Strana mluví se spisovateli
Jsou lidé, a nepatří k nim jenom pamětníci, kteří si budou vždy myslet, že pražské jaro 1968 bylo obdobím, kdy Češi a Slováci opět jednou předběhli zbytek světa a ukázali, jak se společnost může spořádaně transformovat do podoby, o jaké se předtím psávalo jen v sociálních utopiích.

I když byl téměř úplně zastíněn teroristickými explozemi v Londýně, které zabíjely, také summit G8 ve skotském Edinburghu lze označit za „výbuch“.

První setkání "Francouzského levicového fóra" se uskutečnilo 2.-3. července v Arles.

Na skutečnost, že letos na jaře vznikla uvnitř ČSSD levicová frakce a že tam ještě o něco déle působí platforma za renesanci strany, se už zapomnělo.

Pojem utopie byl poprvé použit Tomasem Morem v roce 1516 v jeho knize De optimtimo republicae statu deque nova insula utopia (v češtině pod celým názvem „Utopie, zlatá kniha, jak užitečná, tak zábavná, o nejlepším státním zřízení a o novém ostrově Utopii“).

Myslím, že nejen levičákům není příliš nutné představovat druhou knížku Michaela Moore´a „Kde domov Tvůj?“, která vyšla i česky (Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Praha 2005, ISBN 80-242-1331-1). Nicméně soudím, že je dobré si neustále připomínat a promýšlet informace a rady, obsažené v této knize. Pomohou nám totiž lépe se orientovat v dnešním nejednoduchém světě.

Kdyby lechtivě nerozechvívala mediální vzduch, brnkajíc lidem na nervy, šlo by debatu o povolební spolupráci mezi ČSSD a KSČM suše nazvat akademickou, v teorii možnou.

Ve středečním Právu napsal Petr Uhl zajímavý článek: Pomáhá Paroubek KSČM z ghetta? Název článku vychází z toho, že se v pondělí uskutečnilo jednání premiéra Jiřího Paroubka s předsedou ÚV KSČM Miroslavem Grebeníčkem.

S antikomunistickým chvěním v hlase se ptají premiéra Jiřího Paroubka novináři - Jak to, že jste v pondělí v Kramářově vile jednal s komunisty?

Prohlášení Francise Wurtze, předsedy GUE/NGL, k procesu ratifikace euroústavy po referendech ve Francii a Nizozemsku

Schvalovači, vyčkávači a pohřbívači - tak je možné nazvat představitele tří přístupů k ústavě EU po francouzském a nizozemském „ne“. V současné Evropě a její nynější krizi.

Tento týden bude pro osud Evropské unie mimořádně důležitý a varovný. Francouzi a Holanďané řekli v referendech jasné NE smlouvě zakládající její ústavu a tímto suverénním aktem svobodně se rozhodujících občanů postavili před evropskou politickou elitu těžký úkol: znovu se zamyslet nad základními hodnotami a pilíři, na kterých stojí „evropský dům“.

Když se Francie v Radě bezpečnosti OSN společně s Ruskem a Německem postavila proti americké vojenské agresi v Iráku, Condoleeza Riceová prý prohlásila: „Rusku odpustíme, Německo budeme ignorovat, Francii potrestáme.“