
Osobně nepochybuji o tom, že se nám v následujících desetiletích podaří
kapitalismus opět porazit. Bude však na to třeba jít úplně jinak než při prvním pokusu.
Nesmíme čekat, až se po revoluci zformuje byrokratické vlastnictví a bývalí revolucionáři převezmou za široké vrstvy výkon vlastnictví i společenské správy (státní i nestátní). Budeme muset začít lidi
připravovat na to, aby byli schopni převzít rozhodující vlastnické i občanské funkce dávno před změnou kvality systému (podotýkám, že to vůbec nemusí být jen či na prvním místě přímá demokracie, ale musí
to být reálný podíl na výkonu vlastnické funkce).
Při tomto vývoji také vyzraje vědomí lidí (účastníků tohoto procesu) a lidé budou méně manipulovatelní oficiální ideologií ( o tom psal Lenin v Co dělat ?) - tedy samospráva v politice (různé formy
- samospráva v pokrokových politických stranách, bezprostřednější vazby voličů a poslanců, informační demokracie ve sdělovacích prostředcích, regionální a obecní samospráva, občanské výbory jako základní
články atd., (to všechno pokud možno protaženo až na nadnárodní úroveň) - ale především, samospráva zaměstnanců v podnicích, reálné vlastnické rozhodování zaměstnanců. Jinak nevytvoříte reálnou základnu
pro systém, který by nebyl kapitalismem ani protosocialismem.
A je tu i další věc zkreslovaná při diskusích o samosprávě - ke kvalitativní změně systému může dojít až tehdy, kdy nebudou jen malá družstva, která potřebují oporu, ale velké samosprávné komplexy,
které poskytnou oporu a zajištění malým družstvům, malým a středním soukromým vlastníků a budou prorůstat do kapitalistického sektoru a postupně ho vykupovat a přitahovat k sobě masy zaměstnanců.
Nedělám si iluze, že se na to bude kapitalismus klidně dívat, ale
- samospráva bude nést takový ekonomický efekt, že ji budou zavádět sami kapitalisté
- celý proces musí současně probojovávat široké samosprávné hnutí v politice na pluralitní bázi.
Jsou možné různé deformace a uhnutí, včetně vyhlazovací války - ale když od těchto excesů odhlédneme - normální kapitalismus nebude moci bez samosprávy existovat- viz Manifest, výroba hrobařů i prostředků
k pohřbení systému. Buržoasní třída má podobně jako kdysi feudálové pozitivní perspektivu - stát se buď rentiéry, které si nová společnost ráda zaplatí, nebo manažery a vědci v samosprávných podnicích,
případně podnikavými soukromníky existujícími po boku samosprávných komplexů (to přidávám pro malé podnikatele, kteří se dnes třesou o své podničky a naslouchají proto antikomunistům a nechápou, že nejde
o ně, ale o velké nadnárodní komplexy a že sami existují jen z milosti těchto komplexů, které je mohou kdykoli zlikvidovat).
autor studuje sociologii