8. květen - Den Osvobození

8. květen 1945, den osvobození nebo den německé porážky - tato otázka dělí německou diskusi, současnou i historickou, v roce 2005 i v předchozích letech. Pro PDS je 8. květen 1945 historickým dnem osvobození od nejnelidštějšího a nejbarbarštějšího systém světových dějin, německého fašismu.

Lidé byli osvobozeni z věznic, káznic a vyhlazovacích táborů, lidé byli osvobozeni do hrůz válečného ničení, občané i občanky byli osvobozeni od politického pronásledování a zastrašování, osvobozen byl svět, Evropa i Německo. 8. květen 1945 byl novým začátkem pro demokracii, humanismus, kulturu i svobodný duch. Nebylo možné nic mezi osvobozením a porážkou. Německo muselo být vojensky poraženo protihitlerovskou koalicí. Domácí odpor neměl dostatek sil k vítězství.

V Německu prožíval jednotliví lidé 8. květen 1945 velmi rozdílně. Naděje i obavy, utrpení i konec utrpení, útěk a nový začátek, zničení a zabíjení, všechno to mnohokrát zažívali lidé v Německu. Válka, která vyšle z Berlína, zážitky nekončících hrůz, to se vrátilo do výchozího bodu. Působilo to utrpení především civilnímu obyvatelstvu.

Kdo mluví o r. 1945, nesmí mlčet o r. 1933. Je trvalou zásluhou konzervativního spolkového prezidenta Richarda v. Weiszäckera, že tuto moudrou pravdu vyřkl v r. 1985, 40 let po osvobození. Předtím to byla převážně politika levice, kdo vystupoval proti německému historickému revizionismu. Bezpříkladné byly zločiny německého fašismu - průmyslové masové vraždění evropských Židů, Romů a Sintů, vraždění na obsazených územích, likvidace politických protivníků, lidí, jejichž život považovali fašisti za bezcenný, nebo kteří se nechtěli podrobit nelidským fašistickým pravidlům.

PDS vzpomíná všech obětí a všech, kdo se postavili na odpor, všech, kdo dezertovali z wehrmachtu nebo se protivili nacistické státní moci. Demokratičtí socialisté a socialistky se staví proti rozdělování a oddělování obětí i proti oddělování a rozdělování antihitlerovské koalice na osvoboditele a okupanty. Žádná oběť nesmí být zbytečná a žádný odpor zapomenut.

Situace v naší zemi si zvláště vyžaduje, abychom přemýšleli o chybách, omylech a zanedbáních, jichž se lidé tehdy dopustili - se shovívavostí, jak nám radil Bertolt Brecht. Takové přemýšlení je nutné kvůli obětem i kvůli nám samým. Dějiny se neopakují, ale dějinné chyby, dokonce i ty dramatických rozměrů, se mohou opakovat, odmítáme-li se poučit z dějin. Demokratičtí socialisté a socialistky se ptají dějin, studují výsledky, způsob myšlení i boje. Přemýšlíme o chybách - našeho vlastního politického směru i ostatních.

Je nepřijatelné, že pravicový extrémisté chtějí 8. 5. 2005 pochodovat Brandenburskou branou. Skličuje nás, že nenávist vůči cizincům, rasismus a antisemitismus, podceňování demokracie a parlamentu, nachází stále nebo už zase odezvu u mnoha lidí. „Nacismus z hlav“ to je a zůstává jedním z hlavních úkolů pro demokraty. PDS usiluje o alianci všech demokratů, parlamentních i mimoparlamentních, s konzervativci, sociálními demokraty, liberály a zelenými, s různými sociálními skupinami, s církvemi i antifašistickými iniciativami a organizacemi, aby bylo možno působit proti pravicově extremistickému myšlení i násilným činům. Pravicově extremistické svazy, organizace a strany musí být zatlačeny. Fašismus není názor, fašismus je zločin.

Rozlišování, poznání a rozhodnost mohou pomoci při vypořádávání se s pravicí. Nadřazená německá kultura, nacionální rétorika, sociální demagogie, líčení cizinců a jiných kultur jako nepřátel, to jsou hesla, která slouží pravicovým extrémistům v boji proti demokracii. Německo nepotřebuje žádné silné vůdce, jak to tvrdí NPD a DVU, Německo potřebuje silnou demokracii, životné parlamenty, více sociální spravedlnosti, připravenosti k míru a odzbrojení, Německo potřebuje otevřenost vůči světu.

Také politika levice musí rozlišovat. Demokratičtí socialisté a socialistky říkají ANO Evropě, jiné Evropě. Náš pohled směřuje kupředu, ne zpět k národnímu státu. Protestujeme proti válečné politice presidenta USA a jemu blízkých sil. Náš protest není antiamerikanistický, právě naopak. Demokratičtí socialisté a socialistky nepřebírají ani protest ani hnutí pravicových extremistů. Protest musí rozlišovat. Žádné společné výzvy s pravicovými extremisty, žádné demonstrace, na nichž by se mohli roztahovat, žádný mikrofon pro rasismus a fašismus. Ani na komunální ani na zemské úrovni nehlasuje PDS pro návrhy DVU nebo NPD. Důsledně se stavíme proti těmto pravicově extrémním stranám.

Zamlčování a falšování jsou duchovními sourozenci. Příliš často, příliš dlouho a už zase se znovu mlčí o odpovědnosti německého průmyslu a bank za fašismus, jsou tabuizovány zločiny wehrmachtu, justice a medicíny, správních orgánů i vědy. Trvalo více než 50 let, než se začalo veřejně diskutovat o utrpení nuceně pracujících a než začalo jejich odškodňování. Pro mnohé z nich bylo příliš pozdě, jiní stále zůstávají vyloučeni.

Výstava o zločinech wehrmachtu, památník holokaustu u Brandenburské brány, památník pro Sinty a Romy s takovým nápisem, o jakém si sami rozhodnou, zachování památných míst antifašismu, pomníčku na ulicích a náměstích, kultura vzpomínání plná respektu, to je důležité pro lidi v naší zemi, pro současnost i budoucnost.

Poselství přeživších „Už nikdy válku, už nikdy fašismus!“, jednoduché, jasné a otevřené, se neplní. Válka se vrátila do Evropy, fašismus a pravicový extremismus ohrožují demokracii.

„Už nikdy válku, už nikdy fašismus!“, to musí Evropa na počátku 21. století nově spojit se svými duchovními kořeny, s osvobozením od hitlerovského fašismu, s 8. květnem 1945.

Berlín, 18. dubna 2005

Originál přeložil J. Hudeček, 6. 5. 2005