Nájezd na sociální stát přichází v době, kdy to stav našich veřejných financí nevyžaduje.
Evropský sociální stát byl v poválečném soutěžení s USA úspěšnější, protože k tržní motivaci přidal i sociální soudržnost.
Jeho současná podoba je však ohrožena. Jednak globalizací – zejména dominancí nadnárodních společností – jednak liberalizací a rozevíráním nůžek mezi bohatstvím a chudobou. A také rostoucími civilizačními náklady zejména na vědu a vzdělávání, na stárnutí a zdraví obyvatel, na životní prostředí.
Bezohledný kapitál
Globalizaci však lze postupně regulovat. Sociální stát Evropské unie může k úhradě nových nákladů vytvářet nové zdroje přechodem ke znalostní společnosti.
To by u nás vyžadovalo současnou míru výdajů na vědu a vzdělávání zdvojnásobit a poptávku po kvalifikované práci zvyšovat politikou drahé práce.
Takovou modernizací si sociální stát může osvojit nový typ konkurenceschopnosti místo dosavadní konkurence levnou prací. Jinými slovy byl by pak už založen nejen na tržní motivaci a sociální soudržnosti, ale i na znalostech, hlavním motoru modernizace.
A mohl by ochránit sociální jistoty rozvojem a pružným přizpůsobováním znalostí, stejně jako zajistit udržitelný rozvoj vtělováním znalostí do výrobků a služeb namísto zvyšováním jejich množství.
Pro kapitál a pravicové politiky, jednostranně hájící jeho zájmy, je však uvedené objektivní zvyšování nákladů jen záminkou k útoku na sociální stát, na jeho potržnění a privatizaci, přestože je to pro obyvatele ještě nákladnější a pro chudší z nich dokonce nedostupnější, byť pro kapitál lukrativnější.
Komu slouží dividendy
Cestou k tomu u nás má být další oklešťování našich skromných veřejných výdajů na sociální a zdravotní služby, jejichž míra činí jen pětinu hrubého domácího produktu; zatímco v patnáctce vyspělých zemí EU o polovinu víc. A navíc se uvažuje i o zavedení poplatků za návštěvu lékaře či za recept. A výhledově i o školném.
Tento tlak je posilován i snižováním příjmů těchto služeb, dalším snižováním naší nízké míry souhrnného zdanění – o šestinu nižší než v patnáctce, kde činí 40% HDP. V tom je zahrnut i požadavek na další snižování zdanění zisku, přestože málo přispívá k rozšiřování společenských zdrojů investicemi, ale mnohem víc napomáhá zvyšování dividend – jen za posledních pět let tím byl u nás zvýšen roční odliv dividend do zahraničí o 50 miliard korun – na téměř 3 procenta HDP.
Tohle že je reforma?
A tento nájezd je vydáván za reformu veřejných financí za situace, kdy to jejich současný stav nevyžaduje – jejich zadluženost 30% HDP je na polovině úrovně přípustné podle pravidel EU, patří v ní k nejnižším a již tři roky se nezvyšuje.
Vyhrotily se dvě nesmiřitelné alternativy – znalostní modernizace sociálního státu nebo privatizační útok na něj.
Ta první již není pouhým přáním, ale Skandinávie je nejen v sociálním rozvoji a jistotách, ale i v růstu konkurenceschopnosti a nadto i v hospodaření veřejných rozpočtů již půldruhé dekády úspěšnější nejen než ostatní země EU, ale i než USA.
Vysoká souhrnná míra zdanění, kolem 50% HDP, si svými investicemi do znalostí na sebe vydělá. A to i v podmínkách dosud neregulované globalizace. Tuto cestu má v programu opakovaně i Evropská socialistická strana (Nová sociální Evropa na kongresu v prosinci 2006). Není to dogma číslíček, ale cesta úspěšného hledání.
Smířit oheň s olejem
Druhé variantě čelí hlavní vyspělé země EU zatím jen pasivně, zadržují ji i za cenu vývojové dráhy blízké ekonomické a sociální stagnaci.
Dočasný úspěch na této druhé cestě mají některé nové členské země jen za cenu extrémně nízkých mezd, daní a kursů svých měn, ale jak dlouho jim toto podbízení na úkor životní úrovně i masivního odlivu dividend do zahraničí může vydržet? A jak dlouho vyspělé země EU budou svou pomocí financovat toto daňové podbízení proti sobě?
Před snahou smířit oheň s olejem, ustupovat antireformnímu útoku na sociální stát a jen tento nájezd zmírňovat do tak zvaně sociálně únosných rozměrů, varují zkušenosti Británie. Dočasný hospodářský růst bez růstu produktivity vede ke ztrátě konkurenceschopnosti a udržitelnosti.
Proč k nájezdu na sociální stát nastupuje naše současná vláda, když je to nevýhodné pro obyvatele, podniky i veřejné rozpočty? A výhodné jen pro ty nahoře?
Autor je místopředsedou hospodářské komise ČSSD
Hospodářské noviny - nazory.ihned.cz, 24. 5. 2007, Miloš Pick
SDS doporučuje:
Nedopusťme demontáž sociálního státu
