Několik poznámek k založení Strany Evropské levice (SEL)

Mnoho stran transformující se evropské levice došlo po fázi složitého politického hledání nové orientace v důsledku změn v letech 1989/90 k závěru, že nastal nejvyšší čas rozvinout konkrétnější spolupráci a dát tak společný profil evropské levici.
V návaznosti na toto setkání se sešlo v lednu 1999 v Paříži třináct levicově orientovaných stran a vypracovalo a schválilo první společnou výzvu týkající se evropských voleb, adresovanou všem lidem žijících v Evropské unii. Na tomto setkání levicové strany zformulovaly společné cíle a klíčové body pro sociální, ekologickou, demokratickou, mírumilovnou a na solidaritě založenou Evropu, a také navrh společných cílů pro spolupráci v rámci Evropské unie. Na základě červnových voleb 1999 se v Evropském parlamentu vytvořila konfederovaná frakce Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice (GUE/NGL).

Na uvedeném setkáním zdůraznil předseda strany PDS Lothar Bisky potřebu zamyslet se nad dřívějšími formami spolupráce v Evropském parlamentu a v rámci Fóra nové evropské levice (NELF) a promyslet a uskutečnit nové způsoby politické spolupráci, nezávisle na vztahu jednotlivých stran k Evropské unii a integračnímu procesu EU. S ohledem na velmi rozdílné konkrétní historické zkušenosti levice v Evropě nebyl důvod, proč by levice v Evropě neměla vytvořit společnou evropskou stranu.

1. Na pozvání hnutí SYNASPISMOS (řecká koalice levicových a ekologických hnutí) byly v polovině března 2003 podniknuty aktivní kroky k založené strany, které byly předtím dohodnuty v rámci setkání NELF v Kodani a Paříži v roce 2002. Kromě toho se v roce 2003 konala další pracovní setkání tzv. iniciativní skupiny, na kterých se vedly debaty jak o základním politickém dokumentu (program), tak o potřebných strukturách a formách jednání (stanovy).
Konečně se 10. a 11. ledna 2004 konalo setkání stran v Berlíně, které vyzvalo k účasti všechny zainteresované levicové strany a spustilo iniciativu k založení Strany Evropské levice. Na tuto výzvu odpovědělo jedenáct stran, další z přítomných stran oznámily, že by rády aktivně pozorovaly tento proces.
Na následném setkání iniciační skupiny v Aténách se sešly začátkem února všechny strany, které podepsaly berlínskou iniciativu (směrovanou všem stranám se zájmem o členství nebo pozorovatelský statut), a shodly se na svolání zakládajícího sjezdu na 8. a 9. května 2004 v Římě. Přípravami byla pověřena pracovní skupina skládající se ze zástupců všech stran iniciační skupiny.

2. Od začátku se všechny strany dohodly, že veškerá další činnost při vytváření této levicové strany bude probíhat otevřeně a transparentně a že hlavním cílem bude zapojit členy stran a jejich sympatizanty a diskutovat s nimi o konkrétních politických krocích. Takový postup bude současně čelit velmi citlivému problému, souvisejímu se suverenitou a nezávislosti stran, který má zvláště na evropské úrovni souvislost s bývalým povýšeným chováním Moskvy a dalších ústředí vládnoucích státních stran v době studené války, pokusy o samostatnou cestu vývoje (klíčové slovo: eurokomunismus) včetně událostí v Maďarsku (1956), v Praze (1968) a Afghanistánu (1978), a výsledných sporů v mezinárodní levici. Na druhou stranu je brán v úvahu i vznik nových demokratických levicových stran, které si ve svých zemích získaly respektované místo ve společnosti díky probojovávání alternativ.

3. Dynamika berlínského setkání podnítila uvnitř evropských levicových stran vzhledem k rozhodnutím, která před nimi stála, diskusi. Přitom byly patrné nejen shody, ale i jisté rozpory v rámci jednotlivých levicových stran a hnutí. Všechna si uvědomovala, že přišel čas učinit historickou volbu.
V Evropské levici je mnoho diskusí o následujících zásadních otázkách: Kdo může a měl by být členem? Jaký konkrétní profil by tito členové měli mít? Jakým způsobem můžou národní členské strany garantovat demokratické formování názoru v rámci svých stran a nezávislost v takovéto sjednocené evropské organizaci, která by měla být něčím více než pohou zastřešující organizací? Ve skutečnosti se struktura Evropské levice vědomě opírá o slavný historický model definovaný sjednocením Evropských levicových stran složený z členských a pozorovatelských stran. Může tedy založení evropské strany na základě tohoto vzoru vést ke spolupráci levice a v případě, že ano, jak by tato spolupráce měla konkrétně vypadat?
Levice v Evropě se skládá z různých, částečně si i oponujících, politických a sociálních uskupení, programů a světových názorů, lišících se ve svém vývoji, regionálních kořenech, ve svých zkušenostech a v pohledech na EU.
Právě z tohoto důvodu musí levice, pokud chce převést odpor proti demolici sociálního státu a demokracie do politických alternativ, vystupovat sjednoceně na evropské úrovni a vypracovat společně nezbytné konkrétní alternativní návrhy pro jinou EU, pro jinou Evropu,. Proč by si tedy neměla určit společného politického jmenovatele – ne toho nejmenšího, naopak toho největšího na obranu proti neoliberálním útokům na sociální stát – aby se tak mohla prosadit jako úspěšná, nezávislá, schopná a vlivná politická síla v Evropě, a současně i jako partner sociálních hnutí? Měříme-li sílu, tradici a očekávání feministických, ekologických a pacifistických hnutí v Evropě, je na čase, aby se politická levice zhostila své zodpovědnosti. Chceme totiž přispívat k vytvoření a uskutečnění nových politických strategií. To je bez pochyby zásadní výzvou pro levicové strany v EU a Evropě za situace, kdy neoliberální myšlenky okupují stále více místa v mysli lidí, kdy chybí alternativy ke kapitalistické logice trhu, redukce nákladů, neúprosné a zraňující sociální demolice , dokonce i k ekonomickému tržnímu chápání společnosti jako celku.
Levice v Evropě i nadále operuje z pozice strategické obrany. Neoliberální politika dominuje. Levicové strany musí v mnoha zemích snášet porážky ve volbách, ať jako účastníci vlády nebo jako opozice. Mnoho zemí je řízeno středopravicovými nebo pravicovými a pravicověpopulistickými vládami. A přesto vznikají z hloubi společnosti další hnutí. Společné snahy se rozmnožují. A evropské volby ukazují, že si levicové síly musí obhájit svoje místo jakožto vlivné hnutí na národní i evropské úrovni.
V různých evropských zemích – pravděpodobně ve většině z nich – soutěží rozličné síly v evropských volbách. Totéž bylo možné pozorovat, v konstruktivním smyslu, při procesu zakládání levicové strany, což vysvěluje, proč se činnost odehrává v různých formách a strukturách. Nezávisle na vytváření Strany Evropské levice, pracují také členské strany frakce GUE/NGL, skládající se ze širokého kruhu levicových stran, která vypracovává společné volební požadavky pro volby do Evropského parlamentu v červnu 2009, aby tak ještě prodloužila pozitivní zkušenosti ze současné spolupráce v konfederované frakci. Ne všechny strany podepíšou tuto výzvu a nikdo je k tomu nenutí. Mezi těmito rozličnými variantami spolupráce je také proces, který zahájila Evropská antikapitalistická levice během Evropského sociálního fóra ve Florencii (2003), a pokračování spolupráce v rámci NELF.

4. Evropské levice požaduje jinou Evropu,
- Evropu, která odmítá válku a militarizaci. Evropská levice je protiválečná levice; 
- Evropu, která hájí a obnovuje sociální stát, a přerozdělování bohatsví, moc a vlivu;
- Evropu rozdílných kultur, svobodného ducha, Evropu otevřenou světu. Evropská levice je kulturní levice, která odmítá historický revizionismus, protože je schopná sama kriticky a s respektem zacházet se svojí vlastní historií;
- Evropu otevřenou světu , která odolává kapitalistické globalizaci. Evropská levice kritizuje kapitalismus. Je antikapitalistická a jejím cílem je transformace společnosti s odstraněním vlády kapitálu;
- Evropu demokratickou. Evropská levice chce přenést politiku zpět z ukrytých kabinetů do rukou společnosti, na ulice a náměstí, do diskusí mezi občany, ženy a muže bez rozdílu věku. Politika je součástí hnutí a vytváří strany, které jednají v parlamentech a vládách, účastní se iniciativ a mimoparlamentních protestů; Evropská levice je zároveň protiváhou moci a tvůřčí sílou. A je připravena nést za svou politiku zodpovědnost, což je právě to, čím se od sebe liší jednotlivé strany ve společenském diskurzu.

Musíme pracovat poctivě a čestně se všemi lidmi, kteří s námi chtějí společně vykročit na tuto cestu. Myslíme na „Carpe Diem!“ a proto říkáme: Sociální, mírumilovná a solidární Evropa potřebuje abychom se angažovali! Jsme teprve na začátku!

Překlad -vp- a -jh-