logo SDS
Dnešní datum: 23. 09. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 591x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 475x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 373x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 332x)

Nový web SDS
(11. 02. 2019, 330x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 275x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 28
Prům. 17.8
21 denni
Max. 405
Prům. 359.9

Nyní si čte web : 72 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Pryč se stranou!

Vydáno dne 30. 05. 2007 (6266 přečtení)

Oni byli první: 31. května 1953, dva týdny před povstáním 17. června v NDR, povstali v Plzni dělníci a studenti, aby bojovali proti komunistické diktatuře.

Historie antikomunistického a antisovětského hnutí za svobodu ve Východním bloku, které triumfovalo teprve v r. 1989 nad zhrouceným moskevským systému, začíná v našich učebnicích většinou povstáním ze 17. června 1953 v NDR, jehož 50. výročí se blíží. I když byla tato revolta odvážná - sláva z prvního vzbouření se po Stalinově smrti náleží dělníkům v české Plzni. I jejich protest vzplál na hospodářských nesnázích a rychle přerostl v povstání proti režimu, které zasáhlo i jiná města. Policie a armáda ho nakonec krvavě potlačili.

Stalin byl sotva tři měsíce po smrti, když na západním konci jeho impéria vzplanul odpor proti sovětské nadvládě. 17. června 1953 demonstrovali dělníci ve východním Berlíně a všude v NDR; o tři roky později pak došlo v Polsku ke generální stávce a v Maďarsku k lidovému povstání. Úvod k tomu však udělali Češi. Dělníci v západočeské Plzni byli první, kdo se právě před 50 lety, v posledních květnových dnech roku 1953 postavili diktatuře.

Od převzetí moci KSČ v Praze přitom uplynulo teprve 5 let. Pomocí výhružek, teroru a v neposlední řadě i vlivem Moskvy na sebe strhli komunisté (kteří vyšli z prvních svobodných voleb v Čechách v roce 1946 se 40% hlasů a na Slovensku se 30%) vládu a 7. června 1948 vytlačili z úřadu také prvního poválečného presidenta Československa Edvarda Beneše. Komunistický režim teroru brzo ovládl celou zemi a státní policie si vytvořila stát ve státu. Členové jiných politických stran byli vyřazeni, pronásledováni, zavíráni, mnozí dokonce zavražděni. Benešův následovník, komunistický vůdce Klement Gottwald se nezastavil ani před svým nejbližším souputníkem Rudolfem Slánským, obhájcem „národní cesty ke komunismu“. Na pokyn z  Moskvy ho nechal - usvědčeného z „trockismu-titoismu“ v prosinci 1952 popravit.

Slánského myšlenky zavrhl už IX. sjezd KSČ v roce 1949, který se rozhodl úplně opustit tradiční lehký průmysl (textil, sklo atd.), díky němuž zaujímala předválečná ČSR 10. místo mezi všemi průmyslovými státy světa, a místo toho budovat těžký průmysl a vsadit především na zbrojení. Tato nová orientace však vedla v krátké době k bezpříkladnému ekonomickému úpadku, dokonce k pravidelnému hroucení hospodářského života a k rostoucímu chudnutí obyvatelstva. To pocítilo velmi citelně právě dělnictvo a bylo stále nespokojenější. Ani Gottwaldova smrt (dodnes ne zcela objasněná) 14. března 1953 po návratu z Moskvy, kde se vůdce KSČ zúčastnil Stalinova pohřbu, neotevírala nové perspektivy.

Jsou trhány rudé prapory a osvobozováni vězňové

Gottwaldovi nástupci, konfrontováni s tísnivým nedostatkem potravin (zemědělství se právě kolektivizovalo), s inflací 28% a s rostoucím odpíráním pracovat, si nevěděli rady jinak než provést drastickou měnovou reformu, která 31. května 1953 znehodnotila hotové peníze v poměru 50:1 (výplaty, důchody a úspory 5:1). Tyto ztráty byly ale znásobeny zrušením potravinových lístků a enormním zdražením na nově zavedeném „volném trhu“. Současné zvýšení stanovených pracovních norem o 23% a nový systém odměňování navázaný na vyšší výkony dále přitápěl pod výbušnou náladou mezi dělníky. Ti se navíc viděli i podvedeni: pouhých 36 hodin před oznámením měnové reformy totiž prezident republiky Antonín Zápotocký ještě veřejně ujišťoval, že takový krok vůbec nepřichází v úvahu, protože je koruna „pevná“.

Večer 31. května ve 22 hodin přináší rozhlas tu zprávu poprvé. Bleskově se šíří v halami tradičního plzeňského strojírenského podniku Škoda; 17 000 dělníků noční směny vstupuje spontánně do stávky. Po příchodu ranní směny v 6 hodin se dohodlo táhnout do města. Ještě předtím měli být alarmováni kolegové ze železáren v Ostravě a na Kladně stejně jako v dalších podnicích. A nyní dochází k prvnímu vážnému incidentu: padá výstřel - je krátce po sedmé, popuzený člen závodní stráže se pokusil zastavit rozhořčené dělníky před útokem na zavřenou hlavní bránu továrny. Muž je rozhněvanými dělníky zlynčován, celá stráž je odzbrojena a vrata prolomena. Krátce po deváté hodině se dostává protestní průvod na hlavní plzeňské náměstí.

Protestujícím lidem jde - podobně jako později i demonstrantům ve východním Berlině - především o ekonomické cíle. Ale hněv se však záhy obrací zcela všeobecně proti pražskému režimu, jakmile co se jeden funkcionář KSČ pokusil rozhněvané lidi okřiknout a nutit k návratu do fabrik. Nedopadl dobře: vzteky soptící masa ho udupává k smrti.

Už se to nedá zastavit. K poledni zaútočí 6 000 dělníků na nádhernou starou radnici, vytahují ven dokumenty a pálí je veřejně na ulici. Otevřeně revoltující dav posílený o téměř 2 000 studentů plzeňské strojnické fakulty ovládne do večera celé město. Lidé staví na příjezdových ulicích barikády, obsazují telefonní a telegrafní ústředny, krajské správy orgánů strany, státu a bezpečnosti a ničí i jejich spisovou agendu; budova Státní bezpečnosti vzplane. Jsou odzbrojeny městská policie i Lidová milice, které nekladly velký odpor, a všechny výsostné znaky režimu, které se dostanou lidem do rukou, jsou veřejné spáleny.

Vedení přebírá dělnický revoluční výbor a s pomocí ukořistěných zbraní zaútočí odpoledne na blízké vězení Bory - druhé největší v Československu. Přes sto politických vězňů je osvobozeno; většině z nich se pak podaří útěk přes hranici do Rakouska a do Spolkové republiky Německo.

Politická hesla, která vyplňují vzduch a pokrývají stěny plzeňských domů, ukazují, jak se mění protest od demonstrace proti špatnému hospodářství k povstání proti režimu: „Žádáme zvýšení platů!“, „Žádáme snížení cen!“, „Pryč s vykořisťováním dělníků!“, „Pryč s rudou buržoazií!“, „Pryč s komunisty!“, „Chceme svobodu!“, „Chceme svobodné volby!“, „Pryč s diktaturou!“, „Chceme svobodné Československo!“, „Pryč se stranou!“, „Pryč s vládou!“, „Pryč s katy národa!“, „Smrt lidem od bezpečnosti!“, „Vrazi!“, „Upalte je zaživa!“, „Fašisti, esesáci, gestapáci!“, „Smrt zločincům!“

Rudé prapory jsou trhány, stranické legitimace páleny. Nenávist mas se soustřeďuje především na Státní bezpečnost a její konfidenty - zbity jsou tucty tajných policistů, samosoudnictví si žádá oběti na životech. Z arzenálu již dobytého vězení jsou dovlečeny další pušky. Místní protest hrozí rozhořet se v národní pochodeň.

Vláda v Praze propadá panice. Stávkují už i dělníci na Kladně a v Ostravě. Je rozhodnuto zasáhnout okamžitě násilím. Krátce po 20. hodině se dostávají z Prahy do Plzně dva policejní pluky o síle 8 000 mužů, posílené armádní jednotkou s 2 500 vojáky a 80 tanky. Jenže dělníci se brání: pokouší se lahvemi s benzínem zapalovat tanky, a i když jsou vyzbrojeni jen bídně, daří se rebelům zcela zničit devět tanků a dalších 20 podpálit. Dochází k opravdové pouliční bitvě, z mnoha domů, domovních vchodů a střech práskají výstřely. Pár policistů a vojáků umírá, ale je zabito i 40 povstalců. Teprve ke druhé hodině ráno se pražským oddílům daří vytlačit dělníky že středu města; o den později, dopoledne 2. června, se kapitulují i poslední, kteří se stáhli do výrobních prostor Škodovky.

Následuje vlna masového zatýkání, které padá za oběť 650 lidí, údajný vůdce je popraven na podzim 1954. Mnohem mírněji dopadá odveta v Ostravě a na Kladně, protože většina tamějších dělníků - bylo to dohromady přes 50 000 lidí - se při svém povstání omezila na podnikové areály a nepochodovala do města.

Věc měla ještě krvavou dohru: v jednom z řady trestních táborů v uranových dolech Jáchymově (Sankt Joachimsthal) se dozvěděla o plzeňském povstání v ranních hodinách 2. června skupina dvaceti vězňů. V domnění, že nadešla hodina svobody, napadli své strážce, tři z nich zabili, vyloupili sklad zbraní a prchali se 14 nabitými samopaly směrem k hranici. Než jí ale mohli dosáhnout, byli dodopadeni pátracím oddílem a došlo k mnohahodinové přestřelce mezi zabarikádovanými uprchlíky a ve volném terénu operujícími tajnými policisty. Zemřelo 7 policistů a 9 vězňů; zbylým jedenácti se útěk podařil.

Přes drakonickou reakci režimu se chopilo stávky a demonstrace dalších 19 velkých podniků v Čechách a na Moravě (jen na Slovensku zůstalo vše v klidu): podniky těžkého strojírenství ČKD v Praze (Českomoravská Kolben-Daněk) a ČKD v Blansku, západně od Brna, železárny a hutě v Třinci a v Bohumíně, nedaleko od ostravského uhelného revíru, kde se stávkovalo také v hutích v Karviné (blízko polských hranic). Kromě toho to byla automobilka a zbrojovka ve Strakonicích v jižních Čechách, zbrojařský velkopodnik v Brně, chemická a muniční továrna v Pardubicích, automobilky Škoda v Mladé Boleslavi, obrovské hutě NHKD ve Vítkovicích u Ostravy, komplex výroby leteckých motorů v Jinonicích u Prahy, výroba strojů v Hradci Králové a v Olomouci, továrna Tatra v Kopřivnici a vagónka ve Studénce, obě východní Morava, továrna na výrobu pneumatik v Otrokovicích u Zlína, Stalinovy závody - chemický kombinát - se sídlem v Záluží u Mostu a v Horním Litvínově, nakonec i strojírny v Jablonci nad Nisou.

Všude pokračovaly stávky a demonstrace ještě skoro týden, až do noci z 5. na 6. června. Celkově stávkovalo v celých Čechách a na Moravě přibližně 360 000 dělníků. Počet těch, kteří ve městech navíc vyšli i do ulic, byl nižší; bylo to asi čtvrt miliónu. Bylo to povstání, které otřáslo celým státem a které vyvolalo v pražském ústředí moci hlubokou krizi - vůbec první od komunistického převzetí moci.

Pravá tvář „sociálního demokratismu“

Vedení strany určitě poznalo, že „nepřátelsky vůči státu“ nejednali jen dělníci, nýbrž že při demonstracích spolupochodovali i členové KSČ. Straničtí tajemníci konstatovali se zděšením na konferenci 10. června, že „ve velkých závodech stáli komunisté na špičce protistátních akcí a Lidová milice proti nim odmítla zakročit“.

Prezident republiky Antonín Zápotocký dal najevo svou nevoli, současně však stranické soudruhy omlouval jako svedené nepřítelem: nepokoje měly být dílem „imperialistických agentů“. Vyhlásil politiku tvrdé ruky a se souhlasem odborové centrály bylo rozhodnuto rozhodně pronásledovat vůdce i lidi v pozadí. Navíc ministr obrany 14. srpna (tedy dva a půl měsíce po bouřlivých událostech) přísně rozhodl, že každé budoucí povstání nebo odpor proti státní moci bude okamžitě potlačen nasazením armády.

Plzeň se ale považovala za tradiční baštu české sociální demokracie, a skutečně velká část stávkujících se hlásila k této straně, která byla pět let před tím oficiálně zlikvidována straně (byla nuceně sjednocena s komunisty podobně jako v NDR). Pro KSČ tedy dostatečný důvod, aby proti sociálním demokratům  postupovala ještě tvrději. Okresní sekretariáty dostaly nařízeno, aby „důsledně odhalovaly pravou tvář reakce, především sociálního demokratismu“. Rovněž ve svých Tezích o hospodářsko-politické situaci v ČSR, které byly schváleny vedením strany 2. srpna 1953, se objevuje zjištění, že prý je KSČ „značně oslabena vinou nositelů buržoazní ideologie, především sociálního demokratismu“.

Komunistická strana došla o pár dní později (5. srpna) v jedné rezoluci s konečnou platností k závěru, že „reakce v Plzni používala těch samých hesel, metod a forem boje jako to později 17. června dělala reakce v Berlíně. To prokazuje, že její protistátní vystupování bylo vedeno plány západních imperialistů“. Nic z toho není přirozeně pravda - ze závěrečné zprávy samotné plzeňské Státní bezpečnosti se lze doslova dozvědět, že se při stávce a následném povstání ve městě jednalo o nepřipravené a neplánované akce. Nebyly patrny nejmenší příznaky pro řízení ze zahraničí.

Vzpoura však přece jen nezůstala zcela bez účinku: již 8. června se otřesený režim rozhodl stáhnout všechna nařízení z 31. května (s výjimkou měnové reformy) a vyjít vstříc rozhořčenému obyvatelstvu několika málo hospodářskými ústupky. Potud přineslo povstání také zcela hmatatelný úspěch.

Vlastní historický význam je ovšem jiný. Neboť se zde v přechodu od hospodářsko-sociálního protestu k odporu proti systému, poprvé projevilo klasické schéma všech pozdějších dělnických nepokojů ve východním bloku - od 17. června k nepokojům v Polsku v roce 1976, které nakonec po druhé vlně stávek roku 1980 vedly k založení svobodných odborů Solidarność. Mocenský aparát jednoho ze států východního bloku byl poprvé konfrontován s odporem lidu, s masovými stávkami a demonstracemi. A režim musel pochopit, že ho může zachránit pouze násilí. Avšak dělnický stát, který nechává do dělníků střílet - to byl dokonalý morální bankrot.

Především se ale prokázalo, že se český národ nestal ani po téměř 14 letech diktatury (nejprve obsazení německými nacisty, pak komunistický režim) žádnou „apatickou“ masou, nýbrž že si uchoval sílu k odporu proti zvůli a diktatuře. Osamocené povstání Plzně stojí na počátku dlouhé cesty východoevropských států ke svobodě. A když se dnes ohlédneme zpět, na tu dobu, kterou už našim dětem musíme vysvětlovat obtížně se vší její absurditou, zmatkem a trápením, pak můžeme při pohledu na ony plzeňské dělníky říci: oni byli ti první, oni šli v čele.

Autor je historik a žije v Heidelbergu

Ivan Pfaff

Článek „Weg mit der Partei!“ z Die Zeit ze dne 22. 5. 2003 pro SDS přeložil Milan Neubert


Související články:
(Problémy - stalinismus)

Překonat dědictví stalinismu (26.10.2014)
Oříšek k rozlousknutí (20.08.2009)
Metodologická východiska analýzy prvního historického pokusu o nekapitalistickou společnost - protosocialismu (14.01.2008)
Levicový antikomunismus (05.10.2007)
Nepochopit minulost znamená prohrát budoucnost (18.07.2007)
Antikomunisté a represe padesátých let (03.07.2007)
Co je to „stalinismus“? (03.06.2007)
Několik poznámek k vymezení podstaty stalinismu (03.06.2007)
Československo za stalinismu (1948-1953) (30.05.2007)
Otevřený dopis Raskolnikova Stalinovi (04.02.2007)
Gottwald – padouch nebo hrdina? (26.11.2006)
Krize v „socialistickém táboře“ a jeho rozpad (18.06.2006)
Remont systému (11.06.2006)
Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (09.04.2006)
Hlavní rysy sovětského systému před rokem 1953 (08.04.2006)
Levice nikam nezmizela (27.03.2006)
Politický systém oporou nezákonností (10.03.2006)
Gangréna stalinismu (09.03.2006)
Složitá cesta k pravdě (08.03.2006)
KSČM – doleva za Gottwaldem? (07.03.2006)
Československo na cestě destalinizace (1953–1961) (04.03.2006)
Záznam procesu s Horákovou možná bude národní památkou (04.03.2006)
Rozhodný krok k obraně lidové moci v Polsku (13.12.2005)
K událostem v Maďarsku (24.10.2005)
O nedostatcích stranické práce a opatřeních k likvidaci trockistických a jiných obojetníků (16.10.2005)
Je načase vymanit se z pasti antistalinismu (16.10.2005)
Jak vysvětlujeme omyl (13.10.2005)
O Stalinovi a stalinismu (12.10.2005)
Dezorientace z nostalgie (04.10.2005)
V čem jsou jiní? (20.09.2005)
Zinověvovi druhové před soudem mas (16.08.2005)
Opatření vlády NDR v Berlíně, zavedení kontroly na hranicích západního Berlína (11.08.2005)
Radikální levice a stalinismus jsou neslučitelné (25.06.2005)
Krach provokačních pokusů cizích agentů v Berlíně (16.06.2005)
Povstání v NDR 1953 (16.06.2005)
Spravedlivý rozsudek nad rozvratníky (06.06.2005)
O stalinismu (2) (09.05.2005)
Stalin a my (28.04.2005)
O stalinismu (1) (28.04.2005)
O slušnosti a omluvě (16.02.2005)
K otázce stalinismu (30.01.2005)
Komunismus jako materiální lidské společenství (31.10.2004)
Stalinismus (31.10.2004)
Moje slunce - Stalin (06.07.2004)
Socialismus nebo smrt (22.02.2004)
Nejen Horáková, ale i Kalandra (22.10.2003)
Stalin jako produkt systému nekontrolované moci (12.03.2003)
Stalinův dlouhý stín (23.01.2003)
PDS ke 40. výročí postavení berlínské zdi (02.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Ivan Pfaff | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Die Zeit

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
242 (242 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
233 (233 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
195 (195 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
192 (192 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
367 (367 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
204 (204 hl.)
Prohnilý humanismus !!
151 (151 hl.)

Celkem hlasovalo: 1584


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.