Čtení o veřejném mínění (9)

Má veřejné mínění skutečně schopnost předvídat budoucnost? Vidí lidé opravdu dopředu? Anebo alespoň tuší, jak se budou události vyvíjet?

Lidé ve své většině velice bystře a vnímavě reagují na vše, co se kolem nich děje. Uzpůsobují svá jednání konkrétní situaci, aby s ní sladili své zájmy a přání. Aby taková jednání provedli, musí rozhodnutí o nich nejprve projít jejich hlavou, musí si k různým okolnostem svého života vytvořit vztah, postoj.

A pak mohou, ale nemusí se k záležitosti také vyjádřit. Jestliže tak učiní, jejich vyjádřené mínění obsahuje určité, nikoli přesné dispozice, sklony, předpoklady k jejich činům.

Lidé budoucnost zřetelně a přesně nevidí, ale v jejich názorech jsou zakotveny zárodky jejich budoucího jednání. Lidé nejsou, až na výjimky, ani jasnovidci, ani prognostiky. Ani veřejné mínění nemá schopnost předvídat vývoj ve smyslu prorokování a věštění. Může však budoucnost předjímat, předcházet. Mínění je předzvěstí budoucího jednání jednotlivce, veřejné mínění je předzvěstí jednání malých i velkých sociálních skupin.

Veřejné mínění, představy a iluze

Lidé do svých názorů, do svých vyjádření vkládají, aniž si to uvědomují, své racionální myšlenky, ale také své city, představy a přání. V názorech každého člověka se odrážejí jeho přání, touhy a očekávání. Bude-li se dívat na tu či onu věc sebeobjektivněji, bude vždy vkládat, třeba podvědomě, do tohoto názoru svoji představu pro něj nejpřijatelnější. Může to být jen náznak, který podstatně ovlivní jeho vyjádření, mínění.

Myšlenkové pochody jednotlivců jsou ovlivňovány nejen jejich momentálním fyzickým a duševním stavem a také prostředím, ale i úrovní jejich představivosti. Někdy menší, jindy větší. Někdy přesnou, jindy klamnou. Právě těch klamných až falešných představ bývá velice mnoho. Bývá jich mnoho v osobním, ale i ve společenském životě.

Nejsou to jen iluze, ale i vize, mýty a sny založené na emocionálních faktorech, na psychickém stavu jedinců i skupin, na vlivu prostředí a stylu života, ale také na vzdělání a zkušenostech.

Iluze je hezký sen a příjemná představa, která má v sobě náboj pozitivního očekávání, naděje. Není představou vůbec, ale je představou ve směru pozitivního naplnění hodnotové orientace člověka, představou pro něho eticky přijatelnou. Z pohledu jiných hodnot, jiného člověka taková představa nemusí být iluzí.

Iluze hrají v životě lidí mimořádnou úlohu. Člověk bez iluzí nemůže žít. Na jejich základě si vytváří cíle, plány, které jdou někdy i nad jeho možnosti. Ne všichni jim přisuzujeme stejný význam. Ne všichni podléháme stejným iluzím, a když je sdílíme, tak ne vždy stejně silně. Složitý, velmi složitý je svět iluzí, které v sobě nosí lidé, a kterých se nemíní a ani nemohou jednoduše zbavit.

Iluze, jako zkreslené vnímání skutečnosti a klamné naděje, mají různou váhu a důležitost při vzniku a formování veřejného mínění. Čím více se názor opírá o pravdivé, vědecké poznatky, tím méně je iluzí. Vědecké poznání, poznání reálné skutečnosti je pak procesem deziluze.

Velice silně působí iluze na veřejné mínění v oblasti společenského života, v jeho různých sférách. A tak se setkáváme s iluzí věčného spasení v podobě náboženské víry, s iluzí snadného zbohatnutí prostřednictvím her a loterií, ale také s iluzemi „politickými“ např. v podobě iluze dokonalého demokratického uspořádání společnosti a absolutní svobody, iluze o volném trhu, o lidovém kapitalismu. Iluze zde působí dvojím směrem: jako podpora společenského vývoje, anebo jako jeho brzda.

Iluze lidí jsou hlavním komponentem manipulace s nimi. Umělé vytváření iluzí, mýtů a vizí u lidí je totiž perfektním, rafinovaným, zaručeně fungujícím způsobem jejich získání a ovládnutí. Manipulace lidmi je onou generální metodou, s jejíž pomocí se dařilo držet celá pokolení lidstva v iluzorních představách o dobru společenských systémů všech typů a v představách o humanitě vládců všech dob. Manipulace lidmi, jejich smýšlením i jednáním (díky jejich schopnosti snadno si utvořit iluze o čemkoli, kde jim chybí znalosti a vlastní zkušenosti) je ve skutečnosti důmyslným postupem proti nim.

Manipulace lidmi se často opírá o jejich egoistické postoje a snahu po řešení individualistických a skupinových zájmů. Lidé podléhají iluzím o rychlém zlepšení jejich života, který jim "zaručují" nejrůznější instituce.

Často slýcháme, že podstatná část české populace je naivní, neznalá v posuzování systému a uspořádání společnosti a světa. To platí jen v té míře, v jaké lidé podléhají iluzím.

Silně diferencovaná struktura veřejnosti a jejího mínění se odráží i ve značné odlišnosti přístupu různých sociálních skupin k iluzím, a v jejich různé dispozici iluzím podléhat, či jim odolávat.

Iluze zkrášlují život člověku, dokonce ho činí přijatelnějším, ale jen do určité míry. Tu míru by měl člověk znát, měl by vědět, kde začíná a končí příjemná iluze, a kde začíná a končí reálná skutečnost.

Deziluze jako cesta z iluzorních představ je obtížná. Vždy je spojena s poznáním skutečnosti - často tvrdé a trpké. Zvítězí vlastní zkušenosti a poznání, anebo nové sliby a další manipulace ? Zřejmě jak u koho.

Znát názory lidí - předjímat jejich jednání

Jak je možné, že odborníci v oboru veřejného mínění a jeho výzkumu vcelku přesně předpovídají výsledky voleb? Jak je možné, že víceméně přesně odhadnou trendy vývoje nejen postojů a stanovisek lidí k různým problémům společenského života, ale i jejich výsledné chování?

Podobně jako lékař podávající lék proti určité chorobě ví, jak bude na člověka působit, při znalosti jeho zdravotního stavu, při znalosti kvalit léku a podmínek jeho užívání, může i sociolog na základě znalosti stavu veřejného mínění předkládat určitá doporučení nebo alespoň náměty pro uzdravení společenského klimatu, vztahů mezi lidmi, jejich chování.

Bohužel, nemá situaci lehčí, spíše těžší. Jednak proto, že společenské procesy jsou ještě složitější, než procesy probíhající v těle člověka, jednak proto, že sociologie ani vědy jí blízké, zejména sociální psychologie, nejsou zdaleka tak propracované jako medicínské obory. K tomu přistupují ještě další bariéry spočívající např. v menší kvalitě odborníků, v nedokonalosti metod, ale také v celkovém podceňování sociologie.

Jedním ze základních předpokladů poznávání budoucího jednání lidí, dalšího vývoje společnosti a stanovení její správné „léčby“ je tedy poznání veřejného mínění, zmapování jeho stavu a proměn. Ostatně lékař také téměř vždy při sepisování anamnézy se pacienta ptá, jak se cítí, jak se mu vede, co ho trápí a bolí, pak provede vyšetření a stanoví diagnózu. Jde tedy o to nejprve zjistit, zmapovat, poznat stav, poté odhadnout možnosti a předpoklady dalšího vývoje a nakonec stanovit další postup.

Prognostická funkce veřejného mínění, někdy nazývaná predikční či předpovídací, v literatuře příliš rozvedena není, různí autoři však na ni poukazují. Třeba jen tím, že veřejné mínění považují za signál budoucího vývoje.

Mínění nepředbíhá událostem, ale předjímá je, v hrubých rysech je zná předem, ví o nich. Čím lépe a přesněji bude veřejné mínění zjišťováno, tím přesněji může být signalizován, předvídán a prognózován vývoj událostí.