logo SDS
Dnešní datum: 19. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 767x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 746x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 664x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 663x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 657x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 623x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 517x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 415x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 27
Prům. 16.7
21 denni
Max. 348
Prům. 278.2

Nyní si čte web : 52 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Ideologie v současné české společnosti

Vydáno dne 29. 01. 2005 (14065 přečtení)

Nejprve trochu teorie...
Slovo ideologie se dnes v Čechách příliš často nepoužívá, neboť bývá spojováno s předlistopadovým slovníkem. V západních jazycích je tento pojem stále častý a v tamních společenských vědách stále diskutovaný. Jsem toho názoru, že je vhodné pokusit se jej rehabilitovat i v českém prostředí.

Podle pojmem ideologie myslíme určitý souhrn názorů, hodnot a norem vlastní určité skupině obyvatel. Jak dodává Jan Keller, ideologie se liší od vědy především v tom, že nechce vykládat svět, ale chce pouze obhájit pozici či naopak nárok na postavení určité skupiny obyvatel na jejich postavení ve společnosti. K její taktice ovšem patří, že se tváří stokrát objektivně. Podle K. Marxe se snaží buržoazie vštípit proletariátu vlastní ideologii pomocí státu a jeho institucí. Ti příslušníci proletariátu, u kterých se to podaří, tím získají tzv. falešné vědomí: Místo aby sdíleli myšlenky, jež jsou pro ně výhodné, sdílejí myšlenky výhodné pro vládnoucí. Karl Manheim popírá Marxovo rozlišení falešného a pravdivého vědomí. Pro Manheima je každý způsob přemýšlení o světě ideologický. Například, nelze přemýšlet o politice, aniž byste zaujali určité stanovisko, tedy jinými slovy aniž byste byli ideologičtí. Pro Manheima tedy neprobíhá spor mezi falešným a pravdivým vědomím, ale mezi různě ideologickými způsoby myšlení. Podle jeho názoru zastává nejméně ideologické názory inteligence. Svou představou, že zde není „objektivní vědění“ nebo „pravda“ předjímá Manheim do značné míry postmodernizmus. Naopak k Marxovi se poněkud vrací fankfurtská škola svým zdůrazněním kulturního průmyslu pro vytváření ideologie v pozdně kapitalistické společnosti.

Aniž bych odhlížel od těchto zásadních debat o problematice ideologie, v této práci pojímám definuji jako soubor hodnot a idejí vlastní určité sociální skupině. V předkládané práci vám nabízím čtyři typy ideologií, které vládnou podle mého názoru moderní české společnosti: Vládnoucí liberální, konzumně-apolitickou, protestní a křesťanskou.  Poblíž této koncepci stojí také pojmy jako „mentalita“ „identita“ nebo „hodnotové prostředí“. Pokud bych definoval ideologii jako určitý propracovaný myšlenkový systém vlastní velké skupině obyvatel, existovaly by v současné ČR pravděpodobně jen dvě skupiny: liberální a náboženská resp. křesťanská ideologie.

Marx tvrdí, že „myšlenky vládnoucí třídy se stávají myšlenkami celé společnosti“. Pro dnešní Českou republiku nejsem zcela přesvědčen o pravdivosti toho tvrzení. Spíše bych Marxovo tvrzení reformuloval tak, že vládnoucí třída se pokouší očkovat různé ideje různým částem společnosti, tak aby to bylo k jejímu prospěchu. Své vlastní myšlenky se snaží vštípit především středním vrstvám, zatímco pro vrstvy nižší má ono antické „chléb a hry“. K dokreslení představy toho, jak na většinu lidí ideologie působí bych si vzal na pomoc Maxe Webera a jeho tezi o ideálních typech. Dejme tomu pojem „křesťan“. Abychom mohli někoho takhle nazvat, musíme vytvořit skupinu lidí, kteří jsou si podobní v tom, že každý v určité míře vyznává toto náboženství. Nikdo nebude stoprocentní, ale budou zde 90-, 60-, nebo i 40ti procentní jedinci. Abychom je mohli nazývat jedním pojem, musíme zkonstruovat ideální typ takového jedince, kterému budou ti skuteční více či méně odpovídat. Podobně to máme i s ideologiemi: Jedinců, kteří zastávají čistě některý z předkládaných konceptů, je velmi málo. Více je těch 90-, 60- nebo 40%ních. Navíc každý jedinec v sobě může mít od každé ideologie trochu. Výsledný obrázek rozčlenění zastávaných ideologií ve společnosti by pak spíše připomínal mapu kuželovitých kopců s vrstevnicemi, kde by každý vrchol byl ideálním typem ale většina se nalézala v nížině, pouze bližší či vzdálenější jednotlivým vrcholům.

Pokud bychom vztáhli na tyto ideologie koncept falešného vědomí, pak bychom zjistili, že mu dnes podléhá především část středních vrstev, která přijímá liberální ideologii elit, přestože z ní nijak neprofituje. A také část nižších středních a nižších vrstev, která přebírá apolitickou ideologii konzumu. Na druhou stranu shledávám větší míru racionality u elit, které sdílejí svou liberální ideologii stejně jako u těch členů nižších vrstev, kteří vyjadřují protest. Jako materialista musím být skeptický k vyhraněně náboženskému vědomí, jsem si však vědom jeho značného etického dopadu a zdráhal bych se jej proto paušálně odsoudit jako opium lidu.

Panuje u nás pluralita názorů?

Obvykle se můžeme v učebnicích i médiích dočíst, že demokratická společnost se vyznačuje pluralitou světových názorů a není tedy možné hovořit o vládnoucí ideologii. Máme zde pravicová a levicová média, jsou zde veřejnoprávní, tj. více či méně objektivní média a komerční média. I v médiích samých můžeme nalézt autory různého mínění a případně jejich polemiky. Pokud se vám nelíbí jeden kanál, můžete přepnout na druhý, pokud se vám nelíbí jedny noviny, můžete si koupit jiné. Pokud se vám nelíbí ani televize ani noviny, podívejte se na internet, tam je všechno. Navíc jestli se dříve tvrdilo, že obsah televize nebo novin můžou kontrolovat vlastníci, obsah internetu nekontroluje nikdo. V tom je obsažen princip represivní tolerance H. Marcuseho: „Myšlenky nejlépe potlačím tak, že je zcela povolím. Říkej si co chceš, nikdo tě nebude trestat. Klidně si demonstruj za co chceš, vše je povoleno. Pokud máš pravdu, jistě se na tvou stranu přidají i další. Nechtějí ti nikdo otisknout článek? Dej ho na internet.“ Samozřejmě vtip je v tom, že v houšti tisíce názorů z nichž většina je jenom hloupostmi a banalitami nakonec nic nezajímá nikoho a kritické přemýšlení osvětě se stává doménou naprosto marginální skupiny.

Pokud bychom ovšem podrobili česká média důsledné analýze (např. obsahového zaměření) a jejich srovnání s dalšími „demokratickými zeměmi, resp. jejich mediálními krajinami, zjistili bychom, že ani ona deklarovaná pluralita není zdaleka stoprocentní:

  • tzv. veřejnoprávní média velmi často nejsou ani trochu objektivní, ba dokonce se o objektivitu zcela zjevně nesnaží.
  • ona rozrůzněnost autorů je často jen v rámci určitého značně úzkého pole. V žádném z českých hlavních deníků by se např. nemohl objevit článek požadující vystoupení ČR z NATO. Těžko by mohl vzniknout publicistický pořad podobného zaměření.
  • existují určité soubory názorů a myšlenek, kterých se člověk nedočte v novinách na státních, o kterých si nepřečte v češtině dostatek knih a nikdo mu o nich neřekne v televizi. Proč chodit kolem horké kaše: V ČR se často jedná o názory radikálně levicové, které mají jinak na západě přístup do značné části masového tisku, akademické diskuse a umělecké tvorby.  Jak často bývá v české televizi zmíněno slovo dělník nebo chudoba, kolik zpravodajství přinesou seriozní média o takových událostech jako jsou sociální fóra nebo stávky v zahraniční?

To vše tedy hovoří proti tezi o neomezené pluralitě myšlenek v demokratických společnostech. Pokud si jsou v určitých bodech pohledu na svět česká média podobná, opravňuje nás to hovořit o určité dominantní ideologii. Při tom zdůrazňuji, nejedná se o žádné mediální spiknutí. Jedná se o mechanizmy typické pro fungování každé dosud známé civilizované společnosti, které kapitalizmus jenom převzal a výrazně zdokonalil. Proč např. vychází v ČR málo levicových knih? Je zde málo čtenářů, kteří by si je přečetli, neboť jsme malý trh a ti co čtou náročnější věci jsou orientováni spíše pravicově. Nakladatel nebo překladatel obvykle vycházejí primárně nikoli z nenávisti k levici, ale čistě k kalkulace nabídky a poptávky. Ovšem čistě ideologické odmítání nelze také podceňovat: Obrázkové příběhy ze Sedmičky pionýrů nebo ABC, jsou dnes až naivním způsobem v nových souborných vydáních cenzurovány. V 90. letech vyšla v ČR znovu kniha od Stefana Zweiga Hvězdné hodiny lidstva - až na jednu kapitolu. Ta nese jméno Zaplombovaný vagón a pojednává o příjezdu Lenina do předrevolučního Ruska v roce 1917. Nakladatelství Portál vydává úvody do různých společenských věd, které jsou překlady stejné řady z velké Británie. Pouze jeden titulek z této řady chybí: Je jím úvod do marxizmu. Redaktor Mladé fronty, použije obrat „zima jako na Sibiři“ a je za to svým šéfem pokárán, že to evokuje vzpomínky na Sovětský svaz.... Proto bych potlačování v levicového myšlení a teorie v ČR označil za kombinaci tržních faktorů a hodnot vyznávaných jednotlivými mocnými - v případě knih nakladateli, překladateli a koneckonců i čtenáři.

Liberální ideologie

Je nepopiratelné, že v současné České republice existuje značně silná a vyprofilovaná neoliberální ideologie. Jinak tomu není ostatně ani v ostatních zemích středovýchodní Evropy. Od devadesátých let vyšla v češtině i dalších jazycích zemí bývalého sovětského bloku velká část západních neoliberálních autorů (Friedman, Hayek, van Miesses), řada komentátorů vlivných deníků, televize a rozhlasu převzala tyto názory a každodenně je opakuje ve svých komentářích a jejich optikou poměřuje všechny události tohoto světa. Navrhne-li např. ministr sociálně demokratické vlády nějaké levicové opatření, můžeme si být jisti, že příští den bude ve vlivných českých denících řada komentářů kritizujících a zesměšňujících tento návrh. O to zajímavější je zjištění, že tyto komentáře jsou postavené na překvapivě malém množství liberálních pouček resp. dogmat. Často ruku jde v ruce s neoliberalizmem antikomunizmus, založený na ještě jednodušší tezi, že vše co rudé od ďábla jest a vše do dříve bylo, špatné bylo.

Důležitou položkou vládnoucí liberální ideologie je vnímání potřebné zahraniční orientace ČR. Zatímco v první polovině 90. let od ní zaznívala jednoznačná podpora vstupu ČR do EU a NATO se zdůrazněnou prozápadní a naopak antivýchodní mezinárodní orientací, od konce 90. let se udály určité změny. Především začala být kritizována EU pro svou příliš sociální orientaci v porovnání s USA. Někteří ultraliberálové se dokonce vyslovili proti vstupu do EU. Později nám začaly být dávány za příklad státy východní Evropy s ultraliberálními reformami (především Slovensko). S nástupem Schröderovy sociálně demokratické vlády a odchodem J. Zielence z funkce ministra zahraničí se také snížila jednoznačně proněmecká orientace naší politiky i publicistiky. Lidem jako je B. Doležal nebo P. Šustrová se dostává výrazně méně sluchu než v 90. letech. V zásadě existují dnes dva přístupy k zahraniční politice v rámci vládnoucí ideologie: Jeden podporuje hlubší integraci EU, aniž by ovšem zpochybňoval NATO a naše spojenectví s USA. Druhý odmítá hlubší integraci EU (např. v podobě evropské ústavy), a naopak zdůrazňuje suverenitu ČR a její svazky s USA, aniž by ovšem chtěl vystoupit z EU. Na okraji těchto přístupů existují tvrdě euroskeptický přístup (např. Občanský institut, některé části ODS) nebo proevrospký-antiamerický přístup (levice ČSSD, V. Vlaštůvka, J. Kavan).

Je ovšem zajímavé zkoumat, jak se tato ideologie šíří. Lze říci, že čím nižší patro ve společnosti, tím má tato ideologie menší dopad. Dalo by se říci, že její hlavní cílovou skupinou jsou lidé v příjmových pásmech okolo a nad celostátní průměrnou mzdou s vysokoškolským a v menší míře středoškolským vzděláním. Navíc lidé kteří jsou natolik političtí, že dokážou deklarovat svou orientaci i se stručným zdůvodněním případně definováním základních pouček pravicového vidění světa. Lidé kteří nejen kupují Mf Dnes nebo Lidové noviny, ale také aktivně pročítají jejich politické komentáře, aktivně sledují politické a ekonomické pořady TV a rozhlasu určené pro tzv. náročného diváka a jsou schopni samostatně polemizovat s názory diskutujících. Podle mého názoru se jedná asi o 20% dospělé populace.

Je zajímavé, že tato liberální ideologie má i své tři extrémy, které sice nejsou brány příliš vážně ale je jim poskytováno v médiích více prostoru než radikálně-levicové ideologii. Je jím především krajní antikomunizmus spojovaný se jmény P. Cibulky, J. Boka nebo V. Hučína. Tito lidé byli příliš nepoužitelní pro normální politiku, ale jsou celkem užiteční ve vedení hlučných kampaní proti pronikání starých struktur a rostoucímu vlivu KSČM. Druhou podobnou skupinou jsou ultrakonzervativci z Občanského institutu, odmítající potraty a homosexuály, podporující americké jestřáby a bezvýhradnou orientaci ČR na USA (např. M. Žantovský). Přestože jejich ideálem je směs Ameriky prezidenta Reagana a Španělska diktátora Franka, jsou tito lidé zváni do veřejnoprávní televize (R. Joch) jako nezávislí komentátoři. Třetí skupinou jsou ultraliberálové či libertariáni, např. lidé z LIRA, Lieberálního institutu apod. Tato výrazně ekonomizující ideologická orientace vidí svět jako hřiště pro volnou hru tržních sil a je špatné vše, co tomu brání…Všechny tři skupiny resp. ideologická stanoviska mají častý přístup do médií, kde slouží především k posunování těžiště debaty vhodným směrem pro hlavní proud liberální ideologie.

Vývoj a budoucnost liberální ideologie

Myslím, že lze hovořit o několika odlišných období ve vývoji této ideologie v ČR. První probíhalo do roku 1992, kdy se tato ideologie konstituovala. Už v tehdejším pořadu „Léčba Klausem“ můžeme najít většinu liberálních klišé, kterými bude česká společnost v příštích patnácti letech krmena. Zlaté období lze datovat lety 1992 – 97, kdy tato ideologie měla největší přístup do médií, byla jednotná a sdílelo ji pravděpodobně největší procento lidí. V roce 1997 dostala několik trhlin: Především to byla ekonomická krize, tunelování a rozbití snu o „premiantu ČR“ mezi postkomunistickými zeměmi, dále to byla roztržka Havel- Klaus, která vyvrcholila demisí V. Klause na post premiéra. A konečně to byla jugoslávská a hlavně irácká válka, které ukázaly na nejednotnost západu a částečně nastolily do té doby nemyslitelnou otázku „s Evropou nebo Amerikou“. V tomto období od roku 1998 se proti tradiční liberální ideologii představované ODS, která ovšem dostala nálepku tunelářů a zrádců pravice ustavením opoziční smlouvy s ČSSD, konstituuje za aktivního přispění V. Havla ideologie mravné a elitářské pravice, která chce především obnovit důvěru lidí a nastolit vládu morálky a slušnosti. Tento koncept byl možná ještě elitářštější a tedy v určitém smyslu víc pravicový než ODS, neboť jeho základní snahou bylo získávat moc bez mandátu voličů. Do tohoto proudu se začlenila také KDU-ČSL (což bylo demonstrováno vytvořením 4koalice) a některé další iniciativy včetně známých intelektuálů. Porážka Koalice a konec funkčního období V. Havla byly značným oslabením tohoto proudu, byť byl určitý pokus o jeho resustitaci učiněn pokusem zvolit Jana Sokola prezidentem ČR. Na druhou stranu úspěchem tohoto proudu byl fakt, že se s ním začala identifikovat i část politiků sociální demokracie (např. P. Buzková). Právě v nich a také v KDU-ČSL přetrvává tato orientace dodnes.

Nové období začalo podle mého názoru zvolením V. Klause presidentem ČR a trvá v podstatě dodnes. Je pro něj především typické další slábnutí neoliberální ideologie. Ačkoli dnes ODS vítězí v mnoha volbách, nenásleduje poté nějaká ideologická ofenzíva, jak tomu bylo v roce 1992. Také bývalý havlovský proud je v troskách, ačkoli i dnes může dosahovat čas od času jistých úspěchů, např. zvolení K. Schwarzenberga a J. Šetiny do senátu na podzim 2004. Ani sociální demokracie netouží formulovat nějaký alternativní proud, o dalších subjektech nemluvě. Ekologické, protiválečné nebo alterglobalizační hnutí je v ČR příliš marginální, než aby mohlo vytvořit alternativní ideologii se silným společenským zázemím. Politika v ČR již není o ideologiích ale o prioritách ve státním rozpočtu, případně o laserových show ve volebních kampaních.

Přesto i dnes a ve značně rozmělněné podobě přežívá ultraliberální ideologie jako dominantní proud v českých médiích. Není již tak sevřená, možná ani tak dogmatická jako v polovině 90. let, nemá ani už tak pevné sepětí s politickými stranami jako tehdy. Např. přestože se ODS profiluje v posledních letech místy až nacionalisticky, v médiích a jimi propagované ideologii to příliš velkou odezvu nemá. Média však stále spojuje společný nepřítel v podobě komunistické strany. Poněkud specifickou roli zde sehrává televizní stanice Nova, které se začíná od roku 2001 profilovat výrazně méně pravicově, ale spíše nacionalisticky, antievropsky (viz. Bobošíková v Sedmičce a Jílková v Kotli) a také popupulisticky (Nova jako první televizní stanice začala zvát představitele KSČM úměrně podle počtu jejich mandátů, před volbami 2002 dokonce i nad tento počet). Roli nejpravicovější televize začíná přebírat Prima. Politické diskuse jsou dnes korektnější (z hlediska pozvaných i chování moderátora, v porovnání s polovinou 90. let dokonce nesrovnatelně), pravicové elitářství a antikomunizmus zůstává na pořadech spíše kulturního a společenského zaměření (např. Krásný ztráty).

Hledání alternativ

Otázkou je, proč se i přes relativní oslabení drží neoliberální ideologie stále na výsluní a zda existuje šance na vytvoření alternativ k ní. Česká inteligence v porovnání s inteligencí západu volí stále více pravici, česká mládež a studenti jsou stále v porovnání se svými západními vrstevníky značně konformní. Česká média (především tištěná) jsou výrazně méně objektivní než média na západě (tvrzení šéfredaktora Britských listů Jana Čulíka). Zkrátka stále se nevyprofilovalo sociálně kriticky myslící prostředí v rámci české inteligence.

Příčin je podle mého soudu několik: Stále hraje svou roli zkušenost s předlistopadovým režimem (liberál by řekl: na rozdíl od západu jsme se poučili, co je marxizmus zač), existence KSČM vrhá do značné míry špatný stín na levicovou teorii. Příslušník inteligence je od ní odrazován zoufale nepřitažlivým zevnějškem toho, co se v ČR označuje za levicové. Mohou zde být ale i další motivy: ČR je středně bohatá země a to má silné dopady na vědomí vzdělané části společnosti a středních vrstev. Velká část těchto lidí pociťuje nevraživost vůči širokým vrstvám, které jsou podle nich na vině, že nejsme mezi nejvyspělejšími zeměmi. Této nevraživosti vychází vstříc pravicová ideologie, podle níž musí být na „chudé přísno“. Médiím se podařilo asociovat vyspělý svět v očích průměrného Čech s pravicí. Podle Jana Kellera je fakt, že je inteligence na straně pravice možná překvapivě asociován s jejími malými příjmy. Neboť jestliže se chtějí podobat elitám, nemají jinou možnost než mít alespoň společné názory. Pravicová orientace převládající u mladé populace je zase pravděpodobně působena faktem, že se médiím podařilo spojit levici se stářím, zatímco modernitu a mládí s pravicí.

Zájemce o demokraticky levicový pohled na svět, který je vybavený pouze češtinou, se pohybuje v jakémsi mediálním vakuu. Velmi zřídka najde články psané z tohoto pohledu v komunistických Haló novinách. Spíše v Britských listech, nebo na některých nezávislých serverech, např. www.sds.cz, www.lavka.info, www.zmag.org. Časopis Listy selhává v pokusu o formování kritického myšlení a jeho úroveň po odchodu J. Pelikána podle názorů mnohých značně upadla. Pozoruhodná je situace deníku Právo. Přestože pravicový tisk a veřejné mínění jej považují za levicové, ve skutečnosti je komerční deník Právo z hlediska plurality názorů více veřejnoprávním médiem, než mnohá média oficiálně se tímto titulem honosící. Existují některé vlaštovky na knižním trhu: Záslužnou práci vykazuje nakladatelství L. Marek, které např. vydalo koncem minulého roku knihu E. Fromma „Obraz člověka u Marxe“. Objevilo se několik překladů západních kritických autorů, např. Z. Baumana, N. Chomskyho nebo M. Moora. Na českém poli kritického myšlení řekl mnohé v devadesátých letech K. Kosík. Později J. Keller nebo O. Krejčí. Proti povodni Johnsonů, Scrutonů, Rawllsů vycházejících v prestižních nakladatelstvích ve velkých nákladech je to však velmi málo. Kdejaký obskurní neokonzervativec nebo neoliberál má volnou cestu na knižní trh, na západě natolik uznávaná jména jako Wallerstein, Bourdieu, Thompson nebo Beck v Čechách vydavatele nenaleznou.

Zatímco v jiných evropských zemích se do tohoto jasně profilovaného tábora označovaného také přízvisky „postmateriální“ nebo „alternativní“ započítává okolo 5% populace, v Čechách se toto prostředí dosud prakticky nevyprofilovalo. Část lidí, kteří by patrně na západně tvořili toto prostředí, podlehlo v Čechách postmoderní ideologii představované V. Havlem a ideovým prostředím okolo něj. Tato ideologie volá pro nastolení vlády mravnosti, pro životě v pravdě, vytváření občanské společnosti, vyslovuje se aktivně proti rasizmu a nacionalizmu, ale jen velice slabě polemizuje s neoliberalizmem, je velmi nevšímavá k zájmům nižších vrstev a k jejich emancipaci, její obhajoba lidských práv se často vztahuje jen na státy neloajální k USA a jakousi „shnilou krysou na dně jejich myšlení“ abych použil obratu I. Svitáka je silný anitkomunizmus. Ten je možná pochopitelný ve vztahu k minulému režimu, dnes ale nositelům těchto názorů znemožňuje vidět zásadní roli levicových myšlenek a přístupů v otázce lidských práv. Tito lidé pak necítí jen antikomunizmus vůči stalinistům, ale vůči celé levici, vůči K. Marxkovi, R. Luxemburgové, Che Guevarovi a dalším, což znesnadňuje jejich dialog se západními obhájci lidských práv. Havlovskému vidění světa navíc odpovídají některé vyloženě reakční přístupy, jak např. určité monarchistické tendence, esoterizmus, silná rusofobie apod.

Určitou podskupinou této ideologické orientace jsou tzv. zelení. Ačkoli oni jsou již dále než typičtí havlovší obhájci lidských práv, i oni stále podléhají v naší postkomunistické současnosti mnohým neoliberálním a antilevicovým klišé, které jim zabraňují vidět jasněji realitu. Na jedné straně od těchto zelených  zaslechneme kritiku neoliberální globalizace a velkých rozdílů ve světovém rozdělení bohatství, jedním dechem ale doplní nějaký liberální argument pro realitu české republiky (např. odbourání sociálních dávek, nebo setrvání v NATO).

Je také třeba dodat, že dnes a denně selhávají obě levicové parlamentní strany v podpoře formování tohoto pro další vývoj ČR tolik důležitého ideového prostředí. KSČM tkví ve svých starých stalinských dogmatech čas od času míchaných s novými protestními myšlenkami, ale radikálně-demokratický levicový proud v ní prakticky neexistuje. Podobně sociální demokracie: Tato strana drží již sedmým rokem ministerstvo kultury, navíc stále jedním člověkem. A co udělala pro silnější zastoupení levicové kultury v Čechách? Co udělala, aby se více překládaly sociálně kritické společensko-vědní knihy a byla tak postavena jistá hráz proti neoliberální a neokonzervativní povodni. Co udělali s faktem, že v ČR neexistuje jediný levicový časopis či revue? Vůbec nic! Obě strany zapomínají na Gramsciho poučku, že levice musí především usilovat o kulturní hegemonii, která vydrží podstatně déle než pomíjivá politická moc a pravděpodobně může společnost změnit daleko více než ministři ve vládě. V obou stranách sice existují skupiny lidí, kteří nepodceňují teorii, jsou si vědomi tíživých problémů současného světa a jejich zájem směřuje dále než k příštím volbám, jejich vliv je omezený a šance na prosazení mizivé. Podobně existují další skupiny v ČR, které hledají cosi nového, například anarchisté, trockisté, ekologové nebo humanisté. Jsou však velice rozdrobené, panuje v nich často vůdcovský kult a mesiášství. Ve vztahu k ostatním skupinám jsou často dogmatičtější než nejpravější pravice.

Konzumně apolitická ideologie

Typickými hlásnými troubami této ideologie jsou Nova a Blesk. Jimi představovaná směs idejí a propagovaných životních postojů je v převážné míře apolitická, hrajíce na nižší potřeby člověka. Je zde nadsazená sexualita a touha po senzačnosti (kdo s kde kým). Je zde umně útočeno na lidskou touhu vzrušovat se strachem detailním popisováním dopravních nehod, nebo brutálních vražd. Je zde samozřejmě brnkáno na lidský rasizmus zůdrazňováním národnosti pachatelů trestných činů. Je zde často podněcována lidská závist. Tyto deníky referují detailně o zbohatlících, dokonce častěji než tzv. seriózní tisk, který se často tváří, jako by tu nebyli. Ale je zde také občas zabrnkáno na touhu malého člověka po spravedlnosti, když tyto deníky s gustem referují o zatýkání různých tunelářů, nebo když si publicistický pořad vezme na mušku surového majitele domu. Obzvlášť rád si bulvární tisk smlsne na v očích voličů nezasloužených privilegiích politiků. Zatímco seriózní tisk si nedovolí psát špatně o podnikatelích (o tunelářích je zde referováno velice věcně), bulvární tisk se nebojí rozmáznout aféru palcovým titulkem „Už tě vedou Tondo!“ Tato stránka bulvárního tisku může přispívat i k formování jistého protolevicového vědomí.

V této ideologii je prakticky rezignováno na touhu člověka patřit do vyšších sociálních vrstev, maximálně je tato touha představována jako chimérická pohádka, když tato média spravují o rekordních výhrách v loteriích, kterých dosáhli mnozí chudí. Čas od času (např. před volbami) pronikne i do této ideologie jisté politično. Často ve formě několika moudrostí, ve smyslu „ti budou krást více než ti druzí“. „Zvýší nám zase daně?!“ Ve vztahu k političnu zde převažuje negativizmus ve stylu: „Co nám na nový rok politici nachystali?“ Rozuměj: Jakých nepříjemností se máme od nového roku obávat.

Vedle pohlaví je v centru zájmu této ideologie žaludek. Věčným vkládáním reklamních materiálů a zveřejňováním cenových bomb se jaksi daří držet určitou část obyvatel ve věčném běhu za slevami. V přestávkách mezi jednotlivými koly toho závodu se můžou běžci-nakupující cítit buď šťastně (okurky za 5 Kč) nebo naopak nešťastně (neměli už televizi za 500 Kč), ale každopádně: Žádnému totalitnímu režimu by se nikdy nepodařilo přimět k podobně dobrovolnému poklusu takové davy lidí, jako se to daří volnému trhu. Žádná demonstrace nenaláká dnes více lidí, než nějaký „cenový masakr“ v hypermarketu. Žádný totalitní režim by nedokázal pomocí direktiv připoutat tak obrovskou část diváků k televizní obrazovce, jak se to podaří komerční TV, jen aby diváci sledovali největší megashow roku.

Je toho málo, co může vykázat levně-konzumní ideologie jako pozitivní. Snad jen určitou sentimentalitu, lásku k malým dětem a ke zvířatům. Mnozí se rozčilují, co je to za zprávy, když tam ukazují narození tygřích mláďat v Liberecké ZOO. Nejsem si jist zda jsou takové výtky oprávněné. Záběry mláďat jsou v každém případě lidštější než záběry dopravních nehod. Ba možná neříkají o realitě světa o nic méně než zpráva „seriózní“ veřejnoprávní televize o zasedání parlamentu, kde se řeší stejně nepodstatné věci jako je narození mláďat. O těch podstatných zprávách, jak veřejnoprávní tak komerční televize nereferují. Ostatně kdo by měl zájem dívat se na jednání bankéřů o osudu světa. Jaká krásná shoda zájmů: Diváci nestojí o takové nudné zprávy a ani bankéři nestojí o to, aby se o nich spravovalo jako o kdejakém politikovi.

Protestní ideologie

Existuje ještě jedna ideologie kterou zastává část lidí nižších vrstev. Dovolil bych si ji nazývat protestní ideologií. Takové životní postoje bývají skvěle vidět v pořadu kotel na TV Nova. Často bývá i smíchána s předchozí ideologií, někdy bývá ale i výrazně antikonzumní a ke všemu novému nedůvěřivá. Základem této ideologie je tvrzení, že to jde s českou společností skopce a že na vině jsou mocí, kteří mají ty nejhorší lidské vlastnosti. Tato ideologie, či spíše souhrn idejí je o poznání političtější než ideologie konzumně-apolitická. Dost často zastánci těchto idejí nadávali na režim před rokem 89 a dnes nadávají zase.

Protestní orientace bývá často doprovázena nejrůznějšími reakčními postoji, voláním po nastolení pořádku, po potrestání zločinců, setkáváme se i s předlistopadovou nostalgií. Pravděpodobný efekt liberálních médií na skupinu obyvatel sdílejících protestní přesvědčení spočívá v zacílení jejich nespokojenosti směrem výhodným pro vládnoucí třídu, na politiky, přistěhovalce, nezaměstnané lenochy, jiné národy, EU, Němce nebo Romy. Zdráhal bych se zodpovědět otázku, zda je tato ideologie spíše pravicová nebo levicová. Nalezneme dosti důkazů pro první i druhé tvrzení. Spíše bych ji nazval antielitní, prolidovou (což jsou spíše levicové prvky), nedůvěřivou (což může být levicový prvek ve smyslu kritického myšlení ale i pravicový prvek ve smyslu izolacionizmu a neochoty přijímat nové), taktéž její vztah ke konzumu je komplikovaný. Naopak jako pravicové prvky lze vnímat autoritářství, hledání nesprávného nepřítele, častý antifeminizmus (zdůraznění role žen v péči o domácnost), nechápání potřebnosti lidských práv a nacionalizmus.

Zajímavá je otázka, zda vidí tito lidé šanci na zlepšení. Často od nich slyšíme: „Už budou volby, doufám že jim to komunisti / republikáni zase ukážou.“ Pod pojem „oni“ má mluvčí na mysli vládnoucí. „Ukážou“ ovšem většinou neznamená, že by mluvčí chtěl cíleně nějakou změnu, spíše bude uspokojen, když budou projevovat vládnoucí rozhořčení a vztek. Mluvčí ví dobře, že takové pocity jsou primárně určené jemu a jeho prostředí, má tedy škodolibou radost že, slovy F. L. Čelakovského  „však na pány v krytém voze taky někdy trhne“. Jinak totiž protestní prostředí projevuje překvapivě málo ochoty chodit demonstrovat, stávkovat nebo zakládat hnutí a občanská sdružení. Jeho protestní vyrovnání se s realitou ve které žije často začíná a končí za dveřmi hospody v lepším případě za plentou ve volební místnosti. Počet nositelů této ideologie bych odhadl na 20% obyvatel. Podobný počet lidí uvádí v sociologických výzkumech tzv. rezignované hodnoty, že berou život jako nutné zlo apod.

Jakousi menší podskupinou protestního prostředí, tvořenou především lidmi vyššího věku, by nazval protestně-komunistickou. Počet jejich nositelů v současné ČR lze odhadnout na 5% populace. Tito lidé vycházejí z přesvědčení, že do roku 89 panoval v českých zemích téměř ráj na zemi, listopad 89 všechno zhatil a zničil, nastala vláda kapitalistů ve spojení s církví, šlechtou a sudetskými Němci, mladí lidé jsou neodpovědní, technika žene svět do záhuby apod. Zatímco protestní přístup preferuje zahraniční politiku „na vlastním dvorečku“ tomuto komunisticko-protestnímu táboru by spíše vyhovovala orientace východním směrem. Nejsem si jist, jak velký podíl má na formaci této ideové skupiny prostá mentalita stáří, nakolik je zde obsažena protestní nota a nakolik zde hraje roli skutečná přetrvávající ideologie normalizačního režimu. Tím čím je křesťanu chození na mši, tím je nositeli této ideologie nadávání při nedělním politickém pořadu nebo chození k volbám.

Křesťanská ideologie

Je otázka, zda existuje v ČR početná skupina obyvatel, pro niž představuje křesťanství nejen záznam k křestním listu či rituál praktikovaný jednou týdně, ale zda ovlivňuje jejich životní normy, hodnoty a jednání podobně jako předchozí tři ideologické směry. Domnívám se že v zásadě ano. Tato skupina je ale poměrně heterogenní, jednu část představují starší lidé z venkova, především z jižní Moravy, převážně katolického vyznání, druhou část představují mladší a často i vzdělaní lidé z měst, kteří patří jak ke katolické církvi tak i k dalším náboženským obcím. Tuto skutečně silně nábožensky smýšlející skupinu obyvatel ČR odhaduji na 3-5% obyvatel. Kolem ní se kupí také další skupiny lidí označující se za věřící nebo praktikující křesťany. Tito mají často ale blíže k některým z výše zmíněných ideologií než k čisté religiozitě. Nábožensky vyhraněné prostředí se vyznačuje na jednu stranu solidaritou a často etickými postoji k životu, na druhé straně je zde silná smířenost s osudem, snadná manipulovatelnost vyššími autoritami a konzervativní postoje.

Závěr

Tak či onak, žijeme ve věku slábnutí ideologií. To se týká asi celé západní společnosti. Česká republika se od ní liší silnější liberální ideologií a naopak absencí demokraticky levicového přemýšlení o světě v médiích a ve větší části společnosti. Určitý byť možná omezený potenciál skýtá u nás silně zastoupená tzv. protestní ideologie, které podléhá značná část obyvatel. Ta je ovšem stále ohrožena možným zneužitím, resp. zacílením nesprávným směrem, tak jak se o to v západní Evropě pokouší krajní pravice. Jestliže liberální ideologie pro elity a střední vrstvy a konzumní ideologie pro dolní většinu je v zájmu dnešních mocných, protestní ideologie zde existuje do značné míry proti jejich vůli. Podaří-li se jí kanalizovat pomocí nějakého pravicově populistického hnutí, začne vlastně také vyhovovat zájmům kapitálu. Demokratická levice by se měla zaměřit na konstituovaní silného levicově a solidárně smýšlejícího prostředí inteligence se smyslu Gramsiho kulturní hegemonie. Měla by se zaměřit také na vhodnou práci s protestní ideologií a jejími vyznavači a pokoušet se o její demokratickou a emancipační reformulaci.


Související články:
(ČR - politika obecně)

Vzpomínka Ondřeje Neffa (10.05.2016)
Slovo o pluku Hamáčkově (28.11.2014)
Ještě Amazon a demokracie "po brněnsku" (či po "jihomoravsku"?) (24.03.2014)
Amazon a demokracie - jak Brno! (20.03.2014)
K hlasování o důvěře Rusnokově vládě (07.08.2013)
Druhé kolo rozhoduje! (18.10.2012)
Mimoparlamentní levice v Politickém spektru (13.04.2012)
Otázky (11.04.2012)
Hierarchie zpupnosti (27.03.2012)
"V této chvíli nevím a tak vám ani neodpovím ..." aneb "I obráceně !" (11.02.2012)
Místo nekrologu ... (21.12.2011)
Parlamentní obstrukce v Politickém spektru (21.11.2011)
SPaS za těch pár měsíců udělal hodně práce (25.10.2011)
Čekání na Jánošíka, nebo Kozinu? (24.06.2010)
Co bylo ukradeno, mělo by být vráceno! (27.05.2010)
Politické spektrum se zástupcem SDS (11.01.2010)
Na levici jednotně? (15.09.2009)
Bez žalobce není soudce? (07.09.2009)
Den poté (26.03.2009)
To jsem zvědav (11.09.2008)
Minulost změnit nemůžeme, ale můžeme a musíme se z ní poučit (19.05.2008)
O pocitu ponížení a nezamýšleném účinku (10.04.2008)
Citát pro tento den aneb život tropí hlouposti (15.02.2008)
Příspěvky vyplacené politickým stranám a hnutím v roce 2007 (14.02.2008)
Volební řád pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro nominace vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny (08.02.2008)
Novoroční projev prezidenta republiky 1. 1. 2008 (01.01.2008)
Unser Traum ist eine vereinigte Linke (19.10.2006)
Naším snem je sjednocená levice (19.10.2006)
Když dva dělají totéž? (22.09.2006)
Volební kampaň s otazníky? (07.09.2006)
NE základnám! (16.08.2006)
Společně to dokážeme (27.03.2006)
Senátor chce kvůli stíhání měnit zákon (22.03.2006)
Dokopec, skopec (07.03.2006)
Ta naše politika česká (05.02.2006)
Idea vs. strategie vs. taktika (29.01.2006)
Novoroční projev prezidenta republiky 1. 1. 2006 (01.01.2006)
Novoroční projev předsedy vlády 1. 1. 2006 (01.01.2006)
Projev na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců (21.12.2005)
Srdcem Evropy obchází strašidlo (05.12.2005)
Beze sporu zajímavá otázka (11.11.2005)
Odtikávání mesaliance, když kapitál uzavírá mocenské sňatky z rozumu s lumpenproletariátem (04.11.2005)
CVVM: Ve volbách by získala většinu levice (02.11.2005)
Etický kodex politika (17.10.2005)
Komunistická idylka dle Václava Žáka (07.10.2005)
S komunisty se nemluvilo a už se mluví (05.10.2005)
K čemu je dobrá mobilizace proti rudnutí ČSSD (04.10.2005)
Stav a možnosti české levice před volbami 2006 (02.10.2005)
Technohrátky politické scény (02.08.2005)
Orientace a perspektivy (28.06.2005)
Pomáhá Paroubek KSČM z ghetta? (22.06.2005)
ÚVV se usnesl, že krize skončila - a krize to nevzala na vědomí (25.04.2005)
Gross s Kalouskem před Gottwaldem (21.04.2005)
Komunisté a antikomunisté (13.04.2005)
Česko pohltilo Evropu (12.04.2005)
Neptej se, komu zvoní hrana - zvoní tobě (11.04.2005)
Pohled z galerie (07.04.2005)
Nemusíme spolu souhlasit, ale musíme se respektovat (23.03.2005)
Sektářství mírotvůrců (22.03.2005)
Vyzýváme KSČM, aby ukončila nátlak na občanskou společnost (22.03.2005)
Mantinely a zákony (22.03.2005)
Jak jsem se mýlil v politice (03.03.2005)
2. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
K Masarykově „České otázce“ (25.01.2005)
Poznámky - Dvě o radikalismu (25.01.2005)
Odstup nade všechno (15.01.2005)
Nestojím o pochopení (12.01.2005)
Novoroční projev prezidenta republiky 1. 1. 2005 (01.01.2005)
Pravidla korupčního trhu (04.12.2004)
Pravdy každému přejte (10.02.2003)
Česká cesta k zavřené společnosti (14.09.2000)
Je politika vždycky svinstvo? (30.04.1994)

[Akt. známka (jako ve škole): 3,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Stanislav Holubec | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
222 (222 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
222 (222 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
163 (163 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
163 (163 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
143 (143 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
171 (171 hl.)
Prohnilý humanismus !!
132 (132 hl.)

Celkem hlasovalo: 1216


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.