„Lisabonská agenda“ sa pre mnohých stala synonymom potreby zmeniť niektoré základné princípy európskeho sociálneho modelu. Príliš často počúvame, že Európa sa nestane „najkonkurencieschopnejšiu poznatkovo orientovanou ekonomikou sveta“, ak nebude menej prísna v oblasti životného prostredia či sociálnych práv.

Smrť ruskej komunistickej strany
Vodcovia ruskej komunistickej strany mali vždy sklon k optimizmu. Keď ich informovali o hroziacej kríze v jej radoch, so sebaistotou odpovedali, že nič také nie je možné. Keď predpovede naznačovali, že vo voľbách do Štátnej dumy prídu o mnoho kresiel, iba sa na tom smiali. A keď sa niektorí experti pustili do špekulácií o možnom rozkole v strane, jej vodcovia odpovedali, že takýto vývoj je absolútne vylúčený.

Nad článkem Josefa Světničky „Jak se lze v budoucnu vyhnout chybám protosocialismu?“
Přímá demokracie a spolurozhodování všech o všem je myslitelné jen v malých komunitách, ale i tam funguje špatně. Lidé jsou schopni kvalitně rozhodovat jen tehdy, pokud se v řešených problémech vyznají, mají dostatek informací a jsou s to je pochopit.

Kam se svými postoji řadí organizátoři petice Zakažme komunisty, usilující nyní v Senátu o podání návrhu na zákonnou úpravu, podle níž by se trestalo použití slova „komunistická“ v názvu strany? Otázka je oprávněná bez ohledu na infantilní název petice a na absurditu návrhu na změnu trestního zákona.

Polemika s článkem Jana Rajlicha „Vylučování křesťanství je koncem Evropy“
(vybráno z bouřlivé diskuse o ateismu a náboženství na Britských listech; jedním z katalyzátorů byla Sklenářova filipika „Jsem hrdý, že se osmdesát procent Čechů hlásí k ateismu“

Polemika s článkem Tomáše Stýbla „Ďáblův advokát: „ateistova“ úvaha o levici a náboženství“
V četných debatách o problémech současné levice, těžce zasažené krachem prvního historického pokusu o vytvoření nekapitalistické společnosti (laskavý čtenář mi dovolí, abych tento pokus v souladu s Vojtěchem Menclem nazýval protosocialismem) i pseudomarxistické ideologie jeho vládnoucí třídy, jsem se nejednou setkával s názorem, že levice potřebuje nové paradigma, nový jednotící svorník, novou „metateorii“. Nositelé tohoto názoru, a musím se přiznat, že k nim patřím, v zápalu diskuse nejednou používali pro tento nový konstrukt termín „náboženství“.

Osobně nepochybuji o tom, že se nám v následujících desetiletích podaří kapitalismus opět porazit. Bude však na to třeba jít úplně jinak než při prvním pokusu.

Návrh postavit v Evropské unii mimo zákon komunistické symboly může na první pohled působit sympaticky - přinejmenším proto, že jde o politickou reakci.

ČT si od svého letošního kasovního trháku, soutěže Největší Čech, asi slibovala hodně, leč, jeden míní a druhý mění.

Nedělní irácké volby se mnoha komentátorům jevily jako milník, po jehož překročení se začne naplňovat sen o demokratickém Iráku, první kostce v mozaice demokratického středního Východu. Jenže pravděpodobnost, že se sen amerických neokonzervativců o léčbě arabského světa demokracií začne naplňovat, je velmi malá.

Nejprve trochu teorie...
Slovo ideologie se dnes v Čechách příliš často nepoužívá, neboť bývá spojováno s předlistopadovým slovníkem. V západních jazycích je tento pojem stále častý a v tamních společenských vědách stále diskutovaný. Jsem toho názoru, že je vhodné pokusit se jej rehabilitovat i v českém prostředí.