Václav Havel ovládá češtinu mistrně. Jeho hodnocení, že děláme drahoty, když Američani chtějí jen takovou maličkost jako radar v Brdech, je opravdu trefné. Dělat drahoty je obrat v dnešních svobodných poměrech již pozapomenutý, v minulosti se to často říkalo o nepovolné ženě.
Ve velikonočních Otázkách Václava Moravce zaujalo i to, že se Havel ani nezmínil o bezpečnostní potřebnosti americké raketové a radarové dvojzákladny. Nic neřekl ani k argumentům, že základna nejenže Evropu chránit z technických důvodů nemůže, ale že i pro USA je její význam rovněž sporný. A pomlčel o tom, že by představovala riziko teroristických útoků.
Prostě Bush to chce, a my děláme drahoty s takovou maličkostí. Nač bádat nad smyslem základny? Za maličkost ji ale může mít jen ten, kdo nevidí, že má zvýšit prestiž, vliv a moc USA ve světě při jejich prosazování demokracie a amerického způsobu života, nebo ten, kdo s takovým rozšířením americké nadvlády souhlasí. Havlův případ je ten druhý. Proto i heslo, že „bez 7. listopadu 1917 by nebylo 28. října 1918“ nahradil tvrzením, že bez USA by nevzniklo samostatné Československo a že bez nich bychom nevyhráli studenou válku a nepadla by železná opona. Vše to je ale sporné.
Jisté je, že americké ovládnutí světa stojí na účelové podpoře diktatur, na hrozbách a na síle, ba i na válce. To zvyšuje napětí ve světě a studenou válku obnovuje. Je to politika nebezpečná, ohrožuje celý svět. Je smutné, že si to Havel nejen nepřipouští, ale že ho vůbec nenapadne, že by i tento odpor vůči politice USA mohl být důvodem k odmítání radaru. Podle něho jsou ti, kteří radar nechtějí, nevděčníky, ani takovou maličkost jako radar Bushovi nepřejí. Havel dokonce řekl, že ho rozčiluje, že lidé mlčeli k tomu, že tu desítky let byli sovětští vojáci a jejich tanky, že prý proti tomu nezazněl jediný hlas. Ale zazněl, a ne jediný. I v nedemokratických poměrech tu protestovaly nahlas tisíce lidí, riskovali kriminál, mnozí za to byli i vězněni, ostatně i Havel.
Teď se podle něho smí bez potrestání mluvit cokoliv a my tím mluvením ukazujeme „jakousi naši domnělou suverenitu“. Je snad tím vším vinna dnešní svoboda? Havlova „domnělá suverenita“ je produkt stejného myšlení, jako byla „mifičeskije prava čelověka“, tedy „smyšlená práva člověka“. Tuto obhajobu SSSR pranýřoval i Havel.
Tehdejší Nezávislé mírové sdružení i Charta 77 svým heslem „žádná raketa není mírová!“ a požadavkem na současné rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO se stavěly nejen proti sovětským raketám a politice SSSR, ale i proti raketám západním a proti NATO. A Havel to nejen podporoval, nýbrž osobně prosazoval.
Člověk může názor změnit, ale ztratí-li někdo do této míry paměť a soudnost, najde se pár někdejších přátel, jimž je z toho smutno.
Právo, 26. 3. 2008, Petr Uhl
Žádná raketa není mírová
