Jméno současného prezidenta USA George W. Bushe se od jména jeho otce a předchůdce ve funkci z přelomu 80tých a 90tých let liší právě jenom tím písmenem W.
Proto o něm také většina Američanů mluví jen jako o Dabl Jů. Jsem přesvědčen, že jemu, ale především některým členům jeho vlády spadl v pátek ze srdce jeden z kamenů. To když jim dva „čerstvě procitnuvší“ poslanci českého parlamentu umožnili přestat konečně chodit kolem horké kaše a hned za tepla „kápnout božskou“ a požádat vládu českou o umístění čistě americké základny na našem území konečně oficiálně. Skončila tak konečně sedmiměsíční nejistota a neustálé odklady amerického rozhodnutí kde a jakou základnu vybudovat.
Myslím, že právě tak bychom měli slovo „žádost“ číst. „Rozhodnutí“.
Je komické v této souvislosti slyšet novopečeného premiéra, že noční termín žádosti byl způsoben jen a pouze rozdílem časových pásem. Ano. Když v Praze došlo v pátek večer díky oběma poslancům k vyslovení důvěry vládě, bylo ve Washingtonu teprve odpoledne, a proto bylo možné odeslat dlouho připravenou žádost ještě v posledním pracovním dnu minulého týdne. Ale to je přece asi tak hodnotný argument, jako, že kdyby šlo o rakety čínské, dostali bychom žádost až v pondělí ve tři ráno.
Co ale považuji na této situaci za podstatné a přínosné, je fakt, že prakticky okamžitě po „historickém kompromisu“ M+P s ODS a spol. jsme měli všichni možnost přesvědčit se, jaké skutečné možnosti se tím otevřely české modré pravici nejen ve vnitřní, ale i v zahraniční politice. A to bez ohledu na černou a zelenou příměs ve vládě, i bez ohledu na všechny písemné dohody garantující „budoucí širokou shodu“ ve všem možném.
Takže myslím, že je zcela namístě fikce, že hned druhým po Mirkovi Topolánkovi, kdo na adresu pánů Melčáka a Pohanky vyslovil ono „Hoši děkujem“, mohl být právě W.
A čím dříve si toho všimnou čeští občané a voliči, a nejen v tomto případě, tím lépe.
Lubomír Ledl, 24. 1. 2007
Haló noviny, 26. 1. 2007
W.: Hoši, děkujem.
