Dnes nabídneme čtenářům našich webových stránek několik politických reakcí - dokumentů, které spatřily světlo světa těsně po mimořádném zasedání ÚV KSČ v Praze dne 24. listopadu 1989. Vlastní událost hezky připomíná článek
Jak v listopadu padlo politbyro.
Nejprve si můžete přečíst přepis televizního projevu Karla Urbánka, čerstvého generálního tajemníka KSČ, který byl jakýmsi komunistickým „zimním králem“. Jeho mandát skončil záhy na mimořádném sjezdu KSČ (20. - 21. prosince 1989). Posuďte sami, zda si tento vrcholný funkcionář uvědomoval hloubku krize, do níž se KSČ dostala.
Dále nabízíme stanovisko Výkonného výboru Obrody k výsledkům pléna ÚV KSČ. Bylo to pouhý den „poté“ - doba byla velmi rychlá. Všimněte si jednoznačného přihlášení se k myšlenkám socialismu a současně deklarace své podřízenosti Občanskému fóru.
Právě Občanské fórum zveřejňuje na tiskové konferenci v Laterně magice 26. listopadu 1989 své programové zásady „Co chceme“. Toho dne se poprvé sešel s Havlem předseda federální vlády Adamec. V Paláci kultury mezitím pokračoval celoměstský aktiv funkcionářů KSČ, na němž pražský primátor Horčík vyzval pracující, aby při generální stávce nepřerušili práci a vyjádřili tak podporu novému generálnímu tajemníkovi.
Situace uvnitř KSČ však zdaleka nebyla tak jasná, jak národu média servírovala. Pokusíme se to dokumentovat zveřejněním dvou prohlášení Demokratického fóra komunistů, které se čerstvě konstituovalo z tzv. Šmeralova semináře - jednoho z opozičních uskupení uvnitř KSČ. Někteří z vás si možná se zájmem přečtou i jeho Programové teze.
A nakonec dva dokumenty, které mohou dokreslit situaci ve členské základně KSČ v listopadu 1989 - usnesení základních organizací a celozávodního výboru KSČ na Matematicko-fyzikální fakultě, která vešla tou dobou do dějin jako škola, na níž studoval mrtvý-nemrtvý Martin Šmíd, jenž měl být zabit při střetu s bezpečnostními jednotkami 17. listopadu 1989.
Milan Neubert, 4. prosince 2005