Dnes, 21. ledna 2006, uplynulo 82 let od smrti V. I. Lenina. Minuly doby, kdy se při takovýchto příležitostech pořádaly masové propagandistické akce o historickém významu „vůdce světového proletariátu“ a o nesmrtelnosti jeho učení jako osvědčeného receptu, jak jít po správné cestě ke správnému cíli.
V současnosti pro většinu veřejnosti, i odborných a politických kruhů jsou Lenin, jeho činy a myšlenky nezáživným tématem, ztrátou času. Jen část společnosti se k Leninovi občas vrací. Jedná se většinou o dva protikladné, politicky motivované přístupy k vysvětlování historické role Lenina za účelem potírání politických soupeřů. Jedni se snaží zatratit Lenina jako prapůvodce zločinů komunismu, a tak z něho učinit úderný politický bič proti soudobým komunistům a snahám o renesanci socialistické myšlenky. Jiní z Lenina činí geniálního stratéga, jenž nejen vykolejil imperialismus z původní trasy a zasadil mu div ne smrtelnou ránu, ale který zároveň v hrubé podobě sestrojil klíč k vybudování sociálně spravedlivé společnosti v celosvětovém měřítku. A proto Lenin zůstává pro ně praporem, pod kterým jdou nyní do politického boje proti současnému kapitalismu.
Bohužel, chybí objektivní pohled na Lenina, protože chybí politická vůle, chybí společenský zájem o takový pohled, čemuž se nelze divit vzhledem k atmosféře, která panuje na naší politické scéně, levici nevyjímaje. Stačí si připomenout odpověď premiéra J. Paroubka na interpretaci předsedy KSČM V. Filipa a důvěrný předvolební materiál analytika ČSSD O. Novotného.
Paroubek nekompromisně, jak to kdysi dělávali bolševici, definuje znaky extremismu marxisticko-leninských skupin, které „odporují principům demokratického právního státu“. „Jedná se zejména – tvrdí Paroubek, – o hlásání třídní nenávisti, snahu o rehabilitaci stalinismu, odmítání polistopadového demokratického vývoje“.
Politicky nezaslepený demokrat a socialista nemůže takto zjednodušená hlediska za znaky levicového extremismu a za podmínky spolupráce levicových sil přijmout. Zavání to předvolebním populismem, politickým zastrašováním a vydíráním té části levice, která je za branami ČSSD a zaujímá kritické stanovisko ke kapitalismu a k polistopadovému vývoji.
Prohlubování majetkové rozpolcenosti společnosti a narůstání negativních a destruktivních rysů kapitalistického systému jsou faktem, který dřív nebo později nastolí potřebu objektivního pohledu na společenské problémy, na minulost, včetně úlohy V. I. Lenina, a na perspektivy transformace dnešní civilizace směrem k sociálně spravedlivé společnosti.
Měli bychom udělat vše, co je v našich silách, abychom se na tomto procesu aktivně podíleli.
Vladimír Seidl, 21. 1. 2006
Tento příspěvek odpovídá stanovisku CV SDS, 21. 1. 2006.
K výročí Leninovy smrti
