Marxův Kapitál je mrtvý, jeho analýza rozhodně ne

Přitom podle autora Karla Marxe měla být kniha ranou, která „smete dosavadní představy o vývoji vztahu mezi prací a kapitálem.“ Kniha byla pro většinu těch, komu byla určená, prostě nesrozumitelná. Bylo potřeba několika desetiletí a mnoha apologetů a vykladačů, než Kapitál rozvinul svou sílu.

Ale pak ovlivnil chod světa a osudy miliónů lidí po celé zeměkouli. Bohužel, bylo to ovlivňování převážně v tragickém slova smyslu, přesto, že Kapitál byl věrnými stoupenci považován za zlatý klíček k rajské budoucnosti lidstva, kdy se naplní ideály komunismu. „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.“

„Můžeme soucítit s Marxem pro jeho nuzné živoření v exilu. Můžeme více či méně vlídně pochybovat o jeho teoretické práci či snad s ní i částečně souhlasit. Za zavrženíhodné činy prováděné v jeho jménu jej však můžeme jenom nenávidět,“ napsal Marxův životopisec Frank E. Manuel ve spisku Rekviem za Karla Marxe.

Ať tak či onak, Marx své dílo tvořil v první polovině devatenáctého století. Jeho „laboratoří“ byla Anglie. Země plná dýmajících komínů a zoufale chudých dělníků. Krize let 1828/30 či 1845/49 ho dovedly k přesvědčení, že kapitalismus požírá sám sebe. Kapitál se v devatenáctém století nikdy nestal biblí „proletariátu“, jen okrajově a zprostředkovaně ovlivňoval dělnické hnutí. Teprve po revoluci v Rusku zapustil kořeny a začal nést plody. Vzniklo tak ohnisko, pro někoho ráj, pro někoho očistec či peklo, ze kterého se požár šířil do celého světa.

Dnes, kdy se už podobizny Marxe, Engelse, Lenina a Stalina neobjevují ani na tribunách zemí, které se považují nebo jsou považovány za komunistické, je snadné tvrdit, že Kapitál je mrtvý stejně jako jeho autor.

Marx je však dodnes přednášen i na západních univerzitách. Je považován za analytika své doby. A přesto dokázal dohlédnout za její okraj. Například jeho popis procesu, který dnes označujeme pojmem „globalizace hospodářství“, který je ovšem obsažen v Komunistickém manifestu, je dodnes platný a z mnoha hledisek i mimořádně přesný. To platí rovněž o řadě jiných jeho tezí.

Marx věřil, že pomůže změnit svět. Ze spisku o Ludwigu Feuerbachovi pochází tvrzení: „Filozofové svět až dosud jen interpretovali. Nyní jde o to, aby jej změnili.“

Svět se od Marxových dob změnil. Pravda, ne ve smyslu, který měl autor Kapitálu na mysli. K oblíbeným otázkám stoupenců Marxe patří: „Jaké poznatky by Marx odvodil a zevšeobecnil, kdyby měl možnost prožít dobu od zveřejnění prvního dílu Kapitálu až po naše časy?“ Spekulace. Svět nezměnily revoluce ani diktatura proletariátu. Ty mohly jen pozastavit, poopravit. Svět měnila a mění dynamika národů, technika, věda.

Marx psal o odcizení vyvolaném pracovním procesem. A dnes se odcizení opět šíří. Nikoli v pracovním procesu, ale z velké části z toho, že „globalizace“, obrovský světový trh bez hranic, ona „nákupní třída koncernů“ či „globální vesnice“ (McLuhan), vytláčí lidi na okraj. Že blahobyt je krajně nespravedlivě rozdělený. Že jedinou jistotou je trvalá nejistota.

Nepřekvapuje proto, že Marxovy myšlenky ovlivňují stále ještě mnoho lidí, kteří vývoj sledují s nepochopením a zlobou. Zejména odpůrci globalizace na svých shromážděních a ve svých pamfletech mnohdy nevědomky používají marxistickou frazeologii. I to dokazuje, že nejde o úplně mrtvou matérii.

Kapitál vznikal v době, kdy se glóbus teprve začal pokrývat sítí železnic a telegraf uvolnil síly obchodu stejně jako parníky na mořích. Svět se stále smrskává. Vracejí se do něj témata vztahu práce a kapitálu, dřiny dětí či hořké bídy.

Snad by bylo vhodné obrátit onen Marxův vývod o filozofech a říci: „Svět se dostatečně změnil. Je na čase, aby byl nově interpretován.“

Hospodářské noviny, 12. 9. 2005; Petr Němec