logo SDS
Dnešní datum: 21. 06. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 679x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 644x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 595x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 540x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 527x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 521x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 502x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 399x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 17
Prům. 17
21 denni
Max. 934
Prům. 455.3

Nyní si čte web : 88 uživ.

01. Knihy

* Plíživý převrat. Globální kapitalismus a smrt demokracie

Vydáno dne 07. 03. 2005 (8144 přečtení)

Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové
(recenze Ing. Stanislav Heczko, Ph.D., březen 2005)
Noreena Hertzová je britská ekonomka, specialistka na investiční bankovnictví a ruskou ekonomiku. V 90. letech pracovala pro Světovou banku v Rusku a na Blízkém východě, nyní působí v Centru pro mezinárodní obchod a management na univerzitě v Cambridgi. Účastnila se protestů proti politice MMF v Praze v září 2000.

V roce 2001 vydává knihu „The Silent Takeover. Global Capitalism and Death of Democracy“, ta pak v roce 2003 vychází česky pod názvem „Plíživý převrat. Globální kapitalismus a smrt demokracie“ v překladu Roberta Bartoše (nakladatelství Dokořán, Praha 2003, ISBN 80-86569-42-2). Publikace vzbudila celosvětový ohlas svým shrnutím znepokojivých změn, k nimž došlo za poslední dvě desetiletí v procesu globalizace. Proto jsem se nedávno rozhodl tuto knihu konečně přečíst a nelitoval jsem toho. Dozvěděl jsem se toho mnoho zajímavého, a to jak z ekonomické oblasti, tak z oblasti politické. Kniha sice není programově zaměřena proti kapitalismu či nadnárodním korporacím, její autorka se ovšem naléhavě snaží upozornit na základní paradox, který tkví v jádru současného kapitalismu laissez - faire: kapitalismus tím, že redukuje stát na minimum a staví do popředí korporace, zároveň zpochybňuje svou legitimitu (str. 21).

Plíživý převrat a jeho důsledky

Podle Noreeny Hertzové dnes již padly mýty, které ve studené válce posilovaly pozici západního světa. Ukázalo se totiž, že bohatství nestéká dolů jako po fontáně, že růst má své meze a že společnost založená na volném trhu je nejen nedokonalá, ale i nespravedlivá (str. 13). Např. 13,7% Američanů žije v chudobě (týká se to i zaměstnaných Američanů) a 45 miliónů Američanů nemá zdravotní pojištění. Na druhé straně 40% majetku je v USA v rukou 1% obyvatelstva. Nárůst příjmové diferenciace vede k vyšší kriminalitě a růstu úmrtnosti na následky některých velmi závažných onemocnění. Obří korporace přebírají role státu, byznysmeni jsou mocnější než politici, obchodní zájmy jsou alfou a omegou veškerého dění. Došlo k redukci úlohy vlády na zajišťování veřejných služeb, infrastruktury a ochranu světového systému volného obchodu (str. 18). Politika se dostala do područí megakorporací a hrozí zánik společenské smlouvy mezi státem a občanem, která tvoří jádro demokratické společnosti (str. 21 – 22). Systém je prohnilý, vládne v něm korupce a demokracie slábne (viz dále).

To, že moc přešla do rukou korporací, je výsledkem „Plíživého převratu“, jehož počátek je spojen se jmény M. Tchatcherové a R. Reagana, kteří „obrátili kapitalismus na novou víru“. Západ se „jejich zásluhou“ odvrátil od neoklasického liberalismu keynesiánské ekonomie a přijal neoliberální experiment Nové pravice, kdy stát má v první řadě zajišťovat vymahatelnost práva, stabilitu měny a vytvářet vhodné podnikatelské prostředí (str. 31). Stát nemá v tomto kontextu pak garantovat veřejné blaho, jen zmírňovat nejhorší lidské utrpení. Byl zavržen pojem relativní chudoby a hranice chudoby se měla nadále definovat podle absolutních standardů potřeb. Velká Británie v duchu monetarismu zrušila po roce 1979 regulaci cen, dividend a devizové kontroly, provedla privatizaci státních podniků (britská vláda utržila v rozmezí let 1979 - 1997 za privatizaci 67 mld. liber) a odstranila omezení půjček. USA přijaly ekonomii strany nabídky a po roce 1981 provedly deregulaci cen ropy, uvolnily dohled nad železniční dopravou, televizním vysíláním, naftařským a plynárenským průmyslem, přitvrdily podmínky pro poskytnutí sociálních dávek a snížily daně.

To vše se pak rozšířilo po celém světě (str. 35). Nejdříve v bývalých britských koloniích (Austrálie, Kanada, Nový Zéland), pak v Latinské Americe (Chile, Argentina, Mexiko) a posléze i v Západní Evropě. Liberalizace se prosadila také ve Východní Evropě, v Indii i v Africe (Zambie, Nigérie, Jihoafrická republika). Prosadilo se omezení rozvojové pomoci a naopak došlo k nárůstu přímých zahraničních investic do rozvojových zemí (přímé zahraniční investice převýšily rozvojovou pomoc v roce 1992). Rozvojové projekty navíc začaly být vázány na rozvoj soukromého sektoru. Začátkem 90. let se neoliberální kapitalismus stal dominantní světovou ideologií. Asie na neoliberální kapitalismus přistoupila až po finanční krizi v polovině 90. let.

Vlády se dostaly pod tlak korporací zejména v oblasti daňové. Nadnárodní korporace si mohou vybírat, kolik na daních zaplatí a kde je budou platit. To mimo jiné brzdí harmonizaci daní v rámci Evropské unie (str. 67), hlavně však podlamuje schopnost vlád zajistit žádoucí financování veřejného sektoru (str. 69). Korporace svou činnost přesouvají do zemí s nižší daňovou zátěží, na druhé straně však požadují od státu dotace (v USA se ročně odpustí korporacím 75 mld. dolarů na daních). Zájmy korporací diktují rovněž zahraniční politiku USA (str. 90). Např. hospodářské sankce se uvalují podle toho, zda budou či nebudou postiženy zájmy korporací (sankce se uplatňují vůči Barmě, vůči Číně však již ne).

Obchodním zájmům ustupují i lidská práva. USA podporují liberální přístup k lidským právům jen potud, pokud je to spojeno s rozvojem tržní ekonomiky (str. 95). Vládu USA zajímá hlavně vláda zákona, ochrana soukromého sektoru, rozvoj tržní ekonomiky, ne už tolik participativnost, aktivní občanská společnost a regulérní volby. Často si tak pleteme demokracii s kapitalismem. I ve studené válce nešlo tedy o šíření demokracie, ale systému založeného na potřebách soukromého kapitálu včetně ochrany soukromého vlastnictví a volného přístupu k trhům. Schopnost vlád bránit své občany oslabují v současné době i četná rozhodnutí Světové obchodní organizace - WTO. Ve WTO je malý vliv rozvojových zemí, ale velký vliv korporací (str. 100). I díky tomu vlády dnes nevytvářejí lepší svět pro lidi, ale lepší prostředí pro byznys - v klamné víře, že jedno doplňuje druhé (str. 104). Pokud vlády vyhodnocují obchod, hospodářské sankce a lidská práva podle ekonomických měřítek a politiku řídí byznys a trhy, pak se ignoruje základní pravidlo demokracie - že politika má dělat to, co chtějí občané .

Politika na prodej a šance protestu

Dnešní politika je podle Noreeny Hertzové drahá, obchodnická a kapitálově náročná (str. 109). Politické strany nabízejí v podstatě stejné řešení - systém založený na laissez - faire ekonomice, kultuře konzumu, moci kapitálu a volném trhu. Třetí příchod Ježíše Krista je pravděpodobnější než realizace Třetí cesty. Politické strany se proto liší nanejvýš marketingovou strategií. A to je astronomicky nákladné. Proto nestačí členské příspěvky, fondy různých sdružení, osobní dary či finance ze státního rozpočtu. Politické strany jsou nuceny se obracet na soukromý sektor. V USA jsou tak politici korumpováni sponzorskými dary na příležitostní výdaje stranických kanceláři – tzv. soft money. V roce 1992 jejich výše činila 86 mld. USD a v roce 1996 již 260 mld. USD. V Evropě pak bují tajné fondy a tajné dohody firem a politických stran. V Itálii bylo počátkem 90. let vyšetřováno až 40% poslanců pro podezření z korupce (str. 116). Za své peníze si korporace kupují vliv a přímluvu (např. si kupují ochranu tabákového průmyslu či možnost financovat informační superdálnici).

Korporace tak z pozice síly předepisují politikům, co směji dělat a co nikoliv. Proto se lidé logicky obracejí zády k tradiční politice (str. 122). Klesá účast ve volbách i počet členů politických stran. Převládá pocit, že politici jsou neschopní, nedůležití a nepoctiví. Voliči přestávají být věrni svým politickým stranám a mnozí se přestávají zajímat o politiku vůbec. V důsledku toho strany hledají pomoc u mediálních konzultantů (str. 125). To však nepomáhá, lidé přestávají věřit vládám a obracejí se proti korporacím přímo. Roste zájem o členství v občanských sdruženích a sílí kontrola korporací pomocí nátlaku spotřebitele (str. 132). Jde v první řadě o tzv. politické nákupy a spotřebitelské bojkoty v rámci náboženství konzumerismu s etickou orientací. Politický konzumerismus chce nadnárodní korporace dotlačit k zodpovědnosti za to, co způsobují. Uvědomělí spotřebitelé tak bojkotují firmy, kde např. pracují děti či kde jsou nevyhovující pracovní podmínky.

Investoři a investiční společnosti zase praktikují akcionářský aktivismus. Etické fondy realizují jen etické investice - neinvestují do společností vyrábějících zbraně, tabákové výrobky, jadernou energii či provádějících pokusy na zvířatech nebo působících v zemích s represivním režimem. Angažovaní akcionáři také nakupují akcie společností, aby mohli v nich prosazovat sociálně citlivé záležitosti (str. 144). Spotřebitelský bojkot a tlak angažovaných akcionářů nutí nadnárodní společnosti jednat vůči společnosti odpovědně (str. 148). Jejich vliv ovšem závisí na kvalitě získaných informací. A zde vzniká nejeden problém. Díky koncentraci vlastnictví moc v mediální sféře získalo deset „globálních hráčů“, což ohrožuje nezávislost tisku (str. 158 – 159). Stírá se rovněž hranice mezi nezávislým výzkumem a zájmy korporací. Korporace totiž financují univerzitní centra, expertní týmy (think tanks), veřejné prospěšné organizace a dokonce i spotřebitelské organizace (str. 164).

Na pomoc při získávání a sdělování informací přichází ovšem internet (str. 166). Vznikají opoziční stránky (namířené proti korporacím), konferenční stránky (newsgroups), stránky věnované bojkotům či společensky odpovědné stránky, portály a diskusní fóra (str. 170). Šiří se protest formu stížností či soudních pří. Netradiční formy protestu se stávají náhradou tradičních forem politického jednání. Jejich efektivnost se opírá o mechanismus tržních sil. Státy se na deregulované scéně stávají spíše diváky než herci. Spotřebitelský protest nutí vlády hrát aktivnější roli (poskytovat informace, vyžadovat po komerční sféře větší transparentnost a zodpovědnost), do toho se jim však moc nechce (str. 176).

Další změnou v politické oblasti je nárůst angažovanosti legend průmyslového a finančního světa (George Soros, Bill Gates, Ted Turner, skupina „Podnikatelé za jasné perspektivy“ a další). Vzniká třída nevolených politiků, vyslanců a obhájců. Zažíváme zlatý věk filantropie (str. 181). Harvard Business School nabízí kurz strategické filantropie a většina high tech firem má poradce pro filantropii. Dnešní extrémně bohatí filantropové se výrazně orientují na politickou sféru a chtějí být svědomím národa. V chudých zemích 3. světa (např. v Nigérií) korporace přebírají břemena státu (str. 195 - 196). Ve vyspělých zemích podporují zejména školství (vybavení škol, alternativní školy), zdravotnictví (boj s drogovou závislostí či s rakovinou plic) a další úseky sociální sféry (boj s kriminalitou, pomoc seniorům s otopem). Některé americké korporace (společnost BP, Dupont, Alcan, Shell, Pechiney) se zavázaly uvést v život Kjotský protokol (prodej interních kreditů znečištění), i když vláda USA ho neratifikovala (str. 204 - 205).

Zkrátka politika vstoupila do byznysu a do politiky vstoupil konzumerismus. Politici se chovají jako byznysmeni a korporace jednají jako politici (str. 206). Spotřebitelé hlasují peněženkami a voliči obcházejí volební urny velkým obloukem (str. 207). Jestli směs konzumní politiky a politické moci korporací umožní uspokojivé řešení problémů současnosti, zůstává otevřenou otázkou. Zvlášť závažná je otázka, kdo ohlídá korporace. Zda stát obstojí ve funkci regulátora poslední instance, když budou korporace jeho partnery. Svou sociální zodpovědnost (např. v podobě zavedení kodexu chování, provádění auditu ekologické a sociální politiky) korporace budovaly v době bezprecedentního ekonomického růstu. V době hospodářského útlumu může být všechno jinak. Po asijské finanční krizi např. v Japonsku zmizel systém celoživotního zaměstnání (str. 216).

Mnoho lidí proto nedůvěřuje ani státu, ani byznysu. Východisko potom vidí v protestním hnutí - v demonstracích, ve veřejných kampaních či v přímé akci (str. 222). Akce v Seatllu (1999) a v Praze (2000) ukázaly, že protest začal být akceptován jako přijatelná forma společenského projevu. Dnešní protesty vycházejí z předpokladu, že volby přestaly mít smysl. Deficit demokracie totiž již přerostl v demokratické vakuum. Protesty ovšem nejsou schopny sloučit účinné prostředky s demokratickými cíli - mimo jiné hrozí, že hlučná menšina převálcuje tichou většinu. Nicméně tyto protesty mohou působit jako katalyzátor reforem a položit tak základy nového druhu státu (str. 228). Počátkem 20. století se tak stalo v USA (reformní hnutí amerického progresivismu) a v 60. letech 20. století pak v Západní Evropě (kdy se jednalo o problémy životního prostředí). Politici se tehdy uvědomili, že občané již nebudou jen tak bezmyšlenkovitě hlasovat pro zaběhlé stranické programy a nezbylo jim než reagovat (str. 230).

Jestli skutečně nastartují současné protesty reformu politického života 21. století, to se teprve ukáže. Zatím převažuje u politiků rétorika nad konkrétními činy. Nebyly např. vytvořena ani Světová ekologická organizace, ani Světová etická organizace jako protiváhy vlivu Světové obchodní organizace - WTO (str. 235). Pokud se vlády nepoučí a nepodpoří požadované reformy, pak podle Noreeny Hertzové budeme žít ve světě, jemuž vládnou korporace, nad zákonem stojí trhy a svobodné volby jsou věcí minulosti (str. 236). Bude to znamenat také konec samotných politických struktur a politickou scénu ovládne protest. Zda se tak opravdu stane, závisí rovněž na aktivitě občanů (jako spotřebitelů a aktivistů). Jde tedy o hodně a týká se to podle mne rovněž nás v České republice.



[Akt. známka (jako ve škole): 1,36 / Počet hlasů: 11] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Noreena Hertzová | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
185 (185 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
155 (155 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
125 (125 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
116 (116 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
106 (106 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
132 (132 hl.)
Prohnilý humanismus !!
105 (105 hl.)

Celkem hlasovalo: 924


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.