logo SDS
Dnešní datum: 16. 12. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Nový web SDS
(11. 02. 2019, 541x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 534x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 493x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 450x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 17
Prům. 17
21 denni
Max. 1648
Prům. 519.6

Nyní si čte web : 65 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Evropský lid existuje a ví, co říká

Vydáno dne 05. 06. 2005 (5532 přečtení)

Když se Francie v Radě bezpečnosti OSN společně s Ruskem a Německem postavila proti americké vojenské agresi v Iráku, Condoleeza Riceová prý prohlásila: „Rusku odpustíme, Německo budeme ignorovat, Francii potrestáme.“

A v USA hned začala výhrůžná kampaň, francouzské brambůrky se přejmenovaly na Freedom Patatoes, přestalo se servírovat francouzské víno. „Na francouzské obchodníky tvrdě dopadá americká msta“ - hlásal tehdy jeden titulek v Právu.

Jak mohla EU dovolit, aby se jeden její členský stát stal cílem takové pomsty za kritiku mezinárodního zločinu, jímž je každé vojenské přepadení svrchovaného státu bez souhlasu OSN? Proč ve jménu evropské solidarity Francii nebránila? Měla ji bránit i přesto, že některé členské země měly na americkou agresi jiný názor a postkomunistické země ve velké většině přijaly podřízenou roli v koalici „ochotných pomahačů“. Aroganci nelze přece tolerovat.

Je dobře, že občané Francie řekli takové Evropě své NE. I já bych to jako Francouz udělal, i když projekt evropské ústavy nemá na tom všem žádnou vinu.

Pak přišlo NE Nizozemců, ještě rozhodnější a jednoznačnější. Bylo inspirováno obavou o udržení kvality nizozemské demokracie, kterou vyznačuje výjimečná otevřenost občanské společnosti a efektivita sociálního státu.

Příznaky krize

V postmaastrichtské Unii funguje mediální mašinérie, která všechny velké otázky zametá pod koberec. Ale NE občanů dvou zakladatelských zemí EU už pod žádný koberec zamést nelze. Sen o Evropě jako novém globálním hráči ve světě je dosněn. Snila jej především Francie, která nejdůsledněji pojímala Evropu jako soustátí schopné klást odpor americké globální hegemonii. Rozšíření bez prohloubení, či spíše „místo prohloubení“, zbavilo EU jakékoli vnitřní jednoty. Postkomunistické státy považují vazalský vztah k USA za jedinou záruku své mezinárodní bezpečnosti a francouzský sen nejen nesdílejí, ale kladou mu odpor - jak jasně ukázala krize kolem Iráku.

Dosněn je i sen o Evropě založené na definitivním smíření dříve znepřátelených národních států. Možnost, že se Edmund Stoiber stane německým ministrem zahraničí, prudce aktualizuje německočeské nesmíření, které je jen jedním z řady dalších evropských nesmíření jako například mezi Polskem a Německem či mezi Itálií a Slovinskem. Pro Polsko, Česko a přirozeně i pro pobaltské státy je bezvýhradné spojenectví s americkým hegemonem spolehlivější zárukou svrchovanosti (což tu znamená „možnost ubránit se proti eventuálnímu tlaku Německa či Ruska“) než členství v EU.

Nevím, jestli sen o jednotné Evropě je dosněn navždy, ale jedno je jisté: je třeba vytáhnout znovu na světlo velké otázky o smyslu evropského sjednocování, které byly vytlačeny z veřejného prostoru, aby nerušily „fungování evropských struktur“.

Mnoho příznaků ohlašovalo, že projekt sjednocené Evropy je v akutní krizi: například minulé volby do Evropského parlamentu ukázaly, že mezi „intencemi evropských struktur“ a „intencemi evropských občanů“ (abych si vypůjčil kdysi slavnou terminologii Václava Havla) je zásadní rozpor. Měly v nich velký úspěch výslovně protievropské strany - 14 procent v Belgii, 13 v Polsku, 14 v Rakousku a 20 procent v Británii. Hans Peter Martin, evropský exposlanec za rakouskou sociální demokracii, zdokumentoval 7200 případů podvodného jednání členů Evropského parlamentu, a získal tak těch 14 procent hlasů.

Ale existovaly i jiné příznaky. Zaprvé každé rozšíření vyžaduje předefinování základních cílů rozšířené skupiny, ale k tomu nedošlo. Staré členské země se začaly bát přílivu levné pracovní síly z Východu a nové členské země začaly k sobě sobecky přetahovat západoevropské firmy nízkými daněmi, nízkou cenou práce a různými jinými výhodami. Slovensko například dostává pomoc z evropských fondů, díky které může snižovat daně, aby k sobě přilákalo podniky z evropských zemí, z jejichž peněz se ta podpora vyplácí. Polsko čerpá evropskou podporu, ale nakupuje americké boeingy místo evropských airbusů. Je toto jednotná Evropa, jak si ji občané EU představovali?

S kapitalismem na věčné časy?

Dvě klíčové otázky musíme vymést zpod koberce nejdříve. Existuje evropský model demokracie, odlišný od demokracie americké? Jestliže ano, umíme jej definovat a chceme jej bránit jako sdílenou hodnotu v procesu budování nového globálního světového pořádku? Pokud řekneme ano, pak musí EU usilovat i o jednotnou zahraniční politiku, založenou na jiné interpretaci odpovědnosti za stav světa, než je bezohledný americký fundamentalismus moci. Jádrem takové zahraniční politiky by byla rozhodná obrana OSN a multilateralismu. Je to ale realistický cíl v rozšířené EU? Na tuto otázku současná Unie odpovědět neumí, a ani se o to nesnaží. Zadruhé: má Evropa klást odpor ekonomické globalizaci, která vyprazdňuje naše hodnoty a tradice ve jménu „washingtonského konsenzu“ - liberalizace, privatizace a vyrovnaného veřejného rozpočtu? Je solidarita jádrem evropské demokracie, nebo musíme přijmout „logiku tržního sobectví“? Máme vzít vážně výzvu papeže Benedikta XVI., který varuje před konzumistickou pouští smyslu? Máme klást odpor bezmezné hlouposti a povrchnosti americké masové kultury, její mystifikující síle, jak se o to snaží především Francie, země hrdá na svou výjimečnou kulturu a na ideu svého státu?

Klíčová je teze komentátora Martina Hekrdly. Navrhuje „okamžitě z euroústavy vypustit celou III. část, která povznesla do ústavních výšin neoliberální ekonomické politiky a nejvíc vadila francouzské levici“. Je to závažná námitka proti ústavě EU. Opravdu je v ní zakotven kapitalismus? Byla by pak stejně špatná jako ta, v níž byl zakotven socialismus. Ekonomický řád si občané volí podle svých zkušeností a projektů, nelze jej zakotvit v ústavě, ta musí naopak stanovit principy legitimní změny řádu.

Mnoho francouzských odpůrců přijetí euroústavy formulovalo podobné námitky. Třeba Anne-Cécile Robert (www.vulgo.org) napsala: „(Ústava ukládá) zřízení ,sociálně tržní ekonomiky‘, v níž je ,konkurence svobodná a nikým nefalsifikovaná‘. Hlavním předmětem ústavy je vždy organizovat veřejné moci, přičemž se rozhodnutí o základních orientacích přenechává verdiktu voličů, (v tomto případě) se obchází suverenita lidu, aby se ve slavnostním aktu vnutily principy ekonomického liberalismu.“

Je skutečně kapitalismus koncem dějin lidstva a nepřekročitelným horizontem naší doby, jak se kdysi říkalo o komunismu? Není jádrem demokracie možnost ekonomický systém změnit svobodným rozhodnutím občanů?

Za touto námitkou se skrývá vážná otázka: jsme ještě svobodní jako evropští občané zvolit si jiný ekonomický systém, než je globální kapitalismus a s ním spjatý model ekonomického růstu, který se stále většímu počtu lidí právem zdá nesmyslný? Bere nám euroústava takovou svobodu? Na tuto otázku odpověď neznám, ale budu ji hledat.

Zavedení eura rozhodnutím shora bez referenda vedlo k obrovskému zdražení, které poškodilo především nižší střední třídu a vyvolalo ve všech zemích eurozóny vlnu znechucení. Když pak Německo, Francie a Itálie nebyly schopny plnit pakt stability, jednoduše vyhlásily, že pro ně neplatí, protože v EU jsou si všechny země rovné, ale ty velké si jsou rovnější! Jak brát vážně takovou Evropu? Potřeba občanů EU říci konečně NE způsobu, kterým se s námi zachází, roste. Nejde tu o NE „tomu či onomu“, ale o nedemokratický způsob, kterým je „to či ono“ v Unii prosazováno.

Co ustavuje ústava

A ještě dva příznaky terminální krize EU: evropská ústava byla nazývána „ústavní smlouvou“, a její význam tak byl snížen a „normalizován“. Slyšel jsem dokonce teorii, podle níž se nemusíme bát, že by v Británii ústavu odmítli, „naservíruje se jim jako mezinárodní smlouva a na ty jsou Angličané zvyklí“. Malá ukázka pokrytectví, které kolem evropské ústavy panovalo. Je to ústava, nebo ne? Ústava je totiž vždy ustavením „lidu“ a položením základního kamene budoucí jednoty státu. Mám se k ní jako evropský občan chovat jako k základu budoucího federativního státu, nebo jen jako ke shrnutí minulých smluv?

To, že eurokraté tuto otázku nepoložili, má svůj hlubší důvod: bojí se slova „federace“, kterého bychom museli použít. Ústava ale vždy odkazuje na prohloubení jednoty, je krokem k federaci. Bez takového kroku zůstane EU jen spolkem národních států.

Na druhý příznak terminální krize EU jsem už mnohokrát v různých kontextech poukazoval: O národních státech jsme říkali v letech osmdesátých a začátkem let devadesátých, že jsou příliš malé na řešení velkých problémů a příliš velké na řešení těch malých. Tato formule legitimovala na jedné straně regionalizaci, na druhé pak cestu k evropské federaci: na řešení velkých problémů budeme mít EU, na řešení malých problémů budeme mít regiony, jejichž autonomie bude významně posílena -vzniknou dokonce euroregiony, které umožní racionálnější kooperaci mezi sousedy než národní státy.

Jenže formule o národních státech začala v druhé půli prvního desetiletí nového tisíciletí platit i o EU. Je příliš malá k řešení dopadů například globálního oteplování, bídy třetího světa, energetických problémů, moci globální hyperburžoazie či postdemokratického deficitu „demokratického mandátu“ vlád. A zdála se mnoha Evropanům příliš velká k tomu, aby se v jejím rámci mohli cítit jedním demos - lidem, spojeným společným jazykem uvnitř společného veřejného prostoru.

Každé evropské NE bylo dosud rychle rozmělněno v médiích na NE, kterým „momentálně zaostalí“ občané toho kterého národního státu chtěli říci něco jiného, než co řekli: Francouzi chtěli potrestat svou vládu, Nizozemci zase vyjádřit odpor k rozšíření EU o Turecko a strach z důsledků globalizace (jejímiž jsou, mimochodem, protagonisty). Malým národům je právo na vlastní NE upřeno zcela: Irové museli udělat reparát a i my Češi bychom své případné NE asi museli odvolat v opakovaném referendu.

Ne, občané chtěli odmítnout to, co odmítli: postmaastrichstkou technokratickou Unii. Bylo to NE rozhodné a jednoznačné. Evropský lid prý neexistuje, říká Václav Klaus a s ním spousta jiných kritiků oslabování národních států. Nenechme se zmást - evropský lid existuje, ale říká NE. Co s tím jako Evropané uděláme? Budeme to NE přemalovávat na ANO pomocí různých mediálních strategií?

Pro mě je to NE začátkem lepší budoucnosti EU. Ukázalo se, že evropský lid existuje, že se nedá manipulovat a že ví, co říká. Je to dobře pro demokracii v Evropě.

Právo, 4. 6. 2005, Václav Bělohradský


Související články:
(EU - Evropská ústava/Lisabon)

Stanovisko SDS k volbě nejvyšších funkcionářů EU (22.11.2009)
Republiku si zaplevelit nedáme (29.10.2009)
K postupu České republiky při přijímání Lisabonské smlouvy (15.12.2008)
On-line rozhovor s německým europoslancem (14.12.2008)
Zápis z přijetí delegace Evropského parlamentu prezidentem republiky Václavem Klausem (06.12.2008)
Nález Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy (4) (01.12.2008)
Nález Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy (3) (01.12.2008)
Nález Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy (2) (01.12.2008)
Nález Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy (01.12.2008)
Evropská dialektika (23.06.2008)
Nebude-li pršet, nezmoknem… (17.06.2008)
Stanovisko SDS k ratifikaci Reformní smlouvy (15.12.2007)
Vládní smlouva musí být předložena referendu EU (22.10.2007)
The government’s treaty must be put to referendum EU (21.10.2007)
Evropa jako nová hranice (04.10.2007)
O heslu Spojených států evropských (22.09.2007)
Pražské prohlášení (18.09.2007)
Od Evropské ústavy k nové smlouvě: změna názvu, podstata nezměněna (20.07.2007)
Proč mají matematici rádi odmocninu (29.06.2007)
Iniciativa za Evropské ústavodárné shromáždění (07.03.2007)
Euroústava není potřebná (01.03.2007)
EU Constitutional base has to be decided in a democratic way (03.02.2007)
Diskutujte v rámci „plánu D“ (03.04.2006)
Evropská ústava – obtížný krok (22.02.2006)
Klaus odmítá centralizaci a navrhuje Organizaci evropských států (30.08.2005)
Iniciativa "Za novou Evropu" (08.07.2005)
Stanovisko SDS k vzniku evropské ústavy (18.06.2005)
Spojme se pro novou naději (16.06.2005)
Telička navrhl nezávazné referendum k EU (15.06.2005)
Sněmovna bude debatovat o českém stanovisku pro summit EU (14.06.2005)
Ústava pro krále (07.06.2005)
Stanovisko SEL k referendu ve Francii (06.06.2005)
Poučení z krizového vývoje v EU po referendech ve Francii a Nizozemí (05.06.2005)
Potřebujeme čas (31.05.2005)
Návrat politiky do Francie (30.05.2005)
Experti: Francouzské „ne“ euroústavě může být i pozitivní (29.05.2005)
Prohlášení SDS k referendu ve Francii (09.04.2005)
Za mírovou Evropu solidarity (16.03.2005)
Diskutujme o euroústavě co nejvíce (14.02.2005)
Dopis Pavla Rychetského Václavu Klausovi (14.02.2005)
Dopis předsedovi Ústavního soudu (02.02.2005)
4. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
Francouzské referendum: první křest ohněm pro evropskou ústavu (25.01.2005)
Co udělá 40 tisíc francouzských socialistů? (12.12.2004)
Euroústava a česká otázka (11.11.2004)
Tisková zpráva SDS 041014 (14.10.2004)
Dopis shromáždění „Za sociální republiku“ (14.10.2004)
Prohlášení klubu „Nový svět“ Socialistické strany Francie (19.06.2004)

[Akt. známka (jako ve škole): 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Václav Bělohradský | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Právo

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
292 (292 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
286 (286 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
254 (254 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
237 (237 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
415 (415 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
255 (255 hl.)
Prohnilý humanismus !!
199 (199 hl.)

Celkem hlasovalo: 1938


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.