Od ledna se už chystám, že veřejně vyhodnotím svou rok starou předpověď nezaměstnanosti v naší zemi. Moje „prognóza“ byla součástí článku, v němž jsem mj. vytýkal Václavu Věrtelářovi z Haló novin, že není schopen přiznat malý, ale existující pokles v nezaměstnanosti, zaznamenaný koncem roku 2004, a že si raději nevšímá absolutního počtu nezaměstnaných, který je horší než za velké krize ve 20. století.

Požádal jsem včera Adélu, svou dceru, ještě delší dobu školou povinnou, jestli by mi nenakreslila nějaké kvítí, které bych mohl já k dnešnímu Mezinárodnímu dni žen virtuálně nadělit. Jak můžete vidět, s mým záměrem souhlasila.

Jak je vidno rčení „když dva dělají totéž….“ se může v reálném životě rozvinout do neuvěřitelných místních (českých), ale i téměř globálních (evropsko – muslimských) rozměrů.

Asi to už budete vědět, včera po více než 66 letech skončilo definitivně vysílání BBC v češtině. Přežilo válku horkou i studenou, vyrovnalo se s německými nálety i reálně socialistickými rušičkami, a teď se odebralo do věčných lovišť.

Parlamentní shromáždění Rady Evropy schválilo minulý týden rezoluci o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů. Myslím, že je vhodná chvíle podívat se na obsah této rezoluce bez zbytečných emocí.

Dnes, 21. ledna 2006, uplynulo 82 let od smrti V. I. Lenina. Minuly doby, kdy se při takovýchto příležitostech pořádaly masové propagandistické akce o historickém významu „vůdce světového proletariátu“ a o nesmrtelnosti jeho učení jako osvědčeného receptu, jak jít po správné cestě ke správnému cíli.

Teoreticko-analytické pracoviště (TAP) ukončilo v prosinci 2005 významnou fázi plnění strategického úkolu, definovaného posledním sjezdem KSČM - připravit model socialismu, o nějž by se KSČM mohla ve své politické praxi opřít. Výsledkem této fáze je logicky propojený soubor pěti statí (první náčrt). Zveřejňujeme ho na stránkách SDS a zveme naše čtenáře, aby ho věcně kritizovali, popř. doplňovali.

Příspěvky Štěpána Kotrby čtu rád, protože je to „šťoural“ a protože poukazuje na okolnosti, které při zběžném čtení mnohdy unikají. Skoro vždy mu rozumím a často s ním souhlasím. Není to ovšem případ jeho poslední kritiky článku redaktora MF Dnes Radka Bartoníčka.

Podlehnu dnes opět zažitému zvyku a obrátím se na Vás, jak na čtenáře našich webových stránek, tak i na příznivce a členy Strany demokratického socialismu s krátkou řečí, která si neklade za cíl snést nějaká dosud nevyřčená moudra. Upřímně řečeno, chci Vás hlavně tímto způsobem - všechny známé i neznámé - pozdravit, poděkovat Vám za spolupráci, přízeň nebo alespoň projevený zájem. A popřát Vám všechno nejlepší v novém roce.

Vladimír Farana, právník a současný starosta města Orlová, je zakládajícím členem Strany Levého bloku, která po politickém sloučení se Stranou demokratické levice působí na politické scéně jako Strana demokratického socialismu. Čtenář asi z denních zpráv ví o aktuálních problémech v Orlové, a tak je přirozené, že se redakce webových stránek Farany na situaci zeptala.

Se zájmem jsem si přečetl dnešní článek Milana Valacha „K historickému pojmu levice“. Vyplynulo z něj, že Valachův přístup k pojmu levice je normativní. Nic proti tomu. Jen si myslím, že situace je trochu komplikovanější, to zaprvé, a zadruhé že bychom měli používat pojmy, které můžeme jako vhodné nástroje používat k analýze současného stavu společnosti.

Většina našich čtenářů bude asi vědět, že Ministerstvo vnitra poslalo Komunistickému svazu mládeže (KSM) dopis, v němž ho upozorňuje na porušování zákona a vyzývá ho, aby od nedovolené činnosti upustil. Mladí komunisté se proti tomu ohradili, označili dopis za útok na levici jako celek, za jeden z pokusů o plíživou fašizaci společnosti a obrátili se s žádostí o pomoc ke všem demokratickým silám. Podívejme se tedy na celou záležitost blíže.

Dnes nabídneme čtenářům našich webových stránek několik politických reakcí - dokumentů, které spatřily světlo světa těsně po mimořádném zasedání ÚV KSČ v Praze dne 24. listopadu 1989. Vlastní událost hezky připomíná článek Jak v listopadu padlo politbyro.

Sto let po smrti Karla Marxe je možno vést spor, zda jeho dědictví plodí více averzí než sympatií, avšak nesporné zůstává jedno: toto dědictví není ani po sto létech lidem lhostejné. Je možné, že plodí dnes více averzí než sympatií, neboť stamilióny lidí v zemích, kde je marxismus-leninismus povinnou státní ideologií, se na úředně vyhlášeného otce této ideologie dívají se značným odporem.