Vojenský průjezd nebo vojenský újezd?

Budu dnes mluvit o mlžení českých politiků, pokud jde o Jízdu dragounů. Je obrovský rozdíl mezi tím, jak akci podává česká politická reprezentace a jak ji podává americká strana.

A teď prosím dobře poslouchejte. Ve Spojených státech samotných se akce Jízda dragounů prezentuje od počátku jako „vojenské cvičení“ nebo jako „výcviková mise“. A od začátku se hovoří o tom, že se jedná o demonstraci síly. Jednotky vyrazily na zpáteční cestu 22. března. Když překračovali první hranici, mluvčí velitelství americké armády v Evropě podplukovník, tedy Lieutenant Colonel Craig Childs oficiálně napsal toto:

„Je to poprvé, co NATO demonstrovalo svou schopnost volně přesouvat jednotky přes východní hranici. Jízda dragounů je cvičení v rámci operace Atlantické odhodlání“.

Nedalo mi to a pátral jsem po tom, co pan plukovník říkal při přípravě celé akce, jestli se náhodou jen nepřeřekl. Ale ne. Napsal doslova:

„Jedná se o složitou misi, která zahrnuje velké množství mezinárodní diplomatické a vojenské spolupráce. Umožní všem dotčeným jednotkám vyzkoušet připravenost jednotek a schopnost velení, přičemž současně poskytne vysoce viditelnou demonstraci oddanosti USA svým spojencům v NATO a předvede schopnost NATO přesouvat vojenské síly přes hranice spojenců v úzké spolupráci“.

My jsme se dnes sešli nejen proto, abychom odmítli tuto demonstraci síly.
Abychom odmítli toto vojenské cvičení, neschválené Parlamentem.

Naším druhým důvodem je mlžení české politické reprezentace.
Proč mluví o průjezdu jednotek a ne o cvičení? Všimli jste si, jak se celá diskuse zastavila ne u ústavy, ale jen u zákona? Diskutovalo se o tom, jestli jsou dva dny na přesun vojsk přes naši republiku dost nebo málo. Jestli jsou čtyři dny přiměřené. To je ale zcestné.

Zákonem nemůžete vysvětlovat ústavu. Termín průjezd je naplňován zkrátka jeho obsahem.

Představte si, že pojedete autem na dovolenou do Chorvatska. Nechme teď úplně stranou agresi vůči Jugoslávii i pozdější humanitární bombardování. Jedete do Chorvatska a budete při tom projíždět třeba Maďarskem. Tedy provedete průjezd. Co to znamená? Budete řídit, povídat si s rodinou, pít, jíst, zastavíte na čůrání, dáte si kafe. A pojedete zase dál. To je průjezd.

Ale jestli si zajedete na den k Balatonu, půjdete se koupat, půjdete tam na večeři, co to znamená? Rozšíříte svou dovolenou i na Maďarsko.

Abych to na chvilku odlehčil, tak řeknu, že si česká vláda spletla dva pojmy:

VOJENSKÝ PRŮJEZD a VOJENSKÝ ÚJEZD

Já si ale ve skutečnosti myslím, že si ty pojmy nespletla a že to dobře ví.

Pak ale, proč česká vláda, ale i poslanci a senátoři diskutovali jen o tom čase? Někdo říká zrada. Mně osobně to přijde jako mlžení, mlžení ze zbabělosti.

Vláda dobře ví, že my Češi jsme na přítomnost cizích jednotek hodně citliví.
Roky 1938-39, ale i rok 1968, to jsou naše národní traumata.
Bolest, které se česká společnost dodnes nezbavila.

Takže ten křik vlády „je to jen průjezd“, to je podle mne výraz zbabělosti předstoupit s pravdou před národ, před své voliče.

A jen tak mimochodem – vláda se na ten „vojenský újezd“ chystala od začátku února. Ale na veřejnost s tím vyšla kdy? Až po sjezdech vládních stran.

Na to se dá říci jediné: FUJ!