
Kdyby lechtivě nerozechvívala mediální vzduch, brnkajíc lidem na nervy, lo by debatu o povolební spolupráci mezi ČSSD a KSČM sue nazvat akademickou, v teorii monou.
Ve ale spěje k jiným koncům: ODS sice asi nebude po volbách 2006 tak silná, jak si dnes myslí. Pravděpodobně vak dost silná na to, aby si sama zvolila partnera na klíč. éf Mirek Topolánek a praský primátor, místopředseda ODS Pavel Bém, o víkendu opět ukázali prstem na Miroslava Kalouska a jeho lidovce. Stará, vyisovaná, nadměrně propíraná vesta.
Druhé moné elízko v ohni se pak zablesklo v pondělí zveřejněném rozhovoru, v něm sám vyzývavě nastavil prsa případnému modrému prstu klíčový sociální demokrat, premiér Jiří Paroubek. To kdy vzpomněl své pozitivní zkuenosti s ODS na praské radnici, pokrčil rameny nad Modrou ancí (program nepřeceňuji) a informoval, e éf ODS Mirek Topolánek je docela dobrý chlap. Dá se přece dohodnout kompromis. A pro ODS je v podstatě jedno, jestli ten kompromis nalezne s lidovci nebo s námi...
KSČM v takovýchto váných úvahách prostě nefiguruje. A nejméně dalí celé volební období má na zpytování své identity a smyslu.
Analytické světýlko na komunistickou identitu zablikalo teď vkauze Čína. Divadlo to bylo náramné: předseda KSČM Miroslav Grebeníček v Kramářově vile hovořil minulý týden s premiérem před jeho cestou do Číny také přímo o Číně, skoro jako její ambasador, by jen o ekonomických otázkách. A pragmatik Paroubek (právě za to si ho cení Grebeníček) vzkázal pak éfovi komunistů zrovna z Číny: levicovou koalici snad, ale a si komunisté přeberou svoji minulost a přejdou k euroatlantické orientaci. Velké NE?
Ale vdy oni ti komunisté u v té Euroatlantidě - pospolu s Čínou, členem Světové obchodní organizace a rájem kapitálů - dávno jsou!
Také proto Grebeníček na sobotním ÚV KSČM, kdy vyzýval sociální demokraty k tandemu a řeil perspektivy levice, nebyl nijak dotčen zprávou, kterou francouzský Le Monde uveřejnil den předtím. Byla o tom, jak na východě Číny tisíce rolníků bojují s místními firemními giganty zamořujícími ivotní prostředí karcinogeny a jak se tam kvůli tomu rvou s policií (jako na mnoha jiných místech Číny za svoji věc dělníci). Zpráva byla ilustrována fotografií, na ní předáci lidového hnutí pózují s trofejemi, které ukořistili u při dubnových bojích: s policejními pendreky, přilbami a títy!
Zvlátní: ústavní soudce Vojtěch Cepl si stěuje, e komunisté stále hovoří o třídním boji. Mohu vak, slavný soude, doloit, e o reálném třídním boji v Číně KSČM mlčí.
Tahle zvlátnost je starého data. Známý americký podnikatel a přítel SSSR Armand Hammer si ve svých pamětech nemohl coby investor vynachválit Lenina, který mu na podnose dodal ruskou dělnickou třídu - se zákazem stávkovat. Co vak vůdce boleviků mínil jako přechodné zoufalství civilizační periférie, změnila stalinská normalizace v systém, jen pak expandoval do jiných zemí i mentalit takřka vech komunistických stran.
Namátkou připomínám tři extrémy: génia Karpat Ceauseska nadnáeného západními investicemi a dolokou nejvyích výhod. Polského Giereka budujícího středoevropské Japonsko za západní úvěry a na úkor větiny lidí. Francouzské komunisty, kteří potopili generální stávku v roce 1968 a v roce 1954 fakticky podpořili koloniální válku v Alíru.
Euroatlantická orientace i levicové perspektivy mají problém: je třeba zpřesnit, čím jsou.
Právo, 28. 6. 2005, Martin Hekrdla