dělníky, ale i mezi mladou generací a staršími občany a mezi obyvateli z venkova a velkoměst. A tyto rozdíly se stále prohlubují.
Z toho ovšem může vyplývat řada poučení...
Jistě. Proto se výzkumy dělají, to je jejich smysl. Zmapování názorové struktury přináší nejen zajímavá, někdy až atraktivní data, ale také podklady k dalším politologickým a sociologickým analýzám a syntézám, tedy k vědecké práci. Největší hodnotu má poznání názorů pro politickou praxi. Ne vždy však jsou údaje přijímány vstřícně, ne vždy se efektivně využívají.
A ta obecná poučení?
Je jich mnoho. Nejzávažnější? Že většina lidí v naší společnosti má silné sociální cítění a hluboce zakořeněný smysl pro sociální spravedlnost. Že tyto vlastnosti mnozí z nich nepromítají do svých politických postojů a do svého chování. Že mnoho lidí je nerozhodných, někdy netečných, s labilním vztahem k politickým aktům a událostem. Že největší rozdíly v názorech na politickou problematiku se projevují mezi různými věkovými kategoriemi a mezi socioprofesními skupinami. Taková poučení samozřejmě otevírají další otázky a další náměty.
Mimochodem... Výzkumy, které Klub sociologů a psychologů organizuje, se týkají jen vnitřní politiky?
Zdaleka ne. Dotazování jsou však vždycky zaměřena na společenský závažnou problematiku. V posledních letech i na otázky spojené s evropskou integrací. Mezi společensky závažné záležitosti patří i názory na stav kultury u nás, na školství, zdravotnictví, sociální zabezpečení. Abych byl konkrétní. Jestlipak víte, kolik občanů u nás kouří a kolik jich využívá počítač a internet?
Říká se, že kouří téměř polovina populace a na počítači že pracuje - to je různé, zda často anebo jen někdy…
Zjistili jsme, že kouří kolem 30 procent populace od 15 let a mnoho z nich chce přestat kouřit. Je to shodné s tím, co říkají protikuřáčtí specialisté. A pokud jde o výpočetní techniku, máte pravdu, že se využívá odstupňovaně. Počítače používá běžně více než třetina dospělých občanů, pětina občas, internet prakticky denně přibližně čtvrtina, zejména mladá generace. Zjistili jsme také, že většina lidí vůbec nesleduje reklamy v televizi a že jim vadí. A přitom se do reklam dávají ročně miliardové částky. Je toho hodně, co výzkumný tým klubu za 13 let v 35 výzkumech zjistil.
Zmínil jste se dvakrát o smyslu těchto výzkumů a jejich dalším využití. Vyplývá z toho, že jsou prvním krokem k poznání společnosti?
Rozhodně. Odpovědi na otázky jsou jen začátek. Jejich využití závisí na dalších analýzách, především sociologických a politologických. Celé odborné zázemí a mnoho oborů je vlastně převádí do podoby doporučení a návodů pro praxi. To však neznamená, že se rozhodování politiků bude ubírat pouze podle názorů veřejnosti. Nikoli. Měli by je však znát. Jeden klasik společenských věd dokonce řekl, že politik musí názory veřejnosti znát, aby byl hoden toho jména.
Je dobré, že se této činnosti již před léty ujal Klub sociologů a psychologů...
Díky za hodnocení. Náš klub se zdaleka nezabývá pouze výzkumy, jeho akční rádius je mnohem širší. Má více než patnáctiletou tradici, na 130 členů - a další se hlásí. Vyvíjí činnost i v dalších oborech - filozofii, přirozeně podle názvu i v psychologii, dále v informatice a teorii řízení.
To všechno vykonávají profesionálové?
Ne, těch je v klubu přibližně polovina, ostatní jsou zájemci, zainteresovaní a informovaní. To znamená, že členem klubu může být každý, kdo projeví zájem o tyto obory a kdo se přihlásí a platí základní členský příspěvek. Předem je mezi námi vítán. A také poskytujeme řadu výhod. Přibližně dvacet akcí za rok, přednášek, diskusí, seminářů. Několikrát ročně vydáváme informační bulletin, zdarma poskytujeme všem členům počítačové diskety s desítkami stran textů sociologického, filozofického a psychologického charakteru včetně informací z výzkumů, o nichž hovoříme. A pak ke klubu patří oněch 160 spolupracovníků - tazatelů z celé České republiky, kteří provádějí rozhovory s občany. Bez nich nelze tak rozsáhlé výzkumy provádět. Jim patří velký dík za obětavou a přesnou činnost.
A ti také nejsou profesionálové?
Opravdu ne. Jsou to zaškolení občané se zájmem o život kolem sebe a se schopností slušně komunikovat s lidmi. Mnozí z nich s námi spolupracují více než deset let a uskutečnili přes 200 rozhovorů.
Pohled do »kuchyně« výzkumů veřejného mínění končí, ale stálo by za to s některými uvedenými poznatky seznámit čtenáře Haló novin podrobněji a názorněji.
Počítáme s tím. Připravujeme v následujících týdnech pro čtenáře Haló novin články s podrobnějšími údaji. A nejen to, počítáme s bližším seznámením i v internetovém rádiu Futura.
Haló noviny, 5. 9. 2005, Jaroslav Kojzar