V posledních dnech se opět začaly stupňovat útoky vedené některými členy KSČM a pravicovým křídlem KSM zaměřené proti komunistickým publicistům, kteří si i v obtížných podmínkách frontálního útoku světové fašizující ultrapravice zachovali své komunistické (bolševické přesvědčení) a neohroženě, tak jak jim velí svědomí komunisty publikují své články, statě, analýzy a jiné texty v komunistických masmédiích ať tiskových či internetových.

Umístění systému protiraketové obrany ve východní Evropě znamená prakticky vyhlášení války. Představte si jen, jak by reagovaly Spojené státy, kdyby Rusko nebo Čína nebo jiná cizí mocnost jen pomyslelo na umístění protiraketového systému na hranicích USA nebo v jejich blízkosti, o budování takového systému nemluvě. Za takových nepředstavitelných okolností by byla prudká reakce USA nejen skoro jistá, ale také pochopitelná, a to z jednoduchých a jasných důvodů.

O tom, že USA mají enormní zájem vybudovat svoji radarovou základnu jako část systému vlastní národní bezpečnosti se mluví a píše již delší dobu. Najdeme dost argumentů pro i proti. Domnívám se, že v tomto případě, ačkoliv jde o závažnou věc, se dá vystačit i s prostým logickým úsudkem, zdravým rozumem, vlastní životní zkušeností.

Oni byli první: 31. května 1953, dva týdny před povstáním 17. června v NDR, povstali v Plzni dělníci a studenti, aby bojovali proti komunistické diktatuře.

Ano, Václav Klaus má zase trochu průšvih: pražské vydání světové akce Pochod proti hladu zřejmě pochopil jako pochod proti Hradu. Čili proti - jak k podobným jevům rád říkává - hodnotám svobodné společnosti. Sám prý nepovolil tomu nedělnímu marši průchod nádvořími. Údajně pro „globální cíle akce a levicovost organizátorů“.

Vyjádření Francise Wurtze, předsedy frakce Sjednocené evropské levice/Severské zelené levice v Evropském parlamentu (GUE/NGL)

Euroamerická pravice, která „starolevicové, etatistické, protievropské a antiamerické“ Francii dlouho nemohla přijít na jméno, od 6. května, od okamžiku zvolení Nicolase Sarkozyho do Elysejského paláce, nepřestává provolávat: Vive la France! Paříž se náhle stala Mekkou modrých šancí.

Tak měla znít otázka místopředsedy Mladých sociálních demokratů Adama Rykaly v článku "Proč mladí nechtějí volit sociální demokracii" i stejnojmenná odpověď Tomáše Gawrona. Ani jeden z autorů této polemiky si neuvědomil, že mladá generace vyrostla na liberálních idejích, postmoderních kulturních modelech, rozvracejících tabu a zesměšňujících tradiční hodnoty. Ambice mladých lidí se neupírají ani k mezigeneračnímu dialogu, ani k tradicím, ani k uctívání mnoha falešných božstev otců a dědů.