Prohlášení RR RF ke stupňujícím se útokům vedených „z leva“ proti bolševickým publicistům

Ještě neutichl skandální útok některých vlivných členů z vedení KSM proti brněnskému mládežnickému levicovému měsíčníku Zítřek a již zjevně podpíchnutá (kým asi?), tzv. levicová frakce KSČM (soudruzi uskupení kolem časopisu Dialog) zaútočila podle a zákeřně proti význačnému komunistickému publicistovi, který nekompromisně odhaluje ty, kteří i přes svou dnes „ultralevicovou rétoriku“ již v dobách „reálného socialismu“ spojili svůj život s revizionizmem. Dnes se snaží použitím lží a polopravd, vrazit klín mezi pomalu, ale neodvratně se obrozující bolševické hnutí komunistů m-l z Čech, Moravy a Slovenska.

RR RF proto uveřejňuje v plném znění a bez úprav dopis pana Václava Jumra, který zaslal redakci bratrského časopisu RF – tiskovému orgánu slovenských bolševiků - AVANTGARDA.

Vyjádření nejen soudruha Sedláka k tomuto a k dalším útokům vedeného „levým křídlem“ KSČM na komunistické publicisty, uveřejníme v nejbližších dnech na stránkách RF a na internetových stránkách ČRTA ČČ.

RR RF, pátek, 1. června 2007

Vysvětlivka SDS: RR RF = redakční rada Rudé fronty, blízké Komunistické straně Československa - Československé straně práce

V Praze 7. května

Vážení a milí soudruzi na Slovensku,

dostal se mi do rukou výtisk vašeho časopisu Avantgarda (číslo 17, únor 2007). Velice a upřímně si vážím vaší činnosti a existence, vyznavačů Marxova díla není zejména v této přetěžké době dost. Byl jsem navíc příjemně překvapen, že jde o stejně smýšlející komunisty, kteří nesídlí někde v Bratislavě, ale rozvíjejí své aktivity z Povážské Bystrice.

Přesto mě překvapil příspěvek jakéhosi J. Sedláka, který byl v uvedeném výtisku obsažen pod titulkem V Dialogu ... svítá? Především mě šokovala suverenita „autora“ tohoto výplodu, s níž označil Jana Fojtíka za největšího v Čechách žijícího revizionistu. V Dialogu byl nedávno otištěn příspěvek Jana Fojtíka, který přednesl na ideologické konferenci několika pražských OV a KSM. Mám zato, že jste se s textem jeho vystoupení seznámili, a doufám, že jste dospěli k stejnému závěru: Jde o výborný příspěvek. Proč má být Jan Fojtík tak ošklivým revizionistou, mi není vůbec jasné. Zprofanoval se činností za socialismu nebo nečinností za kapitalismu? Osobně se s ním stýkám od r. 1996. Jendu jsem tehdy potkal na oslavě MDŽ, kterou pořádá OV naší strany v Praze 6 (jsem jeho členem od r. 1994), a on mi sdělil, že pro jisté důvody nechodí na oslavy 1. Máje. Přesvědčil jsem jej, že je to zbytečné gesto nesouhlasu s politikou dnešní KSČM, a Jenda se od té doby zúčastňuje, a to nejen prvomájových oslav.

Nejde mi však jen o Jendu Fojtíka. Článek se velice otírá o mou osobu. Nikterak mě to neznepokojilo ani neznepokojuje, po převratu v r. 1989 jsem útrap (vyhazovů ze zaměstnání a dalších útoků) zažil více než pro jeden lidský život, a to jen proto, že jsem nikdy nepřestal být aktivním členem strany (jsem jejím členem od 7. dubna 1952, tedy již 55 let). Na druhé straně existovalo a existuje množství bývalých diplomatů, kteří okamžitě po převratu zahodili flinty do žita a „věnovali“ se jen osobním zájmům. Dva z nich, kupodivu oblíbenci někdejšího ministra Chňoupka, se rychle po více než 11, resp. 16 letech začali o stranu zajímat, když jim z toho kynul významný osobní prospěch. (Ministr Chňoupek si svoje představy o „svých“ lidech po r. 1989 podstatně změnil a projevil se jako daleko lepší komunista než ti dva kdysi protěžovaní, kteří vzali KSČM na milost, když jim z toho kynul finanční prospěch.)

Překvapilo mě však tvrzení o tom, že jsem údajně dostal nějaký Sedlákův rukopis (Cesta zrady) a že jsem na to odpověděl nepřátelstvím vůči němu. Někdo z nás se asi zbláznil, ale já to nejsem. Znám jednoho J. Sedláka, zúčastňuje se aktivit našeho Klubu mezinárodní politiky, ale ten to snad není. Mohl by mi totiž svoje výhrady říci z očí do očí. Horší však je, že vás časopis uveřejnil tak neskutečně škodlivý článek odmítající „revizionistický pacifismus“ zahraniční politiky ČSSR. Měli jsme snad ve jménu socialistické revoluce prosazovat války? Se Sedlákem by bylo možno polemizovat i v dalším, ale jeho bludy nestojí zato.

Vážení a milí soudruzi na Slovensku, opětně opakuji, že si vaší prosté existence a zřejmě nesnadné činnosti vysoce vážím. Nechápu však, proč si při publikaci vašeho časopisu nedáte více práce s ověřováním příspěvků. Stavíte náročnou budovu nové komunistické činnosti. Neměli byste při tom používat cihel vyráběných z bláta a pilin.

Se soudružskými pozdravy

JUDr. Václav Jumr

V DIALOGU… SVÍTÁ?

Opravdu, zdá se, že konečně v časopisu Dialog, otázky, odpovědi, (dále jen Dialog…) začalo svítat. Svítání se zatím prodírá malou škvírečkou, ale rozbřesk se v čísle 226, z ledna 2007, ke čtenářské obci skutečně protlačil. Posuďte se mnou: Redakce, nevíme za jakých okolností, z tohoto čísla zcela vytlačila texty J. Fojtíka, vůbec největšího revizionisty, v Čechách žijícího, který v minulosti ideově Dialog ovládal a při tom vždy svými texty Dialog… téměř zaplevelil. To, samo o sobě, jak říká česká fráze, je dostatečným důvodem k vypálení tři sta šedesáti šesti dělostřeleckých salv, k uctění činů redakce Dialogu…

Kromě toho, soudruh Ing. Z. Novotný, předseda Republikové redakční rady Dialogu…, (dále jen RRR Dialogu…), vystoupil s článkem Zemědělská politika KSČ při budování socializmu, který je také, zdá se, obratem k bolševické politice Dialogu… Mimo to, v Dialogu… č.226 se po sedmnácti letech jeho provozu, konečně vyskytly i dopisy. Jak k těmto radostným změnám došlo?

Na poslední RRR Dialogu… jsme se trochu kritizovali; padla tam i poznámka: „Za dobu sedmnáctileté činnosti Dialogu…, jsme se v něm nesetkali ani s jedním dialogem, ani s jednou otázkou; tím, pochopitelně, jsme v něm nemohli najít ani jednu odpověď“ A teď, představte si, je tam takových článků hned několik. Jaksi jednostranně, ale z plného srdce podporují boj KSM o přežití; vedle toho, s nasazením kritizují postoje a výroky pana Dolejše a pana Ransdorfa.

Po pravdě řečeno, o bolševizmus v těchto příspěvcích nejde; zatím jen kritizují a nedovolávají se rozhodných opatření, která by vedla ke konkrétním činům, zaměřených na likvidaci zcela nežádoucího stavu V KSČM. Osamocen zůstal „Čtenář Dialogu z Prahy 4“, který v závěru svého příspěvku, prohlásil: „Je nezbytné postavit se proti…, dokud je čas. S lidmi, jako je Dolejš, nelze být v jedné straně.“ Ano, správně to uvedl tento čtenář! Ale Dialog… zůstává pozadu za takovým čtenářem! Mlčí, nepodporuje ho, nerozvíjí jeho stanoviska do konkrétních postojů. A to je stále velmi špatné znamení. Vždyť komunistický list, má-li být opravdu komunistický, musí komunisty organizovat. To je zcela nezbytné právě v daných podmínkách, kdy KSČM jako strana (a nejen vedení KSČM), jde vysloveně protikomunistickou cestou – neorganizuje proletariát do akcí, právě pro něho typických.

Ale! Hned na první stránce Dialogu… č.226, má čtenář příležitost se opět řádně roznítit. Tam začíná obsáhlý článek pana JUDr. V. Jumra; jde o jeho diskusní vystoupení na pražské konferenci, pořádané některými složkami KSČM. Proč ho tam redakce Dialogu… vložila? Vždyť dobře ví, že pan Jumr pochází ze samého středu vedení KSČM, že zcela vyhraněně patří k politice KSČM, zaměřené protikomunisticky; že sám pan Jumr, velmi dobře ovládající práci s českým jazykem, vyniká nad ostatními právě tím, že politiku, ve své koncepci deformuje do dějepisu, ze kterého si vybírá jen to, co není podstatné pro ideové a třídní vědomí prostého čtenáře. Tak například. V „Závěru“ svého článku – vystoupení, uvádí pan Jumr mimo jiné: „Svět socializmu… dal všechny své síly, všechen svůj potenciál do zápasu o cíl nejušlechtilejší – o všeobecné a úplné odzbrojení jako jediný a jedinečný předpoklad pro trvalou likvidaci nebezpečí nových válečných požárů…“ O tom, že svět socializmu, řízený revizionizmem, zradil leninskou koncepci ve všech základních ohledech, se pan Jumr ani nezmínil; a zmínit se mohl. Veden jen přátelskými ohledy, jsem v nedávné minulosti vstoupil do podvědomí pana Jumra. V té souvislosti jsem mu dal text Cesta zrady, ve kterém se v dost podstatných podrobnostech zrada revizionizmu specifikuje. Pan Jumr na to odpověděl nepřátelstvím ke mně, to na jedné, nepodstatně straně, a ignorantstvím stanovisek klasiků, na straně druhé, té závažné, neomluvitelné; posuďte se mnou stanoviska klasika z nejzávažnějších; o něm a o míru za panství buržoazie, se v Cestě zrady říká:

= … XX. sjezd KSSS věnoval mnoho pozornosti leninskému míru – v těžkých rozporech s Leninovými stanovisky byla tato zanícená snaha charakterizována jako leninská i když na prvý pohled byla zcela neperspektivní, zcestná, jen glorifikující buržoazii, která ve své zásadní koncepci nenáviděla socialismus a pro jeho porážku byla ochotna přinést jakoukoliv přechodnou oběť…

Zde připomenu jméno Lenina, ten o míru pojednával mnohokrát…; XX. sjezd KSSS se měl kde učit, ale šel proti Leninovi… bál se však vzpoury ortodoxních komunistů a proto je uspával Leninovým jménem; hanebné, posuďte mírovou koncepci XX. sjezd KSSS, zatím s jedním stanoviskem V. I. Lenina:

„Jednou z forem balamucení dělnické třídy je pacifizmus a abstraktní hlásání míru. Za kapitalismu, a zvláště v jeho imperialistickém stadiu, jsou války nevyhnutelné…. Propaganda míru musí být provázena výzvou k revolučním akcím mas, jinak rozsévá iluze, demoralizuje proletariát vštěpováním víry v humánnost buržoazie a dělá z něho hračku v rukou tajné diplomacie… Hluboce chybná je zvláště myšlenka, že je možný tak zvaný demokratický mír bez řady revolucí.“= (V. I. Lenin, Spisy, sv.21, str.158).

Takže, v projevu a později v článku, uveřejněném v Dialogu…, nepraktikoval pan Jumr chybu, ale žhářství; vždyť věděl nebo měl vědět z textu, který jsem mu dal, o válkách, Leninem i praxí imperializmu specifikovaných; ale on zůstal revizionistou i po sedmnácti letech od přirozeného, protože zákonitého pádu revizionizmu. A Dialog…, snad již polepšený Dialog…, pana Jumra, stále revizionisticky „orientovaného“, odhodlaně a srdečně publikuje.

Mimo to, v „Tribuně čtenářů“ Dialogu 226, je dopis historika M. Dosoudila, uvedený pod nadpisem: Útok na Gottwalda je útokem na politiku KSČ a v něm text: „… a Dr. Prokop Drtina, (politik a osobní tajemník prezidenta Beneše 1939-1945 v emigraci v Londýně, hlasatel /Pavel Svatý/ čs.rozhlasu v Londýně, 1945-1948 ministr spravedlnosti, který rehabilitoval kolaboranty s Němci. V únoru 1948 jeden z předních účastníků pokusu a reakční puč – pozn.red.): ‚Myslím, že je opravdovým úspěchem pro náš stát, že v tuto chvíli stojí na místě předsedy naší nejsilnější politické strany muž s tímto reálným smyslem, K.Gottwald.‘“ A jsme zase u pana J.Fojtíka a jeho mnohokrát opakované glorifikace Churchilla, na pozadí J. V. Stalina? Jsou komunisté, kterým Dialog… nedá šanci, ale buržoazní velikány publikuje; pochopitelně, tak je glorifikuje, přímo s nasazením! Podivuhodné!

Poslední poznámečka. Dialog… č.226 začíná pozdravy k novému roku. V této rubrice, na prvém místě, jmenuje N. A. Andrejevovou. Tedy, ona má spojení na Dialog… Jistě i Dialog má spojení na N. A. Andrejevovou. A přece se N. A. Andrejevová, žena výrazné bolševické orientace, mnoho let nedostala na stránky Dialogu…!!! Jak si to vysvětlit?

S nadějí věřím v sílu i účinnost kritiky a zůstávám s pozdravem
„Čest práci!“

J. Sedlák

Avantgarda, únor 2007