Kam se svými postoji řadí organizátoři petice Zakažme komunisty, usilující nyní v Senátu o podání návrhu na zákonnou úpravu, podle níž by se trestalo použití slova „komunistická“ v názvu strany? Otázka je oprávněná bez ohledu na infantilní název petice a na absurditu návrhu na změnu trestního zákona.
Krajních a politicky podivínských skupin tu máme hodně. Patří mezi ně i organizátoři petice, kteří chtějí zakázat komunismus a přinutit KSČM, aby se přejmenovala. Demokracie snese téměř vše, jen výzvy k násilí, některé typy hlásané nenávisti a potlačování práv a svobod trestá. Tyto skupiny nejsou příliš nebezpečné, skutečná demokracie si jich málo všímá. Je ale pravda, že někteří extremisté svými řečmi a postoji vyvolávají negativistické hodnocení poměrů, pěstují černobílé vidění minulosti i současného světa. Odrazují totiž lidi od občanského života, od voleb, od účasti na veřejných záležitostech. Extrémní i přímo extremistické skupiny levicové a pravicové mají k sobě blízko, v argumentaci i slovníku. Jen jedni považují za viníky komunismus a jeho ideologii, druzí kapitalismus s globalizací, řízenou americkým imperialismem.
Dokonce i v KSČM se tyto negativistické prvky proti tržní ekonomice projevují, a to bez ohledu na to, že jiné, opravdu extrémní komunistické skupiny vyčítají KSČM, že zradila věc proletariátu. Negativismus v KSČM klesá narušováním a překonáváním její izolace. Akce typu Zakažme komunisty nebo S komunisty se nemluví k žádoucímu vyvádění KSČM z izolace a nostalgie nijak nepřispívají.
Od zdůvodnění požadavku zakázat KSČM nebo „zrušit komunisty“ pod hrozbou trestního postihu za používání slov „komunismus“ a „komunistický“ je jen krůček k tvrzení, že komunisti i dnes ovládají společnost, jsou všude nalezlí, že v zemi operuje KGB, že celá demokracie je podvod - v myslích mnohých prý výsledek spiknutí (židů, zednářů, komunistů, Havlových chartistů). Lidé, kteří mají podezření v tomto směru, nechodí k volbám a nijak se neúčastní veřejného života.
Požadavek zákazu komunismu, ať slova, či obsahu, bývá - a je tomu tak i dnes - zdůvodňován potřebou vyrovnat se s minulostí. I lidé slušní se obvykle zastydí, že se s ní málo vyrovnávají, že neprokazují dost úcty k obětem diktatury, a antikomunisty, chtějící zakazovat a rušit i to, co právně ani prakticky zakázat a rušit nelze, s pochopením poslouchají. Jen proto je organizování petice Zakažme komunisty vůbec možné. Kdyby se lidé nestyděli, že se málo „vyrovnali“ s tím, jak kolaborantsky žili, nápady na postih za použití jednoho slova by ani neposlouchali.
Vyrovnání se s minulostí je ale dost nepřesným překladem německého Vergangenheitsbewältigung, což je vypořádání se s minulostí, její přemožení. Společnost, vláda, Akademie věd ČR, školství, dokumentaristé a umělci, ale i KSČM udělali málo pro to, aby nás od minulosti neoddělovala tlustá čára zapomnění, když už bylo nutno vytyčovat tlusté právní čáry, například uznáním promlčení trestných činů, trváním na právních zásadách trestnosti, na soudním monopolu trestání, na individualizaci postihu, abychom se do bezprávného barbarství zase nepropadli.
Důkazem naší nevědomosti je i petice, která může oslovit jen frustrované. Nechceme-li nadále riskovat porušování práva, měli bychom se - i spolu s KSČM - nedávné minulosti více věnovat.
Právo, 9. 2. 2005
Osobní stanovisko Petra Uhla k petici „Zrušme komunisty“ najdete ZDE.
Zákazem komunistů se to nespraví
