Zlato a krev

Radek JOHN, moderátor

Před padesáti sedmi lety skončila druhá světová válka. Proto jsme se rozhodli zopakovat při této příležitosti reportáž, která se vám zdá tak neuvěřitelná, že se neustále ptáte, je-li to, co jsme natočili, pravda, nebo ne. Přestože jsme za války byli na straně vítězných mocností, po válce jsme s údivem zjistili, že angličtí gentlemani, po jejich boku bránili naše zem jejich letci, jsou pěkní skrblíci. Dalo by se říci, že Velká Británie nás vlastně zradila dvakrát, poprvé podpisem mnichovské dohody, podruhé, když si svůj omyl z Mnichova nechala od nás po válce tvrdě zaplatit.

Stanislav MOTL, redaktor

Bylo 20. února 1982, na starém ruzyňském letišti přistály tři letouny Tu-104. Na palubě měly přes osmnáct tun československého měnového zlata, které přes Curych přiletělo ze Spojených států amerických a z Velké Británie. Šlo o přísně utajenou akci. Je zvláštní, tajemství obestírá okolnosti tohoto návratu dodnes.

Libor VACEK, mluvčí Ministerstva financí ČR

Před několika lety ministerstvo financí samo potřebovalo pro určité svoje potřeby některé informace o tomto procesu a narazilo na to, že podléhají přísnému utajení.

Stanislav MOTL, redaktor

A čeho se týkala ta jednání? O čem se tam asi jednalo?

Libor VACEK, mluvčí Ministerstva financí ČR

To bohužel vám nedokážu říct, opravdu o tom nemám vůbec žádné znalosti.

Richard KRÁL, právník a diplomat

Polovina byla v mincích a ty byly zapečetěný v takových sudech, kontejnerech a ty cihly, ty byly volně loženy na paletách, na paletách, jak se prodávají u nás cihly, betonové tvárnice.

Stanislav MOTL, redaktor

Tady je Velká Británie. "Dohoda mezi Vládou Československé socialistické republiky a Vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o vypořádání určitých otevřených nároků a finančních otázek. Takže československá vláda obdrží od tripartitní komise pro restituci měnového zlata in natura další zálohu přes deset tun ryzího zlata v mincích a osm tun ryzího zlata v prutech." O jaký tajný obchod mezi nepřátelskými státy mohlo vlastně jít? Pro odpověď se musíme vrátit až na začátek německé okupace. V roce 1939 byla většina československého zlata uložena především ve Velké Británii. Je ovšem pozoruhodné, že hned poté, co nacistická vojska vstoupila do Prahy, naši spojenci Angličané vydali hitlerovskému Německu promptně 23 tun našeho zlata.

Jiří NOVOTNÝ, hlavní archivář České národní banky

Oni ho, účetně ho převedli potom na říšskou banku, k dispozici je v říšské bance.

Stanislav MOTL, redaktor

Rozhodnutí tehdejší britské Chamberlainovy vlády odsuzoval zejména Winston Churchill. Doslova řekl: "Úspory nešťastného a porobeného lidu jsme vydali německému agresorovi. Je to druhý Mnichov. Nicméně 23 tun našeho zlata bylo pryč. Další zlato sebrali nacisté přímo v Praze."

Zbyněk HAVRÁNEK, tiskový mluvčí velvyslanectví Velké Británie v České republice

Během druhé světové války nacistické Německo zabavilo zlato v několika okupovaných zemích, včetně Československa. Většina zlata byla v roce 1945 získána postupujícími americkými jednotkami v blízkosti Frankfurtu.

Jiří NOVOTNÝ, hlavní archivář České národní banky

A mezi tím obrovským množstvím těch zlatých zásob, těch zlatých cihel a jednak zlata raženého a jednak zlata mincovního, neraženého byly i zásoby, které pocházely od Národní banky československé.

Stanislav MOTL, redaktor

"Spojenci nám jako zálohu vrátili šest tun zlata. Pak přišel únor 48. roku, Spojené státy a Velká Británie žádaly, abychom zaplatili, mimo jiné, znárodněný majetek jejich občanům. Plynuly roky a spojenci postupně vrátili zlato všem okradeným zemím, včetně tehdejší Polské lidové republiky. Zbývaly už jen dva státy, Albánie a Československo. Na přelomu 70. a 80. let začala konečně nová jednání." To je zajímavý článek číslo dvě a je tam odstavec poslední, že uhradíme určité mezivládní dluhy československé vlády vůči Vládě Spojeného království, které vznikly přede dnem vstupu této dohody v platnost. By mě ale zajímalo, co se pod takhle šalomounsky koncipovanou formulací vlastně skrývá.

Richard KRÁL, právník a diplomat

S Angličany jsme jednali od poloviny 81 do toho konce 82. Bylo asi pět jednání, za Anglii vedl ta jednání Alan Montgomery, to byl synovec maršála Montgomeryho. Byla tam řada dramatických momentů. Já jsem poukazoval na to, že celá ta věc vznikla kvůli Mnichovu, že my jsme bojovali na jejich straně. Také jsem říkal, že když jsme za to zaplatili krví, proč bychom měli platit ještě zlatem nebo penězi.

Stanislav MOTL, redaktor

Aby nám Britové vydali naše zadržované zlato, stanovili si, mimo jiné, i jednu zvláštní podmínku. Chtěli zaplatit veškeré výdaje spojené s pobytem našich vojáků, kteří za druhé světové války bojovali pod jejich velením. V době, kdy Jiří Weis natáčel tento dokument, bylo na území Velké Británie ve zbrani přes 14 tisíc československých vojáků, včetně letců. Tito stateční lidé stáli po boku svých spojenců už v době, kdy zuřila bitva o Británii a Anglie byla zcela osamocená v boji proti Hitlerovi.

Václav STRAKA, bývalý příslušník První československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii

Ta jejich armáda, která se stáhla z Francie, těch 300 tisíc, nebo kolik to bylo, ti přišli prostě promočení, vylezli z vody a neměli žádné zbraně. Na pobřeží byli staří pánové s loveckými puškami, kteří čelili možné invazi. A my jsme tam přišli jako vycvičená zkušená jednotka.

Stanislav MOTL, redaktor

Tady v Masarykově ústavu Akademie věd jsme objevili klíčovou smlouvu z 10. prosince 1940 o poskytnutí válečného úvěru. Podle této smlouvy nám Velká Británie v první fázi poskytla 7,5 milionu liber sterlingů jako půjčku. O válečném úvěru se více dozvídáme z paměti někdejšího ministra londýnské exilové vlády Ladislava Karla Feierabenda. "Financovali jsme tedy odboj z vlastních prostředků. Úvěr jsme dostali na základě zlata uloženého Československem u Bank of England. Svolili jsme, aby Angličané tohoto zlata užili k nákupu zbraní ve Spojených státech a nám vyplatili jeho protihodnotu v librách." I když, jak víme, Britové vydali 23 tun našeho zlata Hitlerovi, přesto ještě zhruba stejné množství našeho zlatého pokladu zůstalo v sejfech Bank of England. Právě toto zlato mělo Britům posloužit na nákup zbraní a jako záruka válečného úvěru, z něhož se platila i činnost naší exilové vlády a zejména náklady na československou armádu.

Jiří RAJLICH, Historický ústav Armády České republiky

Ten vojenský úvěr zahrnoval nejenom výzbroj, ale i výstroj a ty náklady byly nemalé samozřejmě. Jedná se především o otázku té pozemní armády československé, protože ta byla přímo podřízena československému velení.

Stanislav MOTL, redaktor

Především nutno uvést, že úvěr tento nebyl by býval vůbec nutný, respektive byl by býval nutný jenom v menším rozsahu, kdyby britská vláda nebyla vydala po okupaci Československa Němcům československé zlato.

To znamená, že se třeba z toho válečného úvěru platil i výsadek třeba Gabčíka s Kubišem, kteří zabili Heydricha.

Jiří NOVOTNÝ, hlavní archivář České národní banky

Zcela určitě, zcela určitě, to se pokrývalo.

Stanislav MOTL, redaktor

Britové chtěli zaplatit nejenom válečný úvěr a odškodnit své občany postižené znárodněním, žádali od nás zhruba čtyři miliony liber takzvaného mnichovského úvěru. Byly to peníze, které nám Anglie poskytla jako částečné odškodnění za katastrofální následky mnichovské dohody, kterou jsme museli přijmout i na nátlak Velké Británie.

Je pravdou, že oni si třeba vyčíslovali počet uniforem, počet bot těch našich vojáků?

Richard KRÁL, právník a diplomat

No, oni nám to nevyčíslovali, nedali nám to na stůl, ale faktem je to, že z toho vojenského rozpočtu válečného prostě vytáhli všechny položky, které šly na tu naši jednotku. To znamená, i ty uniformy a jídlo a všechno.

Stanislav MOTL, redaktor

To znamená i těch padlých vojáků ale, kteří padli?

Richard KRÁL, právník a diplomat

Samozřejmě. To se nijak neoddělovalo.

Václav STRAKA, bývalý příslušník První československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii

Pokud jde o nás, o vojáky, podle mého názoru měla armáda, měla vláda britská naše vystoupení a naše potřeby platit, protože v té době, kdy jsme byli v Anglii, jsme bojovali za Anglii. My jsme nemohli bojovat za protektorát, to byl cíl náš osvobodit Československo. Když jsme jeli do Francie, byli jsme nasazeni z rozhodnutí velení spojeneckého. Abych tak řekl frází trošku, my jsme nasazovali životy z rozkazu britských velitelů.

Stanislav MOTL, redaktor

Na území Velké Británie bojovalo 14 tisíc československých vojáků. Vlastně my jsme museli zaplatit i ty jejich uniformy, protože to bylo vlastně čerpáno z tohohle válečného úvěru. Proto se ptám, jestli to bylo morální ze strany Velké Británie?

Zbyněk HAVRÁNEK, tiskový mluvčí velvyslanectví Velké Británie v České republice

To bohužel opravdu nejsme schopni komentovat, britské velvyslanectví v Praze v současné době. Já si myslím, že to už je opravdu spíš otázka pro historiky.

Stanislav MOTL, redaktor

Vraťme se ale opět do roku 1982. Bylo rozhodnuto, že obsah předchozích jednání bude před veřejností utajen. Zlato nám pak bylo, byť ne v původním množství, konečně vydáno, ovšem Spojeným státům americkým jsme předtím museli zaplatit 81 milionů dolarů a zaplatili jsme pochopitelně i Velké Británii. Tady máme přílohu B z dohody mezivládní mezi Velkou Británii a Československem, kde se jasně píše, že my uhradíme Velké Británii zhruba 24 milionů liber sterlingu a potom bude teda vydáno naše zlato. Kromě zlatých cihel se do republiky vrátily i vzácné svatováclavské zlaté dukáty, zlaté guldeny, zlaté dolary a zlaté říšské marky. Příběh má ale dohru. Před dvěma lety jsme totiž naše měnové zlato, které prožilo tak dramatické osudy, prodali. Opět se to odehrálo nenápadně a ve vší tichosti. Zlatý poklad, o kterém snili naši dávní předkové, jsme vykšeftovali za dluhopisy. Chtěli jsme se od vedení České národní banky dozvědět, proč vlastně bylo tak pracně získané československé měnové zlato posléze prodáno společně s dalšími českými zlatými rezervami. Po několika urgencích jsme se dočkali pouze písemné odpovědi ředitele České národní banky Radka Urbana. Ta odpověď je velmi šalamounská. Doslova píše: "Při rozhodování o prodeji části svých zlatých rezerv dospěla Bankovní rada České národní banky k závěru, že tehdejší objem zlata v devizových rezervách neodpovídal účelu držení devizových rezerv."

Richard KRÁL, právník a diplomat

To zlato bylo něco jako státní symbol, jako je vlajka, jako je hymna, Hradčany, korunovační klenoty.

Stanislav MOTL, redaktor

Zlatý poklad, na který se skládaly celé předchozí generace, tedy nenávratně zmizel. Nikoho to už ale nezajímá, ani to, že dokonce v jeho jménu umírali naši vojáci na nejrůznějších bojištích světa, zapomenutí hrdinové, za jejichž hrdinství jsme museli po letech tvrdě zaplatit přesně v duchu rčení, že i válka není nic jiného než obyčejný kšeft.

TV Nova, Na vlastní oči, 7. 5. 2002