Co je to „stalinismus“?

Pojem „stalinismus“ není v odborné literatuře mající charakter kritického marxismu i progresivní levicové orientace chápán jako nějaké synonymum hodnocení života a díla J. V. Stalina jako jednotlivé osobnosti. I když se toto hodnocení s charakteristikou pojmu stalinismus nutně prolíná, jde o něco zásadně jiného. Pomocí pojmu „stalinismus“ byl na různých etapách vývoje společnosti, v různých stranách a zemích postihován systém deformací socialismu a marxismu, který se poprvé v historii vytvořil v sovětském Rusku a později se přenesl i do dalších zemí.

Tento systém po smrti Stalina a odsouzení tzv. politiky kultu osobnosti na XX. sjezdu KSSS sice zmírnil své projevy, zejména kvantitativně, v podstatě však trval dál, do porážky první formy socialismu v SSSR a dalších evropských zemích. Významně ovlivnil rovněž vývoj v mimoevropských zemích hlásících se k socialismu.

Při rozboru dějinných procesů spojených s první formou socialismu je třeba oddělit dlouhodobé zásadní diskuse na téma: „Byl stalinismus jedinou možnou podobou první historické formy socialismu? Mohla se tato forma udržet bez stalinismu?“ od diskuse na téma : „Byl stalinismus deformací socialismu a je třeba se od něj distancovat?“.

V tomto smyslu mohou probíhat diskuse hodnotící integrující úlohu Stalina v sovětské společnosti, spořící se o nutnost právě stalinské formy kolektivizace zemědělství a industrializace SSSR se všemi jejími drastickými momenty a obrovskými ztrátami na životech jako jediné v dané realitě možné formy industrializace a přípravy SSSR na napadení kapitalistickými státy, o správnosti Stalinovy politiky v předvečer druhé světové války a na jejím počátku, před napadením SSSR, o nezbytnosti stalinských forem řízení při vedení druhé světové války, eventuálně i počátků studené války.

V těchto diskusích, zejména odborných, se projevuje nelehký proces hodnocení dějin, ve kterých se často progresivní procesy prosazují velmi nehumánními metodami. V podtextu těchto diskusí je snaha o co nejobjektivnější zhodnocení úlohy J. V. Stalina, ovšem bez nekritického obdivu a snahy popírat historická fakta a lakovat systém spjatý s jeho jménem na růžovo.

Současně však proběhly a probíhají diskuse, které vyjadřují politický a ideově mravní postoj jednotlivých společenských sil vůči stalinismu. Tyto diskuse jednoznačně ukazují, že stalinismus (ve smyslu politiky, ideologie i řízení země) se naprosto odlišoval od Marxova, Engelsova, ale i Leninova pojetí socialismu, úlohy a uspořádání komunistické strany i státu ve společnosti, tříd, vztahů mezi národy uvnitř socialistické země i mezinárodního komunistického hnutí. Tyto diskuse poukazují na škody, které stalinismus přinesl věci budování socialismu v dlouhodobé perspektivě a na podíl, který mělo jeho přetrvávání při zániku první historické formy socialismu.

Obou rovin této diskuse se pochopitelně účastní jak marxisticky orientovaní autoři a politické subjekty, tak další subjekty a osobnosti levicového zaměření, kterým jde o čestné a objektivní vyrovnání se stalinismem, tak autoři a subjekty, které stojí na pozicích urputné obhajoby Stalina i stalinismu. Diskusí se samozřejmě účastní i autoři a subjekty stojící na pozicích buržoasní ideologie, včetně militantního antikomunismu. Z této plurality názorů a postojů přirozeně vzniká určitý chaos pokud jde o informovanost širokých lidových vrstev, které nemají vyhraněné mínění o této otázce a přebírají často i buržoasní a antikomunistické stereotypy, které pojem stalinismus spojují s vyhraněně antihumánními charakteristikami blízkými fašismu a snaží se ve vědomí neinformovaných lidí vytvořit určitou spojnici mezi pojmem stalinismus a socialismem jako takovým.

Z tohoto hlediska je stanovisko, které se třeba pouze z formálních důvodů brání pojmu stalinismus, velmi nebezpečné, protože vlastně potvrzuje širokým vrstvám demokraticky a sociálně cítících občanů, že subjekt, který takovéto stanovisko prosazuje, souhlasí se stalinismem jakožto systémem a je připraven ho znovu prosazovat. Pojem stalinismus se totiž stal, zejména v západní veřejnosti, ale i ve většině bývalých socialistických zemí, všeobecně přijímaným pojmem pro charakteristiku deformací první formy socialismu.

Vraťme se znovu k otázce deformací stalinismu. Historicky nesporná fakta, které už nadobro zůstanou spojeny s osobností J. V. Stalina, jsou následující:

1. Provedení industrializace Ruska na úkor rolnictva, zejména jeho kapitalistických složek, ale i složek maloburžoasie chudého rolnictva, a to drastickými formami, za cenu velkých obětí na životech a porušování lidských a občanských práv.
2. Deformování třídního boje do podoby likvidace příslušníků nepohodlných tříd, ale i řady příslušníků tříd progresivních, včetně dělníků a pokrokové inteligence, včetně mnoha komunistů a občanů hluboce oddaných věci socialismu, formou vykonstruovaných procesů i mimosoudního násilí, permanentních čistek, budování masových táborů nucené práce, v jejichž důsledku mnoho občanů zahynulo a další byli uvrženi do nelidské existence, při hromadném porušování lidských práv.
3. Naprosté vyřazení mechanismů socialistické a vnitrostranické demokracie a kontroly a jejich nahrazení voluntaristickým a subjektivistickým rozhodováním vybraných mocenských elit, včetně nadřazení státně bezpečnostních orgánů nad stranu a orgány socialistického státu,vytvoření kultu osobnosti, který neměl nic společného se socialismem a hrubě deformoval socialistické zřízení.
4. Vytvoření systému nerovnosti ve společnosti, kde v protikladu k nelehké životní situaci příslušníků neprivilegovaných vrstev existovala obrovská privilegia funkcionářů a nomenklaturních kádrů
5. Určující role profesionálního řídícího aparátu na podnicích, ignorování socialistické demokracie a zaměstnaneckého vlastnictví
6. Vytvoření atmosféry všeobecného podezřívání a pronásledování, která se obracela vůči nevinným lidem, včetně oddaných stoupenců budování socialismu.
7. Prohlašování teorie o stálém zostřování třídního boje v socialismu, která byla hrubou deformací marxismu
8. Nekompetentní zásahy do řady oblastí vědeckého a uměleckého života na základě dogmatické ideologie
9. Porušování principů internacionalismu v národnostní politice uvnitř SSSR, genocida některých národů a národností, upírání základních práv příslušníkům těchto národů.
10. Deformování komunistického hnutí vytvářením jeho závislosti na vedení SSSR a KSSS, přímá fyzická likvidace nepohodlných příslušníků komunistických stran jiných zemí, likvidování nepohodlných komunistických stran,
11. Snaha podřídit vývoj v jiných zemích těm podobám, které měl v SSSR, nerespektování principu specifiky vývoje v jednotlivých zemích, zneužívání velmocenského postavení a autority SSSR k hrubému vměšování do záležitostí jiných socialistických států, vnucování systému procesů, čistek a gulagů těmto zemím za přímé aktivní účasti státních složek SSSR.
12. Politika, která překračovala rámec nutné historické obrany SSSR, který vyžadoval v určité chvíli i uzavření paktu o neútočení s Hitlerem. Ve Stalinově pojetí se však tato politika nadto vyznačovala mocenským expansionismem a masovými postihy jejích odpůrců v nově získaných zemích. Ovlivňování komunistického odbojového hnutí v zemích obsazených Hitlerem ve jménu této netřídní a deformované velmocenské politiky.
13. Masakrování příslušníků polské mocenské i intelektuální elity za druhé světové války (Katyň)
14. Vydávání německých a rakouských antifašistů nacistickému Německu po uzavření paktu o neútočení
15. Nehumánní přístup k sovětským vojákům, kteří se často ne vlastní vinou dostali do zajetí a po osvobození z tohoto zajetí byli posláni do gulagů

Je samozřejmé, že historické bádání o těchto faktech neprobíhalo a neprobíhá ve vzduchoprázdnu, ale je silně ovlivněno ideologií a zájmy zúčastněných složek, zejména oficiální buržoasní ideologií a zájmy současné vládnoucí třídy, ale i neméně úporným vlivem pozůstatků privilegovaného řídícího aparátu první historické formy socialismu. Z tohoto souboje společenských tlaků vycházejí práce, které jsou zkreslené na tu či onu stranu.

Takovouto věčnou diskusní otázku je např. výše oběti stalinské politiky. Výkyvy v odpovědi na tuto otázku jsou pochopitelně značné, u některé literatury není možné spoléhat na archivní dokumenty, na které se odvolávají a na jejich správnou interpretaci. Stejně tak přirozeně není možné brát jako seriózní např. práce L. Martense, které se snaží počet obětí minimalizovat a neberou v úvahu poslední zpřístupněné archivní dokumenty.

Bez ohledu na tyto různé výkyvy počtu obětí směrem dolů i nahoru, kterých jsme byli v literatuře svědkem, je počet těchto obětí dostatečně vysoký a vydává tragické svědectví o stalinismu a jeho úloze ve vývoji první historické formy socialismu.

Z těchto základních prvků fungování systému první formy socialismu pod vedením J. V. Stalina se většina přesunula do existování systému i po smrti Stalina a odsouzení jeho kultu.

1. Systém i nadále zůstal diktaturou hierarchicky strukturovaného privilegovaného řídícího aparátu, který nebyl nijak ovlivňován formami demokratické aktivity pracujících. Neprivilegované útvary dělnické třídy, družstevního rolnictva a dalších skupin neměly žádnou reálnou možnost ovlivňovat řízení společnosti, zejména na jejích vrcholových rovinách, nemluvě už o konstrukci ideologie, cítily se odcizené od systému a podle toho se chovaly i ve své ekonomické aktivitě.
2. Strana zůstala nedemokratickým mechanismem vyjadřujícím a sjednocujícím zájmy privilegovaného řídícího aparátu dirigovaného stranickým aparátem a profesionálními vůdci. Podmínky přijímání do strany učinily z členství ve straně fakticky vstupenku do atraktivních zaměstnání a zbavení členství ve straně přinášelo automaticky značnou degradaci člověka i celé jeho rodiny.
3. Ideologie byla hrubou deformací marxismu probíhající pod diktaturou řídícího aparátu a nebyla schopna reagovat a na výzvy nového vývoje a nové vědecké podněty.Filtrace informací fakticky znemožňovala širším vrstvám obyvatelstva udělat si objektivní názor na společenský vývoj a umožňovala vysoký stupeň manipulace s občany.
4. Ve společnosti měly nadále klíčovou roli struktury bezpečnostního aparátu, které porušovaly demokratické principy a normy i lidská práva.
5. Ve stalinském politickém systému přebírala strana odpovědnost za veškeré řízení společnosti a ostatní složky politického systému – stát a společenské organizace se stávaly pouze jejími odvozenými převodními pákami. Systém socialistické demokracie fakticky neexistoval, lidská práva a občanské svobody byly podřízeny logice zájmu vládnoucí mocenské elity a byly podle potřeby porušovány.
6. Ekonomický i politický a ideologický systém byl ve znamení vytváření tuhých byrokratických struktur a formalizovaných aktivit odčerpávajících zdroje společnosti a aktivity lidí a blokujících skutečnou iniciativu a aktivitu. Systém jako celek utlačoval iniciativu a aktivitu lidí a preferoval nekonfliktní jednání neschopné zachycovat nové podněty a poznatky.
7. V národnostních vztazích se nadále projevovala dominantní role vedoucího národa ve státě (v SSSR ruského národa) a v mezinárodním komunistickém hnutí a světové socialistické soustavě určující role SSSR a KSSS.
8. Vedoucí orgány SSSR byly schopné prosazovat zájmy vládnoucí elity SSSR i vojenskými prostředky (srpen 1968).

Za těchto okolností je možno vyvodit následující závěry:

Stalinismus je systém diktatury privilegovaných vrstev řídícího aparátu zprostředkovaný nedemokraticky fungující komunistickou stranou a bezpečnostním aparátem. Tento systém je založen na systematickém porušování práv a svobod lidí i socialistické demokracie a pronikavě se odlišuje se od základního modelu socialismu zpracovaného v díle klasiků. Tento systém se vydává za diktaturu proletariátu, ale je v podstatě diktaturou řídícího aparátu nad proletariátem a dalšími skupinami pracujících, zprostředkovanou mocenskou politickou elitu. Je založen na hrubém porušování principů proletářského internacionalismu uvnitř jednotlivých zemí i v rámci mezinárodního komunistického hnutí. Je hrubým porušením logiky marxismu leninismu a přeměnou marxistické teorie v rigidní dogmatický systém pouček neschopný přijímat vědecké poznatky a podněty. Je subjektivistickým a voluntaristickým zasahováním do společenských procesů

Z tohoto hlediska ti, kdo předstírají, že neexistuje rozsáhlá literatura a obrovská pramenná základna jednoznačně potvrzující antihumánní rysy stalinismu jako systému a J. V. Stalina jako konkrétní osobnosti, ti, kteří tvrdí, že to všechno jsou pouze lži a zkreslení antikomunismu a buržoasní ideologie, prokazují soudobému komunistickému hnutí službu vskutku medvědí a jsou velice blízko zuřivým neonacistům, kteří i dnes nadále odmítají existenci koncentračních táborů a holocaustu. Věřím v moudrost členů a sympatizantů KSČM, že si dokážou o těch lidech udělat správný obraz.

Autor je tajemník a člen Rady TAP ÚV KSČM

Josef Heller, listopad 2005

SDS doporučuje:

František Neužil - Několik poznámek k vymezení podstaty stalinismu