
Prohlášení Francise Wurtze, předsedy GUE/NGL, k procesu ratifikace euroústavy po referendech ve Francii a Nizozemsku
Má proces ratifikace ústavní smlouvy pokračovat, má být odložen, nebo zastaven?
Odložen v očekávání lepších dnů? Bravo za politickou odvahu, demokratickou přísnost a důvěru v ústavu! Dle mého názoru nikdo nemůže občanům, kteří si přejí vyslovit svůj názor k tomuto textu, upírat právo to udělat. Současně dlužíme jedni druhým pravdu: nyní nastal čas na konzultace a již ne na ratifikaci, protože návrh ústavy je neskutečně prázdný a pustý. Je to tak v pořádku, neboť musí být dosaženo jednomyslného schválení textu, aby ústava vešla v platnost. A navíc - je to také politika, která dává oněm dvěma NE sílu a která dopadá i na další státy v Evropě.
Co se stalo?
To, co se zrovna událo, není francouzské ani nizozemské zahřmění na klidném evropském nebi! Ano, pane Schulzi (Martin Schulz - předseda frakce sociálních demokratů v EP - pozn. red.), krize důvěry mezi obyvateli a evropskými institucemi pokračovala až k výbuchu a prohlubovala se od neoliberálního otočení jednotného trhu a Maastrichtské smlouvy.
Během let to již nejsou pouze chudé vrstvy, ale i střední vrstvy obyvatel, jejichž zkušenost je obrací zpátky k sociálnímu modelu, který zavrhly. Soutěživost ve všem, rychlá destabilizace, nelítostné a cynické balancování sil, vrcholný konsenzus dosažený za zavřenými dveřmi: to se už příště nestane! V tomto masivně vyjádřeném NE se dostala na světlo hranice důstojnosti! Mnozí z těchto lidí by i nadále rádi snili o Evropě. Tito lidé však nesní o Paktu stability ani o Bolkensteinově směrnici. Krize Evropy je dnes mnohem více krizí existenční.
Máme především jiné problémy, ujišťoval nás pan Barroso. Nikoli: tentokrát je to jinak. Od této chvíle politické bouře, způsobené proslulými reformami, zaplatil neoliberalismus Evropské rady a Evropské komise tím, že se musí zastavit na hranici členských států. Na druhé straně, v době ne tak dávné, měla pravice více než dvoutřetinovou většinu ve vládách Unie. A je to nedávno, kdy pravice držela otěže a sankce byly stejně zdrcující: není to tak, pane Barroso!
A co dělali evropští lídři - v ER a EK dohromady - po každém z těchto všeobecných odmítnutí? Poblahopřáli vítězům a pokračovali ve stejné politice - byznys jako vždy! Nyní je zde radikální novinka - je to srdce systému, na které se obyvatelé zaměřili. Teď, dříve či později, musí být složeny účty a akceptovány skutečné změny.
Jak ze slepé uličky?
Za prvé musíme prokázat, že chápeme hloubku evropského znepokojení jasnou deklarací nicoty a neplatnosti předložené ústavní smlouvy.
Poté oznámíme ve stejném duchu veřejnosti, že ustoupíme od nejkontroverznějších částí ústavní smlouvy, protože jsou příliš svázány s nastoupeným směrem, který musí být zastaven: Bolkensteinova směrnice, směrnice o pracovní době a všechny ostatní směrnice, kde se diskutuje o liberalizaci všeho, a to bez nejmenšího odhadu efektů předchozích opatření podobného rázu.
Konečně umožněním otevřené, svobodné diskuze občanů bez jakýchkoli tlaků na úrovni Unie je třeba učinit inventuru současné Evropy a určit, co musí být změněno pro rekonstrukci Evropy tak, aby se v ní mohla většina Evropanů opět najít a zhodnotit sama sebe.
Závěrem se obracím k levicovým silám, které měly vždy jasnou pozici k ústavní smlouvě a jsou přesvědčeny, že tato cesta ke znovunalezení Evropy musí být využita. Spojme se a udělejme vše potřebné, aby se opět vrátila důvěra lidí a znovu se zrodila naděje!
Haló noviny, 16. června 2005