Rozmístění protiraketové základny USA na území ČR nelze vyloučit

Jaký je váš názor na zrušení povinné základní vojenské služby v Armádě České republiky (AČR) a na profesionalizaci armády od 1. ledna letošního roku?

Neptáte se mě poprvé. Položme si otázku trochu jinak. Odsuzují všichni občané České republiky její zrušení? Možná my starší a staří. Ale mládež, která by se musela i nadále podřizovat vojenské základní službě, zákon přijala ve své většině velmi pozitivně, ne-li s nadšením.

Co si myslíte o boji ČSSD a ODS o přijetí takového zákona?

Vysvětlení je jednoduché: získat mladou generaci pro svoji politiku! Utkání představitelů těchto stran byla ještě navíc motivována tím, komu z nich se to dříve podaří. A o to se snažili stejně horlivě zvláště pánové Tvrdík a Nečas. Možná, že mladí lidé potom už ani nevnímali, kdo má větší zásluhy. Důležité pro ně bylo, že zákon prošel. V každém případě však tímto snažením přece jenom utrpěla ČR, protože tento proces proběhl ukvapeně až zmateně. Dodnes není mnoho dořešeno a dá se předpokládat, že ani ještě dlouho nebude. Vše muselo proběhnout v těsné návaznosti s profesionalizací AČR. Myslí si snad někdo ze čtenářů, že jsme na tom ekonomicky lépe než Spolková republika Německo či Francie, že jsme důkladně analyzovali skutečnosti, proč zpomalila tempo profesionalizace svých armád Belgie a Nizozemsko, a mnohé evropské státy ji ani nezahájily? Než jsme vstoupili do NATO, nevěděli mnozí reformátoři - jako například náčelník Generálního štábu AČR generál Nekvasil, jak silnou armádu bychom měli mít, její složení podle druhů vojsk, úroveň jejího vyzbrojení, aby také odpovídala představám velení NATO. Protože to nevěděli, prolínala se mnoho let nepřetržitě její reorganizace a redislokace, která přinesla nejen miliardové ztráty, ale i morální škody ve vědomí těch vojáků z povolání, kteří byli nejen dobrými odborníky, ale chtěli i v budoucnu sloužit v AČR. Když nebyli již ochotni se s takovým počínáním smiřovat, raději z armády odešli (stačí uvést třeba jen letecký personál).

Jaké hledat klady a úskalí takového procesu?

Ať je raději hledá ten, kdo chyby způsobil a měl by se pokusit mnohé z nich napravit.

K obraně naší země mohou být v mobilizaci v případě ohrožení republiky povolány do zbraně také ženy. Jak pohlížíte na účast žen ve válečném konfliktu?

Povolání žen k obraně země při mobilizaci je jen velmi malý zástupný problém při mlžení jiných nedostatků. Také Československá lidová armáda (ČSLA) měla ženy, které aktivně sloužily jako vojákyně z povolání. Funkce to nebyly bezvýznamné a při výkonu takových profesí jako planšetistky v protivzdušné obraně státu to bylo využití ženské důslednosti, která nám mužům není vždy vlastní. A byl to bez frází i podíl žen na výkonu bojových akcí v případě ohrožení státu, a v míru přinejmenším zabezpečení spolehlivosti letového provozu. Dosti žen pracovalo v týlových funkcích a v případě války by byly rovněž jejími účastníky. Cožpak práce ve vojenských polních nemocnicích by nebyla v době válečného konfliktu i hrdinstvím, aniž by žena musela, tak jak se dnes propaguje, řídit tank, střílet bez vážných důvodů na protivníka a na počkání mu třeba i podřezat hrdlo? Když po tom některá žena touží, nechal bych ji nejprve lékařsky vyšetřit, a pak bych jí v rámci proklamované demokracie takové touhy umožnil.

V případě války by nejprve měli odvracet úder protivníka profesionální vojáci, pak by přišly na řadu aktivní zálohy a jako třetí by následovaly zálohy povinné. Co tomu říkáte?

Charakter příští možné války se určitě změnil. Nikdo však nemůže garantovat, jak dlouho se současný stav udrží, kdy a v jaké podobě může třeba nedefinovatelný konflikt vzniknout. Pokud bychom chtěli hovořit o tom, že nejprve by měli odvracet úder protivníka profesionální vojáci, pak by bylo nutné modelovat konkrétní situaci. Z toho, co by se mohlo stát a na co by stačili...

Buďte trochu konkrétní...

Z toho, co se v současné době připouští, byli by schopni zabránit několikatisícové migrační vlně z Východu, která by chtěla žít více na Západě a mít se lépe ekonomicky. To by však nemuselo vyhovovat Evropské unii, a proto by to ani AČR nedopustila! Aktivní zálohy by při svých mizivých počtech (i když tito dobrovolníci začínají být i trochu finančně zainteresováni), mohly plnit úkoly, které v minulosti náležely u nás Lidovým milicím (LM): to je střežení důležitých skladů, státních hmotných rezerv a důležitých komunikačních objektů. (LM měly ale 80 000 příslušníků a aktivních záloh je asi 2000 příslušníků). Povinné zálohy zatím ještě existují. Ale co později, když nových nebude, protože není vojenská základní služba? Potíže navíc vzniknou tím, že dnes nemá předurčený záložník žádnou povinnost zdržovat se v místě trvalého bydliště, tedy nemůže nebo nemusí být vyrozuměn, což mu umožňuje v případě potřeby vyhnout se nástupu vojenské služby. Podobně si mohou počínat i vojáci z povolání, kteří z armády odešli a nedosáhli ještě 60 let. Jako generál jsem nebyl a snad ani nejsem zbabělec. Přiznám se ale, že takové armádě bych nechtěl velet, a tak jsem rád, že už je mi 70 let.

Je současná AČR schopna obrany naší země?

Současná AČR není formována k obraně země. Je více než jasné, že drobné úkoly, tak trochu nedůstojné pro armádu, by nějak splnila. Důležitější však je, že v případě vzplanutí nějakého válečného konfliktu v budoucnosti, by obranu ČR zabezpečovalo NATO. S tím počítají. Paradoxem je to, že dříve existující obranné uskupení Varšavská smlouva u mnohých našich občanů, zvláště po roce 1989, je zostouzena. A to jenom proto, že v případě zahájení agrese NATO proti nám by ČSLA plnila úkoly v součinnosti se Sovětskou armádou.

Co soudíte o přítomnosti AČR v zahraničních vojenských misích?

Její účast v těchto misích všude ve světě je dnes politickými představiteli ČR chápána i interpretována jako naprostá samozřejmost. Je to její hlavní úkol, aby všem možným akcím (Afghánistán, Irák), odsuzovaným i značnou částí obyvatel EU i USA, dodala punc té stále hlásané demokracie. Stojí to sice i nemálo peněz, ale to nepovažuji za tak důležité. Zůstaly-li by v armádě, stejně by z nich daňoví poplatníci nic neměli.

V souvislosti s reformou AČR zaznívají hlasy, aby výprodej a likvidace nepotřebného vojenského materiálu, zbraní a munice, se ocitly pod výraznou parlamentní a veřejnou kontrolou. Váš názor?

Je to proces, kterému by výraznější kontrola prospěla. V některých případech je však i zbytečná, protože rozhodující jsou fakta, která se však nemusí kontrolní orgán pravdivě dovědět nebo se důvěrně sdělí jen těm, kteří potvrdí i zveřejněnou nepravdu.

Loni se údajně spřádaly úvahy o rozmístění protiraketové základny USA na území ČR. Chcete to komentovat?

Možnost rozmístit na našem území protiraketovou základnu USA nelze do budoucna vyloučit. Vstup do NATO znamenal do určité míry nutnost převzetí i úkolů, které neslouží k zachování suverenity našeho státu. To platilo i ve Varšavské smlouvě a je zcela jednoznačně odsuzováno současnými politiky a historiky. Je však snaha nedopustit obdobného výkladu při obdobných požadavcích velení NATO. Nebezpečí je především v tom, že v případě vzniku války jsou takové základny předurčeny protivníkem jako objekty prvního pořadí ničení. Budují se hlavně pro ničení jaderných raket, a proto je nutné počítat s jejich ničením také jadernými zbraněmi. Komu to nevadí, ať s budováním souhlasí.

Armádní nakladatelství AVIS vydalo kalendář pro rok 2005 pod názvem Dědictví objektivů, v němž jsou zařazeny také fotografie ze života a výcviku vojáků někdejší ČSLA. Na 7000 těchto kalendářů v hodnotě kolem čtvrt milionu korun musí být z rozhodnutí ministra obrany Karla Kühnla zlikvidováno, neboť prý oslavuje léta komunismu...

Výrokům pana ministra Kühnla nic neříkám. ČSLA měl možnost poznat pouze v době svých vysokoškolských studií na vojenské katedře. Další vojenské zkušenosti získal už jenom asi při půlroční základní službě v Rakousku. A potom se zkuste vžít do jeho pocitů, když mu jedna instituce (Agentura vojenských informací a služeb) začne tropit takové hlouposti! Kdyby to byl jenom kalendář! Ale co takhle knížka Okamžiky pro potlesk , která popisuje půlstoletí kultury v armádě a uvádí i velmi hezká slova o Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého od známých osobností - Jiří Krampol, Martin Stropnický, Jan Čenský, Jaroslav Svěcený, Petra Janů, Lucie Bílá, kteří v něm vykonávali tak nenáviděnou dnes vojenskou základní službu a zpěvačky zahajovaly svůj vzestup. V té knížce řekli pravdu. Na televizní obrazovce jim to některým občas chybí.

Haló noviny, 11. 1. 2005