USA navrhují evropský štít proti iránským raketám

Úředníci Pentagonu říkají, že doporučení na evropskou lokalitu dostane ministr obrany Donald H. Rumsfeld patrně v létě. Pentagon požádal Kongres o 56 miliónů $, aby započaly práce antiraketových silech dlouhého dosahu, přičemž se tato žádost setkala v Kongresu jen s malou opozicí. Konečné náklady, včetně vlastních nosičů, jsou odhadovány na 1,6 miliardy $.

Vytvoření protiraketové základny ve východní Evropě asi bude mít velké politické následky. Rozmístění raketových sil v Polsku by např. vytvořilo stálou americkou vojenskou přítomnost na území tohoto státu a další utužení těsných vazeb zajištění obrany obou států.

I když byl plán popsán ve zprávě pro Kongres a v publikovaných zprávách, získal v USA relativně malou pozornost. Je však předmětem živých diskusí v Polsku a vyvolal rychlé obvinění ze strany Ruska, že tajná agenda Washingtonu chce rozšířit americkou přítomnost v zemi bývalé Varšavské smlouvy.

Generál Jurij N. Balujevskij, náčelník generálního štábu ruské armády, se snažil podnítit polskou opozici proti tomuto plánu. Polskému listu Gazeta Wyborcza v prosinci na otázku „Co s tím můžeme dělat?“ odpověděl: „Jít do toho a ten štít postavit. Měli byste ale vědět, co vás pak čeká. Rusko nepředpokládá jaderný konflikt mezi Ruskem a Západem. Takové plány nemáme. Je však pochopitelné, že země, které jsou součástí takového štítu, zvyšují své vlastní riziko“.

Navrhovaný protiraketový systém je poslední kapitolou dlouhodobého programu protiraketové obrany USA, který začal rozsáhlou vizí prezidenta Reagana, týkající se protiraketového štítu, umístěného ve vesmíru.

Po více než dvaceti letech a po miliardách dolarů přichází Bushova administrativa s omezeným protiraketovým systémem, jehož cílem už není jaderné zbraně „zneschopnit a překonat“, jak slavně prohlásil pan Reagan. Je spíše navržen jako odpověď na očekávané nebezpečí od států, jako jsou Severní Korea a Irán.

Pro prezidenta Bushe je tento program prioritou od převzetí úřadu a vytvoření prostoru pro nasazení antiraket odstoupením od smlouvy ABM s Ruskem.(ABM = Anti-Ballistic Missile= proti balistickým raketám; smlouva mezi USA a SSSR podepsaná v Moskvě 26. 5. 1972 Nixonem a Brežněvem v rámci SALT I = Strategic Arms Limitation Talks = rozhovory o omezení strategických zbraní; záměr oznámen Rusku záhy po útoku na dvojčata; USA smlouvu vypověděly 6 měsíců poté 13. června 2002; pozn. překladatele).

Devět sil je již instalováno na Aljašce ve Fort Greely a dvě v Kalifornii na letecké základně Vandenberg jako součást širšího, vícevrstevného systému plánovaného Pentagonem. Raketa se sestává z nosiče, který nese cca 77-kilový „smrtící prostředek“, který je navržen aby vyhledal a narazil do válečné hlavice nepřátelské rakety. Program je sice stále v procesu testování, ale Pentagon tvrdí, že v krizi mohou být rakety uvedeny do provozu.

Četní kritici programu o něm říkají, že má zpoždění a že nedokáže ani to. „Funguje velmi chabě“, řekl Philip Coyle, bývalý šéf Úřadu pro operační testování a vyhodnocování v Pentagonu. „Už čtyři roky se jim nepodařil úspěšný letový test“.

Generálporučík Henry A. Obering III, šéf Agentury pro raketovou obranu v Pentagonu, řekl, že žádný z technických problémů se nestal důvodem k zastavení projektu. Několik testů, v nichž má být zasažen letící cíl, se plánuje na letošek a na začátek příštího roku.

Pentagon požaduje pro daňový rok 2007 na protiraketovou obranu 9,3 miliardy $. Zhruba 2,4 miliardy $ má jít na dislokaci nových systémů a na údržbu stávajících. Zbytek je na další vývoj a testování.

S ohledem na řadu technických potíží odmítl Výbor armádních služeb Sněmovny schválit 56 milionů na počáteční inženýrské práce na nových protiraketových silech. Ten samý senátní výbor však iniciativu podpořil a Pentagon tlačí na Kongres, aby schválil prostředky na evropskou instalaci těch samých raket, jako jsou ve Fort Greely.

Jak debata o technických schopnostech systému pokračuje, Pentagon se ho snaží rozšířit. Sila v Fort Greely a ve Vandenbergu jsou primárně namířena proti potenciálním raketovým hrozbám ze Severní Koreje. „Máme dnes omezenou kapacitu a ta se přirozeně soustřeďuje proti Severokorejcům“, řekl v interview generál Obering. „Máme obavu z toho, co se děle na Středním východě. Chceme zajistit, abychom měli krytí i z těchto přístupů“.

Aby zlepšil krytí proti potenciální hrozbě Iránu, Pentagon vylepšuje radarový komplex na britské letecké základně na Fylingdales a podobné práce plánuje v Grónsku na americké letecké základně Thule. Vybudováním protiraketové základny v Evropě se Pentagon snaží přiblížit rakety k pravděpodobné letové dráze iránských raket směřujících na Evropu nebo pokračujících přes pól na USA. Generál Obering řekl, že systém bude doplňkem snah NATO vyvinout protiraketovou obranu.

Irán nemá mezikontinentální rakety a musí ještě provést letové zkoušky vícestupňových raket. Je však obava, že by mohl Irán vyvinout technologii, nutnou pro takovou zbraň, pod pláštíkem civilního vesmírného programu. Řada odborníků však říká, že od vývoje je to ještě velmi dlouhá cesta.

„Pokud víme, Iránu chybí ke schopnosti udeřit vojensky na USA ještě mnoho let“, řekl Gary Samore, viceprezident nadace MacArthura a bývalý pobočník Národní bezpečnostní rady. „Přijmou-li politické rozhodnutí vážně se zabývat vesmírnými prostředky, bude jim to trvat deset let nebo déle, než budou schopni vyslat raketu na USA“.

Irán má nicméně balistické střely dlouhého doletu jako významnou zbraň. Irán vypálil během své války s Irákem rakety Scud na Bagdád a Kirkuk a pak vynaložil dost úsilí, aby si zajistil další rakety a raketovou technologii od zahraničních dodavatelů včetně Severní Koreje. Iránský Shahab-3, raketa poháněná tekutým palivem, která je založena na severokorejské raketě No-dong, má dosah, aby zasáhla Izrael, Turecko a další země regionu.

Úředníci ministerstva obrany tvrdí, že by mohl Irán spolupracovat se Severní Koreou, aby urychlil vývoj systémů velkého dosahu. Protože je dán čas, který USA potřebují k instalaci protiraketových sil v Evropě, tvrdí někteří úředníci, že na zahájení prací příliš brzy už není.

„Irán chápe, že užití balistických raket změní strategickou geografii“, řekl vyšší úředník americké obrany, který nechtěl být identifikován, aby nebyl zatažen do veřejné debaty. „Je to dlouhodobě evidovaná položka. Raději bychom byli hotovi pár let dřív než pár let později“.

Bushova administrativa mezitím obnovila svou snahu odhalit podporu v zahraničí. Počátkem dubna navštívili zástupci Pentagonu a ministerstva Varšavu, aby obnovili diskusi o projektu, o němž se hovoří už roky. Američtí představitelé řekli, že polská vláda měla pochopení.

„Oficiálně se nás zeptali, zda jsme stále ochotni o věci diskutovat“, řekl minulý měsíc náměstek polského ministra zahraničí Witold Waszczykowski. „Řekli jsme samozřejmě že ano a že čekáme na detaily. Radoslaw Sikosrki, ministr obrany Polska, nedávno řekl, že poskytl Pentagonu otázky, aby mohly být zahájeny formální rozhovory. Pan Sikorski, který odmítl rozhovor pro tento článek, se sešel minulý týden ve Washingtonu s panem Rumsfeldem, aby prodiskutovali řadu bezpečnostních otázek.

Ve snaze vybudovat pro potenciální projekt podporu se američtí diplomaté ve Varšavě scházeli s opozičními stranami, aby je průběžně informovali o procesu vybírání místa. Podle polské tiskové zprávy společnost Boeing Company, která je hlavním zhotovitelem programu, dala najevo, že použije polské subdodavatele. Mluvčí Boeingu odmítl zprávu komentovat.

Česká republika se snažila vyhnout veřejné diskusi o projektu v obavě, aby se nestal tématem červnových parlamentních voleb. Kvůli tomu se američtí úředníci vyvarovali otevřeného hovoru o potenciálních silech na českém území. Je však možné, že to chtějí obě strany projednat soukromě, řekl americký úředník, jemuž byla přislíbena anonymita s ohledem na důvěrnost diskuse.

USA již mají velmi úzké vojenské vztahy s východoevropskými státy. USA zkoušely útoky vrtulníků před invazí do Iráku v Polsku a Polsko pak poslalo do Iráku své jednotky. Exiloví iráčtí bojovníci, stojící proti Saddámu Husajnovi, byli cvičeni v Maďarsku. Polsko a Česká republika jsou spolu s osmi dalšími východoevropskými státy členy NATO.

Kvůli ústupu politické štěstěny britského premiéra Tony Blaira a kvůli domácí polemice o jeho rozhodnutí přidat se k americké invazi do Iráku se v Británii nevede vážná debata o instalaci protiraketových sil, řekl americký představitel.

Instalace 10 sil ve východní Evropě asi nebude mít významnou schopnost bránit se značnému ruskému jadernému arsenálu. Američtí úředníci řekli, že se Bushova administrativa snaží ujistit Rusy, že systém není namířen na Moskvu, tím, že je informovala o nedávné návštěvě amerických představitelů ve Varšavě. Rusům se však ta myšlenka nelíbí a popsali ji jako krok, který ohrozí spolupráci mezi NATO a Ruskem, včetně protiraketových systémů.

Rozvoj protiraketového stanoviště v Polsku by měl „negativní dopad na celý euroatlantický bezpečnostní systém“, řekl běloruským novinám Sergej Ivanov, ruský ministr obrany. „Volba umístění těchto systémů je pochybná, abych to řekl jemně.“

New York Times, 22. 5. 2006
Z originálu U.S. Is Proposing European Shield for Iran Missiles pro potřeby SDS přeložil a pasáže týkající se ČR zvýraznil M.N.